Filmové mayovky v československých kinech
Bývalá šedesátá léta znamenala v Československu podstatný rozvoj kinematografie. Od poloviny šedesátých let se stavěla nová velkokapacitní kina 70 mm formátu, do nichž se dostávaly převážně dobrodružné filmy, westerny a filmy francouzské produkce, které se těšily obzvláště velké oblibě. Byly vytvořeny tzv. výběrové komise, které rozhodovaly o nákupu filmů ze zahraničí a určovaly, zda je film ideologicky nezávadný. Bez souhlasu výběrové komise nesměl být žádný film uveden do distribuce. Členy výběrových komisí byli převážně ředitelé závodů a vedoucí programoví pracovníci a vybíral je generální ředitel Československého filmu. K pracovníkům patřili také zaměstnanci Ministerstva kultury a kulturně-političtí pracovníci tehdejší KSČ. Samostatnou složkou Ministerstva kultury byl Československý filmexport, který měl na starosti prodej našich filmů do zahraničí a dovoz zakoupených filmů ze zahraničí.
Všechny filmy byly v té době rozdělovány podle atraktivity titulu do příslušných kategorií (A, B, C, D a později Z), a to na základě rozhodnutí vedoucích pracovníků ÚPF (Ústřední půjčovna filmů) a SPF (Slovenská požičovňa filmov). Státní kina odváděla zmíněným půjčovnám 30-50% z tržeb jednotlivých filmů. Výše procentuálního odvodu se stanovovala podle druhu kina a na základě dohody s provozovatelem, kterým byl obvykle odbor kultury Městského národního výboru. Kina a organizace, které nebyly zahrnuty do sítě státní správy, mohly filmy veřejně promítat za určitý fixní poplatek a nemusely odvádět procenta z tržeb. Patřila sem např. 16 mm kina ve školách a na pionýrských táborech, kina v nápravněvýchovných ústavech a vojenských kasárnách, kina v různých sanatoriích apod. Základní sazby za půjčení filmu byly rozdělené do čtyř cenových kategorií (cena za jeden den a jedno představení):
- Kategorie A - do této kategorie patřily zejména filmy pro děti a taktéž některé filmy, které byly uvolněné pro dětská představení a které byly zároveň již dostatečně obehrané. Cena 45 Kčs.
- Kategorie B - patřily sem méně atraktivní filmy zejména socialistické produkce, filmy pro mládež, případně některé atraktivní filmy pro děti. Cena 90 Kčs.
- Kategorie C - do této kategorie spadaly poměrně atraktivní filmy socialistické i zahraniční výroby. Cena 135 Kčs. K základnímu vstupnému v kinech byl často příplatek 1 Kčs.
- Kategorie D - patřily sem atraktivní filmy z takzvaných ostatních států (např. francouzské, italské, španělské) a vybrané filmy socialistických produkcí. Do této kategorie byly zařazeny třeba mayovky, filmy o Angelice, komedie s Louisem de Funésem apod. Cena 180 Kčs. K základnímu vstupnému byl obvykle příplatek 2 Kčs.
Později v osmdesátých letech, kdy se začaly určovat nové ceny vstupného pro jednotlivá kina, vznikla ještě kategorie Z s cenou půjčovného 220 Kčs za den a jedno promítání. Do této kategorie patřily mayovky v době obnovených premiér.
Filmy natočené podle románů Karla Maye se používaly v následujících obrazových formátech:
- 70mm - panoramatický formát s poměrem stran 1:2,2 (pouze film Old Shatterhand)
- 35mm - širokoúhlý formát, tzv. CinemaScope s poměrem stran 1:2,35
- 35mm - rozšířený formát s poměrem stran 1:1,66 (snížené obrazové pole)
- 16mm - úzký formát s poměrem stran 1:1,66, používaný v malých kinech
Mayovky jsme v šedesátých letech dostávali z filmových laboratoří v počtu deseti kopií 35mm filmu, z toho bylo asi šest až sedm kopií v širokoúhlém formátu a tři až čtyři kopie v rozšířeném formátu. Dále jsme obdrželi deset až dvanáct kopií 16mm filmu, které využívala zejména malá vesnická kina, jež nebyla uzpůsobená na širokoúhlé promítání. Rozdíl mezi Českou a Slovenskou republikou spočíval pouze v tom, že počet filmových kopií a jejich výroba závisela na počtu jednotlivých krajů. Česká republika měla v té době větší počet krajů, takže dvě třetiny kopií byly v ČR a jedna třetina byla na Slovensku.
Vstupné bylo stanoveno v jednotlivých kinech zhruba takto: základní vstupné na panoramatický film stálo 10, 12 nebo 14 Kčs. Základní vstupné v kině širokoúhlém stálo 4, 5 nebo 6 Kčs + 2 Kčs jako příplatek za atraktivní titul, celkově tedy vstupné stálo 6, 7 nebo 8 Kčs. Ve středních a velkých kinech byla ještě jedna cenová kategorie 9 Kčs, která závisela na kapacitě sedadel v kině. Základní vstupné v malých kinech stálo 2, 3 nebo 4 Kčs + příplatek 1-2 Kčs podle atraktivity titulu.
Mayovky v československých kinech v letech 1964-1974
Poznámka k níže uváděným datům: Filmy, které již byly připravené k distribuci a předpokládala se u nich dobrá návštěvnost, se obvykle začaly promítat o několik dnů až týdnů dříve, než se měla uskutečnit celostátní premiéra. Neležely tak zbytečně ve skladu a nepřicházely o výdělek. Většinou se jednalo o předpremiéry filmů, ale mohlo jít také o uzavřené představení pro určitou skupinu diváků nebo mohl být snímek představen v rámci nějakého filmového festivalu. Uvedené termíny celostátních premiér lze tedy brát jako pomocná evidenční data, ale neznamená to, že první představení filmu proběhlo právě v tomto termínu. Zároveň je ale téměř nemožné stanovit přesná data těchto prvních představení, protože záleželo jen na dohodě kina s ÚPF, zda určitý snímek promítne dříve nebo počká na datum celostátní premiéry. Museli bychom projít tisíce záznamů všech kin v republice a týden po týdnu pročítat jejich staré programy, což je pochopitelně nemožné. Mnohá kina navíc zanikla a staré programy byly skartovány. Vycházíme tedy pouze ze záznamů v dochovaných časopisech a novinách (Literární noviny, Kulturní tvorba), které ovšem uváděly pouze programy kin v Praze a několika velkých městech (Kladno, Pardubice, Plzeň, České Budějovice a Brno). Přestože jsme pátrání po premiérách mayovek věnovali mnoho času a úsilí, je třeba brát níže uvedená data s jistou rezervou.
Ve středu 12. prosince 1962 se ve vyprodaném stuttgartském kině Universum konala světová premiéra filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Protože film slavil ohromný úspěch a vykazoval dobrou návštěvnost, byl v květnu 1963 zakoupen i pro československá kina, a to na základě autorských práv v trvání deseti let. Datum celostátní premiéry Pokladu na Stříbrném jezeře stanovila Ústřední půjčovna filmů na 22. května 1964. Roční odstup premiéry od zakoupení filmu byl dán časem potřebným pro výrobu filmových kopií, dabingu, reklamních ukázek, filmových plakátů a fotosek. Pražská premiéra se uskutečnila v pátek 8. května 1964 v kině Alfa, kde byl snímek promítán bez přerušení až do 17. září 1964, tedy rekordních devatenáct týdnů. Další pražské premiéry pak probíhaly od června do září v kinech Veletrhy, Svornost, Květen, Aero, Pilotů, Orient, Flora a Revoluce. Od 22. května 1964 byl snímek promítán např. v kladenském kině Svět, v plzeňském kině Hvězda, v královehradeckém kině Jas, v brněnském kině Stadion nebo v českobudějovickém Kině Pohraniční stráže. Úspěch Pokladu na Stříbrném jezeře byl v tehdejším Československu opravdu veliký. Jen do konce roku 1965, tedy za necelých dvacet měsíců promítání, utržil 28 miliónů Kčs, z toho 11,2 miliónů Kčs na půjčovném [1]. Během tohoto období vidělo film 4.787.200 českých a 1.298.200 slovenských diváků [2]. Do konce roku 1970 vzrostl celkový počet na 6.442.600 českých a 1.887.000 slovenských diváků [3].
O necelý rok později přišel do našich kin Vinnetou. Termín celostátní premiéry byl stanoven na 5. března 1965. Pražská premiéra se odehrála v pátek 12. února 1965 v kině 64 U Hradeb, kde byl snímek promítán tři týdny. Od 5. března 1965 byl na programu kina Blaník, kde běžel v rámci pražské premiéry dalších třináct týdnů. Vinnetou byl ještě úspěšnější než jeho předchůdce Poklad na Stříbrném jezeře. Jen za rok 1965, tedy za necelých jedenáct měsíců promítání, dokázal vydělat přes 33 miliónů korun, z toho 13,2 miliónů na půjčovném [1]. Ve stejném období zhlédlo film 4.199.400 českých a 1.507.800 slovenských diváků [2]. Do konce roku 1970 vzrostl celkový počet na 6.341.100 českých a 2.349.300 slovenských návštěvníků [3].
Začátkem listopadu roku 1964 byly na brněnském mezinárodním filmovém veletrhu Filmfórum zhlédnuty a přijaty do československé distribuce další dvě mayovky: Vinnetou - Rudý gentleman a Old Shatterhand. Celostátní premiéra filmu Vinnetou - Rudý gentleman byla stanovena na 30. července 1965. První představení proběhlo pravděpodobně ve dnech 30. června - 4. července 1965 v pražském kině Alfa, kde byl snímek promítán v rámci nočních představení pro hosty III. celostátní spartakiády [4]. Oficiální pražské premiéry se diváci dočkali 30. července 1965 v kině 64 U Hradeb, kde byl snímek na programu tři týdny. Počátkem září 1965 se vrátil do kina Alfa, kde si pražské premiérové promítání prodloužil o dalších patnáct týdnů. Co se týče návštěvnosti, tak jen do konce roku 1965 zhlédlo film neuvěřitelných 3.199.800 českých a 1.099.400 slovenských diváků [2]. Do konce roku 1970 si lístek na Rudého gentlemana zakoupilo celkem 6.122.100 českých a 2.055.100 slovenských diváků [3].
S další filmovou mayovkou Old Shatterhand, která byla jako jediná natočena v 70mm panoramatickém formátu, to bylo poněkud složitější. Na podzim roku 1964 byly zakoupeny dvě kopie 70mm formátu, z toho jedna byla v Česku a druhá na Slovensku. Tyto kopie byly do kin nasazovány v původním znění s titulky a byly maximálně využívané, takže u nich brzy došlo ke značnému opotřebení (po roce 1969 byly již zcela vyřazeny z oběhu). Ostatní formáty byly do kin nasazovány až později po zhotovení dabingu. Datum celostátní premiéry filmu Old Shatterhand bylo stanoveno na 20. srpna 1965, ale stejně jako v případě předchozích mayovek se všechno odehrálo trochu jinak. První představení se pravděpodobně uskutečnilo v pátek 14. května 1965 v nově otevřeném panoramatickém kině Dukla v Bratislavě, kde ho jen do konce srpna 1965 zhlédlo téměř 140.000 diváků [5]. Do konce roku 1965 se celkový počet zvýšil na 186.000 diváků [2]. Vzhledem k tomu, že na Slovensku byla v oběhu pouze jedna kopie, je to krásné číslo.
Pokud jde o česká kina, tak první představení filmu Old Shatterhand se uskutečnilo v pátek 24. září 1965 v ostravském kině Vesmír, které v tento den slavnostně zahájilo svou činnost jako teprve třetí panoramatické kino v republice [6]. Jen do konce roku 1965 tam zhlédlo Old Shatterhanda okolo 144.000 návštěvníků [2]. Od 28. ledna do 21. července 1966 byl Old Shatterhand promítán v brněnském 70mm kině Jadran a od 19. května do 23. října 1966 běžel v rámci pražské premiéry v 70mm kině PKOJF (Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Začátkem prosince se Old Shatterhanda dočkali i návštěvníci nového panoramatického kina Jas v Pardubicích. Zřejmě již v průběhu roku 1966 se dostaly do oběhu také 35mm kopie s dabingem, ale kdy a kde se tak stalo poprvé, se nám bohužel nepodařilo dohledat. Jisté je pouze to, že v letech 1965-1970 si Old Shatterhanda nenechalo ujít 3.451.400 českých a 1.186.200 slovenských diváků [3].
K filmu Old Shatterhand se váže ještě jedna drobná zajímavost: dne 3. listopadu 1964 zahájilo stálý provoz brněnské kino Jadran, vůbec první 70mm kino v celém Československu. V rámci 2. ročníku mezinárodního filmového veletrhu Filmfórum mělo ten den na programu ukázky ze 70mm kopií filmů Old Shatterhand, Kleopatra či Královna ze Sáby [6]. Všechny filmy běžely v původním znění a bez titulků, protože o jejich nákupu rozhodla výběrová komise teprve den před tímto ukázkovým promítáním.
Celostátní premiéra posledního dílu trilogie Vinnetou, nazvaná Vinnetou - Poslední výstřel, byla stanovena na 21. dubna 1967. První představení se uskutečnilo zřejmě v pardubickém kině Dukla, kde byl snímek promítán již od 7. dubna 1967. O týden později byl také na programu plzeňského kina Hvězda. Pražská premiéra proběhla až v den plánované celostátní premiéry, tedy 21. dubna 1967 v kině 64 U Hradeb, kde film běžel tradičně po dobu tří týdnů. Další premiéry proběhly téhož dne také v mladoboleslavském kině Oko nebo v českobudějovickém kině Kotva. Dne 5. května se třetího dílu Vinnetoua dočkali také návštěvníci brněnských kin Moskva, Lípa a Letní kino - Leninova, v nichž snímek běžel pod původně zamýšleným názvem Vinnetouova smrt. Od 4. července 1967 pokračovalo pražské premiérové promítání v kině Blaník, kde byl snímek na programu více než pět týdnů. Od premiéry v dubnu 1967 do konce roku 1970 zhlédlo film 3.316.400 českých a 1.155.000 slovenských diváků [3].
Poslední filmovou mayovkou, která byla promítána v našich kinech v šedesátých letech, je poněkud netypický snímek Poklad Inků. Film má narozdíl od jiných mayovek neomezený monopol, protože se na jeho výrobě podílela bulharská kinematografie, s níž byla uzavřena dohoda o neomezeném promítání jejích filmů. Celostátní premiéra byla naplánována na 15. prosince 1967. S uvedením filmu do kin se asi příliš nepospíchalo, neboť první představení se pravděpodobně konalo až v den celostátní premiéry, a to např. v kladenském kině Svět. Pražská premiéra se uskutečnila o dva dny později v kině 64 U Hradeb, kde byl Poklad Inků na programu pouze jeden a půl týdne. Od 5. ledna 1968 pokračovalo pražské premiérové promítání v kině Městské knihovny, kde snímek běžel další dva týdny. Údaje o návštěvnosti bohužel nemáme k dispozici.
V letech 1972-1974 byly filmové mayovky uvolněny také pro dětská představení za vstupné 2 a 4 Kčs a do značné míry se využívaly i v rámci školních představení. Monopol k promítání základní pětice vinnetouovek končil 6. prosince 1974.
Mayovky v československých kinech v letech 1976-1982
V polovině sedmdesátých let se vedení Československého státního filmu rozhodlo prodloužit monopol na promítání základní pětice filmů: Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou, Vinnetou - Rudý gentleman, Old Shatterhand a Vinnetou - Poslední výstřel. Protože v té době docházelo k omezení výroby filmových kopií na základě snížených dodávek výrobní suroviny z NDR, dostali jsme na sklad pouze 4-5 kopií z každého titulu, což bylo pro Slovensko málo. V Česku to bylo podobné. Kopie těchto pěti mayovek byly vyrobeny pouze v obrazovém formátu 1:1,66, nebyly širokoúhlé a to z toho důvodu, že tento obrazový formát se mohl promítat jak v kině širokoúhlém na rozšířené plátno, tak v kině klasickém. Diváci však byli zklamaní, když na filmovém plátně viděli místo celého Vinnetoua jen jeho obrazovou polovinu. 16mm filmy už v tomto období nebyly promítány, stejně tak už nebyl dodáván nový propagační materiál, pracovníci kin si ho museli vyrobit sami, neboť původní byl v roce 1974 vyřazen. Některá kina si však reklamní materiál ponechala a nyní ho znovu využila. V kinech se filmy objevily v polovině května 1976 a běžely v těsném sledu za sebou.
Poznámka k níže uváděným datům: Po roce 1968 přestaly vycházet týdeníky Literární noviny a Kulturní tvorba, odkud jsme dříve čerpali informace o aktuálních programech kin v Praze a velkých městech. K dispozici máme pouze měsíčník Přehled kulturních pořadů v Praze a Zpravodaj československého filmu, proto uvádíme pouze data oficiálních distribučních premiér a premiér v pražských kinech.
Společně s pěticí oblíbených mayovek byl v roce 1975 zakoupen také širokoúhlý film Mezi Supy. Celostátní premiéra byla stanovena na 18. června 1976. Pražská premiéra se uskutečnila 13. května 1976 v kině Květen, kde byl snímek promítán tři týdny. Návštěvnost filmu Mezi Supy byla podstatně nižší než u mayovek promítaných v šedesátých letech - za rok od premiéry zhlédlo snímek 893.568 diváků [7] - ale přesto se Mezi Supy řadí k nejúspěšnějším filmům německé produkce, promítaným v našich kinech od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let.
V roce 1977 byly zakoupeny filmy z mexického a orientálního prostředí: Poklad Aztéků, Pyramida boha Slunce, Žut, Divokým Kurdistánem a V říši stříbrného lva. Tyto filmy, včetně snímku Mezi Supy, se promítaly v kinech pouze na širokoúhlém formátu 1:2,35. Kopie v obrazovém formátu 1:1,66 a 16mm nebyly vůbec vyrobeny, takže diváci z malých vesnic museli dojíždět do sousedních obcí, kde měli v kině širokoúhlý formát. Tak velké popularity, jako v šedesátých letech, však už nové snímky nedosáhly. V tomto období se vedení Československého filmu rozhodlo, že ostatní filmy jako Old Surehand, Old Firehand, Vinnetou a míšenka Apanači, Petrolejový princ a Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti nebudou v kinech promítány. Důvodem byla různá úsporná opatření tehdejší doby.
Datum distribuční premiéry Pokladu Aztéků stanovila Ústřední půjčovna filmů na 10. března 1978. V Praze byl snímek promítán již v rámci 28. ročníku Filmového festivalu pracujících, a to 24. června 1977 ve Sportovní hale PKOJF a 25. června 1977 na Zimním stadionu Eden. Klasická pražská premiéra proběhla 7. července 1977 v kině 64 U Hradeb, kde byl snímek promítán dva týdny. V průběhu jednoho roku zhlédlo film pouze 543.052 diváků [7]. Celostátní premiéra filmu Pyramida boha Slunce se odehrála 24. března 1978. Pražská premiéra proběhla 20. října 1977 v kině Světozor, kde byl snímek na programu tři týdny. Během jednoho roku od premiéry shlédlo film 539.202 diváků [7].
Série orientálních mayovek byla připravena k promítání již v roce 1979, ale nakonec se vedení Československého filmu rozhodlo, že budou promítány v roce 1980 v krátkých odstupech. Jako první byl do československé distribuce uveden film Divokým Kurdistánem, jehož celostátní premiéra se uskutečnila 30. května 1980. Pražskou premiéru si odbyl 17. dubna 1980 v kině 64 U Hradeb, kde byl promítán po dobu dvou týdnů. Dne 27. června 1980 proběhla celostátní premiéra snímku V říši stříbrného lva, který volně navazuje na předchozí film. Návštěvníci pražských kin si tentokrát museli na premiéru počkat, a to až do 10. července 1980, kdy byl snímek promítán po dobu dvou týdnů v tradičním mayovském kině 64 U Hradeb. Jako poslední byl do distribuční sítě kin uveden snímek Žut. Celostátní premiéra byla naplánována na 18. července 1980, pražská premiéra se uskutečnila 1. června 1980 v kině Květen, kde byl na programu do 18. června 1980. Orientální mayovky byly v našich kinech promítány pouze dva roky, a to i přesto, že byl monopol zakoupen na pět let. Kvůli různým úsporným opatřením té doby ležely filmy nevyužité ve skladech. Návštěvnost těchto snímků byla ve srovnání s ostatními mayovkami velice nízká, pohybovala se okolo 300.000 diváků [7].
Mayovky v československých kinech v letech 1984-1995
Po velkém úspěchu filmových mayovek a velkém množství dopisů, v nichž návštěvníci prosili o opětovné uvedení mayovek na plátna kin, rozhodlo vedení Československého filmu o novém zakoupení autorských práv a monopolu na čtyři nejlepší filmy (jedná se o tzv. obnovené premiéry). Co se týče filmových kopií, v té době byly vyrobeny asi takto: pro Poklad na Stříbrném jezeře 4 širokoúhlé kopie s poměrem stran 1:2,35, dále 3 kopie rozšířené s poměrem stran 1:1,66 a asi 6 kopií bylo 16mm formátu. Film Vinnetou byl obnoven pouze v širokoúhlém formátu 1:2,35 v počtu 4 kopií. Vinnetou - Rudý gentleman byl obnoven podobně jako Poklad na Stříbrném jezeře, tedy v širokoúhlém, rozšířeném i 16mm formátu. Pro film Vinnetou - Poslední výstřel byly dodány pouze širokoúhlé kopie. Poklad Inků byl obnoven ve všech obrazových formátech. Uvedený počet vyrobených kopií platil pouze pro Slovensko. Počet vyrobených kopií pro Českou republiku byl vyšší, neboť měla větší počet krajů. K filmům byl vyroben i nový propagační materiál.
V červnu roku 1984 byl na 35. ročníku Filmového festivalu pracujících promítán Poklad na Stříbrném jezeře. Všechna filmová představení v kinech a letních amfiteátrech byla hned od začátku beznadějně vyprodaná. Celostátní obnovená premiéra filmu se uskutečnila v červenci 1984. V prosinci 1984 přišel do kin neméně úspěšný Vinnetou, v únoru 1985 následoval Vinnetou - Rudý gentleman a po něm v červnu 1985 Vinnetou - Poslední výstřel. K čtveřici mayovek se přidal ještě Poklad Inků s neomezeným monopolem na promítání.
V roce 1984 nastoupil také nový filmový nosič video, na který se začaly přepisovat mnohé filmy. Také Poklad na Stříbrném jezeře a celá trilogie Vinnetou byly v roce 1987 vydány na videokazetách. Zprvu se půjčovaly pouze organizacím, později i veřejnosti prostřednictvím knihoven. Po revoluci se konečně dostaly i do sítí prodejen. Ve spolupráci s vydavatelstvím Davay je vydal Lucernafilm. V roce 1993 vydala celou sérii mayovek (s výjimkou Pokladu Inků) společnost Densy Home Video. V témže roce byl vyroben i nový český dabing k těm filmům, které nebyly promítány v kinech.
Do roku 1989 se mayovky těšily poměrně velké oblibě, avšak po revoluci začala návštěvnost pomalu klesat, neboť se do kin dostávaly nové filmy, které se v dobách minulého režimu nemohly v kinech promítat. Po zániku státního monopolu převzaly autorská práva nástupné organizace. Mayovky se uváděly už jen sporadicky a spíše na dětských filmových představeních. V roce 1995 definitivně skončilo veřejné promítání mayovek v kinech. Zůstaly jen vzpomínky na tu slavnou dobu, které u mnohých nadšenců a velkých milovníků mayovek přetrvávají až dodnes.
Poznámky:
Informace o termínech premiér pro léta 1964-1970 jsme čerpali především z programů kin uvedených v týdenících Literární noviny a Kulturní tvorba, které jsou archivovány v knihovně NFA. Informace o termínech premiér pro léta 1976-1982 jsme čerpali z programů kin uvedených v měsíčníku Přehled kulturních pořadů v Praze a v týdeníku Zpravodaj československého filmu.
- [1] Film a doba : měsíčník pro filmovou kulturu. 1967, roč. 13, č. 3, s. 154.
- [2] HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství : 1961-1965. Praha : Československý filmový ústav, 1975. Kapitola - Ústřední půjčovna filmů, s. 255-324. -- Konkrétní záznam na s. 298.
- [3] HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství : 1966-1970. Praha : Československý filmový ústav, 1976. Kapitola - Ústřední půjčovna filmů, s. 263-341. -- Konkrétní záznam na s. 309.
- [4] Filmové informace. 1965, roč. 16, č. 25, s. 1.
- [5] Filmové informace. 1965, roč. 16, č. 37, s. 3.
- [6] HAVELKA, Jiří. Čs. filmové hospodářství : 1961-1965. Praha : Československý filmový ústav, 1975. Kapitola - Ústřední půjčovna filmů, s. 255-324. -- Konkrétní záznam na s. 315.
- [7] Film a doba : měsíčník pro filmovou kulturu. 1989, roč. 35, č. 6, s. 321.
Informace o technickém stavu kopií, vstupném, rozdělení filmů do kategorií apod. poskytl - Pavol Tomašovský, bývalý zaměstnanec různých organizací někdejšího Československého státního filmu. Publikováno 5.3. 2009, aktualizováno 20. září 2012.
Informace o premiérách filmů dohledala v různých periodikách a programech kin - Zatinka, publikováno 31.10. 2012.