Pierre Brice ve Zlíně - 4. června 2004

Byla to úžasná zpráva. Pierre Brice a jeho žena Hella se zúčastní 44. ročníku Mezinárodního festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. A nepřijedou jen oni, má dojít k mimořádnému setkání s Herbertem Lomem, který je pro mnohé z nás snad vůbec nejlepší padouch z celé filmové série mayovek (vraždil nepřátele i soukmenovce, vypaloval farmy, krásnou Ellen nechal napospas hordě banditů, Freda chtěl oběsit a hlavně se nechtěl vůbec s nikým dělit o zlatý poklad).

A nyní se mají oba herci sejít. Vinnetou a Cornel opět spolu. Opět? Ne. My víme, že Lom a Brice se spolu v rámci natáčení Pokladu na Stříbrném jezeře vůbec nepotkali. Jejich jediná společná scéna v chatě banditů, kdy Vinnetou uprchne oknem, byla natočena před Briceovým příjezdem a tak za Apače zaskočil dvojník.

S Honzou Kotenem jsme měli to štěstí, že jsme se díky ochotě pana Marka Turni stali hosty festivalu. V prostorách zlínské Baťovy univerzity jsme připravili a nainstalovali výstavu o Karlu Mayovi a filmových mayovkách. Ve čtvrtek 3. června jsme v odpoledních hodinách čekali před hotelem Moskva na příjezd festivalové limuzíny, která přiveze pana Herberta Loma. Dočkali jsme se. Inspektor Dreyfuss ve výslužbě vystoupil z auta, aby byl před ubytováním slavnostně přivítán prezidentem festivalu panem Vítězslavem Jandákem. I díky privilegiu hosta jsme se s panem Lomem také mohli pozdravit, předat mu dárečky a získat první podpisy. Pan Lom byl i po dlouhé cestě moc milý a především – jeho kořeny jsou české a tak komunikace s ním byla bez překážek. Večer jsme pak měli s Jendou Kotenem úžasnou příležitost sejít se s panem Lomem a několik minut si s ním popovídat. Je to už pět let, ale vzpomínám si, že kromě toho, že jsme vyjádřili panu Lomovi náš obdiv, hovořili jsme s ním o jeho českých kořenech, filmech a také o jeho rodině. Panu Lomovi jsem následně poslal do Anglie fotky a noviny z festivalu. Velkou radostí mi bylo, když mi od něj obratem přišel balíček s podepsanými fotografiemi a knihou „Dr. Guillotin“, kterou pan Lom napsal.

Druhý den, v pátek 4. června, jsme opět netrpělivě čekali u vchodu do hotelu Moskva. Měl přijet Pierre Brice. Velké množství lidí toužilo vidět Vinnetoua, podat mu ruku a získat jeho podpis. Čekali jsme vytrvale skoro tři hodiny. Pomalu se blížil začátek hlavního galavečera a konečně před hotel pomalu předjížděl vůz s manželi Briceovými. Auto zastavilo a Pierre Brice se přede mnou objevil vůbec poprvé v životě. Zvláštní chvíle – ten, který byl hrdinou stříbrného plátna a mého dětství, stojí metr ode mne. A navíc on byl a je i hrdinou v osobním životě.

Následovalo přivítání od pořadatelů festivalu a manželé Briceovi se měli odebrat ke krátkému odpočinku do hotelového pokoje. Nešlo to však moc rychle. Ochranka měla plné ruce práce, aby se dav lidí nezavřel a Pierra si prostě nepřivlastnil. My s Honzou jsme měli opět štěstí. Už den před tím jsme se seznámili se štábem TV Prima. Právě oni měli privilegium položit Briceovi ještě před hotelem několik otázek. Kameramanovi, zvukaři a moderátorce udělala ochranka prostor, aby mohli rozhovor uskutečnit. Čtvrtým a pátým členem zpravodajského týmu jsme se stali, díky laskavosti slečny moderátorky, my s Honzou. Prošli jsme spolu s TV štábem a po skončení rozhovoru stanuli tváří tvář Bricemu. Stihli jsme si s ním potřást pravicí, předat dárky a ukořistit několik podpisů (také na připravené triko s obrázkem Vinnetoua). Následně v poměrně velkém mumraji zmizeli manželé ve výtahu hotelu Moskva.

Asi za dvě hodiny začal závěrečný večer ve Zlínském kině, v jehož průběhu byli oceněni tvůrci a filmy 44. ročníku filmového festivalu. Před vlastním začátkem jsme využili chvilky, kdy se Brice posadil a nebyl obsypán fanoušky, přisedli si k němu a pořídili i společné foto. Když byl v průběhu večera Brice pozván na pódium, ihned jsme s Honzou vyskočili a tleskali ve stoje. Náš risk vyšel a během několika sekund náš příklad následoval celý sál, včetně herců, režisérů i přítomných politiků. Potlesk byl dlouhý a Brice byl opravdu dojatý. Bohužel Pierre Brice v následujícím rozhovoru neměl kvůli značné výřečnosti moderátorky večera Báry Štěpánové mnoho prostoru k proslovu. Poněkud smutnou a nepochopitelnou tečkou celého večera bylo pak předání ocenění pro Pierra Brice za celoživotní dílo až po skončení přímého televizního vysílání. Údajně i sám Brice byl později tímto faktem poněkud rozladěn. My v sále jsme to viděli, ale televizní diváci měli smůlu.

Následující den pršelo a pršelo. Vydali jsme se do Slušovic, kde měla proběhnout po dostihu tiskovka a autogramiáda s Pierrem Bricem. A opět jsme měli štěstí, když jsme zjistili, že tiskovka a autogramiáda byla vzhledem k počasí přeložena do Baťovy univerzity. Ujížděli jsme tedy zpět do Zlína a kvapili do univerzitní auly. Stovky lidí podobné štěstí nemělo a byli velmi zklamáni, když Vinnetou do Slušovic nedorazil. Ve zcela zaplněné aule proběhla tisková konference, při které Old Shatterhand Koten nabídl Vinnetouovi svou stříbrnou pušku. Ten ocenil její skutečnou váhu a zavzpomínal na svou lehkou filmovou flintu. Celá aula aplaudovala setkání pana Loma a pana Brice, kteří zavzpomínali na natáčení Pokladu na Stříbrném jezeře. Po posledním dotazu následovalo předání dortu a autogramiáda. V tu chvíli měla ochranka plné ruce práce, aby zvládla nápor fanoušků hladových po podpisu. Pak už přišlo rozloučení a odjezd manželů Briceových ze Zlína.

Odjížděli jsme také. Měli jsme z toho všeho velikou radost. Splnilo se nám mayovské superpřání – setkali jsme se s Vinnetouem.