Mayovky na Internetu

kolportážní romány Karla Maye

Zakladatel: Kakho-oto

  
m.
26.07.2023 22:14
maxíkd.: Návrat vydával původní kompletní kolportážní cyklus Ztracený syn.

Přízrak a Cizinec jsou dva romány, které vznikly výtahem z původního cyklu a (dost zásadní) úpravou ze strany Karl May Verlag, aby něco z kolportáže mohlo zařadit do svých unifikovaných Sebraných spisů.

Ty dva výcucové svazky rozhodně neodpovídají prvním dvěma dílům původního cyklu (ani 1:1 neodpovídají nějakým dalším), berou si materiál napříč cyklem...

(jestli jsem tedy porozuměl otázce)

Naposledy upraveno: 27.07.2023 01:58, m.


maxíkd.
26.07.2023 20:07
Zde, na této stránce ve článku ZTRACENÝ SYN ANEB KNÍŽE BÍDY, se píše, že knihy Přízrak a Cizinec přichází jsou vydáním 64. a 65. svazku v Sebraných spisech Karla Maye v Německu, což jsou v tomto vydání prví dva díly. Jenže ve vydání z nakladatelství Návrat - v malé řadě - se tyto dva příběhy vyskytují až později. Jak to?
zdero
10.07.2017 17:41
Já čtu Tajemství starého rodu teď poprvé, nikdy jsem se k tomu nedostal. Mám bohužel jen prvních pět knih, ostatní musím ještě sehnat. Souhlasím s kakho-oto, i mě se zatím nejvíc líbil čtvrtý díl, ale ani pátý nebyl špatný. Musí se to brát trochu s nadhledem, jak mladý nadporučík Helmers je první den u dragounů hned u Bismarka nebo u ministra války a odhaluje jednoho špiona za druhým ... Co se mi nelíbilo byl ten 16tiletý pobyt Sternaua a jeho přátel na neobydleném ostrově, tam je velká pauza v ději a to si myslím pan May trochu přehnal. Ale jinak se mi to zatím líbí, po těch Vandách a Samuelech je to mnohem lepší.
Kakho-oto
09.07.2017 10:52
Apanači, zpětně děkuji za uznání, že jsem Tajemství starého rodu přečetl na jeden zátah. Už jsem si někdy i myslel, že román ani nezkusím číst a nakonec jsem ho přečetl najednou. Ano, občas se stalo, že i přes sto stran textu bylo hodně nudných, ale pak přišlo zase něco zajímavého. Děj z Mexika převažuje a považuji ho za nejkvalitnější. Vůbec nejlepší byl čtvrtý svazek (jen zde je na scéně Verdoja, ze kterého udělali ve filmech hlavního padoucha - a pojetí této role panem Battagliou je velice povedené, tak i proto jsem si snad vychutnal stejnojmenného knižního padoucha) a nejhorší osmý svazek, ostatní byly zcela průměrné a z hlediska Maye podprůměrné.

Apanači
28.03.2017 14:22
Kakho-oto, považujem to vážne za skvelý výkon, dať túto kolportáž na jeden záťah.
Chcem sa podeliť, ako to bolo so mnou pri čítaní Ruženky. Bol to môj prvý typický kolpoprtážny román od Maya a bol to dlhodobý zážitok. ;-)

Začalo to sľubne, ale potom som sa zasekla na pár týždňov, keď prišiel falošný lúpežník – dedič a ukradnutý syn (meno si už nepamätám) do svojho rodného domu. Potom som raz uviazla v meste v daždi, nemala som so sebou dáždnik, ani nič také... Tak som čakala vo vchode jedného domu, kým sa to vyprší, dávala som tej letnej búrke tak polhodinku.

Na čítanie som nemala nič poruke okrem Tajemství starého rodu, tak som si z nudy aspoň tým krátila čas. A nejako som to strpela. :-P Myslím, že tam bolo práve vyznanie toho lúpežníka Rositinej priateľke – také presladené, že ešte teraz mám sladko za ušami. :-P Pýtala som sa sama seba: „Toto má byť Karl May?“ Vydržala som to, našťastie, a potom už sa to zase rozbehlo.

Až kým som "neprišla" do Španielska na príbeh matky Dr. Sternaua. To bola zase pauza tak na 2-3 mesiace, kým som sa vyrovnala „ s takýmto Karlom Mayom“. Ďalej už to išlo na jeden dych.

Amerika bola taká mayovská klasika, tam som si to užívala. Celkovo som si ako-tak zvykla na to, čo môžem od kolportáží čakať... Tak potom už aj tie ostatné išli za radom. Cestu za štěstím som tiež skúšala – ale rozhodla som sa, že toto ozaj nemusím mať v zozname prečítaného. :-P

Teraz čítam znova :-) Znova na Rio de la Plata - a je to taký rozdiel oproti kolportážam! Kvalita textu je úplne v pohode, vlastne vynikajúca. Zápletka vyznieva realisticky, dramaticky aj dobrodružne. Páči sa mi, že sa tu May odvážil na vnútorný konflikt v skupine – toto napätie vlastne ťahá celú druhú časť románu.

Naozaj veľký potlesk pre pána spisovateľa, ako sa vypracoval! Ako na sebe zamakal. V tom je pre mňa veľkou inšpiráciou vo veciach, v ktorých sa chcem zlepšiť.

Naposledy upraveno: 28.03.2017 14:23, Apanači

Kakho-oto
20.03.2017 14:17
mescalero:Vím o tom, ale při čtení cyklu jsem si nevšiml, že by něco chybělo (lépe řečeno nevím, kde něco chybí). Ano, třeba v Hulánově lásce je ten propruský a protifrancouzský pohled ještě zřetelnější. U Julese Verna lze velmi lehce najít přesně opačné tendence.
Kakho-oto
14.03.2017 09:07
V období od 18. 12. 2016 do 9. 3. 2017 jsem přečetl všech sedm románů (osm knižních svazků) cyklu Tajemství starého rodu. Vyjma Cesty za štěstím a několika povídek jsem již četl vše od Maye, co vyšlo v češtině (a v češtině vyšlo zřejmě přes 90 % Mayovy tvorby). Omlouvám se, pokud to někomu připadne jako chlubení... Jsem moc rád, že jsem dokázal Mayův první kolportážní román přečíst v takřka jednom zátahu (proloženo pouze čtením dvou dalších knih, časopisové články nepočítám). Celkově na mě Tajemství starého rodu působí jako celkem dobře čtivý román, byť prodchnutý naivitami, dlouhými rozhovory a na Maye nezvykle krvavým dějem (jen Komančů padlo během tří bitev na tisíc). Apačové likvidují nejen Komanče, ale i Mexičany a dokonce i francouzskou armádu (tohle May snad nikde jinde nemá, aby indiáni líčeni jako kladní bojovali proti vojákům). Mexické prostředí románu vládne, zajímavým kořením byla epizoda z východoafrického pobřeží a většina děje z Francie. Slabší to bylo se "španělským" dějem a úplně nejhorší děj z Německa. Zajímavá, ale stěží uvěřitelná robinzonáda. Zcela jasně propruský a protifrancouzský pohled (zde bych řekl, že May vyhověl tomu, co tehdejší běžný německý čtenář vyhledával a chtěl). Verdoja je na rozdíl od filmové adaptace z roku 1965 pouze vedlejším záporákem, ale velmi důstojným (svazek s ním, tedy 4. v pořadí je ze všech osmi svazků nejlepší). Zcela zbytečné je dodatečné líčení pobytu Supího Zobáka v Německu a jeho seznámení s Kurtem Helmersem (May ho mohl vložit před závěrečný děj a nemusel ho tolik rozepisovat - možná tak učinil kvůli tomu, aby měl román domluvenou délku). Před více než 15 lety jsem četl i následující kolportážní cykly (Ztracený syn, Hulánova láska, Třemi díly světa) a ze všech mám o něco lepší dojem. Zde ale zcela zřejmě hraje velkou roli můj nynější věk. Kolportážní romány Karla Maye (možná s výjimkou Cesty za štěstím - do níž jsem se nedokázal začíst) nejsou špatné, ale mají dost daleko do klasických mayovek (Vinnetou, Old Surehand, Satan a Jidáš, Ve stínu padišáha, V zemi Mahdího, Dobyvatelé Gran Chaca, většina románů výhradně pro mládež).

Naposledy upraveno: 14.03.2017 09:09, Kakho-oto

Kakho-oto
30.12.2016 11:10
Kniga: Tajemství starého rodu čtu nyní, zatím jsem teprve v polovině druhého dílu. Četl jsem Hulánovu lásku (1998), Ztraceného syna (koncem 90. let - čekal jsem na další díly, takže jsem to nečetl v kuse) a Třemi díly světa (1994 - čtyři díly z pěti v upravené verzi, 2000 - celé nezkrácené vydání). Nejvíce se mi líbila Hulánova láska a potom Ztracený syn. Třemi díly světa, alespoň ta nezkrácená verze, se hodně vlečou (u upravené verze mně zase vadí zakomponování Vinnetoua a Old Shatterhanda místo Oskara Steinbacha a Silné ruky). Cestu za štěstím jsem jen zkoušel číst a je to opravdu těžko stravitelné - nevím, zda to někdy dám. Vanda - kratší novela Karla Maye a zřejmě to úplně první, co mu vyšlo.

Belenor
29.12.2016 23:50
Já teda jestli se do toho můžu montovat tak:
- Vanda je kratší text, docela to šlo.
- Cesta za štěstím je pro nekritické fandy a masochisty
- Ztraceného syna jsem ještě nečetl
- Ze zbytku se mi asi líbí v pořadí od nejoblíbenějšího: Hulánova láska, Třemi díly světa, Tajemství starého (tuším?) rodu. Schválně píšu Třemi díly světa místo Německá srdce, němečtí hrdinové, protože mi silně zeditovaná verze přišla čtivější (jediná výtka je ke Shatterhandovi a Vinnetouovi, kteří v původní verzi nebyli).

Kniga
29.12.2016 19:42
Já četla jen "Tajemství ztraceného rodu". Četla jsme to ve správném věku (14-15 let) takže mě to fakt bavilo, ale ke konci mi to už přišlo hodně nastavované. Zkoušela jsem Hulánovu lásku a ta mě nezaujala.
Teď uvažuji, že zkusím Vandu, ale to není ten klasický kolportážní román.
Který z těch tří považuješ za nej? ať vím co případně zkusit...
Kakho-oto
22.12.2016 10:30
K významné části Mayova díla bezesporu patří i pět rozsáhlých románů, které vyšly nejprve v sešitovém vydání na pokračování. Jedná se o kolportážní romány, z nichž většinu May nepsal pod svým jménem. Ještě za jeho života však bylo odhaleno a zveřejněno, kdo romány napsal. Mayovi to tehdy ublížilo a ke kolportážním románům se zrovna moc nehlásil. Přečetl jsem tři z těchto románů a musím říct, že kladné věci převažovaly. Nyní čtu další román a poté bude zbývat pouze Cesta za štěstím. Určitě jste kolportážní romány nebo aspoň některé z nich již také četli. Jak je hodnotíte? Který z nich považujete za nejlepší a který naopak za nejhorší? Líbí se Vám více nezkrácená vydání těchto románů nebo upravená?