Mayovky na Internetu

Old Shatterhand a ženy

Zakladatel: luhla

 > | >>
mescalero
12.07.2017 10:30
Zeta: ono varování před homosexuály přicházelo tak kolem let 1978/79, předtím jsem coby vesnické dítě ani netušil, že něco takového existuje. Jistěže byl v tomto varování propojen či zcela ztotožněn homosexuál "normální" a homosexuál pedofilní, tehdy se mezi tím nedělal rozdíl. Před homosexuály pedofily jsme byli varování i v hodinách sex. výchovy někdy v 8. třídě ZŠ, toto varování bylo provázeno i diapozitivy, na jednom z nich seděl malý klučík na klíně od pohledu podivnému zjevu. Taková byla doba, tak tehdy byla jakákoli jinakost vnímána a tak to berte, jakékoli výčitky adresované do minulosti jsou zbytečné, nic se tím nezmění.
Nejsem odpůrcem práv kohokoli, jen nesmí být nadřazována jiným právům - a to se dnes, zřejmě schválně a programově, děje.
Vztah dobrodružných mužských dvojic: v 19. století i léta potom v tom nikdo nic nehledal, nejméně pak už dětští čtenáři mayovek apod. Teprve až doba postmoderní způsobila ono šťourání a hledání nepravostí nejen v mayovkách (své si užily i foglarovky a možná, že by tu někdo přidal i jiné příklady). Dnes nemůže muž o o jiném muži napsat či řici, že je to jeho přítel. Ihned se jako první nabízí výklad, že jde o dva gaye. Tak jsme to dopracovali.

Naposledy upraveno: 12.07.2017 10:32, mescalero

Zeta
12.07.2017 00:15
Bez ohledu na to, co v mayovkách hledají nebo nehledají nejrůznější badatelé, a bez ohledu na to, jak na tom byl sám Karl May (naprosto souhlasím s Knigou, že je úplně jedno jaký byl [xxx]-sexuál) mi připadá stigmatizace a varování před homosexuály ve škole jako zvrácenost, která spíš víc dětských duší poškodila, než jim pomohla. Jen představa, že jsem mladý kluk - homosexuál a někdo mi ve škole říká tohle...brrrr. Přitom co dělají dva dospělí, svéprávní lidé mezi sebou, do toho je každému pendrek. V tom vidím právě obrovský rozdíl mezi homosexualitou a pedofilií/zoofilií atd. - častým argumentem odpůrců práv homosexuálů je "tak zlegalizujme pedofilii", jenže dítě prostě není svéprávná osoba a zvíře také ne (byť různé kultury tohle mohou vnímat jinak, v muslimském světě je sedmiletá nevěsta normální a sex s ovcí rovněž, ale předpokládám, že se pořád bavíme o tzv. západní, euroamerické kultuře).

Ta Old Shatterhandova první láska se mi prostě líbila, dlouho jsem nečetla nic, co by bylo tak nevinné, ale z čeho by zároveň natolik sálalo s prominutím tak silné erotické napětí, vždyť to byla prostě červená knihovna, byla jsem z toho naprosto odvařená, a to mi je 33, jsem šťastně vdaná, zkušená ženská, a ani 50 odstínů šedi se mnou vůbec nepohnulo :D

Mimochodem, trošku si myslím, že za to nahlížení na OS/V jako na pár si trošku může May sám - stačí si přečíst scény, kdy se oba po dlouhé době setkají:

"Wir schlangen die Arme fest, fest umeinander und küssten uns wie Brüder, die einander lange nicht gesehen haben."

(Old Surehand)

"Ich erzähle diese Tatsache in einfacher, kurzer Weise, muss aber wohl kaum versichern, dass meine Überraschung. Mein Erstaunen, ihn hier zu sehen, wenigstens ebenso groß wie mein Entzücken darüber war.
Ich sprang auf ihn zu; er kam mir ebenso rasch entgegen; auf halbem Wege fielen wir uns gegenseitig in die Arme.
Wir küssten uns wieder und wieder, betrachteten uns in den Zwischenpausen und brachen schließlich in herzliches Gelächter aus, was noch nie vorgekommen war bei dem Apachen."
(Satan a Jidáš 2).

Jsem hodně otevřený člověk, 4 roky života v Řecku mě naučily, že při přivítání se i témeř cizí lidé běžně líbají na tváře, i já sama dobré kamarádky a kamarády při přivítání a loučení objímám, ale dva muži, co se spolu při přivítání "líbají znovu a znovu", to prostě trošku nevím - mám sestru, se kterou jsem si velmi blízká, nevídáme se až tak často, ale na uvítanou se zkrátka takhle dlouho nelíbáme. (Čímž naprosto neříkám, že OS a V byli stvořeni jako pár nebo že je nutné se na ně tak dívat).

Naposledy upraveno: 12.07.2017 00:17, Zeta

Life is too short for what ifs.
mescalero
06.06.2017 06:23
Kniga: v 8 letech (1975) jsem neměl ani ponětí a nějakém "jiném" sexuálním chování. Já vpravdě nevěděl o sexu vůbec nic, až zhruba o rok později jsem byl informován starším klukem a i tak byly mé představy směšné. O "teplouších" (tak se jim říkalo) jsem se dověděl o něco později, všeobecně byli vnímáni jako vrchol zvrácenosti a my děti jsme se jich bály, neboť nás před nimi varovali i učitelé. Prostě svět sexuální onakosti se mi s Mayem v dětství vůbec nepropojil a já si toto nepropojení chci zachovat.
Je mi jedno, zda by May gay (podle všeho ne), ale iritují mě výklady některých "badatelů", že jím byl a že dvojka Vinnetou a O. Shatterhand je vlastně gay pár. Pro mě (už do konce života) budou mayovky světem hetero nebo asexuálů (ne ve smyslu lékařské definice, jde o postavy, které se sexuálně nijak neprojevují). Na snahách vnést do Mayových příběhů někdy až "buldozerem" sexualitu se podílet nebudu a nechci.
Tetka Drollová je pro (stejně jako v dětství) kuriozní postavička, jakých je v mayovkách přehršel. Proč nosí částečně ženský oděv (ač se jinak chová ve všem jako muž, což transsexuál nedělá) neřeším, stejně jako neřeším jiné "ulítlosti" a směšnosti Mayových postav.
Kolportáž jsem četl až v dospělosti (jako první Tajemství žebráka, které jsem si sehnal kolem r. 1993). Ve staré češtině svým způsobem čtenářský zážitek, v "moderní" úpravě už to nebylo ono.

Kniga
05.06.2017 20:23
Mescalero tohle neni o poutchlosti nebo o hledani nemravnosti, probuh. A hlavne porad nerozumis memu uhlu pohledu. A to je ten, ze tetka Drollova neni v zadnem pripade uchylak. I kdyby se nasel dopis od K. M. ktery bude potvrzovat ze jde o transexuala. Protoze prave na tom neni nic zvraceneho, nic podivneho.
Taktez podezdrivani Maye s z homosexuality (jen tak mimochodem kdo ho podezdriva?). Ehm a co se stane, kdyby se ukazalo ze byl? Je v tom nejaky rozdil? neni! Je to prave uplne jedno jestli byl hetero-, homo- bi- či a-sexuál. to je totiž zcela rovnocenné. A nic z toho není zvrácené, nechutné ani podivné, Na to jsme narazela v tom, ze v osmi letech prave prijmes tetku Drollovou jako naprsotou samozrejmost! A pokud ti nevadi a akceptujes homosexualitu tak s tim nemas problem ani v dospelosti.


Kolportazni romany no vsak ja nemam za to, ze ty sceny byli nejake spatne, spis naopak, ja mela stesti ze jsme na to Tajemstvi zraceneho rodu narazila prave v sladkych 16. Stejne jak na tu "Old shatterandovu prvni lasku" a tam to proste sedlo. Proto pisu, ze je skoda ze toho v tomhle stylu nenapsal v tech klasickych mayovkach vice.
mescalero
05.06.2017 11:28
Kniga: debaty o Drollovi atp. jsou vyhrazeny nám dospělým poťouchlíkům, kteří chtějí v Mayovi nalézt, případně z pár drobností (nad nimiž se v Mayově době nikdo nepozastavoval) vydobýt úžasné nemravnosti. Kdyby tímto směrem šli Mayovi nepřátelé, bylo by Mayovo dílo patrně zakázané. Opět jsou to zhruba stejné hříčky jako tance kolem časových os.
Já ani jako dospělý nechci vidět v tetce Drollové nějakého úchyla: pište si fanfictiony jaké chcete, Olda ať je tu třeba zoofilem, pedofilem a nekrofilem, ať třeba obcuje s Hatátitlou nebo s henryovkou, ale podezřívání Maye z utajené homosexuality a dalších "zvráceností" se od této chvíle bude dít už beze mě. Já poznal mayovky jako 8-letý klučina, jejich četba byla možná nejdůležitější částí mého dětství a já si tohle zřejmě nejhezčí období svýho života nenechám vzít a kazit. Tehdy jsem v těch knihách neviděl nic špatného, závadného, podivného ... naopak, a nechci to vidět ani dnes, na prahu stáří.
Kolportážní romány: tady se May bránil, že takové ty erotičtější scény nenapsal, že to někdo do jeho prací doplnil. Může to být pravda a nemusí, ať tak či onak, podobné (z dnešního pohledu naprosto nevinné) pasáže a "horší" najdete v jakýchkoliv jiných kolp. románech.
Krásné ženské postavy v literatuře 19. století jsou třeba ty, které vytvořil Švédka Selma Lägerfelová. Její romány i povídky miluji, jsou často o strastiplných milostných vztazích, přesto jsou tak napínavé, že jsem od nich nemohl odtrhnout, ovšem nejdu tu o žádnou červenou knihovnu.

Kniga
04.06.2017 19:07
No je otazka byl Droll takovej protoze byl tajnym policistou, nebo ho vybrali za tajneho policistu proto jaklym byl? :D

Ale prave o to jde, ze jako decko to vnimas uplne v pohode, neni treba to nejak resit proste to tak je a neni na tom nic spatneho. To jsme chtela vypichnout. Ze prave protoze ti nikdo nerika, ze je to spatny, tak to nevidis jako spatny, ale psote to beres ze to tak je.

Me treba zensky v literature chybeli i nechybeli. Cetla jsme dost knih kde hrdinkou byla holka ci zena. Jen jsme litovala nekdy ze ve foglarovkach a mayovkach nejsou, eventuelne ze je jich tam malo.

Kazdopadne ta povidka o Marte je imho krasnym dukazem, ze mel psat zenske postavy, ze umel velmi dobre popsat i milostne zalezitosti (jasne to je zname viz kolportazni romany, ale preci jen), takze me tudiz o to vic stve, ze toho v tomhle duchu nenapsal vic :)

Belenor
02.06.2017 11:04
Droll je jednoduchej: svojí žertovností a podivností klamal nepřátele - kdo by se bál takového šaška, natožpak aby ho napadlo, že je to tajný policista, ne? :-)
Belenorovo bláboly na http://belenor.majerco.net :-)
mescalero
02.06.2017 09:08
Kniga: jako malý jsem Tetku Drollovou se vším všudy bral jako daný fakt a neřešil jsem ji, celé Mayovo zálesácké panoptikum jsem vnímal s pobavením a když jsem podobné postavy nalezl i v jiných dobr. knihách (všichni ti Verneovi učenci, sluhové v šermírnách, dobráčtí a směšní tlouštíci všude možně), považoval jsem to za nutný atribut dobr. literatury. V dospělosti jsem měl své "pochybnosti", ale pak jsem si vždy řekl, nechme to jak to je, jako kuriozitu, která sama o sobě nikomu nemůže vadit, protože se jinak dál neprojevuje. Samozřejmě, že mezi dvojkou zálesáků (kdyby to byli skutečně žijící lidé), která se od sebe neodloučí ani na chvíli, která nenavazuje vztahy s ženam, mohlo být všelicos, co si dokážeme domyslet. Ve své době nemohl May napsat, že Tlustý Jemmy a Dlouhý Davy měli ženskou u každého kmene a v osadách že chodili do bordelů. Kdyby se dnes psaly indiánky pro děti, potom by spisovatel musel tyhle věci také vynechat .. dva osamocení trapeři by dnes asi bez homo podtextu neobstáli nebo by si ho každý čtenář, který by měl něj. povědomost o lidské sexuálitě, domýšlel. Je to hrozné, člověk by se po těchhle úvahách zrovna chtěl stát asexuálem nebo se vrátit do dob, kdy byl tak malý a nedospělý, že pro něho mohl být nějvětším hrdinou a zároveň láskou Vinnetou.

Kniga
01.06.2017 09:54
Přesunu sem Kolma-puši.
Ok u ní se dá vycházet z toho, že to byla volba v následku toho co se jí přihodilo a prostě jen nechtěla zapomenout na manžela a hlavně na syny... Ale co tetka Drollová? Muž v ženských šatech? hm?
mescalero
30.05.2017 12:38
Sapfo: chudých a nevinných lidí je mi líto co chvíli. Utrpení ze všech konců světa se na člověka valí dnes a denně takové množství, že není možné z toho všeho "neotupět". Když něco podobného vidíte ve svém nejbližším okolí, tak už na vás nějaká fikce nemůže tolik zapůsobit.
sapfo
29.05.2017 20:30
ad Zeta: Samozřejmě souhlasím. V určitém momentě nám prostě bylo líto chudé, nevinné osoby. A to bez ohledu na další možný vývoj postav. To snad není nic špatného.
mescalero
29.05.2017 16:03
Zeta: svou ženitbu May zmiňuje v pozdních dílech, v nichž už o dobrodružství tolik nejde, v dobách "vinnetouovských" byly radosti a strasti manželské nepřítomny. V dobrodružné literatuře se to má většinou tak, že hrdina na ženy "kašle" nebo je získání srdce a ruky nějaké cudné panny jedním z cílů daného díla. Jakmile hrdina vejde do přístavu manželského, je konec příběhu i dobrodružství. Např. takový Sandokan (knižní) sice získá Marianu, ale ta mu dlouho nevydrží, minimálně v 3. dílu (z celkových nejméně 11) se o ní mluví jako o mrtvé. Tak to prostě je, smiřme se s tím, starý O. S., tahající ženu po horách a prériích je naprostou výjimkou.
Jo, kdybych tak ještě dokázal prožívat nějak více umělecké dílo?! Tohle Ti závidím. Já už jsem starým cynikem, který každou slzu dojetí, kdyby se snad někdy objevila, ihned zamáčkne.
Zeta
27.05.2017 23:20
Samozřejmě, ano ano ano, ale zkrátka za prvé se OS/Kara časem tak jako tak ožení (dokonce dvakrát! s tím, že se jednou rozvede) a ani náhodou mu manželství nebrání v dalším cestování a prožívání dobrodružství, viz příspěvek od Apanači, a za druhé patřím odjakživa mezi čtenáře, kteří příběh tak nějak prožívají spolu s postavami. Vztaženo čistě na mayovky - když OS plakal po smrti Carpia ve Vánocích, plakala jsem s ním a měla jsem strašnou chuť ho obejmout. Když v Supech Mexika Werner peskuje Martu za pozvání OS a V, a dokonce zmíní že ji zmlátí, tak jsem zatínala pěsti. Když OS martu tak drsně odmítne, měla jsem sto chutí s ním zatřást.

Navíc v téhle povídce, kde jde o citlivou duši Old Shaterhanda, o jeho vnitřní boj...jsem mu prostě držela palce :))) Však se to jmenuje Old Shatterhandova první láska, no ne?
Life is too short for what ifs.
mescalero
26.05.2017 08:57
Já jsem rád, že si Martu ani jinou nevzal a vůbec se žen stranil, případně mu je někdo odstranil z cesty. Protože jinak by se všechna ta dobrodružství, o nichž tak rádi čteme, nekonala. Old Shatterhand a Vinnetou (a všeliká další zálesácká "pakáž") jsou osoby asexuální, jejichž jediným smyslem existence je boj proti zlým parchantům, kteří kazí ovzduší Západu. May to tak napsal a tak by to mělo zůstat. Chceme-li si číst o manželských trablech, můžeme sáhnout po spoustě jiných knih, kteří jsou těmto radostem života věnovány.
Zeta
25.05.2017 20:31
Sapfo: Ja myslím, že mu spíš velela uražená mužská ješitnost, než společneské konvence...Byla to prostě situace, kterou absolutně nezvládl - když si to shrnu, tak nejdřív se rozhodl, že teda Martu neobejme, protože by s ním stejně nebyla šťastná, pak před Vernerem zatajuje, že ji zná, pak se zlobí na něj, že ji stejně našel, a následně na Martu, že mu neřekla o tom, že se s Vernerem setkala. Na plese tak dlouho čeká na balkoně, až si Verner zadá všechny tance (opět prostě ješitnost spojená se sebetrýzněním), a když má konečně příležitost si s Martou zatančit, a její srdce získat zpátky, tak ji drsně odmítne a poníží. Ve věcech lásky je zkrátka jindy bravurní OS jak slon v porcelánu. Vůbec se Martě nedivím, že se na něj vykašlala a vzala si Vernera, u OS proste nevedela, na cem je :((

Kniga: Jooo! Měla jsem při čtení úplně ten samy pocit, nejradši bych s ním zacloumala, aby se probral a přišel k rozumu! :)))) Nechtěl, aby byla Marta nešťastná v životě s ním, a tak ji radši prakticky bez boje dal násilníkovi a opilci, gratluju!
Life is too short for what ifs.

Kniga
25.05.2017 19:41
Myslim, ze ji ztrapnil, ze to byl jeden z duvodu proc se rozhodla pro toho milionare.. V sestnacti, kdyz jsem to cetla poprve jsem mela sto chuti OS zakroutit krkem!
sapfo
25.05.2017 09:15
Mně bylo Marty líto, jak dostala košem. Bylo to vůbec společensky přijatelné ji na plese tak ztrapnit? Nebo velela O. Shatterhandovi slušnost se nezahazovat s takovou lůzou a věnovat se známému na úrovni?
Zeta
23.05.2017 18:06
Díky Knize jsem dnes měla možnost si přečíst povídku Old Shatterhandova první láska, a musím říct, že je škoda, že byla ze Satana a Jidáše vyřazena (ačkoli chápu že by svižné a dobrodružné vyprávění zpomalila). Potěšila mě "vzpomínka" na Vánoce v podobě OS zimního výletu do Rudohoří, kde opět udělá několik dobrých skutků, ale nejvíc jsem si samozřejmě užila jeho vnitřní boj a tápání ohledně citů k Martě. To rostoucí napětí mezi nimi v prostřední části povídky, kdy okolo sebe chodí ve vydavatelství bylo úplně hmatatelné! Martino zanechávání dárečků, polibek ve spánku, a nakonec "nedokončené" objetí...Držela jsem OS palce (i když samozřejmě vím ze Satana a Jidáše, jak tenhle vztah-nevztah dopadne) a přála jsem mu aspoň ten jeden tanec, ale holt ani to si nedovolil :) Přiznám se, že i když v povídce mezi OS a Martou vlastně k ničemu nedojde, to jejich vzájemné kroužení okolo sebe a narůstající přitažlivost má (aspoň pro mě) hodně silný náboj.

Naposledy upraveno: 23.05.2017 18:08, Zeta

Life is too short for what ifs.

Kniga
08.01.2017 19:52
Apanači je tak zrovna tohle jsme nikdy necetla, aj si vybavuji snad jedine a to ze tenda, tam uz se mluvi o Klare, ze si vzal zenu a ze to Halef poznal dle prstenu.. hmm to si budu muset precist znova. diky!

Apanači
03.01.2017 13:41
Veľmi chutné rozhovory o manželstve vedú Kara a Halef v menej známej mayovke Pouť do Mekky.
Na ochutnávku pripájam citátik - celý rozhovor má hádam aj 5-6 strán:
"Od doby, kdy se Halef dozvěděl, že jsem se oženil, mluvil příležitostně také o mém „harému“, o mém „ženském stanu“. Jméno mé ženy Emílie zkomolil na Emmeh, a rozumí se, že životní poměry té mé Emmeh byly pro něho přesně jako poměry, v kterých žila Hanneh."
:-)
 > | >>

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005