Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (1968)

Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten

Děj filmu » Herci a filmový štáb » Fotogalerie

Snímek Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti je posledním filmem, který spadá do slavné série filmových mayovek šedesátých let. Od natočení Poklad na Stříbrném jezeře uběhlo dlouhých šest let a na hlavních představitelích je tato doba znát - Pierre Brice již zdaleka není takovým mladíkem jako v prvním dílu trilogie Vinnetou, nýbrž zralým mužem a Lex Barker nenápadně schovává brýle, jakmile se k němu přiblíží kamera.

Vinnetou a Old Shatterhand.Vinnetou a Old Shatterhand.Clarke Reynolds a Karin Dor.Lex Barker a Pierre Brice.Pierre Brice a Karin Dor.

Seznam rolí připomíná setkání spolužáků po 6 letech, v tomto případě setkání těch největších mayovských hvězd. Karin Dor hrála v prvním filmu Poklad na Stříbrném jezeře, ztělesnila Ribannu v době, kdy mayovky zažívaly svůj největší boom a hraje i v závěrečném snímku Údolí smrti. Rik Battaglia, zkušený herec a výtečný představitel padouchů, ztělesňuje zákeřného desperáta Murdocka. Stejně jako při natáčení Pokladu Aztéků i tentokrát ho přepadla jakási záludná nemoc, která si dokonce vynutila přerušení natáčení. Ralf Wolter a Eddi Arent coby Sam Hawkens a Lord Castlepool jsou opět výbornými baviči. Společně hráli pouze v Pokladu na Stříbrném jezeře, jinak se v mayovkách objevovali každý zvlášť. Také Branko Spoljar (Cranfield) - specialista na zrádce a špiony, Vladimir Medar jako zkorumpovaný šerif a Jan Sid (Kingsley) se objevili již v Pokladu na Stříbrném jezeře. Z nových herců si jen dva zaslouží zvláštní zmínku. Tím prvním je Clarke Reynolds, který ztělesnil poručíka Cummingse zamilovaného do Mabel. Tento pohledný mladý muž pochází z Ameriky a jeho vlastní jméno je Fred Vincent Tully. Druhým představitelem je Jugoslávec Vojislav Govedarica neboli náčelník Siouxů Rudý buvol. Udivuje nejen svými obrovskými svaly, ale také schopností sledovat dění nechápavým pohledem. Producent Brauner jím byl natolik okouzlen, že ho jako jediného jugoslávského herce pozval na premiéru.

Hledá se koproducent: Romania Film nebo Jadran Film?

Dne 3. března 1967 prolétla tiskem zpráva, že producent Wendlandt zastavil veškeré probíhající přípravy k natáčení filmu Vinnetou v Údolí smrti (Winnetou im Tal des Todes - tak měl název původně znít). Stalo se tak zřejmě proto, že se Wendlandt dostal do sporu s Pierrem Bricem, který si přál, aby se mohl více podílet na scénáři. Poučen z nešťastných snímků Old Surehand a Old Firehand chtěl Brice uplatnit právo dostat alespoň výtah ze scénáře. Wendlandt tomu nerozuměl a měl zřejmě jiné představy. Napsal Pierrovi otevřený dopis, který vyšel v časopise Bravo:

"(...) Byl jsem 6. února, v den tvých narozenin, v Paříži. Vyprávěl jsem ti, jak bude přibližně vypadat příběh filmu, který tentokrát režíruje Harald Reinl. Hodně romantiky, exteriéry v Kanadě a v Americe. S tím, co jsem ti vyprávěl, jsi byl velmi spokojen. Potom jsi však nechtěl podepsat smlouvu, protože sis nemohl přečíst scénář ani jeho výtah. Milý Pierre, několikrát jsem ti vysvětloval, že se nemůžu odvážit milionové investice, kdybys mi po přečtení scénáře řekl: "Je mi líto, ale Karin Dor, moje filmová partnerka, má lepší roli než já a já v tom hrát nebudu!" Znám tvou tvrdohlavost. Chtěl jsi to nechat dojít tak daleko a myslel sis, že bez Vinnetoua to stejně nepůjde. V tom máš možná pravdu, pokud jde o tento film, není to však pravda, co se týče existence firmy. Za pět let sis u mě díky devíti filmům získal spoustu přátel a teď jsi zklamal fanoušky, protože v roce 1967 neuvidí žádný film podle Karla Maye. Sám jsi svému filmu zasadil smrtelnou ránu. Pokud to tak chceš, jsi sebevrah (...)".

O sedm měsíců později se v Bravu objevila zpráva, která všechny fanoušky mayovek přivedla do varu: "To je senzace! Vinnetou opět na plátnech kin! Pierre Brice začne v květnu 1968 natáčet film Winnetou im Tal des Todes - nejdražší filmovou mayovku všech dob. Pro miliony fanoušků našlo Bravo producenta, který se na natáčení s Pierrem Bricem už velmi těší. Tím producentem je Artur Brauner. Přítel Pierra Brice. Už léta (...)". Věta, že "Bravo našlo producenta", není tak docela přesná, neboť Brauner zamýšlel už dlouho natočit další mayovku - "když ne Wendlandt, tak to budu já, kdo opět přivede na plátna kin Vinnetoua". A stalo se.

Brauner by Vinnetoua nejraději natáčel v některé ze zemí východního bloku, nejlépe v Rumunsku, kde měl od května 1967 vznikat jeho nový historický velkofilm Kampf um Rom (Boj o řím), který režíroval Robert Siodmak. 19. dubna 1967 uzavřel předběžnou smlouvu s rumunskou státní firmou Romania Film v Bukurešti, která také produkovala výše zmíněný film. V roce 1967 hodlal Brauner natočit dvě, přinejmenším však alespoň jednu vinnetouovku srovnatelnou s výborným snímkem Old Shatterhand. Romania Film měla za realizaci obdržet 120.000 dolarů. V případě, že by se v Rumunsku natáčely také ateliérové záběry, zvýší se obnos na 150.000 dolarů.

Avšak začátek produkce Vinnetou v Údolí smrti se poněkud prodloužil. Natáčení velkofilmu Boj o Řím bylo s Rumuny mnohem náročnější než filmaři předpokládali, a navíc Brauner nebyl spokojen se scénářem, který pro něj napsal Zibaso. 25. října 1967 uzavřel tedy novou smlouvu se společností Romania a posunul termín na počátek jara 1968. Vzhledem k příšerným zkušenostem z natáčení Boje o Řím si stále častěji pokládal otázku, zda má riskovat a natáčet v Rumunsku i Vinnetoua. Hned první pracovní den po novém roce poslal tajemný dotaz osvědčenému producentovi Jadran-Filmu do Záhřebu. O svém záměru natočit Vinnetoua se pro jistotu vůbec nezmínil: "Rádi bychom se optali, zda byste nám mohli v květnu zapůjčit indiánské kostýmy pro natočení jednoho westernu (na cca 8 týdnů) a jaké poplatky za půjčení byste požadovali." Jadran Film však nehodlal nic půjčit - chtěl být sám producentem. Firma tedy žádost zamítla. Brauner však nepovolil a napsal do Jadranu nový dopis. 7. března 1968 Jadran Film odpovídá: "Obdrželi jsme vaše druhé psaní ohledně zapůjčení indiánských kostýmů pro natočení westernu a musíme s politováním oznámit, že vašemu přání nemůžeme vyhovět, neboť právě projednáváme výrobu westernu s jedním italským producentem." Obě strany se snaží taktizovat. Brauner se musí rychle rozhodnout - jít do levného Rumunska nebo natáčet s osvědčeným, ale také o mnoho dražším Jadranem v Jugoslávii? 8. dubna 1968 píše společnosti Romania: "Prosím o potvrzení, že budete moci ve dnech 10.6. - 4.8. 1968 produkovat film Winnetou im Tal des Todes." Současně vyjednává také s Jadran Filmem. 17. dubna 1968 posílá společnosti dopis: "Zaslali jsme vám scénář k filmu Winnetou im Tal des Todes. Prosíme o brzkou kalkulaci. Natáčení od 10.6. 1968 cca 8 týdnů."

Brauner se následně dopustil té neopatrnosti, že pozval vedení Jadranu k vyjednávání do Bukurešti. To samozřejmě vzbudilo u Jugoslávců podezření (a oprávněně), že Brauner vyjednává také s konkurencí. 29. dubna 1968 posílá Jadran-Film do Berlína ostrý dopis: "Na základě vámi zaslaného scénáře jsme vypracovali kalkulaci. Mezitím jsme zjistili, že jste úplně stejný plán nabídli také sarajevské firmě Bosna-Film a také vyjednáváte s producenty v Bukurešti (...). V případě, že byste rádi spolupracovali s naší firmou, aniž byste současně vyjednávali s dalšími deseti společnostmi, budeme rádi uvažovat o případné možnosti a formě spolupráce". Ještě ten samý den odchází z CCC od produkčního Dr. Wulfa spěšné psaní adresované do Záhřebu:

"Tentokrát se bohužel mýlíte. S Bosna-Filmem jsme vůbec nic neprojednávali. Byl to spíše zástupce Bosna-Filmu, který, abych tak řekl, vystupoval jako zprostředkovatel a se kterým jsem hovořil o případném natáčení nějakého dalšího filmu. Onen návrh, abyste přijeli do Bukurešti, vycházel z toho, že pan Brauner musel do Bukurešti přijet kvůli natáčení svého velkofilmu Boj o Řím, a myslel tedy, že tato o mnoho kratší cesta by byla pro vás pohodlnější. S Dr. Reinlem jsme toho názoru, že nejlepší by bylo natáčet vinnetouovku s vámi (Jadran Filmem), za předpokladu, že se s vámi obchodně dohodneme."

Napjatá atmosféra se tímto vysvětlením trošku uvolnila a 7. května 1968 došlo skutečně k setkání šéfů Jadranu Kovaciće a Kapiće s Arturem Braunerem v Bukurešti. Jadran-Film měl přirozeně velký zájem podílet se na natáčení další mayovky, které firmě v posledních letech přinesly mnoho slávy i peněz, a tak došlo celkem rychle k dohodě. Natáčení mělo začít v polovině května 1968.

Ne každý umí napsat dobrý scénář…

Brauner si ještě živě pamatoval na potíže spojené s napsáním scénáře, které provázely jeho film Old Shatterhand, proto rovnou hotový, avšak nepříliš zdařilý scénář od W.P. Zibasa zahodil, aby se podobným problémům tentokrát vyhnul. Oslovil nejprve osvědčeného mayovského scénáristu Haralda G. Peterssona (např. Poklad na Stříbrném jezeře či Vinnetou), nakonec se však rozhodl experimentovat a angažoval zkušeného dramaturga a scénáristu Hannese Dahlberga, který měl sérii dodat novou šťávu. Jak se však později ukázalo, ne všichni umí skutečně psát …

Prozatím však byl šéf CCC plný optimismu a naděje. V dopise adresovaném 19. února 1968 společnosti Constantin píše, že nový scénář bude hotov 25. února a očekává schválení jak Constantinu, tak také Pierra Brice. Hotový scénář spolu s dopisem putuje následně do Karl-May-Verlagu v Bambergu. Dopis kromě jiného obsahuje stručný popis děje dle původního Zibasova scénáře - Old Firehand se s trojlístkem snaží zachránit jednu z postav, která musí kvůli čertovským intrikám urychleně opustit zemi, přičemž Vinnetou zde hraje pouze malou, bezvýznamnou roli. Jak dále společnost CCC píše, zdá se jim tento původní příběh velmi slabý, proto nechali u Hannese Dahlberga zhotovit scénář nový, mnohem lepší, ve kterém budou hlavními hrdiny Vinnetou a Old Shatterhand, které publikum tolik miluje. Následná kritika z Karl-May-Verlagu je však zničující. Roland Schmid píše Braunerovi, že postavy Vinnetoua a Old Shatterhanda, a vůbec i všechny ostatní, jsou vykresleny tak pitomě, až poškozují jméno Karla Maye.

Kritika nezůstává bez následků. Ostatně samotnému Braunerovi se nezdál scénář nějak zvlášť skvělý, byl si dobře vědom mnoha jeho nedostatků a také si uvědomoval, že pokud má mít film naději na úspěch, bude nutné scénář zcela přepracovat, ne-li napsat úplně znova. Brauner se rozhodl pro druhou variantu. Teď mu mohl pomoci pouze jediný člověk - Herbert Reinecker. Tento specialista na kriminálky, který už napsal také několik westernů, je rychlý, technicky zkušený a co víc - v branži má skvělou pověst. Všechno teď musí jít jako po másle, je nejvyšší čas. V půlce března 1968 se v Berlíně koná porada, na které jsou přítomni Artur Brauner, režisér Harald Reinl, dramaturg Manfred Barthel a scénárista Herbert Reinecker. 18. března je s Reineckerem uzavřena smlouva a přislíbena gáže 20.000 DM. Již počátkem dubna doručil svůj scénář společnosti Constantin, která je navýsost spokojená. Bude třeba udělat jen drobné úpravy.

Produkce

Koncem června 1968 se většina spolupracovníků začala sjíždět do Jugoslávie. Hlavním dozorem byl pověřen Georg M. Reuther, který měl sice plné ruce práce, avšak ve srovnání s natáčením filmu Old Shatterhand si připadal jako na dovolené. Jadranský tým vedl jako obvykle Stipe Gurdulić, režisér Harald Reinl opět spolupracoval se svým asistentem Charlesem M. Wakefieldem, za kamerou nemohl stát nikdo lepší než Ernst W. Kalinke a o pyrotechniku pečoval znamenitý Erwin Lange. V týmu samozřejmě nesměl chybět ani výborný architekt Vladimir Tadej a skvělá kostymérka Irms Pauli. Velkou výhodou bylo, že většina kostýmů byla použitelná ještě z let minulých, takže nově ušito muselo být jen velmi málo kostýmů. Kromě toho si CCC za nějakých 20.000 DM pronajala kostýmy a zbraně od společnosti Rialto, za což obdržela čtyřicet kufrů plných kostýmů a nejrůznějších rekvizit a 10 beden se zbraněmi. K vypůjčeným věcem patřily také dva kostýmy pro Vinnetoua, tři kostýmy pro Old Shatterhanda, jeden kostým pro Vinnetouova dvojníka, starý Hawkensův kabát, stříbrná puška kalibru 16/70 a medvědobijka a henryovka kalibru 12/70. Kromě toho si Irms Pauli poznamenala do svého bločku: "Pan Barker si opět přinese svůj pravý navažský opasek".

Štáb se ubytoval v Dubrovníku v komfortním hotelu Argentina. V dopise, který 30. června 1968 zaslal producentu Braunerovi Georg M. Reuther, se píše: "Dnes dorazili Lex Barker a Rik Battaglia a zítra pro nás nastává první pracovní den. V tuto chvíli zde panují nepopsatelná vedra a všichni se modlíme, aby nám pěkné počasí vydrželo". Oproti původnímu plánu, který stanovil začátek natáčení na 10. června, se začalo natáčet až 1. července 1968. Štáb se s herci přesunul do blízkosti bývalé pevnosti "Fort Grand" z filmu Old Shatterhand, kde se měly natáčet externí záběry přepadení dostavníku. Aby krajina vypadala docela jinak než v předchozím filmu, točilo se ve vyschlém řečišti řeky Trebisnjiky, jež byla pro tyto účely částečně napřimována velkými buldozery. 5. července se poprvé natáčelo ve westernovém městě Ivanica, ležícím ve vzdálenosti jen pár kilometrů od Dubrovníku. Většina kulis tu stála ještě z natáčení jakéhosi italského westernu a podle jejich stavu šlo poznat, že je filmaři často využívali. V ten samý den se natáčely také záběry uvnitř přepadeného dostavníku s Karin Dor alias Mabel a Vladimirem Leibem. Aby měla kamera nerušený výhled na všechny hlavní hrdiny, musela být pravá strana dostavníku odmontována.

Od 6. července stály na programu záběry z "Údolí hadů" (jinak Popovo Polje). Diváci znají místní krajinu ze Siodmakova filmu Pyramida boha Slunce, kde Chichimecové našli Dr. Sternaua v bezvědomí. Hadi byli zčásti gumoví, zčásti praví, v každém případě však neškodní a pod kopyty koní v rozpálené krajině velmi trpěli. 9. července přesídlil tým do Zupci, kde se točilo přepadení farmáře Adamse. V tento den oslavil režisér Reinl své šedesáté narozeniny. V pátek 12. července se tým znovu přestěhoval do westernového městečka Ivanica, kde vznikly záběry ze Saloonu a z šerifovy kanceláře. Odpoledne se část štábu přesunula do Crvene Luky. Lex Barker jel vlastním vozem a přibral s sebou také Rika Battagliu a fotografku Inu Berneis, s níž ho pojilo víc než pouhé přátelství. Manželství s Titou je definitivně v troskách...

Crvena Luka je hercům a filmařům dobře známá, vznikl tady např. Vinnetou, Poslední výstřel. V tomto úplně novém prázdninovém středisku obklopeném piniovými háji, které se rozkládalo přímo na pobřeží jednoho z jadranských zálivů, se rychle rozkřiklo, že hosty hotelového komplexu jsou také slavné hvězdy z mayovek. Nebylo snad dne, kdy by se rekreanti nesnažili vystopovat některé z míst natáčení a přihlížet práci filmařů. Prvním motivem, ke kterému se vyjíždělo 15. července, byly vodopády řeky Krky u Skradinu, kde se natáčelo rybaření Osagů. V tomto hojně navštěvovaném národním parku měli filmaři opravdu plné ruce práce, aby návštěvníky, dychtivé hledače senzací, udrželi stranou filmového dění a nepletli se jim tak do záběrů. O dva dny později se jelo k Roški Slapu, kde vznikly nádherné romantické záběry, v nichž Vinnetou a Old Shatterhand plují v kánoi pro dopis od majora Kingsleyho. Samotné natáčení už však tak romantické nebylo, neboť Brice a Barker museli velmi nepohodlně klečet v loďce, snažili se držet balanc a ještě k tomu měli promočené kalhoty.

Dalším dějištěm bylo okolí Benkovacu, které je fanouškům dobře známé ze záběrů železnice z filmů Old Surehand či Míšenka Apanači. Jedna ze starých letištních přistávacích drah posloužila k natočení scény, která mezi filmaři získala přezdívku "Bienen-Arie" (Včelí árie). Asi netřeba připomínat - Old Shatterhand pronásledován bandity vystřelí na kmen stromu, který obývají včely a ty se následně vrhnou na nic netušící bandity. Stejně jako v případě hadů jsou některé včely opravdové a stará se o ně včelař, ostatní jsou do filmu přikopírovány dodatečně pomocí triku. 2. srpna 1968 se tým nachází u řeky Zrmanji, velmi oblíbené krajině jak fanoušků, tak samotných filmařů, o čemž svědčí počet zde natočených filmů. Tady byl mučen poručík Cummings zajatý bandity. Aby Clarke Reynolds nebyl nechtěně roztrhán koňmi, ke kterým byl přivázán, zkonstruovali speciální systém pečující o jeho bezpečnost. K bezpečnostní výbavě patřilo také 10 žíněnek.

Zcela novým místem natáčení je Vransko jezero, jehož nespornou výhodou tehdy bylo, že leželo docela blizoučko hotelu. Motiv sám není ničím výjimečný, ale jako kulisa pro vesnici Siouxů to bohatě stačí. Od 3. srpna se tu natáčela scéna, v níž Vinnetou bojuje s náčelníkem Rudým buvolem, který mimochodem nosil kontaktní čočky, aby se zamaskovaly jeho modré oči. Kromě hlavních představitelů se tu sešlo 45 siouxských bojovníků, 40 žen a dětí, pět starých Siouxů a 11 banditů, celkem tedy 110 osob. Večer pak Harald Reinl a jeho žena Karin Dor rozeslali pozvánky, na kterých stálo: "Pan Dr. Harald Reinl a paní Karin Dor zvou všechny spolupracovníky na malou siouxskou slavnost, která se koná v sobotu, 3. srpna 1968 v 19:30 hodin ve vesnici Siouxů. Prosím, myslete na to, že toto místo není jídelna hotelu Hilton a proto zvolte vhodné oblečení". Avšak poprvé během natáčení bylo velmi špatné počasí a oslava musela být o týden posunuta.

9. srpna onemocněl Rik Battaglia a musel být převezen do nemocnice v Zadaru, odkud následně přišla neblahá zpráva - Battaglia má hepatitidu a k práci se na delší dobu nevrátí. Jelikož měl jako padouch Murdock vystupovat v mnoha scénách, muselo se přikročit k celé řadě změn. Předně byl změněn začátek filmu, takže major Kingsley není pronásledován Battagliou, nýbrž jedním z jeho podřízených. Také ve scéně, kdy Siouxové přepadnou bandity, Rik oproti původnímu scénáři chybí. V pondělí 19. srpna 1968 přichází nové výsledky z vyšetření, na jejichž základě se doktoři rozhodnou nechat si Rika ještě nejméně 10 dní v nemocnici. Filmaři znovu listují scénářem a hledají scény, které by se daly natočit bez italského herce. Zásoba je však vyčerpána a Rik leží nadále v nemocnici. 22. srpna přijeli do Jugoslávie zástupci pojišťovny, kteří rozhodli, že natáčení bude nejlepší přerušit.

Pro nemocného Rika Battagliu to musel být jistě hrozný pocit vědět, že úspěšné dokončení filmu závisí na jeho brzkém uzdravení. Navíc tato nepříjemnost se mu nestala poprvé - už během natáčení Pokladu Aztéků onemocněl jakousi kožní chorobou a celá produkce se i tehdy dostala do velkých potíží. Battaglia je rozhodnut nezůstat v posteli ani o den déle než bude nutné. 3. září je opět na place a natáčení může pokračovat. Rik však není po dlouhém pobytu v nemocnici v kondici, brzy mu docházejí síly a musí často odpočívat. Nicméně natáčení filmu spěje zdárně ke konci, zbývá už jenom natočit erupci v Údolí smrti (NP Paklenica). K tomu filmaři spotřebovali na 500 litrů benzínu. Mnozí komparsisté však popáleni a některé záběry bylo nutné natočit znovu. Herci se ale zdráhali scénu opakovat, k poslušnosti je přiměla až zvláštní prémie v podobě 50 dinárů. Dne 11. září 1968 - po padesáti dnech - je natáčení v Jugoslávii definitivně u konce. Část týmu se přesunula do berlínského studia, kde bylo dotočeno soudní přelíčení s Karin Dor a Rikem Battagliou.

Nyní ještě zbývalo natočit divácky velmi atraktivní záběry z USA, přesněji z divokého Grand Canyonu. Brauner tentokrát nechtěl přebírat záběry z jiných filmů, jak tomu bylo v případě některých mayovek (např. Poslední výstřel a jeho Medvědí řeka), ale chtěl, aby se krajinou Grand Canyonu projížděli skutečný Vinnetou a Old Shatterhand. Tým je složen pouze z režiséra Haralda Reinla, jeho asistenta Wakefielda a dvou komparsistů. Jediný, zato celkem podstatný problém, který Reinl během natáčení měl, byly potíže s obstaráním vhodných zvířat. Místo koní mu totiž byly nabídnuty muly, které se údajně po strmých a nebezpečných stezkách Grand Canyonu umí pohybovat bezpečněji a kromě toho "v Grand Canyonu se k ježdění tak jako tak smí používat pouze muly!" Vinnetou a Old Shatterhand na mulách? Nemyslitelné! Nakonec vše dobře dopadlo a oba hlavní hrdinové dostali opravdové koně. Nyní už je natáčení opravdu u konce a producent Brauner může být vcelku spokojen. Také náklady jsou únosné - CCC zaplatila zhruba 2.665.000 DM, přičemž škody vzniklé Rikovou nepřítomností uhradila pojišťovna. Šlo o nějakých 209.739 DM.

Premiéra filmu v Mnichově

Snad žádná jiná mayovka neměla takové problémy s výběrem názvu filmu jako tato. Karl-May-Verlag, Constantin a CCC se totiž na titulu nemohli dohodnout. Verlag poukazoval na to, že obsah filmu nemá nic společného s originální předlohou, Brauner zase trval na tom, aby se v názvu objevovalo jméno Vinnetou. Plánované tituly filmu měly znít: Im Tal des Todes (V Údolí smrti), Winnetou im Tal des Todes (Vinnetou v Údolí smrti), Im Tal des Goldes (V Údolí zlata), Winnetou im Tal des Goldes (Vinnetou v Údolí zlata), Winnetou und Old Shatterhand im Tal des Goldes a nebo Winnetou und Old Shatterhand im Tal der Toten (Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí mrtvých). Nakonec zůstalo u posledně jmenovaného názvu, přičemž u nás v Česku je snímek znám spíše pod názvem "V Údolí smrti" než "V Údolí mrtvých".

Svou premiéru slavil film 12. prosince 1968 v tradičním premiérovém kině Mathäser-Filmpalast. Večerní představení ve vyprodaném sále (1200 míst k sezení) mělo ohromný úspěch. Producent Brauner zářil jako sluníčko, když se na pódiu objevili kameraman Ernst Kalinke, skladatel Martin Böttcher, herci Clarke Reynolds, Eddi Arent, Karin Dor, Lex Barker a Pierre Brice a sklidili od diváků bouřlivé ovace. Údolí smrti je mnohem lepší mayovka než předchozí nepříliš zdařilé adaptace, a přece mu chybí onen pohádkový nádech, který provází Reinlův první snímek Poklad na Stříbrném jezeře či trilogii Vinnetou. Ať už se tento film divákovi líbí nebo ne, jedno je jisté - dodnes mu patří vítězství za nejdéle promítanou mayovku společnosti Constantin...

Děj filmu

Banditi pronásledují majora Kingsleyho a vážně ho zraní. Vinnetouovi se podaří je odehnat a stihne si se svým přítelem vyměnit pár slov, než zemře. Soud majora obviní ze zpronevěry zlata. Kingsleyho dcera Mabel se má dostavit k soudu. Její dostavník však přepadnou banditi. Díky včasné pomoci Old Shatterhanda je zachráněna. U soudu Mabel žádá 60-denní lhůtu, aby mohla dokázat otcovu nevinu. S Old Shatterhandovou pomocí se jí podaří zbavit Murdocka, který od ní chce dopis jejího otce. Oba odjíždí do Colorada. Jsou však sledováni bandity a vojáky. Setkávají se s Vinnetouem, který Mabel slíbí, že jí zavede k hrobu jejího otce. Bandité v prérii nachystají léčku a podaří se jim zajmout poručíka. Vinnetou pošle svého bratra k Siouxům, aby je požádal o pomoc proti banditům.

Ti mezitím poručíka mučí a pod pohrůžkou, že ho zabijí, žádají od Mabel dopis. Ta ho banditům podá, až když přijíždí Siouxové. Vinnetou však nevidí mezi Indiány svého bratra a nechá se raději zajmout. Snaží se vydráždit náčelníka k souboji. Vinnetou nad ním zvítězí a spolu s bratrem a přáteli odjíždějí. Na cestě se setkávají opět s bandity, kteří přimějí Vinnetoua, aby je zavedl ke zlatu. Ten jediný ví, kde je zlato ukryto. Jenže v Údolí smrti začne hořet síra a vůz se zlatem shoří. Banditi je zajmou a rozhodnou se zlato najít sami. Vinnetou s ostatními se vysvobodí ze zajetí, ale objeví se znovu Siouxové. Na pomoc přijíždí Osagové a přátelé jsou zachráněni. Náčelník Siouxů umírá. Major Kingsley je u soudu ospravedlněn.

Herecké obsazení

FotoHerecFotoHerec
Pierre Brice

Pierre Brice

Vinnetou.
Lex Barker

Lex Barker

Old Shatterhand.
Ralf Wolter

Ralf Wolter

Sam Hawkens.
Eddi Arent

Eddi Arent

Castlepool.
Karin Dor

Karin Dor

Mabel Kingsley.
Jan Sid

Sima Janićijević (Jan Sid)

Major Kingsley.
Rik Battaglia

Rik Battaglia

Murdock.
Ilija Ivezic

Ilija Ivezić

Davis.
Clarke Reynolds

Frederick Tully (Clarke Reynolds)

Cummings.
Branko Špoljar

Branko Špoljar

Cranfield.
Kurt Waitzmann

Kurt Waitzmann

Bergson.
Heinz Welzel

Heinz Welzel

Soudce.
Vladimir Medar

Vladimir Medar

Šerif.
Vladimir Leib

Vladimir Leib

Muž v dostavníku.
Vojo Govedarica

Vojo Govedarica

Rudý buvol.
Šimun Jagarinec

Šimun Jagarinec

Bílé pero / Kaskadér.
Vladimir Bačić

Vladimir Bačić

Brown.
Nikola Gec

Nikola Gec

Majorův vrah / Kaskadér.
Milan Sosa

Milan Sosa

Bandita / Kaskadér.
Milan Mikuljan

Milan Mikuljan

Kočí / Kaskadér.
Ivan Krištof

Ivan Krištof

Craigh / Kaskadér.
Vida Jerman

Vida Jerman

Dáma ze Saloonu.
Neznámý

? (Mirko Kraljev to není) *

Osadník Adams.
Miroslav Buhin

Miroslav Buhin

Voják / Kaskadér.
Valent Borović

Valent Borović

Voják.
Slavica Orlović

Slavica Orlović

Indiánka.

*) V literatuře a filmových databázích se uvádí, že osadníka hraje Mirko Kraljev. Podle jeho vlastní výpovědi v tomto filmu nikdy nehrál, s Barkerem ani Reinlem nikdy netočil.

Filmový štáb

Režie: Dr. Harald Reinl. Scénář: Harald G. Petersson, Alex Berg = Herbert Reinecker. Asistent režie: Charles M. Wakefield. Dramaturgie: Dr. Manfred Barthel. Kamera: Ernst W. Kalinke. Hudba: Martin Böttcher. Orchestr: Orchestr Martin Böttcher. Střih: Hermann Haller. Stavby: Vladimir Tadej. Kostýmy: Irms Pauli. Zvuk: Matija Barbalić. Pyrotechnik: Erwin Lange. Producent: Artur Brauner. Produkce: CCC Filmkunst GmbH & Co KG, Berlin. Koproducent: Jadran Film, Zagreb. – Super International Pictures s.r.l., Rom.

Doba natáčení: 1.1. – 17.9. 1968. Místa natáčení: Jugoslávie: Popovo Polje u Trebinje, Zupci u Trebinje, vodopády řeky Krky, Starigrad-Paklenica, Zrmanja-Canyon u Obrovacu, Vransko Jezero u Biogradu, Benkovac. USA: Grand Canyon, South Rim, Arizona (natáčeno s dabléry). Premiéra: 12.12. 1968 Mnichov (Mathäser-Filmpalast). Přístupnost: Dle rozhodnutí FSK ze dne 3.12. 1968 přístupný mládeži od 12 let. Délka filmu: 89 min 9 s.

Jiné názvy filmu

Brazílie: O Vale da Morte. Dánsko: Indianeroverfaldet i Dodens Dal. Itálie: L´Uomo dal Lungo Fucile. Jugoslávie: Vinetu u Dolini Smrti. Rakousko: Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten. Polsko: Winnetou w Dolinie Smierci. Švýcarsko: Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten. Španělsko: El Valle de los Heroes. USA: Valley of the Death.

Použitá literatura:

  • PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.

(Autor článku - Zatinka, aktualizováno dne 27.8. 2009)

Nahoru | Belenor & Zatinka, 2004-2014