Karavana otroků

Die Sklavenkarawane (1958)

Myšlenka natočit novou mayovku z arabského prostředí se zrodila v hlavě mnichovského producenta Heinze-Joachima Ewerta. Ve druhé polovině padesátých let si nechal vypracovat exposé, angažoval scenáristu, ale nakonec práva prodal kapitálově silné společnosti Bavaria. Ta zahájila spolupráci se spisovatelem a scenáristou Kurtem Heuserem, jenž pobýval pět let v Mosambiku a napsal několik románů, v nichž se odráží vzpomínky na jeho tamní pobyt. Znal africké poměry a věděl, které lokality jsou vhodné pro natáčení výpravného dobrodružného filmu. V roce 1956 předložil vedení společnosti treatment a po jeho schválení vypracoval i scénář. Režisérem byl jmenován Paul May.

Ale ani Bavaria nedotáhla projekt do konce a práva prodala malé mnichovské společnosti DCF, kterou vlastnil producent Heinz Norbert. Bavaria slíbila, že pomůže s financováním filmu a postará se o jeho distribuci. Výkonný producent Helmut Withrich předpokládal, že natáčení Karavany otroků potrvá více než sedmdesát dnů, a proto se mu nezdálo příliš rozumné natáčet na originálních místech v Africe. Nejenže by výrazně vzrostly náklady na výrobu filmu, ale navíc by vyvstaly potíže s dopravou materiálu i celého filmového štábu. Rozhodl se tedy, že bude natáčet ve Španělsku. Spojil se s producentem Jesúsem Sáizem, majitelem madridského studia Sevilla Films, který přislíbil účast svých herců a členů filmového štábu. Výměnou za to požadoval, aby pod vedením režiséra Ramóna Torrada (1905-?) vznikla také španělská verze filmu, uzpůsobená mentalitě zdejších obyvatel. Režisérem a scenáristou německé verze byl jmenován Rakušan Georg Marischka (1922-1999), synovec slavného režiséra Ernsta Marischky (např. Sissi, 1955). Milovník Karla Maye se s chutí vrhnul do práce a v dubnu 1958 předložil vedení společnosti konečnou verzi scénáře.

Hlavní roli získal frenštátský rodák Viktor Staal (1909-1982). Proti vůli otce přerušil studium obchodní školy a dal se na herectví. Debutoval na jevišti v Opavě, poté vystřídal divadla v Ostravě, Jablonci nad Nisou, Liberci a ve Vídni. Před filmovou kameru se postavil poprvé v roce 1935 a brzy se ocitl na výsluní popularity. Ani po válce neměl nouzi o práci, ale dostával spíše menší role. Hadžiho Halefa Omara ztvárnil oblíbený komik Georg Thomalla (1915-1999). Vyučil se kuchařem, brzy se ale připojil ke kočovnému divadlu. Koncem třicátých let ho také zlákal svět filmu, ale větší úspěch zaznamenal až po válce s nástupem televizního vysílání. Diváci milovali jeho bezprostřednost, upovídanost a schopnost dělat si sám ze sebe legraci. Díky výraznému hlasovému projevu se prosadil i v dabingu. Anglického dobrodruha Davida Lindsaye ztělesnil herec, režisér a scenárista Theo Lingen (1903-1978). Profesora Ignáce Pfotenhauera si zahrál španělský herec Fernando Sancho (1916-1990), známý z mnoha spaghetti-westernů, v nichž ztělesňoval především charismatické bandity mexického původu. V šedesátých letech byl angažován do role padišaha v mayovkách Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva. Krásnou Zenicu si zahrála teprve sedmnáctiletá španělská herečka Mara Cruz (nar. 1941), prohnaného Muráda Ibrahíma ztvárnil Rafael Luis Calvo (1911-1988) a roli padoucha Abú el Móta získal José Guardiola (1921-1988). Další španělský herec Antonio Casas (1911-1982), představitel mudíra z Fašody, si o pár let později zahrál šejka Zedara ve filmu V říši stříbrného lva.

V polovině července 1958 se tým sešel v Madridu ve studiích společnosti Sevilla, kde se natáčela scéna, v níž se Kara ben Nemsí chystá osvobodit z Murádova paláce krásnou Zenicu. Plán se mu snaží překazit její únosce Murád Ibrahím, s nímž Kara svádí šermířský souboj na život a na smrt. Představitel proradného Muráda Rafael Luis Calvo se v zápalu boje zranil na pravé ruce a tak na několik dní z natáčení vypadl. Exteriéry se natáčely o něco jižněji nedaleko Aranjuez, slavného letního sídla španělských králů. Georg Thomalla sršel optimismem a neustále vtipkoval se svými kolegy. Když zjistil, že mu jeho dvojník pro jezdecké scény není vůbec podobný, vyšvihnul se do sedla a se slovy, že má za sebou 4 lekce jízdy na koni, se jal natáčet divoké jezdecké scény. Jediný, kdo se jeho průpovídkám nesmál, byl paradoxně Viktor Staal. Na filmovém plátně tvořili ideální přátelský pár, v soukromí si však neměli co říci. Počátkem října 1958, tři týdny před plánovaným koncem natáčení, došlo k velké tragédii. Třiadvacetiletý španělský herec Joseph Albert von Rempert měl předstírat pád do propasti, při kterém si bohužel zlomil páteř a spodinu lebeční. Ačkoliv byl okamžitě převezen do nemocnice, těžkým zraněním podlehl. Španělská zpravodajská agentura EFE informovala, že Rempert musel na pokyn režiséra Torrada opakovat osudný pád třikrát nebo čtyřikrát. Vyšetřování však prokázalo, že se režisér nedopustil chybného jednání. Dne 20. října 1958 bylo natáčení u konce a šokovaný tým odletěl domů.

Krátce před premiérou obdržela Karavana otroků od FBW (německá instituce hodnotící kvalitu nově vznikajících filmů) predikát wertvoll (hodnotný). Premiéra proběhla 11. prosince 1958 v düsseldorfském kině Europa-Palast. Zúčastnili se jí Georg Thomalla, Viktor Staal, Mara Cruz, Fernando Sancho a Rafael Calvo. Představení slavilo ohromný úspěch. Na mnichovské premiéře dne 8. ledna 1959 se však přihodil skandál, jaký historie mayovek nepamatuje: Georg Thomalla se ujal úkolu pozvat své kolegy na jeviště a představit je publiku. Podle domluvy ohlásil nejprve dámu, herečku Maru Cruz. Viktor Staal, který byl už na půli cesty na jeviště, se urazil a rozčileně opustil budovu. Neobjevil se ani na premiérách ve Frankfurtu, Heilbronnu, Norimberku, Würzburgu, Coburgu, Bambergu a Berlíně. Důležité ovšem bylo, že se divákům film líbil a v mnohých městech byl zaznamenán návštěvní rekord. Producent Heinz Neubert i Bavaria byli s výsledkem spokojení a začali plánovat pokračování.