Mayovky na Internetu

Odkaz Inky

Das Vermächtnis des Inka (1891-1892)

Rok
Vazba
Poznámky
1908
Vazba prvního českého vydání románu u nakladatele Aloise Hynka. | Il. Věnceslav Černý

Alois Hynek - Odkaz posledního Inky, přel. J.L. Turnovský, il. V. Černý.

1932
Obálka vydání z roku 1942 u nakladatelství Toužimský a Moravec. | Il. Zdeněk Burian

Toužimský a Moravec - Odkaz posledního Inky, přel. Prokop Braniš, il. Zd. Burian, další vydání 1940, 1942 a jazykově upravená verze v roce 1993.

1971
Vydání z roku 1971 u nakladatelství Albatros. | Il. Zdeněk Burian

Albatros - Poklad Inků, přel. Jiří Miksa, il. Zd. Burian, v rámci tzv. bílé řady.

1991
Obálka prvního dílu vydání z roku 1991 u nakladatelství Magnet-press. | Il. Zdeněk Burian

Magnet-press - Poklad Inků, přel. Jiří Miksa, il. Zd. Burian, tři sešity řady Dálky.

Román o posledním Inkovi May napsal na začátku roku 1891 pro časopis Der Gute Kamerad [3], později příběh vydal knižně u nakladatelství Union (1895) s drobnými úpravami včetně změny počtu kapitol z pěti na dvacet. Po spisovatelově smrti román začal vycházet jako 39. svazek sebraných spisů (od r. 1914). České verze vycházejí pravděpodobně z této poslední verze a přebírají tak úpravy od dědiců a přidávají ještě vlastní změny.

Příběh se odehrává v Jižní Americe. May chtěl zřejmě zužitkovat znalosti nabyté při psaní románu El Sendador (Na Río de la Plata, V Kordillerách). Dokonce jsou patrny jisté podoby - záměna jednoho z hlavních hrdinů za místního důstojníka a z toho plynoucí komplikace, ztracený poklad Inků). V úvodu románu se May opovržlivě vyjadřuje o toreadorech, nelíbí se mu corrida, neboť je to zabíjení pro zábavu, nikoliv pro obživu. V závěru slovy Inkova otce pobízí k poctivé práci - "...jen práce tvoří muže, zlato pobízí k zahálce, která hanobí člověka..." Román je prošpikován typickým Mayovým humorem, ať již jde o podivína dona Parmesana, který nabízí rozličné amputace a jiné zákroky, nebo o kousky doktora Morgensterna.

Děj (varování: text vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla)

V Buenos Aires se schyluje k býčím zápasům. Němec Karl Hammer popudí jednoho z účastníků espada Antonia Perilla, když pochybuje o jeho schopnosti porazit kordem bizona. Perillo se dá do řeči s doktorem Morgensternem, o kterém si myslí, že ho odněkud zná. Následnému pokusu o vraždu zabrání sklepník Fritz Kiesewetter. Během corridy dojde k masakru, který musí vyřešit otec Jaguár, jak je přezdíváno Karlu Hammerovi. Statečně zabije bizona, se kterým si toreadoři nebyli schopni poradit. Dozvídáme se, že se Karl již proháněl po prériích Severní Ameriky, kde si vysloužil jméno Lightning-hand. V Argentině pátrá po vrahovi svého bratra.

Fritz se spolčuje s doktorem a vyrážejí hledat prehistorická zvířata. V Santa Fé si doktora místní vojáci pomýlí s jejich plukovníkem a nadělají si nepřátele. Seznamují se s bláznivým felčarem, který řeže všecko všecičko a říká si don Parmesan Rui el Iberio de Sargunna y Castelguardiante. Tvrdí, že patří k Jaguárovi a chce doktora vést. Při další cestě začne doktor kopat v domnění, že našel pozůstatky prehistorického tvora, místo toho však naleznou skrýš povstalců. Perillo k nim patří, plánují zneužít Indiány k povstání. Parmesan je prohlášen za neškodného a propuštěn. Seznámí se s Indiány Ancianem a a Haukaroporou. Haukaropora je poslední Inka. Dorazí k Jaguárovi a zachrání s jeho pomocí Morgensterna.

Společně naleznou další skladiště povstalců. Spolčí se jiným Indiánským kmenem a připraví se na boj s povstalci, mezi nimiž se mimo jiné nachází gambusino Pajaro, ve kterém Jaguár poznává vraha svého bratra. Fritzovou chybou Pajaro a Perillo uprchnou. Perillo má spadeno na poklad Inků, dozvěděl se o něm od otce Haukaropory, kterého zabil. Poklad sice naleznou, ale otec Hauky připravil past, která zničí zlato a poraní oba padouchy. Gambusino se pokusí zabít otce Jaguára, ale zbraň selže a gambusino zastřelí sám sebe. Perillo skoná na následky zranění.

Literatura

[1] FARIN, Klaus. Karel May - první německá pop-hvězda. Praha: Arcadia, 1994. ISBN 80-85812-09-6.
[2] WOLLSCHLÄGER, Hans. Karl May. Dresden: VEB Verlag der Kunst, 1990. ISBN 3-364-00168-5.
[3] Das Vermächtnis des Inka [online]. [cit. 3. května 2008].
[4] Odkaz Inky - Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 3. května 2008].

Obálky


http://www.karelmay.cz/

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005