Pouští (1936)

Durch die Wüste

Děj filmu » Herci a filmový štáb » Filmová ukázka

Historicky první zvukovou mayovku natočila v roce 1935 menší berlínská firma Lothar Stark-Film. Ačkoliv je to jeden z mála snímků věrných své románové předloze, publikum ho nepřijalo. Dle tehdejší kritiky je celé dílo je nepodařené, nudné, bez špetky napětí a dobrodružství. Plánovaný druhý film nebyl nikdy realizován, neboť krátce po premiéře vyhlásila společnost konkurs.

Představitelem Kary ben Nemsího je Fred Raupach, narozený roku 1908 v Hirschbergu (dnes Jelenia Góra, Polsko). Herec Městského divadla v Halle si ve filmu zahrál pouze jednou, neboť roku 1942 padl jako voják na východní frontě. Také Heinz Evelt, představitel veselého a upovídaného hadžiho Halefa Omara, je ve filmu nováčkem. Stejně jako Fred Raupach působil dříve v divadle, ale na rozdíl od svého kolegy stihl natočit ještě další dva filmy. Proradného Abú Sajfa ztělesnil divadelní a filmový herec Erich Haussmann (1900-1984), jemuž byla tato role šita na tělo. Po válce působil jako člen Berliner Ensemble a natočil několik filmů. Šejka Maleka si zahrál Aruth Wartan, narozený roku 1880 v ázerbajdžánském městě Nakhichevan. Na svém kontě má desítky němých i zvukových filmů. Za 2. světové války se objevil v několika významnějších produkcích, např. Carl Peters (1941), Münchhausen (1943), Titanic (1943) nebo Grosse Freiheit Nr. 7 (1944). Zemřel v dubnu roku 1945. Role Hanneh byla svěřena mladé vídeňské herečce Gretl Wawra, Zenicu a Amšu si zahrála Katharina Berger, působící dříve ve vídeňském a mnichovském divadle.

Natáčení filmu Pouští

Producentem byla jmenována menší berlínská firma Lothar Stark-Film. Scénář měla původně napsat Mayova ctitelka Thea von Harbou (1888-1954), slavná německá scenáristka, spisovatelka a neúspěšná režisérka. Thea by byla v duchu nacistické ideologie jistě kongeniální scenáristka, leč nakonec byl vybrán Carl Junghans. Narodil se v roce 1897 v Drážďanech, kde později pracoval jako filmový kritik. Brzy odešel do Berlína a začal natáčet filmy. Jeho snímek So ist das Leben byl v roce 1929 promítán s ohromným úspěchem v kinech ve 26 zemích světa a dodnes platí jako klasika němého filmu. V Hitlerově Německu však nenašel uplatnění a tak v roce 1939 emigroval do Spojených států. Zprvu zde působil jako zahradník (mimo jiné u "mayovského" režiséra Roberta Siodmaka), poté natočil několik krátkých snímků o Indiánech, ale většího úspěchu se nedočkal. Zemřel roku 1984 v německém Mnichově.

V polovině září roku 1935 odletěl štáb do nehostinného Egypta. Jakým štěstím bylo, že v týmu nebyly žádné rozhýčkané hvězdičky, nýbrž mladí odvážní lidé prahnoucí po zkušenostech a toužící odstartovat kariéru filmové Star. Svou první noc v Africe strávili v pětatřicetistupňovém horku v pokoji bez oken a ventilátoru. V poušti vzdálené 20 km západním směrem od Káhiry se natáčel souboj Kary ben Nemsího a Abú Sajfa. Aktéři polykají prach a písek, pot jim neustále rozmazává líčidla. Fred Raupach alias Kara ben Nemsí povalí Abú Sajfa na zem, vytrhne mu z ruky nůž a mocným úderem pěstí pošle zloducha do říše snů. Uštědřená rána však byla natolik silná, že scéna musela být na okamžik přerušena, neboť intrikář se v písku svíjel bolestí. Stačilo však trošku studené limonády a pár vtípků vedoucího produkce a bolest byla ta tam.

Mnohdy byla k natáčení pozvána celá vesnice domorodců. S pomocí tlumočníků byli vybráni vhodní představitelé, neboť režisér byl přímo posedlý místním koloritem. Jednotlivá místa natáčení se nacházela i ve vzdálenosti 200 km od Káhiry. Protože se filmařům mnohdy nevyplatilo vracet se zpátky do hlavního města, přespávali tu a tam ve stanech. Zajímavý zážitek si štáb odnesl z natáčení scény, v níž Kara ben Nemsí utíká s Halefem ze zajetí Abú Sajfa a zapálí přitom jeho loď, širokou dvoustěžňovou arabskou plachetnici. Domorodý kapitán všechny ujistil, že hořící loď je ukotvena v bezpečné vzdálenosti od vyprahlého břehu a nemůže tak způsobit požár blízké vesnice. Plachetnice však náhle začala opouštět své stanoviště a s plameny šlehajícími vysoko k nebi plula po proudu Nilu. Zděšení Arabové stáli jako přikovaní a dovolávaje se Alláha odmítali jakkoliv přispěchat na pomoc. Loď naštěstí najela na mělčinu, kde shořela, aniž by napáchala vážnější škody. Koncem roku 1935 se osmnáctičlenná ekipa šťastně vrátila do Německa a zbývající záběry dotočila v ateliéru berlínského studia.

Premiéra filmu

Produkční firma si dala velmi záležet na propagaci svého nového filmu. Mimo jiné vydala dva plakáty, 60 lesklých fotografií formátu 24 x 30 cm a 15 diafolií. Nakladatelství Ross-Verlag zveřejnilo sadu pohlednic s hlavními představiteli. Premiéra filmu, jíž se zúčastnilo mnoho nacistických prominentů, se konala 20. února 1936 v Drážďanech. O dva týdny později byl film promítán také v Berlíně, avšak valný úspěch neslavil. "Poušť, Mekka, život a zvyky Beduínů, svatební obřad - to vše je kamerou překrásně zachyceno," shodují se kritici. Zároveň však dodávají, že mladí nezkušení herci působí nepřirozeně až nemotorně. Dílo je prý nudné, bez špetky napětí a dobrodružství a klade příliš velký důraz na zobrazení muslimských zvyků a obyčejů, které ovšem nemají s dějem pražádnou souvislost.

Dne 4. dubna 1936 poslala Thea von Harbou dopis Kláře Mayové (vdově po Karlu Mayovi), v němž píše, že dosud nenašla odvahu tento film zhlédnout. "Už při četbě rukopisu jsem si byla vědoma katastrofy a řediteli firmy jsem napsala otevřený dopis, bohužel bez úspěchu. Škoda promarněné příležitosti. Jsem přesvědčena, že filmové mayovky - pokud je natočí skutečný znalec a svědomitý člověk - jsou zárukou světového úspěchu. Nyní jsou diváci pochopitelně zděšeni a jsem toho názoru, že bude obtížné chybu napravit." Plánovaný druhý film nebyl nikdy realizován, neboť krátce po premiéře vyhlásila společnost Lothar-Stark-Film konkurs. Televizní vysílání plánované v letech 1987 a 1997 odpovědní pracovníci zamítli, protože se jim kvalita snímku nezdála dostatečně vysoká. Na závěr dodejme, že na neúspěchu filmu neměli podíl nacisté, jak se často v literatuře uvádí, nýbrž fakt, že snímek nebyl akceptován publikem.

Filmová ukázka