Mayovky na Internetu

Kniha Karla Jordána Tenkrát na Západě

Zakladatel: jiří černý

  
ps
30.06.2014 08:00
Po stretnutí s Gojkom Mitičom 6.6.2014 v Starigrade som z knižnici vytiahol Jordánovu knihu. Išlo o to, že priateľ z Ruska, ktorý navštívil všetky Winnetou festy v Starigrade, vyhľadáva a navštevuje lokality natáčania. Tento rok – možno práve na základe stretnutia s Mitičom – navštívil lokalitu z jeho filmu Bieli Vlci. Ide o vodopády pri Knine (hádam, že to bude Manojlovac, alebo v blízkosti) a miesto idúceho dostavníka v skorších minutách filmu kdesi na ceste k Vrlike, známej s filmovými lokalitami Z Medzi supmi a Winnetou 3. Takže som si film pozrel. Niektoré záberi pripomínali oblasť Suho polje s Mesačnou krajinou (opäť Medzi supmi, Old Firehand a W3). Taktiež som tipoval Krku - Roški slap z Údolia smrti (tá šikmá plošina na ktorej banditi prepadli Shatterhanda). Vediac teda, že Bieli vlci sa točili aj v Juhoslávii, som pozorne čítal mená hercov v úvodných titulkoch filmu. Slobodan Dimitrijevič hral Knifa v Petrolejovom princovi, Dunivého hroma v Poklade a Hbiteho pantera vo W3. Mavid Popovič – Inču-čuna - hral náčelníka Malého vlka. To som si mohol overiť v Jordánovej knihe. Pri jej zaobstaraní som mal nutkanie knihu predať, ale nikdy nevieš kedy sa čo zíde. ,,Co je doma to se počítá pánové“. Ak by niekto vedel upresniť aj iné filmové lokality, tak uvítam upozornenia. Pri návštevách Winnetou drehorte sa môžu obhliadnuť aj mitičovky!
pavol stancel
03.12.2012 19:56
Na základe diskusií som si objednal knihu Tenkrát na ...Predbežná prehliadka a predbežný záver: Zbytočne rozpisované mayovky, keďže Múj bratr Vinnetou je obsiahla kniha s množstvom informácií a v novej knihe je z nej zbytočne veľa opakovaní. Mám pocit, že sa autor s vydaním ponáhľal.

Zatinka
03.09.2012 09:58
Ano, už se na tom pracuje, viz vedlejší diskuze - Odkaz

Zatinka
03.09.2012 07:12
Ta postava se jmenuje Vince, hrál ho Milan Beli Bosiljčić. Stále žije v Srbsku, má dceru a syna, syn také herec.

deerslayer
02.09.2012 20:52
Môj rebríček:
1.Winnetou
2.Poklad na Striebornom jazere (mescalero-dovoľujem si upozorniť, že v knižných mayovkách bol hlavný hrdina Old Shatterhand a nie Winnetou)
3.Winnetou - červený gentleman (aj keď sobáš Merrilla a Ribanny ma nasral(sorry za tvrdý výraz), to nemohla nejako radšej zahynúť?)
4.Schut
5. Winnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti
.
.
.
Posledný výstrel určite nebude patriť k mojim top kvôli smrti WWinnetoua. Film Old Shatterhand je úplne odlišný od zvyšku. Apanači a Old Firehand = paškvily.....
jiří černý
30.08.2012 18:32
Ad Mescalero: Ano, v tomto se v podstatě shodneme. A nyní, po tomto exkurzu k americkému a spaghetti westernu, se vracím zpět k filmovým mayovkám: právě v nich je akce, dobrodružství, ale zároveň i romantika a dobré morální vzory. Tedy vše to, co hledáme, jak v americkém, tak i v evropském westernu, ale je to tam až příliš často v malé míře nebo zapatlané něčím ošklivým nebo nudným. A právě tohle, myslím, Karel Jordán tak nějak namachrovaně shazuje. Ano, ony ty filmy jsou pro dospělého diváka naivní, ale je třeba uznat, že lze v nich nalézt něco jako archetypy, po kterých většina lidí v skrytu srdce touží: věrnost, statečnost, obětavost, láska, čestnost...A to je to, co dává těmto dobrodružným pohádkám nepopiratelnou hodnotu, většinou vyšší než u těch ostatních eurowesternů (i když i tam lze ještě nalézt několik dobrých).
Jinak, Mescalero, máš asi stejně jako já v sobě kánon, získaný v dětství, sledováním západoněmeckých mayovek. Já určitě. Kdybych měl udělat žebříček podle toho, jak se mi nejvíce líbí, pak bych jej sestavil takto:

1. Poklad na Stříbrném jezeře
2. Vinnetou 1.
3. Vinnetou 3.
4. Old Shatterhand
5. Poklad Inků
6. Vinnetou 2

S určitým odstupem pak kromě této zlaté šestky ještě by můj "dětský" kánon přijmul "Mezi supy", "Poklad Aztéků" a "Pyramida boha Slunce", to ostatní zase až níže...

Jaký žebříček máš Ty, mohu-li se zeptat?
jiří černý
28.08.2012 20:05
Ad Mescalero: Ano, v podstatě máme podobný názor, oba vidíme, v čem se liší americký a italský western. Pokud považuješ většinu amerických za nudné, pak já musím honem dodat, že většina italských westernů je také nudná: násilí, krev, střílení, znásilňování, anarchie, cynismus, skoro v každém druhém marxismus - a pořád dokola to samé. To ten americký western (cca do r. 1990) má alespoň vyšší uměleckou a hlavně morální úroveň.

Co se týče toho bulvárního stylu, kterého se zastáváš, tak připouštím, že do Blesku či nějakých podobných časopisů na ukrácení dlouhé chvíle ve vlaku, ho lze pochopit. Ale v knize, mi je to hodně protivné. V případě knižní monografie to svědčí o tom, že autor nemůže překročit svůj vlastní stín. Jinými slovy, že na víc než hospodské pokecy nemá. A tak se dělá z nouze ctnost.
jiří černý
10.08.2012 21:34
Mescalerovi: kvalitní americký western, to určitě není je Sedm statečných. Je jich hodně výborných i dobrých - v tom ohromném množství, které USA vyprodukovaly, se určitě vybírat dá!
Naopak, ve spaghetti (či euro-) westernu je těch opravdu dobrých jen velmi málo. Pokud je však Tvé hodnocení přímo úměrné počtu přestřelek, pak to eurowestern určitě vyhrává...

Mitičovky nezatracuji - ale prostě nedokážu pochopit , proč autor úplně pominul Poklad Inků či zmíněné rumunské cooperovky, a přitom zde uvádí filmy (polské, československé, sovětské), které vlastně vůbec westerny nejsou. O pisatelově stylu na úrovni komentátora bulvární rozhlasové stanice již jsem se zmínil.

Prostě tahle "jednooká" kniha je zatím králem mezi "slepými". To protože je první - to jediné nelze jejím autorovi, jehož záběr je hodně povrchní, upřít.
jiří černý
04.08.2012 18:49
Tak jsem s velkým zájmem namátkově pročetl knihu Karla Jordána (vlastním jménem Karla Deniše, nar. 1952) nazvanou „Tenkrát na Západě“. Zabývá se v ní filmovým westernem a poměrně dost místa věnuje filmovým mayovkám a východoněmeckým mitičovkám. Kniha sice podává velmi pěkné téma, ale to pojetí, zpracování, faktografiká úroveň se mi nelíbí. Americký western je v podstatě úplně pominut a z eurowesternu např. u španělské produkce neuvádí ani jediný konkrétní film (!), což je v případě Španělska neomluvitelné; podobně i o velmi dobrých (a v Československu v 70. letech oblíbených a ceněných) rumunských cooperovek (Lovec jelenů, Statečný Mohykán, Prérie, Dobrodružství v Ontáriu) zarytě mlčí. Zato podřadným filmům NDR dopřává prostoru více než dost, u produkce NSR dosti nepochopitelně označuje „Zlatokopy z Arkansasu“ za „parádní československé číslo“ a „Černí Orli ze Santa Fé“ mají podle něj prý standardní úroveň westernu. No, s tím by se jistě dalo polemizovat. O zásadní filmové „nevinnetouovské“ mayovce „Poklad Inků“, která byla v 60. a 70. letech v ČSSR velmi oblíbená, se z knihy nedozvíte ani že existovala. V rejstříku se nevyskytuje!
Ale co mi snad nejvíce na Jordánově knize vadí, je její povrchní, hrubě žurnalistický namachrovaný styl, který západoněmecké mayovky (a nejen je) hodnotí z velkého nadhledu a mnohdy se omezuje jen na zmínění různých filmových triků. I když se sám považuje za příznivce žánru, často hodnotí s ohrnutým nosem, bez pochopení dětské romantiky, aniž by svůj povýšený pohled vyvážil popsáním hodnot, které ve filmech jsou. Jordánová kniha je přínosná v tom, že je první, že se zabývá mimořádně atraktivním tématem, ale – bohužel – svým přátelům či svým dětem bych ji určitě věnovat nemohl. Podle mne není dobře napsaná.
Jaký máte názor?