Vinnetou, Rudý gentleman (1964)

Winnetou 2. Teil

Děj filmu » Herecké obsazení » Fotopříběh » Filmové omyly

Producent Horst Wendlandt je na vrcholu své úspěšné kariéry. Také jeho druhá mayovka Vinnetou I.díl přilákala do kin miliony návštěvníků a tak už není žádných pochyb o tom, že se bude v natáčení pokračovat. Pro rok 1964 jsou naplánované hned dva filmy, a to Vinnetou - Rudý gentleman a Mezi Supy. V roce 1965 by měl následovat Vinnetou - Poslední výstřel, Petrolejový princ a Old Surehand, který bude rozdělen do dvou nebo tří dílů. Wendlandt si vybírá pouze takové knihy, ve kterých vystupují Vinnetou a Old Shatterhand. Knihy s málo přitažlivým názvem však přeskakuje: vinnetouovku s názvem Vánoce si zkrátka nedovede představit...

Pierre Brice a Lex Barker se setkávají jako Vinnetou a Old Shatterhand již počtvrté. Popularita Pierra stoupá do takové míry, že měsíčně dostává od fanoušků několik tisíc dopisů. Pokud to takhle půjde dál, budu si muset pořídit více poštovních schránek, směje se Brice. Padoucha Forrestera hraje tentokrát britský herec Anthony Steel, bývalý manžel sexbomby Anity Ekberg. Novým členem týmu je mladý Ital Mario Girotti (časem mnohem slavnější jako Terence Hil), který jako poručík Merril přebere Vinnetouovi krásnou Ribannu v podání Karin Dorové. Renato Baldini hraje plukovníka Merrila, Gojko Mitić podnáčelníka Bílou Vránu. O komiku se stará Eddi Arent jako Lord Castlepool a také Mirko Boman coby Gunstick Uncle, kterého bohužel ztělesňuje naposledy.

Přípravy k natáčení

Napsáním scénáře byl pověřen Harald G. Petersson. 15. dubna 1964 se u Constantinu koná porada. Scénář je přijat téměř bez připomínek. Od této chvíle zbývají už jen čtyři týdny do začátku natáčení... Podle Wendlandtova přání má film Vinnetou II. přinést ještě více napětí a dobrodružství, a o to se má postarat především požár petrolejového pole v New Venangu a souboj Vinnetoua s grizzlym. Režisér Harald Reinl chce nabídnout divákům nové krajinné motivy, a tak se lidé z Jadranu vydávají poohlédnout po nových místech natáčení. Jedním z nich má být krajina severní Jugoslávie, okolí známého zimního sportovního centra Bled. Zde - především u Kredarice - se má natáčet celých 11 dní. Pokud by se Reinlovi krajina nezamlouvala, bude v záloze osvědčený Mali Alan. Dalším místem natáčení má být Šibenik. Nedaleko vesnice Prukljan, 30 km od Šibeniku, by mělo být postaveno New Venango a vesnice Ponců. Zde se počítá s celkem 21 dny natáčení. Třetím stanovištěm bude všem dobře známé okolí Rijeky, kde má stát pevnost Niobrara a vesnice Assiniboinů. Zde je plánováno celkem 26 natáčecích dní. Reinl se však (kromě Grobnického Polje u Rijeky) rozhodl natáčet v jiných lokalitách a tak můžeme ve filmu vidět záběry z krápníkové jeskyně u Postojny ve Slovinsku, a z okolí Karlobagu či Splitu.

Medvídci Mundi, Peter a Peggy

Natáčení filmu začalo 18. května 1964 jednou z nejtěžších scén: Vinnetou zachraňuje Ribannu, dceru náčelníka Assiniboinů, před medvědem. Vedoucí výroby Erwin Gitt vypráví: potřebovali jsme medvěda, samozřejmě grizzlyho a ne žádného medvěda brtníka. Dostali jsme tedy hned tři medvědy grizzly od Rudiho Althoffa. Jmenovali se Mundi, Peter a Peggy, bylo jim devět let, vážili okolo 600 až 800 kg, měřili 2,30 metrů a nesměli být nikdy od sebe odděleni. V hotovém filmu je však vidět jen málo záběrů s pravými medvědy. Režisér Reinl se domníval, že se nemůže spolehnout ani na ty nejlépe vycvičené cirkusové medvědy a tak si musel jejich krotitel Rudi Althoff obléknout medvědí kožich a nejdůležitější scény zahrát sám. V blízkosti místa, kde se odehrával souboj s medvědem, se nachází krápníková jeskyně, ve které se natáčela celá závěrečná sekvence filmu. Aby bylo vůbec možno celý prostor osvětlit, musely zde být použity veškeré reflektory, které měl štáb k dispozici. Pierre Brice musel obstát v zatěžkávací zkoušce: aby vysvobodil Ribannu ze zajetí, musel spolu s assiniboinskými bojovníky vstoupit do ledového jezera. Vůbec v celé jeskyni byla neskutečná zima a všichni si oddychli, když zde bylo natáčení dokončeno.

Místo natáčení: Split

Nyní se štáb přesunul do slavného přístavního města Split a ubytoval se v moderním hotelu Marijan. 28. května 1964 začíná natáčení jedné z nejefektivnějších scén v celém filmu: požár v New Venangu, které bylo postaveno ve starém kamenolomu Ve Stobreći jižně od Splitu. Pyrotechnik Erwin Lange spotřeboval pro tento požár celkem 2 000 kg benzínu, 2 000 kg mazutu, 200 kg benzolu, 6 propan-butanových bomb, 20 kg dynamitu, 50 pochodní, 250 kg cementu a 100 elektrických zapalovačů. Práce proběhla bez větších těžkostí a tak se tým brzy přemístil na sever od Splitu, kde se nacházelo předměstí Solin. Na jeho okraji stála obrovská cementárna, v jejíž blízkosti bylo natáčeno přepadení vozů s osadníky a také přestřelka mezi bandity a Vinnetouem, Shatterhandem a Castlepoolem. Jižně od Splitu a Stobreće, v místě zvaném Radmanove mlinice, byl postaven umělý vstup do jeskyně Assiniboinů, který měl sloužit pouze pro natočení exteriéru, neboť záběry vnitřku jeskyně vznikly již v Postojně. Ve vzdálenosti 247 km severně od Splitu se nachází Karlobag. Nedaleko malé osady Lukovo se celé čtyři dny natáčely záběry indiánů, vojáků a banditů jedoucích na koních. Také scéna, ve které Old Shatterhand zachrání odpočívající vojáky, vznikla zde.

Místo natáčení: Grobnické Polje u Rijeky

18. června 1964 se tým přesunul do Rijeky. Zde - v Grobnickém Polji - postavil architekt Tadej pevnost Niobrara. Ač to byla imposantní stavba, přece jen se nedala srovnat s fantastickou pevností Grand v Braunerově filmu Old Shatterhand. Vina architekta to jistě nebyla - byla to prostě otázka peněz a kalkulace. Jedním z posledních míst, kde se natáčelo, byl Platak. Hluboko v lese filmaři objevili překrásnou rozlehlou louku, na které postavili tábor Assiniboinů. Byl tu však jeden malinkatý problém: nacházeli se uprostřed zimního sportovního areálu a kameraman Kalinke musel tedy dávat dobrý pozor, aby se v záběrech neobjevil lyžařský vlek. 20 července 1964 je natáčení u konce. V berlínském studiu CCC se pak dotočily některé záběry z New Venanga, a v pomocném ateliéru ve Splitu a Rijece se natáčela např. scéna z vnitřku Tah-Sha-Tungova stanu.

Premiéra a ocenění

Premiéra filmu se konala ve čtvrtek 17. září 1964 v Essenu. Stejně jako u předchozích filmů bylo publikum nadšeno. Tisíce a desetitisíce lidí chtěly vidět Vinnetoua, Old Shatterhanda, Ribannu, Castlepoola a padoucha Forrestera, ale jen 4416 z nich našlo během tří premiérových představení místo. Všichni ostatní vyčkávali s nepopsatelným nadšením v lijáku před kinem. Film opět obdržel predikát Wertvoll, FBW byla úspěchem mayovek natolik zaskočena, že se už ani neodvážila něco kritizovat. Za více než tři miliony návštěvníků v průběhu 12 měsíců získal film Zlaté plátno, které mu bylo uděleno 14. října 1965 v Essenu u příležitosti premiéry Vinnetou - Poslední výstřel. Za obchodně nejúspěšnější film roku 1965 získal ocenění Bambi.