Old Surehand
Zakladatel: jana
| << | < | > | >> |
 Apanači 01.11.2019 15:23 |
Kým sa tu vygeneruje nejaká odpoveď – na ktorú sa BTW veľmi teším – rada by som pridala zopár mojich super ultra geekovských postrehov k druhému dielu Surehanda. Tu v tomto diskusnom kútiku si snáď to geekovanie môžem dovoliť. :-P Pozor - spoilery neriešim. :-) Tadááá - prvý novembrový príspevok v tomto roku sa začína: K tomu poviedkovému druhému dielu, o ktorom je tu reč, som sa dostala vďaka audio knihe na youtube, ktorú tam objavila, myslím, Zeta – doteraz cítim veľkééé Díííík za to! Pán Mario to načítal asi z Návratu – súdim tak podľa obrázkov tituliek, ktoré som si porovnala tu na webe (nie na wikipédii, jedine tu!!! ;-))) Ale je to len môj tip, nemám istotu. Taaaakže dvojku tvorila siahodlhá nekonečná reťaz príbehov – a údajne, ako tu píšete, to ešte nie je to, čo to má byť v origináli. Chcela by som sem hodiť pár slovo o veciach mimo Kapitána Kajmana, o ktorom ste sa tu už bavili. Lincoln: tak o ňom je tam niekoľko súvisiacich poviedočiek, krútime hlavou, čo všetko ten Lincoln zažil, kým sa stal prezidentom – a na záver ako bonus zistíme, že rozprávač si to celé vymýšľal. :-P A vtip je v tom, že keď som tieto „storky“ čítala ako samostatné príbehy v poviedkových mayovských výberovkách – ten záver, tam chýbal. Ten je asi len v Surehandovi. Priznám sa, že sa mi zdali divné tie lincolnovské dobrodružstvá – keď boli izolovane. Ale tuná v kontexte románu to dáva zmysel – a paradoxne – to dáva úplne iný – priam opačný zmysel. :-) Pripomenulo mi to jeden skvelý thriler od F. Forsytha – Čas pre šakala, kde čítate cca 500 stranovú knihu, užívate si napätie, život tajných agentov a nájomných zabijakov – a na poslednej strane a pol zistíte, že vlastne všetko bolo úplne inak. Dočítate knihu a začne sa vám celá odvíjať znova v novom svetle a nových farbách. Tomu hovorím čitateľský zážitok! A toto dokázal pre mňa aj KM – a som na neho za to hrdá. :-) Kráľovský poklad: spôsob, ako bol vyrozprávaný v Surehandovi, nesmierne prevyšuje verziu v Dr. Sternauovi! Pre mňa určite – hoci dej je zhruba ten istý. Podľa mňa má tento príbeh veľký potenciál – začína tak nenápadne – s dvoma zálesákmi v hore – a povodí nás cez rieky, prérie, haciendy, lotrovské brlohy, jaskyne plné pokladov, jazerá hemžiace sa krokodílmi (toto je moja topka)...až skoro do Mexika. Mám to rada – a v Surehandovi zvlášť! Tak zatiaľ toľko, bolo mi potešením – na dnes už koniec vysielania. :-) |
 Zeta 27.10.2019 18:58 |
Muzu se zeptat o jakych "castech z konce 2.dilu" je rec? Znam jen vydani od Navratu, dvoudilnou Olympii a pak vydani ve slovenstine, vlozene povidky znam jen z Navratu (a mam v elektronicke podobe Kapitana Kajmana). Belenore, v cem by se preklad mel zasadne odlisovat od originalu? Chybi nejaka vlozena povidka, zasadni scena, neco takoveho? (napr. v te Olympia verzi nejsou ruzna povidani OS jak utesoval malou sestricku, kterou bolely zuby, jak vypravi Surehandovi ze zil v hrozne chudych pomerech a ze jako dite nekolikrat oslepl atd. Konec Old Wabbla je taky popsan myslim mene drasticky, stejne jako zraneni OS, chybi i pasaz o tom jak matka Thickova chtela OS kader vlasu...) O co dalsiho jsme oproti originalu ochuzeni? (zrovna ta kader patri k mym hodne oblibenym humornym scenam abych rekla pravdu :D :D ) Edit - projizdim to srovnani vydani, uaaa, to je zase maglajz - jak a proc ma Navrat Shatterhanda starsiho, nez Surehanda, to prece nedava smysl. Stejne jako aby si OS nejak pamatoval jmeno Thibaut v souvislosti s predchozimi zlociny, ktere se mely stat pred 20 lety, kdyz sam poprve prijel do US nekdy v 18....*facepalm* Naposledy upraveno: 27.10.2019 19:08, Zeta |
 Belenor 27.10.2019 10:51 |
Původní překlad TaM nemám, ale podle mě ani ten není věrný. Původní závěr 2. dílu je jako první kapitola 2. svazku přepracované verze. A zmínky o wikipedii mě mrzí, mám chuť se na dělání stránek vykašlat, páč jsou evidentně k ničemu :-) |
| kodado 26.10.2019 22:21 |
ještě ten dovysvětlující citát z wikipedie: "Teprve poslední kapitola tohoto dílu, ve které se Old Shatterhand setká se zálesáky Dickem Hammerdullem a Pittem Holbersem, posouvá děj knihy kupředu. Oba lovci jsou totiž okradeni falešným generálem z prvního dílu. Když Old Shatterhand zjistí, že padouši prchají stejným směrem, kterým jede i Old Surehand, vydává se s Vinnetouem a s oběma okradenými zálesáky po jejich stopě. Cestou narazí na nenávistného Old Wabbla, který se dokonce pokusí Old Shatterhanda zastřelit. " Naposledy upraveno: 26.10.2019 23:31, kodado |
| kodado 26.10.2019 22:15 |
to jsem chtěl zrovna napsat: ano, mě fascinuje, jak may dovedl inscenovat své povídky do děje románu, aby se tam hodily a aby tam zapadly jak dvě části zipu - např. vyprávění o Aště z V4. odpusťte,že šťourám, ale: - nebylo by dobré též horovat za to, aby vyšel OSu v původním překladu TaM s třemi díly a povídkami - pod níže zminovaným heslem "kdo chceš přeskočit cokoli, cokoli taky můžeš"? Nemohu tak zcela srovnávat, protože vše nevlastním (jen 3x - s Kajmanem - olympia a 1x TaM): zajímalo by mne, zda části z konce 2.dílu (viz česká wiki) jsou ještě i v jiném vydání? Naposledy upraveno: 26.10.2019 22:19, kodado |
Zeta 01.02.2019 01:00 |
Jak jsem psala níže - na úplně první přečtení bych třeba některé povídky vynechala, ale teď už se ke zkrácenému vydání asi moc vracet nebudu, právě vložené povídky mi román ucelují. Pamatuji si, jak jsem se právě divila, že když do hospody vkráčí Dick s Pittem, tak je všichni jakoby "znají", totéž platí u Treskowovi. V té zkrácené verzi to nedávalo smysl, navíc tentokrát chyběla vysvětlující pasáž co OS obvykle přidává "Už jsem o XX hodně slyšel/kdysi jsem se s ním setkal..." A většina povídek je navíc moc pěkná - asi nejraději mám smutný Mistake Canyon, poslední část povídky s Canada Billem, co se odehrává na misii, a Korzára, tam se zase vyskytuje Vinnetou a navíc je tam zas jedna z typicky mayovských ženských postav :D |
| jumadzi 31.01.2019 17:40 |
Tak pokárání to bylo, s Tvé strany oprávněné :-) Jinak ano měly by se dodržovat původní texty. V tomto ovšem dělám vyjimku. Pokud jde o Vinnetoua tak tam je vždy určitý příběh ukončen a začíná nový. U Old Surehanda jsou prostě mimo mísu a vůbec to s hlavní dějovou linko nesouvisí. |
Belenor 31.01.2019 16:20 |
To rozhodně nebylo pokárání, jen tip přejít do tohoto vlákna :-) Můj dlouhý seznam úkolů pro tento web obsahuje i předělávku diskuse, aby se dalo vyhledat a slučovat vlákna, žel zatím jsem to nedotáhl, takže chyba je na mé straně. Osobně si myslím, že prostřední část s kratšími příběhy by neměla být vynechávána. Tak to May publikoval a je to ukázka toho, jak pracoval se svým dílem. Trilogie Winnetou je přeci také slepenec několika věcí. Nikdo přeci čtenáři nebrání prostředek Surehanda přeskočit. Nu což, kdo jsem já, abych radil nakladatelům? :-) |
| jumadzi 31.01.2019 11:09 |
Děkuji za pokárání i když tato diskuze byla už asi hluboko umístěna. Každopádně se můžeme těšit letos před Vánoci na modernizaci Old Surehanda od TaM z roku 1931 s použitím Ulrichových ilustrací, nově rozděleno do dvou svazků a právě bez povídek s uprostřed románového cyklu což pro mě vlastníka Zajati na moři a Lesní Růženky je jedině dobře protože to neodvádí od hlavní dějové linky a neubírá na dobrodružnosti samotného příběhu o osudu Old Surehanda. |
Zeta 29.01.2019 13:45 |
Jumadzi: Odpovim na tvuj prispevek tady, jak spravne upozornuje Belenor, at nejsou duplicitni temata. Mam "radsi" verzi s vlozenymi povidkami, tzn. Navrat. Poprve jsem cetla Old Surehanda ve zkracenem vydani, osekanem i o krestanstvi OS, roman se mi hodne libil i tak, ale prave s povidkami mi prijde jeste lepsi, daleko vic dava smysl objeveni Pitta s Dickem a Treskowa u matky Thickove, vlastne i sama matka Thickova dostava trochu jiny rozmer nez ze to je jen hostinska... ALE! Jsem rada, ze napoprve jsem cetla roman bez vlozenych povidek, vim, ze bych je preskakovala, protoze hlavni jsou prece V a OS a jejich pribeh! Asi jsem z tech, co si musi hledat cestu postupne, az na druhe nebo treti precteni kazde mayovky ocenuji vsechny postavy, co se ruzne potloukaji po zapade, vsimam si drobnosti a detailu a pokazde pri cteni "objevim" neco noveho :) Naposledy upraveno: 29.01.2019 17:58, Zeta |
Zeta 17.05.2017 13:46 |
Apanači: :)) Zatím se teprve rozhodujeme, jestli na podzim vyrazíme (vidím to tak na 70% že ano), ale problém spíš je, že jsem se zatím pohybovala jen na jihovýchodě, a tam odtud myslím May žádné příběhy bohužel nepsal :( Při zběžném pohledu na mapu ale koukám, že třeba St. Louis, odkud OS často začínal svoje dobrodružství není zas tak daleko - do Nashville pojedeme tak jako tak, a zpestřit si výlet např. cestou z Memphisu do St. Louis výletním parníkem nezní vůbec jako nereálný nápad :))) Naposledy upraveno: 20.05.2017 22:04, Zeta |
Apanači 17.05.2017 10:41 |
Ďakujem za pekné príspevky, to sa dobre číta! Zeta, keď budeš na cestách, pls, môžeš si na nás spomenúť pri fotení? Nejaké fotečky súvisiace - akýmkoľvek spôsobom - s mayovkami... že by si potom niekde nazdieľala? |
Zeta 16.05.2017 21:41 |
Snad by to v případě rostlin nemuselo být tak zlé, troufám si tvrdit, že na území USA je drtivá většina flóry prozkoumána, zkatalogizována a uvedena do botanických příruček - když se dnes někde objeví nový druh, tak je to v Amazonii, Indonésii a podobných místech, v USA už dávno ne... |
| mescalero 15.05.2017 09:55 |
Současná meskalerská rezervace - myslím, že o K. Mayovi vědí jen nemnozí, 95% zdejších Apačů je K. May zcela ukraden. Nelze tu mluvit o Meskalerech, neboť rezervaci obývají Meskalerové, Čirikavové a Lipani (možná i potomci jiných kmenů, i neapačských, ale těch bude jen pár). Proto se tak "bojím" i bojím bez uvozovek jakéhokoliv čerpání informací o kultuře Meskalerů u zdejších odborníků a specialistů. Ten, kdo by se ptal, by důsledně musel trvat na tom, že chce vědět něco o Meskalerech tak do r. 1885 - jakmile by nějaký kmenový specialista začal do výkladu tahat Geronima atd., musel by být přerušen a znovu důsledně upozorněn, že mi jde skutečně jen o historické Meskalery, ne o současnou mesk.-čirik. mišmaš. |
| mescalero 15.05.2017 09:46 |
Jen drobnosti - Navahové žili v tzv. hoganech, někdy i v týpích, v pueblech ne, tam je umísťuje T. M. Reid ve své místy fantasmagorii Lovci skalpů - ironickým je fakt, že Reid Navahy v r. 1847 jako kapitán dragounů navštívil: to jen dokladuje, že návštěva nějakých končin sama o sobě ještě z nikoho neudělá "odborníka" a znalce dané lokality a jejích obyvatel. |
 honza. 14.05.2017 22:46 |
Je to tak. Je pravda, že muslimský svět měl May víc "nastudovaný" než Ameriku (snad měl ve své knihovně k dispozici víc pramenů, třeba i onu knihu "Na Východ", taky je o ní na webu řeč, která přesně popisuje cestu "ve stínu pádišáha", jen opačným směrem a je tam i odbočka do Súdánu - "země Máhdího"), ale hlavně si myslím, ale je to pouze má spekulace, že měl Orient tématicky raději, přestože Vinnetou byl jeho bratr a hádží Halef "jen" sluha a průvodce ("...a ochránce, sídi!") |
Zeta 14.05.2017 22:20 |
A proč byste nikdy neviděl Ameriku? Letět tam není až tak drahé...cestování po US už něco stojí, to je fakt, ale zkrátka ten sen... Ardistan a Džinistan, tam ještě nejsem, ale úplně mi stačila ta část v prvním díle Pádišáha, o Babylonské věži. Athény a Řím, tam je pořád slunce a život, ale na březích Tigridu je to jenom zmar a poušť...V Athénách jsem 4 roky žila, a jakkoliv ta balkánská byrokracie, pomalost a důslednost (třeba dodnes musí člověk v každém formuláři vyplnit jméno otce - prostě "Hádži Halef...") mi občas (no tak dobře, docela často) vháněla do očí slzy totální bezmoci, tak mě to naučilo trpělivosti, a teď když čtu příbehy Kary ben Nemsího, jsou mi tím o hodně bližší. Popis toho, že na březích Tigridu jsou jenom trosky kdysi velkých staveb a velkých národů, a dnes si lidé staví chatrče ve stínu těch trosek ve mně zůstane hodně dlouho. A celkově mě při čtení Pádišáha mrazí z toho, že se za těch sto let až tak moc nezměnilo. Ženy pořád mají husté závoje, šííté a sunnité se nenávidí a ani Kara s tím nic nenadělá. Moc se mi líbila řeč Ajši - že je sice muslimka, protože musí, ale že je v podstatě nenávidí všechny. Naposledy upraveno: 14.05.2017 22:40, Zeta |
honza. 14.05.2017 21:14 |
Neviděl, neviděl a nikdy neuvidím. Nikdy jsem v Americe nebyl. Kdybych si mohl vybrat, pak Llano Estacado, které má v amerických vyprávěních Karla Maye mimořádné postavení. I když, jak jsem se díval na internet, už to není ona vražedná poušť, ale důmyslně zavodněný a využívaný kraj. Jenže co naplat - Llano je Llano (pro nás). A "brakový" autor a podobně? Tím ho ocejchovali za komunistů - a v duchu mu záviděli jeho století trvající úspěch u čtenářů - a o to urputněji ho cejchovali, včetně zkratkovitých zjednodušení "kradl a nikdy necestoval", hotovo dvacet. Až v dnešní době - a je to jistě i zásluha našich stránek - došel rehabilitace a uznání, které si zasloužil odjakživa. Znáte úvodní text "Ardistánu a Džinnistánu"? Někde jsem to tady už citoval, teď jen svými slovy: "A co obr islámu, jehož mohutná postava dřímá na hrudi tří světadílů? Pomalu protahuje své údy, zkouší sílu svých paží. Proti technické vyspělosti Západu postaví sílu kismetu a v tomto boji buď zvítězí nebo padne. A jeho zánik bude i zánikem nepřítele..." Tak nějak to napsal, už v roce 1905! To je přece proroctví jako hrom! Takže jakýpak "spisovatel pro děti" nebo "brakový autor"? |
Zeta 14.05.2017 20:03 |
"Ještě - ví se, že Karel May, než začal psát, velmi pečlivě nastudoval reálie doby a části světa, kde se jeho nový příběh měl odehrávat. Byl-li někdy trochu povrchní, pak jen v návaznosti příběhů (to asi pramenilo ze spěchu, ve kterém stále psal), ale určitě ne v tomhle směru. Jeho knihovna čítala na tři tisíce svazků a většinou jde o zeměpisné, národopisné a podobné knihy - byla to snad jediná literatura, kterou May četl." Čím víc mayovek mám přečtených, tím míň si myslím, že to je "čtení pro děti" a "braková literatura". Nevím, jestli bych dala destiletému dítěti do ruky knížku, ve které několik stránek zabírá popis toho, jak devadesátiletý člověk (byť padouch) byl skřípnut do stromu a po vysvobezní půl dne křičí bolestí, nebo jak hlavní hrdina -svázán- přihlíží vypálení haciendy a povraždění všech jejích obyvatel, případně jak vysvobozuje ženu, zasypanou do písku proto, aby se dívala, jak znepřátelený kmen ubije k smrti jejího manžela...Z dospělého pohledu zase ale naopak obdivuju Maye, že tyhle všechny (jakkoliv kruté) reálie nezamlčel, ale psal o nich. Dneska by mu to ani náhodou neprošlo. Měl k tomu všemu podklady, a jeho knihovna o 3000 svazcích, to musela být nádhera, ze které by se dalo čerpat dodnes... |
Zeta 14.05.2017 19:43 |
Honza: Díky moc! Pokud už byste posílal DVD, tak bych byla velmi vděčná i za ten nascanovaný slovník, poštovné uhradím samozřejmě já (kontakt na dana.k.scully@seznam.cz). Vůbec to nespěchá, návštěva US je v plánu až na podzim, a třeba denču-tatá roste opravdu jen v travnatých prériích - GA, NC, SC a TN, kam obvykle jezdím, jsou spíš hory a lesy (Cherokee), na Floridě snad nejsou dneska indiáni vůbec žádní, a že jsem ji projela kolem dokola, Alabama totéž...ale i kdybych rostlinku denču-tatá nenašla, tak vědomí, že dosud nevymizela, a že nevymizeli ani indiáni, je tak nějak hřejivé a trochu mi to ubralo smutku z knihy Old Surehand. Samozřejmě podívat se na západ je pořád velký sen, ideálně z GA (odkud je manžel) až do Californie, ráda bych viděla puebla, kde žili Navajové, Rocky Mountains, LlanoEstacado...ale holt je tady hypotéka a složenky, přesto doufám, že možná aspoň jednou :) Vy jste viděl Rio Pecos? To musel být krásný zážitek! Naposledy upraveno: 14.05.2017 19:45, Zeta |
| << | < | > | >> |