Hudba ve filmových mayovkách

(článek sepsal David Čuřík alias Tosim)

Při vyslovení jména Karel May se vám zajisté vybaví Old Shatterhand, Vinnetou a jejich mnohá dobrodružství, avšak při zmínce o legendárních filmových mayovkách z šedesátých let se vám ihned dostane do podvědomí chytlavá ústřední melodie z Pokladu na Stříbrném jezeře. Víte ale, kdo je autorem této skladby? Pokud si vzpomenete na jméno německého skladatele Martina Böttchera, jste na tom se znalostmi docela dobře. Martin Böttcher nebyl zdaleka sám, kdo se podílel na úspěchu filmů. Byli zde ještě další u nás téměř neznámí autoři jako Riz Ortolani, Raimund Rosenberger, Erwin Halletz a Peter Thomas.

Předem bych chtěl podotknout, že nejsem žádný hudební kritik, ani renomovaný, ani začínající a proto se můj názor s odbornou veřejností nemusí shodovat. Proto také nebudu (až na výjimky) zbytečně hodnotit, jen poukážu na skladby a okamžiky které mě zaujaly a které by vám, jako fanouškům Karla Maye se vším, co k tomu patří, neměly uniknout. Nechte se vtáhnout do úžasného světa filmové hudby, která je podle mého soukromého názoru jedinečná a neopakovatelná. U každého soundtracku se budu snažit vyjmenovat a stručně popsat nejlepší skladby. Upozorňuji, že se v zásadě jedná o původní skladby (variace a různé inspirace uvádím jenom jednou, právě tak jako kultovní skladby podle toho, kdy se poprvé objevily - např. Melodie Old Shatterhanda). Také názvy skladeb překládám a snažím se držet původního záměru autora. Někdy to ale bohužel nejde, a tak sáhnu do své bohaté fantazie. Některým neněmecky vládnoucím to bude vyhovovat, jiným ne.

Každému, kdo se zajímá o hudbu z mayovek hlouběji, by ve sbírce neměl chybět Die Karl May Kollektion, bohužel už beznadějně vyprodaný, ale základní kámen filmové hudby k mayovkám. Tuto kolekci tvoří pět CD s hudbou od Martina Böttchera ze všech mayovek kromě nejnovějšího Vinnetou se vrací a na každém CD je hudba vždy ze dvou filmů. U jednotlivých CD je v bookletu několik slov o hudbě samotné, údaje o hercích, štábu, obsah filmů a každý booklet je opatřen stručným životopisem Martina Böttchera.

Martin Böttcher - Die Karl May Kollektion 1

Poklad na Stříbrném jezeře Melodie Old Shatterhanda - pomalá, první a nejslavnější. Těžko potkáte nějakého znalce evropského filmu šedesátých let, který by tuto skladbu neznal. Střídají se v ní housle s Böttcherovou častou harmonikou u "main title" nebo "theme". Basová kytara je také frekventovaná. Hill Billy Tilly - melodie se zvláštním názvem. Zajímavá melodie, i když s opakujícími se motivy, se stala měřítkem a někdy i prokletím dalších saloonních skladeb. Slyšel jsem totiž mnoho názorů, že je v mayovkách jediná. Je to nesmysl a pokud budete trpěliví a dočtete až do konce, podám vám důkaz. Melodie trampů - vedle Melodie Old Shatterhanda další téma tohoto filmu. Böttcherova klasická skladba s klasickými nástroji a kompozicí, která se však s dalšími skladbami, lety a filmy pomalu mění. Jízda k indiánské vesnici - je ze scény, za níž následuje boj na provazech kolem kůlů. Motivy se také hodně opakují, ale skladba není nudná. Postupně se přidávají jednotlivé nástroje a sílí jejich zvuk. To je pro tuto nahrávku typické - viz skladba Útok Apačů. Hon v Kaňonu duchů - melodie s dosti nemelodickými motivy je zajímavá tím, že zvuk jedné trubky vytváří zajímavé šustění. Netroufám si odhadnout, zdaje to záměr, stáří skladby anebo prostě jen technická chyba. Pravdou je, že kdyby se to Böttcherovi osvědčilo, použil by to vícekrát. Cesta mezi skalami - do jisté míry napínavá skladba, začínající údery do tympánů a tamburín, po nichž následuje zlaté tetelení - častý motiv Böttcherova zlata v jakémkoliv filmu. Trošku jednotvárné, ale vždy spolehlivě zaručující správný efekt jak ve filmu, tak samostatným poslechem.

Vinnetou - I. díl Nájezd na vozy - tato skladba je ve filmu delší, na CD je jenom její druhá část. Klasické Böttcherovo dramatické dílo, které vždycky patří k vrcholům nahrávek. Rudý mák od Missouri - zajímavě pojmenovaná saloonní skladba Tuff- Tuffova (fotografova) příjezdu do Roswellu. Melodie je plná strunných nástrojů a perkusí a objevila se také ve více filmech. Útok Apačů - těžká, dunící melodie, kdy se postupně přidávají vyšší a nižší trubky, aby se pak spojily v jedno v závěru, kdy Vinnetou bodne Old Shatterhanda do krku. Hutná skladba podbarvuje jednu z nejlepších "akčních" scén z mayovek. Old Shatterhandův boj s Inču-čunou - Böttcherova nejdelší skladba (4: 13). Uvádím ji sice do svého seznamu, ale spíše jen pro důležitost scény z hlediska filmu. Melodie je pěkná, ale trošku stereotypní, až na občasnou harfu v druhé části (části se oddělují podle potopení bojujících, a jsou tři). Poslední boj - skladba, která se dynamicky zvedá (Old Shatterhandova jízda k Nugget-tsilu), pak na chvíli trošku zklidní (Nšo-či podává Vinnetouovi náboje) a začíná gradovat pohledem kamery na Santera padajícího ze skály. V závěru jsou housle intenzivnější než trubky, což není u Böttchera tak běžné.

Martin Böttcher - Die Karl May Kollektion 2

Vinnetou II. - Rudý gentleman Přepadení osady - první skladba ve stereu a je to znát. Opět Böttcherova skladba s opakujícími se motivy. Má zajímavou kodu. Vzpoura v New Venangu - pomalá skladba, která jakoby se ani nehodila k hořícím domům a lidem. Trubky a zvláště pomalý, důstojný refrén, který je i v ukázce, stojí za zmínku nejvíce. Náčelníci - melodie rozdělená na dvě části (příjezd Indiánů a jejich sešikování až po pomalou jízdu). Nejvýraznější jsou housle ve zvláštním akordu na pozadí. Black Molly - názvy v angličtině zásadně nepřekládám. Melodie je ze scény, v níž Vinnetou osvobozuje lorda Castlepoola od kůlu. Je to další příklad pohodové Böttcherovy saloonní skladby s harmonikou a bicími. Melodie Vinnetoua - koncertní verze této druhé nejznámější skladby mayovek. V této podobě ve filmu nezazněla, jen v různých variacích, později taky jako main title ve Vinnetouovi III.

Mezi Supy Melodie Old Surehanda - Böttcherovo main tit1e ze série filmů, ve kterých vystupoval Old Surehand. Charakteristický znak pro tuto část tvorby je úder na malý bubínek na konci skladby. Hořící ranč - další z hutných melodií rozdělená na dvě části, která na konci postupně slábne. To Vinnetou odjíždí na Ilčim se slibem vypátrat vraha Baumannovy rodiny. Okey Doke - saloonní skladba, orchestrion, hrající dlouhé takty, která je velmi zvláštně naaranžovaná (prostorový zvuk, melodie se jakoby odráží od stěn). Mezi supy - stejnojmenná skladba, snad jediná, kterou kdy Martin Böttcher vytvořil. Patří ke scéně, kdy Supi ničí Údolí smrti a má ještě druhou verzi - velkou přestřelku ke konci filmu. Vinnetou se Šošony přijíždí - melodie nepatří k tomu úplně nejlepšímu, vyvine se však ve velmi zajímavý akord, takže tato krátká skladba (0:48) se k nejlepším velmi přibližuje.

Martin Böttcher - Die Karl May Kollektion 3

Petrolejový princ Melodie Petrolejového prince - skladba pro hlavní padoušskou postavu s dramatickým refrénem. Přepadení a útěk - skladba původně určená ke scéně, kdy osadníci odrazí útok finderů, byla však použita do úvodní sekvence před titulky, kdy princ zapálí vrt. Zajímavá je práce malých bubínků. Jízda na voru - dramatická scéna, melodie už však tak nepůsobí. Má ale v sobě dráždivé napětí, umocněné hrozivými tympány a dobře znějící basovou kytarou. Píseň řeky Chinla - melodie k závěrečné scéně, ze které dýchá smíření Indiánů i bílých osadníků ­ tak časté v mayovkách, ale v historii nikdy neuskutečněné.

Vinnetou III. - Poslední výstřel Téma banditů - svižná skladba, ze které vycházejí některé další kompozice, jako např. Pronásledování u vodopádů a nebo Honba na skalách. Hon na bizony - rychlá melodie zakončená hlasitou kodou, patří ke kratším zajímavým skladbám, které nikdy nenudí. Útok na vory - kompozice k Pecosu, který hoří. Jediná scéna z mayovek, kde hořela voda, má hudbu plnou činelů, které symbolizují mohutný černý dým, jenž se vznáší i nad smutným koncem tohoto filmu i filmových zpracování, která začínala upadat. O hudbě to však neplatilo.

Martin Böttcher - Die Karl May Kollektion 4

Old Surehand Pronásledování střelců - skladba s výrazným rytmem a postupným útlumem na konci a s vřeštícími houslemi, chytlavá, dobrá, příjemná na poslech - co dodat? Melodie Mason City - a máme to tady. Ze tří originálních saloonních skladeb, které Martin Böttcher složil, jsem vybral tuto se zajímavým aranžmá. Martin Böttcher totiž skládal pro každý film jednu originální saloonní skladbu a když bylo potřeba, i víc.

Vinnetou a míšenka Apanači Apanači - do jisté míry také téma, na CD uvedena jako titulní skladba s podmanivou harmonikou a zajímavě vzedmutou melodií v závěru. Jízda k nalezišti - pomalá skladba se zajímavým předělem mezi houslemi a Böttcherovým motivem zlata, stejným tetelením, i když malinko obměněným, tak, jak jsme na to zvyklí. Přepadení tábora - typická Böttcherova dramatická skladba, která splňuje to, co se od ní očekává. Útok dělníků - melodie, která zazní ve filmu vícekrát a existuje také pozměněná verze. Poprvé je použita harfa. Předehra k Žutovi? Velký boj - skladba s chytlavou melodií a zajímavým nástupem refrénu i refrénem samotným. Mohutný závěr. To vše udělalo z této skladby nadlouho mou nejoblíbenější. Než jsem získal Žuta. Lokomotiva - melodie začíná malými bubínky a postupně se přidávají bicí, perkuse, basová kytara a trubky. Skladba na konci sílí a housle ujíždí jakoby do dálky. Skvost.

Martin Böttcher - Die Karl May Kollektion 5

Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti Melodie Grand canyonu - poslední ústřední melodie k poslednímu filmu z šedesátých let. Böttcherova klasická pomalá balada, kytary dostávají více prostoru. Tajemství a smrt majora Kingsleyho - v tomto filmu Böttcher uplatnil aranžmá, kdy zvuk přechází z jednoho zvukového spektra do druhého. Lord Castlepool - další případ filmu, ke kterému Böttcher složil víc saloonních skladeb. Vybral jsem veselou, jásavou a groteskní. Holidays for Bees - housle se třesou, kytary dostávají ješte více prostoru, Old Shatterhandovi vychází plán pasti a polovina hrdinů filmu je poštípaná od divokých včel. Téma Murdocka - melodie, která má ješte jednu verzi. Ve filmu z ní vychází opět mnoho variací, nejzdařilejší je asi Zápas v kruhu.

Žut Melodie Žuta - další tvrdá skladba, z jejíž sloky se vyvine poměrně zajímavý refrén pro housle a kytaru, které dávají této skladbě nádech bezstarostnosti. Aby ne. Jako první se ve filmu objevuje sir David Lindsay ajeho sluha Archie. Útěk - zajímavé housle, xylofon a kytary jsou napínavé jako scéna, kdy Ingša utíká ze Žutovy jeskyně přímo do jeho náruče. Je vám líto jediného - že je ta skladba tak krátká (0:45). Souboj s Alacyovci - tato melodie má před sebou ještě jednu krátkou a tichou, jako např. Nájezd na vozy. Pak se ale ozve skladba, která vám svou velikostí vezme dech. Nakonec překvapí závěr, kdy se bicí postupně zjemňují. Halef a vojáci - kompozice začíná vojenskou trubkou a pak už se skladba dynamicky mění jako děj ­ od ohňostroje salv přes několik úderů na bubínky až k vděčným houslím, které zvěstují osvobození zajatců. Štvanice - první variace (na Melodii Žuta), kterou doporučuji. Už jsem o ní psal v části o Martinu Böttcherovi. Opouští svůj zaběhnutý styl a je to dobře - skladba je svižná a zajímavá a má nápaditý závěr a - sebelepší hodnocení opravdu nepomůže. Musíte to slyšet! Melodie Ríha - poslední skladba z kolekce, s harmonikou, která do Orientu sice nepatří, ale dělá tuhle skladbu šťastnou, třebaže podbarvuje scénu, při níž se šťastný konec teprve plánuje a je věnována koni, který po svém užitečném životě zemře.

Nezařazené skladby Jsou takové, které nedosahují takové délky anebo nejsou tak důležité, aby se daly zařadit do nejlepších. Většinou mají tyto kompozice kolem půl minuty a právě v takových je Böttcher mistr. Zde je přehled nejzajímavějších ze všech deseti soundtracků: Vinnetou I. Téma Santera - skladba, jež se v různých obměnách objevuje v tomto filmu nesčetněkrát. Toto téma je krátké, ale Böttcher si s ním pro film vystačí. Vinnetou II. K Modrému kaňonu - melodie s rychlým tempem, kdy Vinnetou, Old Shatterhand a Lord Castlepool spěchají od New Venanga k Modrému kaňonu, aby zabránili přepadení kolony. Vinnetou a bojovníci - kompozice ke vsuvce děje, která s ním v podstatě nemá nic společného. Vinnetou na cestě k jeskyni pro pomoc Ribanně. Mezi Supy Orchestrion - Medley - v tomto filmu je skladba, kterou tvoří tři v podstatě samostatné melodie (hrály se v saloonu Supů). Samostatné části však nejsou pojmenovány. Pojmenoval jsem si je tedy sám podle scény, ve které se objevily: Rvačka v dýmu, Neznámá, Hříšný velebníček. Vinnetou a míšenka Apanači Zlá předtucha - Böttcherův typický malý bubínek a opakující se motiv v jedné skladbě, který postupně sílí. Koda také typická - mohutná trubka. Old Surehand Zastřelený Bob - tragický tón a housle ve zvláštním akordu. Působivé. zajat v jeskyni - tichá a podmanivá melodie, takty houslí rozděluje harfa a z dálky se ozývá úder na dřeva, který se odráží a ztrácí. Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti Sledování - další příklad zvuku, který přechází obě spektra. Melodie je lehká a kytary s tamburínou jsou slyšet jen nepatrně. Žut K Muchtárovi - řízná skladba s rytmem cvalu, která si svého posluchače najde vždycky.

Riz Ortolani - Old Shatterhand

Nejvíce ceněnou věcí u bookletu nahrávky Old Shatterhand budou nejspíše fotky, které zabírají celé stránky. Pro fanouška hudby pak bude zajímavý detailní popis napínavého pátrání po neznámé zpěvačce písně Nothing To Say/Der Stunde Kam. Jinak booklet obsahuje v podstatě to stejné co Böttcherovy Kollektion, údaje o filmu a Ortolaniho životopis.

Ústřední melodie I - tato skladba na diváka i posluchače nejvíce zapůsobí. I když neaspiruje na nějakou kultovní melodii (asi mimo jiné proto, že byla použita jenom v jednom filmu), zaujme nás na první poslech. Začíná kytarami a jemnými houslemi se sbory, které jsou ve westernu dost neobvyklé a rozděluje se na dvě části ve chvíli, kdy kytary zahrají dva tóny (když se Old Shatterhand loučí s Vinnetouem) a začne ona již zmiňovaná melodie. Celá skladba končí, jako kdyby nebyla celá. Je pravda, že má ještě jednu část, ale ta je v podstatě jen odvarem této skladby. Následuje po první části titulků. Přepadení Severního ranče - v této melodii dal Ortolani základ některým pozdějším skladbám a tak má mezi ostatními významné místo. Navíc zde můžeme slyšet podle mě jednu z nejlepších kytar celé nahrávky. Ke slovu přijdou i hrozivě se zesilující tympány. Kolona osadníků - se jmenuje první část kompozice, druhou tvoří variace na ústřední melodii s harmonikou a kytarou. První část skladby je velmi pohodová a uklidňující a je v dalších skladbách dána jako kontrast pro napínavá místa, např. ve skladbě Krádež vozu. Tanec v prérii - je v tomto filmu základním kamenem saloonní hudby. Klasická melodie nás provází také celým filmem, i když bych řekl, že jsou zde takové skladby i o něco lepší. Část Legenda o Samově skalpu ze skladby Velká střelecká soutěž o ceny má ale tu smůlu, že je součástí většího celku a trvá jen něco přes čtyřicet sekund. V Golden Hillu - tato kompozice není ani zdaleka originální a ani nejlepší, ale nepostrádá ony zajímavé nápady, jak jsem psal už v úvodu. Posuďte sami. Přepadení Palomy - originální skladba je v této melodii umně ukryta mezi všelijak pozměněnou ústřední melodii. Jednou romanticky s vodopády v pozadí, jednou dramaticky s ječícími houslemi, to když jela Paloma s hrůznou novinou o zajetí Tujungy do tábora Apačů. Zakázané vniknutí - tady je příklad onoho klasického Ortolaniho stylu. Mezi skoro nic neříkajícími houslemi se najednou objeví něco jako geniální záblesk. Bitva o pevnost - v této dramatické pětiminutové skladbě Ortolani umně využil vše, co za film nastřádal a naservíroval nám melodii, která chytře a zajímavě zpracovává různé motivy a ještě nějaké přidává. Trošku nudit se začneme až od poloviny čtvrté minuty, kdy se některé pasáže opakují.

Raimund Rosenberger - V říši stříbrného lva

Soundtrack V říši stříbrného lva od Raimunda Rosenbergera je od stejného vydavatelství jako Old Shatterhand, takže o něm platí to, co o Old Shatterhandovi.

Ústřední melodie - tato skladba začíná jakousi Přípřeží, to když Machredž přepadne jezdce a potom už to začne. Zachvátí vás melodie, při které máte pocit, jako kdybyste na velbloudovi, popřípadě Assil ben Rihovi seděli. Příjemnou jízdu. Tanec dívek - v téhle melodii se hodně opakují motivy, ale stejně jako většina ostatních skladeb mají ono Rosenbergerovo podmanivé orientální kouzlo, takže vám to ani nepřijde. Na cestě - zde je příklad toho, jak tento skladatel umí melodii dobře oživit z pomalé na dramatickou. Příprava k útěku - a tady je zajímavé spojení klasické skladby a naprosto neklasické filmové kompozice z kultovního filmu. George Bizet: Carmen; Raimund Rosenberger: Příprava k útěku. Ahmedova msta - melodie začíná údery na malý bubínek a z nekoordinované melodie se stane skladba s pravidelným, téměř tanečním rytmem. Drama vrcholí a vše zdánlivě končí úderem na buben a zajímavým akordem trubky. Za vrcholem celé skladby následuje ještě několik tichých taktů. Souboj na gondole - tato melodie by byla nejlepší za předpokladu, že by byla použita celá. První část této skladby se ve filmu nevyskytuje (místo ní je tam zajímavá variace na ústřední téma z filmu Divokým Kurdistánem, takže tak symbolicky zakončuje celý dvojdílný film), a druhá část kompozice už se objevila mnohokrát předtím.

Peter Thomas - Old Firehand

Poslední nahrávkou ze základní diskografie hudby k filmovým mayovkám je Old Firehand Petera Thomase. O bookletu a jeho vybavenosti se nedá v podstatě nic zajímavého říct, protože obsahuje pouze základní věci, včetně životopisu. Zajímavou věcičkou je pouze název filmu uvedený na obalu v angličtině, francouzštině a španělštině.

Vinnetou, Nšo-či a Indiáni - jakási předehra začíná činely a majestátnými trubkami, které jakoby uváděly postavy a příběh. Ústřední melodie - skladba má podobnou formu, jakou můžeme vidět u Böttchera, to znamená dvě sloky, dva refrény a závěr. Podmanivá melodie dodává skladbě punc jakési tajemnosti. Přepadení Indiánů & Následný boj - dvě krátké a zajímavé skladby, které jsou však ve filmu spojeny v jednu, ale ne nijak zajímavě, jsou zkrátka sestříhány. U obou melodií hrají důležitou roli činely a bicí, je jich mnoho a jsou zajímavě kompozičně použité. Noc na ulicích - kratší, ale opět zajímavá skladba dává dohromady nejrůznější druhy kytar a malé bubínky, aby pak byla zakončena rotujícími houslemi, znějícími jakoby do ztracena. Ohnivá bitva o Miramonte - po ústřední melodii druhá nejdůležitější skladba. Ke slovu se dostávají flétny i ony skvělé elektronické kytary. Uchu bude jistě lahodit rozjásaný refrén. Další ráno - opět další kratší a skvělá skladba. Zde je použita foukací harmonika a samostatná trubka a je - jak jinak - podmanivá, ostatně jako celé CD. Tato skladba je variace, ale je tak umně zkomponovaná, že je velmi velký problém to rozpoznat. Navíc v ní poprvé zazní jakési "téma Ravenhursta," skotský pochod - bicí a dudy. Mladá láska III - skladba se objevuje vždy, když Tom s Nšo-či tokají. Tato skladba má tři verze, ale celá je ve filmu jenom tato. Taky právem. Je nejlepší.

Martin Böttcher - Vinnetou se vrací

Soundtrack Vinnetou se vrací opravdu překvapí (tak jako film). Toto měl být Schluss Opus Martina Böttchera. Mohl být, ale asi není. Poslyšte příběh: Pierre Brice nosí od poloviny osmdesátých let v kapse scénář. Jak s nezbytným úsměvem dodává, je jeho. Jako postava Vinnetoua. Ta už je jenom jeho, takže si s ní v podstatě může dělat co chce. Nebudu tady dělat recenzi na film, jenom vím, že Pierre Brice měl všechny barevné postavy pojmenovat Unbekannt Indianer. Když jsem se doslechl, že se natáčí film, první, co mě napadlo, bylo, kdo bude dělat hudbu. Na Pierra Brice můžeme mít různý názor, ale byl by to jistě blázen, kdyby nepožádal o spolupráci původního skladatele legendárních melodií.

Po prvním poslechu této nahrávky jsem jí nebyl příliš nadšen. A nebyl jsem o nic více nadšen po tom, co jsem shlédl onen film. Některé skladby nebyly ve filmu použity, to se dělá. Některé v něm byly víckrát. To se také někdy dělá. Ale ještě jsem nikdy neviděl film, ve kterém by hudba byla useklá vždy, když začne nějaký dialog. Jakmile začal někdo mluvit - s hudbou byl konec. Tento film byl společným projektem rakouské a německé veřejnoprávní televize ORF a ZDF. Film to byl levný, jediný výbuch, který se v něm odehrál, byl vytvořený počítačově. O ději nemluvím, akční scény skoro nepřítomné, samé bezúčelné filosofování a láska bílé ženy k Vinnetouovi, který ji odmítá. Těšil jsem se na hudbu. Nerad to říkám, ale čekal jsem víc. Ale na druhé straně - tenhle film hudbu v ničem nepodpořil. Naopak to říci lze.

Základ soundtracku tvoří opět melodie. V tomto případě smršť melodií. Základní dvojice je jasná. První zazní Melodie Vinnetoua, poslední také. První je koncertní verze z filmu Vinnetou II, druhá titulní z filmu Vinnetou III. Mají jen rychlejší tempo a jsou v nich použity jiné nástroje, jako třeba klarinet a nebo jasně znějící akustická kytara. Další melodie je Melodie Old Shatterhanda. Zazní ve scéně, kdy Vinnetou vypráví dvěma chlapcům o svém velmi dávném přátelství. Dvě původní melodie jsou Melodie Mary (bílá kráska) a Melodie míru. První má velmi podmanivou melodii, i když mi trošku připomíná Melodii Grand canyonu. Druhou melodii považuji za nejlepší z tohoto CD. Hutná harmonika, klasické smyčce, zvláštní lesní rohy. Pak už nastupují témata. Téma DeWilla (hlavní zloduch), Vinnetou a vlk (hlavní zvíře - Ilči už není) atd.

Velmi se mi stýskalo po trubkách. Upřímně. Tyto nástroje jsou použity v krátké skladbičce Splašený kůň, dále na začátku kompozice Útok Vraních Indiánů a ve variaci na Téma DeWilla, melodii Znovu v pasti. Tyhle skladby mají v podstatě šmmc. Dostáváme se ke kladům.
Housle. Martin Böttcher z nich vymačkal vše, co se dalo. Jak je slyšet, dalo se hodně. Právě, když tohle píši, mám nahrávku puštěnou, abych měl inspiraci. A tedy vím, proč píšu o houslích, protože mi právě zní skladba Nový domov, před chvílí skončila melodie Vinnetou, Mary a Spencer v jeskyni, která byla houslí plná a navíc v ní byla ještě hezká kytara. Takhle by se dalo psát dlouho, protože v podstatě všechny skladby jsou založeny na houslích. Tah-ša-tungova smrt, Dvojí boj, Tanka skalpuje, Zamýšlený čin a další.

Další klad soundtracku je napětí. Toho je zde trošku méně, ale zmínit se musíme. Skladba nazvaná příznačně Překvapení, těží z houslí a fujary, Bílá bizoní žena je plná hrozivých malých bubínků a Konec DeWilla je napínavý tak, až padají kalhoty. Malé bubínky, zmíněné v předchozím odstavci, nás provázejí veškerou hudbou. Jsou všude a Martin Böttcher je používá více, než v šedesátých letech. No a nakonec jsou zde skladby, které nebyly použity, a ta, která se objevila víckrát. Druhý případ je vlastně jen jeden, melodie Jeskyně plná dýmu, kdy Vinnetou vysvobozuje Mary z jeskyně plné dýmu a tato kompozice zazní ještě čtyřikrát. No a nebyly použity skladby s názvem Rybolov, Kiš-kao-ko a Mary, Náčelníci a Vinnetou.

Možná jste si všimli, že to vše píši s jistou ironií. Je to dáno tím, že staré, a v některých případech i dobré časy jsou už definitivně pryč. Pierre Brice i Martin Böttcher jsou jistě legendy, ale každý se má držet toho, co mu opravdu jde. Pierre Brice je herec, který by se měl naUčit psát scénáře a neměl by prosazovat postavu Vinnetoua do všeho, co dělá. Martin Böttcher píše hudbu. Skvělou. I když tato hudba není taková, jakou jsme čekali od mayovky, nesmíme si ji nechat zošklivit. Tahle hudba totiž vůbec není špatná, jenom je jiná a pořád má to, co chceme - podmanivost, krásu, napětí. A je tady ještě jeden nepřehlédnutelný fakt - tenhle film není mayovka.

Melodie míru - řekl bych, že nejlepší skladba na tomto CD. Za nejzajímavější považuji lesní rohy. Vinnetou, Mary a Spencer v jeskyni - jeden příklad Böttcherových houslí, které nás provázejí celým filmem. Splašený kůň - devětadvacetisekundová skladba, příklad málo využitých trubek. Bílá bizoní žena - malé bubínky, které jsou všude. Tady taky. Konec DeWilla - troška napětí na závěr - padají kalhoty i hlavní padouch představovaný slovenským hercem Jurajem Kukurou.