Mayovky na Internetu

Lexikon herců - B

 

Eva BALAŠ (RAS)

1. ledna 1947 (Subotica, Srbsko)

Srbská herečka, spisovatelka a malířka. Až do osmnácti let žila v rodném městě, poté se přestěhovala do Bělehradu, kde vystudovala herectví a dramaturgii. První větší filmovou roli získala v orientální mayovce Žut. Vystupovala rovněž na divadelních scénách po celém území bývalé Jugoslávie a účinkovala v několika televizních seriálech. S manželem Radomirem Stevićem Rasem založila v roce 1964 divadlo Teatar nacionalne drame. Kromě toho se věnuje psaní knih, divadelních her a básní. Za své celoživotní dílo obdržela mnohá významná ocenění.


Renato BALDINI

18. prosince 1921 (Řím, Itálie) - 5. července 1995 (Řím, Itálie)

Italský filmový herec. První hereckou příležitost dostal v roce 1943 ve filmu Harlem. Po druhé světové válce se nejprve podílel na tvorbě oblíbených fotokomiksů, od roku 1949 se již plně věnoval filmovému herectví. Účinkoval v mnoha sandálových filmech a spaghetti-westernech, ale do povědomí československého publika se zapsal až svými rolemi ve třech mayovkách. Jedním z posledních Baldiniho filmů je western Chytrák a dva společníci, v němž si zahrál se svými mayovskými kolegy Terencem Hillem, Klausem Kinskim a Rikem Battagliou. Jako pseudonym používal jména King MacQueen nebo Ryan Baldwin.


Mihail BALOH

21. května 1928 (Jesenice, Slovinsko)

Slovinský divadelní a filmový herec. Po studiu gymnázia se přihlásil na ljubljanskou Akademii divadla, rádia, filmu a televize (AGRFT), kterou zdárně absolvoval v roce 1952. Ještě téhož roku byl obsazen do svého prvního filmu Svet na kajzarju. Od roku 1953 působil v italském divadle Teatro Stabile Sloveno, kde byl obsazován do rolí mladých hrdinů a milovníků. V Terstu spolupracoval také s režisérem Jožem Babićem, který mu v roce 1960 nabídl hlavní roli kurýra Aleše ve filmu Veselica. Za svůj přesvědčivý výkon byl na filmovém festivalu v Pule oceněn Zlatou arénou. Popularitu mu zajistily také filmy Výstřely na Broadwayi (1969) a Supi nad Aljaškou (1973). V roce 1977 přijal angažmá v ljubljanském divadle, kde působil deset let. Před filmovou kamerou vystupoval naposledy v roce 1992, poté se stáhl do ústraní.


Lex BARKER

8. května 1919 (Rye, New York) - 11. května 1973 (New York)

Téměř dvoumetrový hollywoodský herec Lex Barker vystudoval elitní střední školu Phillips Exeter Academy a byl přijat ke studiu inženýrství na univerzitě v Princetonu. Zkoušel se prosadit jako divadelní herec, ale vytoužený úspěch se nedostavil. Během druhé světové války se dobrovolně přihlásil na vojnu, získal hodnost majora a přivodil si vážná poranění hlavy a nohy. Po válce se začal věnovat filmovému herectví. Po debutovém snímku Doll Face (1945) přicházela jedna role za druhou, avšak skutečný průlom nastal až v roce 1949, kdy se stal po Johnym Weissmüllerovi novým představitelem Tarzana, vládce džungle. V dalších letech hrál převážně v béčkových westernech a kriminálkách. Koncem padesátých let odešel do Itálie, kde účinkoval v mnoha dobrodružných filmech, a také ve skandálním Felliniho dramatu Sladký život (1960). Na jedné párty v Římě se seznámil s producentem Arturem Braunerem, který mu nabídl roli agenta FBI v kriminálkách V ocelové síti dr. Mabuse (1961) a Neviditelné spáry dr. Mabuse (1962). Němečtí diváci si Barkera zamilovali a také producent Brauner si nemohl vynachválit jejich vzájemnou spolupráci. Barker byl mimořádně disciplinovaný a netrpěl hvězdnými manýry. Chodil včas na natáčení a nedohadoval se s režisérem. Byl profesionál každým coulem. Nadhled si udržel i po celá šedesátá léta, kdy se vyhříval na výsluní popularity jako představitel Old Shatterhanda, Kary ben Nemsího a doktora Sternaua v celkem dvanácti mayovkách. Po rychlém vzestupu však přišel strmý pád. Od konce šedesátých let dostával Barker jen minimum příležitostí a začal se vytrácet z povědomí publika. Poslední léta svého života strávil v rodné Americe. Tři dny po svých 54. narozeninách zemřel na newyorské Lexington Avenue na srdeční infarkt. Lex Barker byl pětkrát ženatý, měl tři děti.


Walter BARNES

26. ledna 1918 (Parkersburg, Západní Virginie) - 6. ledna 1998 (Woodland Hills, Kalifornie)

Americký filmový herec. V letech 1948-1951 hrál profesionálně za fotbalový tým Philadelphia Eagles. Později působil jako trenér v USA a v Kanadě. Byl hostem několika televizních pořadů, které položily základní kámen k jeho herecké kariéře. Vedle rolí v televizních seriálech účinkoval také v klasickém westernu Rio Bravo. Koncem padesátých let odešel do Evropy, kde se nabízely lepší pracovní podmínky. V mnoha italských kostýmních filmech ztělesnil zejména dobrodruhy, námořníky a piráty. V Římě potkal Lexe Barkera, s nímž si zahrál ve filmech Sulejčin poklad (1960) a Robin Hood a piráti (1961). Byl to také Barker, kdo mu dojednal roli inženýra Billa Jonese v prvním díle Vinnetoua, s níž začala jeho bohatá mayovská kariéra. Po hostování v několika krvavých italo-westernech se koncem šedesátých let vrátil do USA, kde se mu podařil rychlý vstup do světa filmu. Zahrál si např. se svým starým přítelem Johnem Waynem nebo s Clintem Eastwoodem. Svou hereckou kariéru ukončil v roce 1989 kvůli vleklým zdravotním potížím. Zemřel v nedožitých 80 letech na diabetes.


Gérard BARRAY

2. listopadu 1931 (Toulouse, Francie)

Francouzský filmový a divadelní herec, vlastním jménem Gérard Marcel Louis Baraillé. Začal studovat medicínu, ale brzy studium ukončil s předsevzetím stát se hercem. V roce 1952 si přivydělával jako klavírista v jednom pařížském jazzovém klubu. Skládal písně, účinkoval v kabaretu La Rive Gauche a navštěvoval herecké kurzy Reného Simona. V roce 1955 debutoval na jevišti i před filmovou kamerou. V letech 1957-1958 vykonával vojenskou službu v Alžírsku. Po návratu do Paříže se vrátil k herectví. Mezi jeho neslavnější filmové role patří postava D'Artagnana v dobrodružném snímku Tři mušketýři (1961). Zdatné šermíře a další dobrodružné hrdiny si zahrál např. ve filmech Scaramouche či Rytíř Pardaillan. Při natáčení mayovky Poklad Aztéků se seznámil se španělskou herečkou a tanečnicí Teresou Lorcou, s níž se brzy oženil. Protože filmových nabídek postupně ubývalo, přestěhovali se i s dětmi do španělské Marbelly. V hotelu Puente Romano si otevřeli bar, kde po večerech zpívali a hráli na klavír. Barray organizuje výstavy, investuje do staveb a občas přijme vedlejší role v seriálech.


Rik BATTAGLIA

18. února 1927 (Corbola, Itálie) - 27. března 2015 (Corbola, Itálie)

Italský filmový herec. Vyrůstal v nuzných poměrech. Otce nikdy nepoznal, matku vídával jen zřídka. O jeho výchovu se starala babička a teta. Vykonával různá příležitostná zaměstnání, pracoval jako říční lodník i námořník na nákladních lodích. Když pracoval jako barman v Miláně, všiml si ho režisér Mario Soldati a nabídl mu hlavní roli v dramatu La Donna del fiume (1955) po boku herečky Sophie Loren. Film slavil úspěch a odstartoval Rikovu hereckou kariéru. Účinkoval zejména v sandálových filmech, v osmi mayovkách, ve spaghetti-westernech (Chytrák a dva společníci) a ve filmových adaptacích Jacka Londona (Hlas divočiny, Bílý tesák). V sedmdesátých a osmdesátých letech se objevoval také v druhořadých mafiánských snímcích a erotických filmech. V roce 1995 mu byla udělena cena Scharlih, což je nejstarší a nejslavnější ocenění spojené se jménem Karla Maye. Zemřel v 88 letech na selhání srdce.


Demeter BITENC

21. července 1922 (Ljubljana, Slovinsko)

Slovinský divadelní a filmový herec. Studoval na obchodní akademii, poté na Akademii múzických umění. V letech 1943-1954 byl členem Slovinského národního divadla v Ljubljani, kde debutoval v Schillerově hře Maria Stuartovna. Poté působil v národních divadlech v Rijece a v Bělehradu. V roce 1960 se stal hercem na volné noze a zcela propadl filmovému herectví - do dnešního dne účinkoval ve více než 200 filmech nejrůznějších žánrů a spolupracoval s mnoha světovými producenty (Německo, Rusko, Švédsko, Anglie, Itálie, Španělsko, Francie, USA, Argentina). Tu a tam hostoval i v divadle, naposledy v roce 2003 v Brechtově hře Galileo Galilei, v níž si zahrál samotného astronoma. Nadšený čtenář mayovek je i ve svém vysokém věku vášnivým sportovcem - v zimě lyžuje, za slušného počasí jezdí na kole, někdy až 20 km denně. Se svou o mnoho let mladší partnerkou Majdou žije v Ljubljaně.


Anne-Marie BLANC

2. září 1919 (Vevey, Švýcarsko) - 5. února 2009 (Curych, Švýcarsko)

Švýcarská herečka a recitátorka. Absolvovala humanitní gymnázium v Bernu, poté začala brát hodiny herectví u Ernsta Ginsberga a Wolfganga Heinze. Na jevišti debutovala v roce 1932 v Městském divadle v Bernu. V letech 1938-1952 byla členkou uměleckého souboru divadla v Curychu. Působila také na mnoha německých a rakouských divadelních scénách a na festivalech. V roce 1941 získala hlavní roli ve filmu Gilberte de Courgenay a rázem se z ní stala filmová hvězda. Byla vdaná za producenta a zakladatele Condor Filmu Heinricha Fuetera, s nímž měla tři syny. Zemřela v 89 letech v domově důchodců.


Mirko BOMAN

11. prosince 1926 (Záhřeb, Chorvatsko) - 30. srpna 2013 (Záhřeb, Chorvatsko)

Chorvatský filmový herec. Před filmovou kamerou se začal objevovat od konce padesátých let a od té doby účinkoval zhruba v pěti desítkách filmů a televizních seriálů. Velkou popularitu získal díky účinkování ve čtyřech mayovkách, v nichž skvěle ztvárnil Strejce Gunsticka a jiné zálesáky. Naposledy hrál v úspěšné chorvatské komedii Duch maršála Tita (1999) a v thrilleru Hezké mrtvé dívky (2002), který získal mnohá mezinárodní ocenění. V posledních letech před smrtí trpěl vleklými zdravotními potížemi.


Dieter BORSCHE

25. října 1909 (Hannover, Německo) - 5. srpna 1982 (Norimberk, Německo)

Německý divadelní a filmový herec. Otec byl učitelem hudby a dirigentem, matka byla zpěvačkou. Dieter navštěvoval gymnázium, poté začal brát hodiny tance. Své první umělecké angažmá získal v letech 1930-1935 v Městské opeře v Hannoveru, kde působil jako tanečník. Mimo to začal navštěvovat kurzy herectví, působil na scénách v Kielu, Gdaňsku a Wroclavi. Několikrát se objevil i ve filmu. V roce 1944 byl povolán do války, ale byl zraněn. Když se uzdravil, živil se nějaký čas jako tesař a výrobce hraček. Po válce se vrátil k divadelnímu herectví a začal se intenzivněji věnovat i filmování. Do povědomí publika se dostal díky roli dobromyslného kaplana v poválečném snímku Noční hlídka (1949). V padesátých letech následovaly úspěšné filmy jako Muss man sich gleich scheiden lassen? (1953), Zwischenlandung in Paris (1954), Königin Luise (1957) aj. Největšího pracovního vytížení dosáhl v šedesátých letech, kdy se objevil v mnoha populárních kriminálkách, např. Mrtvé oči Londýna (1961) a Der Henker von London (1963) aj. V sedmdesátých letech se u něho naplno rozvinula svalová dystrofie, která herce upoutala na invalidní vozík. Přesto se herectví úplně nevzdal a začal namlouvat rozhlasové hry. Za své celoživotní umění byl oceněn dvěma cenami Bambi (1951 a 1952) a Spolkovým křížem za zásluhy (1979).


Milan BOSILJČIĆ

20. září 1932 (Konjane u Užice, Srbsko)

Srbský herec, známý jako Milan Beli. Studoval sport v Bělehradě a v té době také navázal první kontakty se světem filmu. Tehdy se v Jugoslávii natáčelo mnoho koprodukčních dobrodružných filmů a westernů a komparsisté byli často vybíráni z řad studentů bělehradské vysoké školy. V roce 1957 získal svou první malou filmovou roli ve francouzsko-jugoslávském filmu Burlak. Kromě mateřského jazyka ovládal také němčinu, angličtinu a francouzštinu, díky čemuž získával od roku 1968 větší množství nabídek od produkční společnosti DEFA, točící převážně indiánky. Milan Beli je podruhé ženatý, má dceru a syna, který je také známým hercem. Hodně se přátelí s Gojkem Mitićem, který mu zařídil role ve třech svých indiánkách (Tecumseh, Apači aj.).


Pierre BRICE

6. února 1929 (Brest, Francie) - 6. června 2015 (Paříž, Francie)

Narodil se jako příslušník starého šlechtického rodu. Vystudoval námořní akademii, prošel tvrdým vojenským výcvikem v Alžíru a pak se dobrovolně přihlásil do války v Indočíně. Po návratu do civilu se živil jako prodavač, tanečník a fotomodel. Stále více ho fascinoval svět divadla a filmu, až konečně začal navštěvovat kurzy herectví. První filmovou roli získal v roce 1954 ve francouzské gangsterce Ça va barder. Následovaly další snímky po boku hvězd francouzského filmu, působil také v několika pařížských divadlech, ale větší příležitost ne a ne přijít. Na konci padesátých let se rozhodl odcestovat do Říma, kde jeho profesní život nabral zcela nový směr. Točil jeden film za druhým a stal se jedním z nejoblíbenějších herců v Itálii. V roce 1962 získal hlavní roli v úspěšné španělské kriminálce Los Atracadores, která zastupovala Španělsko na filmovém festivalu v Berlíně. Tam došlo k osudovému setkání Pierra Brice s producentem Horstem Wendlandtem, který již dlouhé týdny marně hledal vhodného představitele Vinnetoua pro svůj nový film Poklad na Stříbrném jezeře. Když Wendlandt spatřil ušlechtilou tvář mladého Bretonce, blesklo mu hlavou: to je on, můj Vinnetou. Pierre Brice ale jeho nadšení zpočátku nesdílel. O Karlu Mayovi nikdy neslyšel a představa, že by měl hrát Indiána v německém westernu, ho vůbec nelákala. Když si ale přečetl několik kapitol z francouzského vydání románu a zjistil, že účast na natáčení přislíbil Lex Barker, smlouvu nakonec podepsal. Úspěch byl obrovský. V letech 1962-1998 ztvárnil Vinnetoua v jedenácti celovečerních filmech a ve dvou televizních seriálech. Jako Vinnetou účinkoval také na scénách přírodních divadel v Elspe a Bad Segebergu. Stal se velvyslancem organizace UNICEF a pomáhal dětem v nouzi. Do roku 2014 žil se svou ženou Hellou na venkovském sídle nedaleko Paříže. Poté měl koupit dům v Německu. Zemřel v 86 letech na zápal plic.


A - B - C - D - E - F - G - H - CH - I - J - K - L - M - N - O - P - R - S - T - U - V - W - Z




od 1. 9. 2005