Mayovky na Internetu

Pierre Brice v Mladé Boleslavi - 5. září 2009

Reportáž Jana Policera

Pierre Brice opět na návštěvě v České republice a dokonce v Mladé Boleslavi, pouhých 45 km od České Lípy, našeho bydliště. Už jsou to čtyři roky od krásných okamžiků, kdy jsme se setkali na festivalu v Dobřanech. Nebylo nad čím uvažovat – tam musíme být. Před vlastním setkáním bylo potřeba provést pečlivou přípravu: nabít akumulátory fotoaparátů, videokamery, připravit materiály k podpisu, vymyslet dárek a především zkusit holkám indiánské obleky. Zde vznikl malý problém. Za čtyři roky se kostýmy poněkud zmenšily (tedy vlastně holky řádně povyrostly), a tak musela manželka oba obleky kompletně přešít.

Příjezd Pierra Brice. | Foto: Jan Policer.
Příjezd Pierra Brice. | Foto: Jan Policer.
Anežka a Magdalénka spolu s legendou. | Foto: Jan Policer.
Anežka a Magdalénka spolu s legendou. | Foto: Jan Policer.
Anežka a Magdalénka spolu s Hellou a panem Slawikem. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice přebírá ocenění. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice přebírá ocenění. | Foto: Jan Policer.
Dort ve tvaru stříbrné pušky. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice a Policerovi. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice při autogramiádě. | Foto: Jan Policer.
Pierre Brice při autogramiádě. | Foto: Jan Policer.
Hella Brice při autogramiádě. | Foto: Jan Policer.
Hella Brice při autogramiádě. | Foto: Jan Policer.
Jan Policer, Jiří Fedor, Jan Koten, paní Policerová, paní Kotenová a Anežka s Majdalenou. | Foto: Jan Policer.

Do Mladé Boleslavi měl Pierre Brice dorazit v sobotu 5.9. 2009 v 18 hodin. Už od 16:30 jsme čekali u červeného koberce před muzeem Škoda Auto. Pierre Brice s manželkou Hellou dorazili kolem půl sedmé. Po přivítání ředitelem festivalu panem Janem Kudělou odešli hosté do salonku ke krátkému občerstvení. Zároveň zde probíhaly první rozhovory s médii. Měli jsme velké štěstí, že jsme zde mohli být společně s manželi Bricovými, dalšími festivalovými hosty a učinkujícími (Markem Vašutem, Františkem Ringo Čechem, Halinou Pawlowskou, Jiřím Krytinářem, Václavem Vorlíčkem a dalšími). Pan Filip Albrecht (ředitel zahraničních vztahů FEFÚ) nás pozval ke stolu, kde seděli Bricovi, pan režisér Vorlíček, pan Günter Slawik (manažer společnosti Air France) a paní Daniela Krofiánová. Velice milá, vstřícná a příjemná paní Hella Brice nám podepsala fotografie a prostřednictvím pana Slawika a Albrechta jsme s ní chvíli hovořili. Nakonec věnovala Anežce a Majdalence překrásnou květinu, kterou dostala od ředitele festivalu. Byla to moc hezká chvilka. Pak oslovila Pierra a holky se přesunuly k němu. Také on velmi ochotně podepsal připravené fotografie, přes tlumočníka oslovil obě dcerky a něco jim řekl. Bohužel jsem stál opodál a neslyšel jsem, co jim náčelník Apačů říká. Holky byly pochopitelně tak rozrušené, že si z jeho slov moc nepamatují. Nevadí. Překrásný zážitek mají navždy.

Následovalo společné foto a odchod do sálu na slavnostní zahájení festivalu. Moderátor Marek Vašut, prezidentka festivalu Halina Pawlowská, Felix Slováček, Daniela Šinkorová, František Ringo Čech a Václav Vorlíček, ti všichni se vystřídali na pódiu, než přišel okamžik pro nás nejočekávanější. Na jeviště byl pozván Pierre Brice, aby převzal cenu za přínos evropské kinematografii. Pierre Brice byl úžasný, vtipný a okouzlující. Získal si celý sál svojí bezprostředností (když šel na jeviště, sál zatleskal, ale když odcházel, celý sál bouřlivě aplaudoval ve stoje.) Nejprve se Marek Vašut vyznal ze svého obdivu k náčelníkovi Apačů a pak se mu dostalo cti zahrát si na Old Shatterhanda a spojit s Vinnetouem své předloktí, jako ve scéně sbratření. Pierre Brice poděkoval organizátorům festivalu za pozvání a všem divákům a fanouškům za krásné přijetí. Řekl, že to zahřívá jeho srdce. "Mám vás rád."

Zvláštní cenu za přínos evropské kinematografii předával ředitel Jan Kuděla. Marek Vašut bystře poznamenal, že květinu k ceně předává Ribanna Halina Pawlowská. Na to zareagoval Pierre Brice tak, že Halině políbil ruku, pohladil jí po tváři a zanotoval několik taktů z písně Ribanna. Paní Halina se pod tíhou okamžiku přiznala, že na základní škole ukradla spolužačce Pelcové fotku Vinnetoua, za což dostala poznámku do žákovské knížky. Když Pierre Brice přebíral cenu, pravil: "Je třeba dnešní večer vzpomenout na Lexe Barkera. Měl by tu být s námi. Byl to úžasný přítel a velmi se mi po něm stýská." Následoval velký potlesk. Pak připomněl Marek Vašut nevinnetouovské filmy i fakt, že většina z nich byla natočena v evropské koprodukci. Vzpomněl mimo jiné na Dáky, Zorra (ke kterému opět Brice zanotoval několik tónů) a Výstřely v 3/4 taktu. Pierre Brice si ihned vzpomněl na tehdejší filmovou partnerku Janu Brejchovou.

Pak přišlo překvapení v podobě obrovského dortu se stříbrnou puškou od cukrářky paní Lukešové s dcerou. Pierre Brice opět pohotově poznamenal, že vzhledem k velikosti dortu to bude překvapení hlavně pro Air France. Po té Pierre Brice zulíbal obě cukrářky, tlumočnici, Jiřího Krytináře a políbení dostal i Marek Vašut. Pro bosk od Vinnetoua z hlediště přichvátal i řaditel festivalu pan Kuděla i Halina Pawlowská. Teď už to vypadalo, že budou na pódium vybíhat další a další diváci pro polibek. Naštěstí jsem se udržel. Za obrovského potlesku pak osmdesátiletý náčelník všech Apačů opustil jeviště.

Před promítáním filmu Líbáš jako Bůh se Pierre Brice ochotně vyfotil s těmi, kdo si troufli požádat a přisedli k němu. Troufli jsme si. K našim indiánkám se měl jako ke starým známým. Bylo to skvělé. On je skvělý. Díky Pierre. Po filmu následoval ještě raut. Tam už ale vzhledem k pokročilému času (bylo po třiadvacáté hodině) Pierre Brice nedorazil. Byla zde však rozdělena jeho stříbrná dortová puška a byla výborná. Druhý den už byl o poznání hektičtější. Nejprve tiskovka a pak autogramiáda. Několik stovek fanoušků se chtělo ke svému idolu a vzoru dostat, získat jeho podpis nebo mu podat ruku. Vzhledem k tomu, že Pierre Brice nechtěl, aby někdo odcházel zklamaný, podepisoval se a podepisoval, až byli konečně všichni spokojeni. Filmové představení filmu Vinnetou tak začalo s půlhodinovým zpožděním, ale fakt, že ho sám Vinnetou uvedl, vynahradilo divákům čekání. Ještě hodinku dával baron Brice novinářům rozhovory a pak už následovalo rozloučení a odjezd na letiště.

Co říci závěrem? Kdyby mi někdo v době, kdy jsem v kině viděl první mayovky řekl, že se někdy tváří tvář sejdu s Vinnetouem, že si s ním podám ruku, že se mi podepíše a že mi dokonce odpoví na mé dopisy, nevěřil bych, že je to vůbec možné. Od doby, kdy jsem poprvé shlédl v kině Poklad na Stříbrném jezeře, uplynula bohužel už víc než dvě desetiletí, ale ono se to stalo. S náčelníkem Apačů jsem se setkal už potřetí. Mohl jsem mu představit svou ženu, děti, získat mnoho podpisů a společně s ním strávit několik hodin. Prostě splnění snu. Mám ale ještě jedno přání. Po dvou dcerách čekáme v prosinci narození (a doktor říkal, že je to na 99,99 %) chlapečka. Takže za pár let, dá-li Bůh, ušije manželka kostýmek Vinnetoua a pak prosím, milý Pierre, musíš zase přijet. A my budeme u toho. Že je to asi nemožné? Snad. Ale já věřím, že to vyjde.

Přehrát ukázku

Originální verzi celého videa můžete získat od Honzy Policera za úhradu poštovného. E-mail: policer.jan@post.cz

 

(Autor článku - Jan Policer, vytvořeno dne 16.9. 2009)




od 1. 9. 2005