Mayovky na Internetu

Vinnetou a míšenka Apanači

Winnetou und das Halbblut Apanatschi (1966)

Film Vinnetou a míšenka Apanači byl v pořadí šestým snímkem, ve kterém si zahráli společně Pierre Brice a Lex Barker. Oblíbenost obou herců byla tehdy stále velmi vysoká a byla to vlastně jejich zásluha, že i přes postupnou klesající úroveň filmů slavily mayovky relativní úspěch. Producent Horst Wendlandt se poučil z chyb, které napáchal při natáčení filmu Old Surehand a rozhodl se dát Pierru Briceovi více prostoru. Jeho Vinnetou však přestává být vážným, respektovaným náčelníkem a stává se spíše usměvavým Indiánem, ochráncem Happyho a Apanači. Co je však pro příznivce Karla Maye zcela nepřijatelné, jsou některé dialogy, které pro Old Shatterhanda napsal scénárista Fred Denger: "Násilí bychom měli oplatit násilím." Tuhle větu by přece Mayův Old Shatterhand nikdy nevyslovil.

Jedním z mladých hrdinů je tentokrát žena, objev producenta Wendlandta, kterému na jejím obsazení velmi záleželo. Dvaadvacetiletá bývalá sekretářka Ursula Glas, dobrými přáteli oslovována Uschi, hraje ve filmu svou první velkou roli, přesto vedle svých slavných kolegů vystupuje s nenucenou přirozeností. "Horsta Wendlandta jsem poznala při jednom rozhovoru po premiéře filmu Das Liebeskarussel," vzpomíná herečka. "Povídali jsme si o filmu, utrousila jsem pár kritických poznámek a jemu se to zřejmě líbilo. Zeptal se mě, zda bych chtěla hrát ve filmu, a když jsem přikývla, slíbil mi, že když pro mě něco bude mít, hned mi zavolá. Již za týden jsem získala malou roli ve filmu Tajemný mnich." Wendlandt neposkytl mladé herečce pouze herecké vzdělání, ale podepsal s ní zároveň exkluzivní smlouvu, čímž ji na pět let připoutal ke své produkční firmě. Investice se vyplatila a Wendlandt opět potvrdil, že svou přezdívku "Muž se zlatou rukou" nosí oprávněně.

Další novou tváří v tomto filmu byl oblíbený jugoslávský herec Ilija Džuvalekovski, který ztvárnil padoucha Curly-Billa. Ve svém černém kabátě se sice snaží vypadat hrozivě, jenže místo toho působí spíše staromódně, jakoby byl šéfem bandy z donucení. Režisér Harald Philipp během natáčení pochopil, že tento bandita není dost krutý. Proto přepsal scénář a Curly-Billa nechal odstranit jeho podřízeným Judgem, jenž se tak místo něho stal hlavním padouchem.

Přípravy na natáčení filmu

V roce 1966 zamýšlel producent Wendlandt natočit Míšenku Apanači a potom druhý díl Old Surehanda. Třetí snímek měl být věnován hrdinovi Old Firehandovi, který se měl dokonce objevit již v Míšence Apanači. Jenže o Vánocích roku 1965 bylo již zřejmé, že právě promítaný první díl Old Surehanda bude propadák, a tak Wendlandt narychlo změnil své plány: druhý díl Old Surehanda zcela vyškrtnul a místo něho nasadil Old Firehanda.

Scénář k Míšence Apanači měl podle Wendlandtova rozhodnutí napsat Fred Denger. V jednom z prvních exposé se dočítáme: "Vysoko ve Skalistých horách stojí srub lovce kožešin Maca McLoweryho. Padesátiletý Ir zde žije šťastně a spokojeně se svou rodinou, Apačkou Mine-Yotou, a dcerou Pepiccou. Když se jim před pěti lety narodil ještě syn, ze samé radosti ho pojmenovali Happy." Toto exposé doznalo ještě v průběhu psaní scénáře četných změn. Hrdina filmu původně nebyl Old Shatterhand, nýbrž Old Firehand. Ale protože filmaři nenašli vhodného představitele, byla role přepsána na Old Shatterhanda. To bylo pro Lexe Barkera štěstí, jinak by se v roce 1966 v žádné mayovce neobjevil.

Otazník se vznášel nad volbou režiséra. Po neúspěchu filmu Old Surehand se s Alfredem Vohrerem nepočítalo, ten se měl do budoucna věnovat řemeslu, které ovládal nejlépe - wallaceovkám. Harald Reinl byl po celý rok zaměstnán natáčením Nibelungů, a tak Wendlandtovi nezbylo nic jiného, než poslat "na frontu" někoho jiného. Vhodným režisérem se mu zdál být Paul May, kterého proslavily filmy 08/15 nebo Via Mala. Vlastně by to byl i dobrý obchodní tah: May zfilmuje Maye! Nakonec se ale všechno událo poněkud jinak.

Náčelník, který nechtěl být Indiánem

Natáčení Míšenky Apanači začalo 4. dubna 1966 u Omiše. Celý tým se ubytoval v hotelu Marijan ve Splitu. Jeden z nejdůležitějších motivů první části natáčení, farmu Maca Hallera, postavil Vladimir Tadej u Radmanových mlýnů na řece Cetině. Tato romantická krajina se objevila již ve filmech Vinnetou - Rudý gentleman, Petrolejový princ i Old Surehand. Mac Hallerova farma se však nacházela na opačném břehu řeky Cetiny, k němuž se nedalo dostat automobily. Veškeré materiály potřebné pro stavbu farmy musely být převezeny na nafukovacích člunech, stejně jako filmaři a herci každý den přeplouvali na druhou stranu břehu.

Když filmový štáb přicestoval do Omiše, byla to pro obec skutečná senzace. Místní obyvatelé měli účinkovat ve filmu jako statisté - jaké vzrušení v jejich doposud klidném životě. Asistent režiséra Slavko Andres byl pověřen výběrem statistů pro role Indiánů. Procházel Omiší a hledal vhodné lidi s kostnatým obličejem a orlím nosem. Moc nevysvětloval, jenom jim říkal, kdy a kam mají přijít na natáčení. U indiánských stanů se pak shromáždilo velké množství lidí, kteří stáli ve frontě, aby se nechali nalíčit. Maskér jim barvil těla i obličeje na rudo a předával je pak kostymérovi. Tu se fronta Indiánů zastavila, což Slavko Andres ihned zpozoroval a přistoupil k muži, který se nechtěl nechat nalíčit. "Na co čekáte, člověče? Svlékněte se!" křikl Andres na muže. Tento poněkud vybraně oblečený muž na něj udiveně pohlédl: "Já jsem přece nepřišel kvůli tomu!" Oba muži se spolu začali hádat. Do věci se vložil vedoucí produkce Stipe Gurdulić a celou situaci brzy vysvětlil. Onen elegantní pán nebyl žádný statista, nýbrž starosta Omiše, který se přišel podívat na slavnostní první klapku.

Blesková výměna režiséra

Již v prvních dnech natáčení začali filmaři cítit, že režisér May na natáčení mayovky prostě nestačí. Jeho pracovní tempo bylo příliš pomalé na to, aby film dokončil v pevně stanoveném termínu. Všichni se shodovali, že jeho styl byl poněkud těžkopádný a rozvláčný. Také návaznost jednotlivých scén příliš neseděla, takže různé záběry nebylo možné dát dohromady ani ve střižně. Po týdnu zatáhlo vedení produkce za záchrannou brzdu a zavolalo do Berlína. Poté, co si Wendlandt prohlédl natočený materiál, potvrdil mínění štábu. Aby neztrácel čas a peníze, odletěl ještě téže noci do Jugoslávie. Ze dne na den Paula Maye odvolal a místo něho nastoupil zkušený režisér Harald Philipp, který měl již za sebou natáčení Petrolejového prince. Wendlandt byl přesvědčen, že pouze tímto drastickým opatřením může film uchránit před totálním fiaskem. Bylo dohodnuto, že se o této události zachová absolutní diskrétnost.

Režiséra nacpali i s jeho ženou a zavazadly do auta a poslali ho na nádraží do Splitu, odkud se měl vrátit do Západního Německa vlakem. Vedoucí výroby Marko Vrdoljak se měl o ně postarat. Jel v autě před jejich vozem. Režiséra a jeho ženy, kteří se s mnoha kufry museli v autě zmáčknout, mu bylo líto a když vyjeli na hlavní silnici do Splitu, pozval je do svého vozu, aby mohli cestovat na nádraží pohodlněji. Oba mu za to byli velice vděční. Marko pro ně koupil jízdenky, posadil je do vlaku, popřál jim šťastnou cestu a s čistým svědomím se vrátil zpět do Crvene Luky. Po svém příjezdu informoval Vrdoljak Erwina Gitta o vyřízeném úkolu a přitom mu vyčetl nevhodné jednání s propuštěným režisérem. Vyprávěl mu také, jak je vezl ve svém autě, což bylo určitě důstojnější. Gitt ho vyslechl, položil mu ruku kolem ramen a pravil: "Mým úkolem je říci, co se má jménem produkce udělat a tvým úkolem je najít k tomu nejlepší cestu! Nemusím ti říkat, že jsi dobrý člověk. Díky, Marko!"

Neobvyklá metoda hašení

V polovině dubna 1966 se štáb nacházel v letovisku Crvena Luka. Střihačka Jutta Hering přijela z Berlína, aby si mezitím prohlédla již natočené scény a společně s Philippem rozhodla, co by se z toho dalo použít. Brzy bylo zřejmé, že veškeré scény natočené v předchozích deseti dnech se budou muset natočit znovu.

U osady Raštevic blízko města Benkovac se nacházel tábor železničářů Rocky Ground a kousek od něho město Rocky Town. Železniční trať s malým kaňonem byla k vidění již ve filmu Old Surehand a v Míšence Apanači si zahrála také stará známá lokomotiva. K natočení scény s orlem, odehrávající se na začátku filmu, posloužil filmařům Mali Alan, kde se nachází mnoho holých a divokých skal. Hlavní hvězdou těchto záběrů byl orel skalní jménem Peter. Dvaatřicetiletý dravec nasbíral bohaté zkušenosti již během natáčení filmů Adler vom Velsatal, Tal der Adler a Der Cornet. Jeho útok na Happyho byl filmován tak, že byl pevně uvázán k hůlce a veden co nejblíže k chlapci. Záběry, v nichž létá nad skalami, pak vznikly v trikovém studiu.

Mezi lidmi, kteří se ve svém povolání zvlášť vyznamenávali, byl zejména předák Jadran filmu Franjo Kurent. Tento muž měl japonskou mentalitu a narodil se, aby pracoval. Vedl skupinu dekoratérů a nikdy se neptal na pracovní dobu, nýbrž jen na to, zda je práce dobře, včas a kvalitně odvedena. Žádný div, že měli všichni tohoto obětavého člověka rádi. Jeho jedinou vášní vedle práce bylo pivo. Kromě něj nepil žádné alkoholické nápoje, ale pivo v opravdu velké míře. Protože se dekorace stavěly převážně ve slunné Dalmácii, teklo pivo proudem. Kurentův barák byl vždy plný pivních beden, které byly podle možností zakryty hromadami ledu nebo stály v hlubokém stínu.

Když se u Benkovace stavělo westernové městečko Rocky Town, nebylo tu napojení na vodovod, takže voda musela být dovážena z obce. Voda na hašení pro případ požáru se skladovala v otevřených sudech, neboť při tak horkém počasí mohl oheň vzplát každým okamžikem. Slunce pálilo velmi prudce, takže lidé od Jadran filmu museli pracovat za velmi těžkých podmínek. Co se týká protipožárních opatření, byli filmaři velmi pozorní, avšak 6. května 1966 došlo k malému neštěstí: pyrotechnik Erwin Lange cosi zkoušel s explozivním materiálem poblíž westernového městečka. I když si dával pozor, přeskočila jiskra a zapálila hobliny. Oheň se rychle šířil, brzy začaly hořet i dekorace. Franjovi lidé okamžitě vyskočili k sudům s vodou a v pěti minutách byl oheň uhašen. Všichni si ulehčeně oddechli a začali si hlasitě povídat, šťastní, že nedošlo k většímu neštěstí. Nikdo ale nezpozoroval, že oheň za dekoracemi ještě stále doutnal. Když se objevily nové ohnivé jazyky, byl znovu Franjo tím prvním, kdo si toho všiml a ihned přiskočil k sudům. Jenže v nich už žádná voda nebyla. Franjo se na okamžik zastavil, ale pak dostal nápad a rychle se rozběhl do svého domu, přičemž volal na své dělníky, aby ho následovali. Po několika sekundách spěchala Franjova skupina dekoratérů k ohni s pivními bednami. Franjo zuby strhával korunkové uzávěry lahví a začal pivo lít do plamenů. Oheň byl stále menší a menší, až ho Franjo dostal pod kontrolu a s pomocí svých lidí nakonec i uhasil. Franjo si spokojeně oddechl, otřel si zpocené čelo a dopil pivo, které zůstalo v láhvi. Staveništěm zněla ozvěna potlesku. Za odměnu měl Franjo až do konce natáčení pivo zdarma. Režisérovi mohlo být útěchou alespoň to, že byl proti takovému typu nehody pojištěn. Stávající plán natáčení ale musel být změněn. Zatímco Jugoslávci odklízeli trosky Rocky Townu a architekt Tadej stavěl nové město, dotáčely se chybějící záběry v průsmyku Prežid a v pomocném ateliéru v Bibinje u Zadaru.

Dne 15. května 1966 se tým přestěhoval znovu do Splitu. Během osmi dní se opakovalo natáčení záběrů u Hallerovy farmy. Naštěstí nebyla už farma zbořena, pouze některé části bylo nutné opravit. V té době přijela na návštěvu také desetičlenná skupina čtenářů Brava. Mladí lidé cestu za natáčením mayovek vyhráli v soutěži a byli ve skvělé náladě. V žádném případě ale nečekali, že narazí na vystresovaný tým, který na ně nebude mít ani minutu čas. Dne 22. května se štáb vrátil zpět do Crvene Luky, kde byly v rekordním čase dokončeny zbývající záběry. Poslední tři dny se filmovalo ještě v berlínském ateliéru CCC a 8. června 1966 padla poslední klapka.

Vybudování nového Rocky Townu stálo přesně 33.169 DM. Kromě toho byly zničeny rekvizity, pyrotechnický materiál a nářadí v ceně 15.545 DM. Celkové náklady na výrobu filmu se pohybovaly okolo 4 milionů DM, což je docela podivuhodné, neboť první díl Vinnetoua byl stejně tak drahý a přitom působil nesrovnatelně nákladněji. Ceny v Jugoslávii však v průběhu několika málo let stoupaly strmě vzhůru. Podíl Rialta na výdajích činil zhruba polovinu, tedy méně než 2 miliony DM, druhou polovinu uhradil Jadran film.

Premiéra filmu

Premiéra filmu, na které byli přítomni Pierre Brice, Ursula Glas, Götz George, Marinko Ćosić, režisér Harald Philipp a skladatel Martin Böttcher, se konala v důvěrně známém Mathäser-Filmpalast v Mnichově. Lex Barker tentokrát chyběl, protože ležel s těžkou virózou v nemocnici v Marseille. Stejně jako vždy byl počet Pierrových ctitelek obrovský. Už když se poprvé objevil na plátně, rozezněl se v sále mohutný aplaus, a když pak ještě pronášel svůj krátký proslov, tlačili se fanoušci na rampě a tiskli mu do rukou dárky, dopisy a květiny. Další představení se pak uskutečnilo ve Stuttgartu, kde tiskové oddělení Constantinu zaranžovalo veselou podívanou: hlavní představitelé podnikli v naleštěné tramvaji okružní jízdu městem. V Essenu převzal Horst Wendlandt před začátkem večerního premiérového představení své šesté ocenění Zlaté plátno, tentokrát za film Vinnetou - Poslední výstřel.

Snímek Vinnetou a míšenka Apanači byl zpřístupněn mládeži od 12 let. Společnosti Rialto a Constantin však měly velký zájem na tom, aby byl uvolněn již od šesti let, což bylo důležité především kvůli tomu, aby se jim vrátily nemalé finanční investice. Krátce po premiéře začala střihačka Jutta Hering pracovat na zkrácené verzi filmu a všechny násilné scény vystříhala. Nová verze, kratší o celých devět minut, byla předložena komisi k posouzení, která ji podle očekávání zpřístupnila dětem od 6 let. Od té doby pronajímal Constantin pouze tuto zkrácenou verzi. V televizi byla naproti tomu vysílána originální verze.

Obsah filmu

Apanači, dcera osadníka Maca Hallera a Indiánky Mine-Yoty, právě slaví své osmnácté narozeniny. Její bratr Happy jí daruje orlí pero, od Vinnetoua dostane indiánské šaty a její otec souhlasí, aby se zasnoubila s mladým lovcem kožešin Jeffem Brownem. Otec má však pro ni ještě jedno překvapení: před lety objevil zlatou žílu a nyní chce zlato věnovat dceři. Ale Apanači nemá z dárku velkou radost - stejně jako její matka cítí, že zlato přinese pouze neštěstí. Pincky a Sloan se dovědí o jejich tajemství a v touze po zlatě zapomenou na přátelství s Macem Hallerem. Když jede Haller do města, je oběma lovci zastřelen. Apanači a Happymu se díky pomoci Old Shatterhanda podaří uniknout. Se Samem Hawkensem jedou do Rocky Groundu, zatímco Old Shatterhand jede do Rocky Townu, malého města, jehož obyvatelé jsou terorizováni bandou lumpů.

Curly-Bill, vůdce bandy, se od Pinckyho a Sloana dověděl, že Apanači zná cestu ke zlatu. Banditům se podaří Apanači a Happyho unést. Old Shatterhand, který se mezitím setkal s Vinnetouem, přichází pozdě. Jeff se jako "kouzelník" připojí ke Curly-Billově bandě a podaří se mu Apanači tajně vysvobodit. Mezitím se rozpoutá boj. Banditi sice utrpí velké ztráty, ale většině se podaří z města utéci. Banditům se podaří opět unést Happyho, Vinnetou se tedy rozhodne sám dovést bandity ke zlatu. Curly-Bill Happyho propustí. Při rozdělování zlata se však dostane do sporu s Judgem, který Curly-Billa zastřelí. Když se banditi obložení pytly se zlatem vrátí zpět do města, je pro ně připravena léčka: Old Shatterhand naplnil starou štolu dynamitem. Opět se rozpoutá boj, ale s pomocí Kiowů jsou banditi poraženi. Judge, který se ještě snaží utéci, přejede lokomotiva. Apanači daruje zlato osadníkům, aby mohli vybudovat nové město.


Herecké obsazení

Pierre Brice

Pierre Brice

Vinnetou
Lex Barker

Lex Barker

Old Shatterhand
Ralf Wolter

Ralf Wolter

Sam Hawkens
Uschi Glas

Uschi Glas

Apanači
Götz George

Götz George

Jeff
Walter Barnes

Walter Barnes

Mac Haller
Marija Crnobori

Marija Crnobori

Mine-Yota
Marinko Ćosić

Marinko Ćosić

Happy
Ilija Džuvalekovski

Ilija Džuvalekovski

Curly Bill
Mihail Baloh

Mihail Baloh

Judge
Petar Dobrić

Petar Dobrić

Sloan
Vladimir Leib

Vladimir Leib

Pincky
Adam Vedernjak

Adam Vedernjak

Bandita
Abdurrahman Shala

Abdurrahman Shala

Hank
Nada Kasapić

Nada Kasapić

Bessie
Mile Gatara

Mile Gatara

Hostinský
Šimun Jagarinec

Šimun Jagarinec

Únosce Happyho / Kaskadér
Ivan Krištof

Ivan Krištof

Únosce Apanači / Kaskadér
Milan Mikuljan

Milan Mikuljan

Bandita / Kaskadér
Stjepan Špoljarić

Stjepan Špoljarić

Bandita / Kaskadér
Zvonko Dobrin

Zvonko Dobrin

Bandita
Branko Špoljar

Branko Špoljar

Doktor
Vladimir Rogoz

Vladimir Rogoz

Truhlář
Rikard Brežeska

Rikard Brežeska

Železničář
Valent Borović

Valent Borović

Železničář
Slavko Andres

Slavko Andres

Železničář
Valent Štefanko

Valent Štefanko

Kovář
Giancarlo Bastianoni

Giancarlo Bastianoni

Bandita
Krešo Branković

Krešo Branković

Bandita
Leo Krnetić

Leo Krnetić

Bandita
Ivan Zenić

Ivan Zenić

Bandita
Josip Valkaj

Josip Valkaj

Bandita
Antun Gorišek

Antun Gorišek

Bandita
Stjepan Hrgović

Stjepan Hrgović

Bandita
Franjo Biankini

Franjo Biankini

Bandita
Tomislav Buhin

Tomislav Buhin

Bandita
Zvonimir Brcko

Zvonimir Brcko

Bandita
  

Filmový štáb

Režie .......................................Harald Philipp
Asistent režie ..........................Slavko Andres, Gundula von Seelen
Scénář ....................................Fred Denger
Dramaturgie ............................Dr. Manfred Barthel
Kamera ...................................Heinz Hölscher
Střih ........................................Jutta Hering
Stavby .....................................Vladimir Tadej
Kostýmy ..................................Irms Pauli
Hudba .....................................Martin Böttcher
Zvuk ........................................Matija Barbalić
Pyrotechnik .............................Erwin Lange
Vedoucí výroby .......................Erwin Gitt
Producent ...............................Horst Wendlandt
Produkce .................................Rialto Film Preben Philipsen, Berlin
Koprodukce .............................Jadran Film, Zagreb
Doba natáčení .........................4.4. - 8.6. 1966
Délka .......................................90 min 8 s (originální verze filmu)
Premiéra .................................17.8. 1966, Mnichov (Mathäser-Filmpalast)
Čs. distribuční premiéra ..........V čs. kinech nebyl promítán

 

Použitá literatura:

  • PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
  • PETZEL, Michael. Der Weg zum Silbersee : Drehorte und Dreharbeite der Karl-May-Filme. Berlin: Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001. 288 S. ISBN 3-89602-358-6.
  • PETZEL, Michael. Das grosse Album der Karl-May-Filme. Berlin : Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2009. ISBN 978-3-89602-727-6.
  • PETZEL, Michael. 50 Jahre Winnetou-Film : Die schönsten Bilder aus den Filmen der 60er-Jahre. Bamberg : Karl-May-Verlag, 2012. 200 S. ISBN 978-3-7802-3018-8.
  • TADEJ, Vladimir, GABELICA, Damir. Auf den Spuren Winnetous in Kroatien : 10 Routen Winnetous. Zagreb : Jadran film, 2007. 271 S. ISBN 978-953-95762-0-0.

Autor článku - Michaela Kroupová, poslední aktualizace - 20.8. 2013.