Mayovky na Internetu

Gustav Krum

» Vzpomínka na Mistra Kruma
» Děkuji, Mistře Krume

Práce ilustrátora je náročná a mnohdy i nevděčná práce. Den co den po dlouhá desetiletí přicházel Krum do svého ateliéru, aby si dopoledne přečetl rukopis, poznamenal nápady a prohledal své archivy. Po nezbytném ověření reálií se začaly rodit první skici, v nichž si zkoušel celkovou kompozici a rozmístění figur. Poté až do noci vdechoval svým ilustracím život. Během práce ho nesměl nikdo rušit, dokonce ani vlastní děti, pouze manželka měla přístup do jeho ateliéru. Gustav Krum přijímal své zakázky vždy tak, jak přicházely, jen vzácně odmítl nějakou knihu. Veškeré ilustrace vznikaly s rozvahou a láskou a po dlouhá desetiletí je téměř nesignoval.

Gustav Krum. | Foto: Jan Policer.

Dětství a vojenská služba

Malíř a ilustrátor Gustav Krum se narodil 23. května 1924 v Jihlavě. V září roku 1930 začal navštěvovat 1. třídu německé obecné školy, po pěti letech přešel na německou měšťanskou školu. Již v té době plnil svůj skicář kresbami, které zřetelně prozrazovaly jeho zájem o rytíře, koráby, koně, středověké hrady a samozřejmě také o jihlavské okolí. Na své dětství prožité v harmonické rodině vzpomíná Krum rád a považuje ho za jedno z nejšťastnějších období svého života.

Ze starých novin a časopisů, např. Illustrated London News a Širým světem, si tehdy vystřihoval obrázky, které pak nalepoval do sešitů. Svůj sběratelský záběr časem rozšiřoval i o staré knihy. Se svým přítelem Karlem Tomanem prolézal všechny pražské antikvariáty a hledal nejrůznější obrazové publikace. Archiv sešitů s tisícovkami národopisných a architektonických studií, databáze kostýmů a vojenských uniforem, se stal mohutným zdrojem pro pozdější ilustrace.

V červnu 1939 složil Krum přijímací zkoušky na brněnskou techniku a byl přijat na obor parní stroje. Protože však o pár měsíců později vypukla druhá světová válka a maminka si přála, aby syn zůstal v Jihlavě, vystudoval dvouletou obchodní školu a na podzim roku 1941 nastoupil jako úředník do jihlavské Okresní nemocenské pojišťovny. V říjnu 1942 byl Krum povolán k výkonu vojenské služby v německé armádě (otec byl německé národnosti) a následující rok v únoru byl odeslán na východní frontu. V srpnu přeběhl do sovětského zajetí, o dva měsíce později byl přijat do československé jednotky v Buzuluku a zvolna postupoval směrem k naší hranici. V březnu 1945 byl neznámým četařem označen jako Němec a následně předán Sovětské armádě. Přes dva roky strávil v sovětských zajateckých táborech v Polsku a na Ukrajině.

Po skončení války byli Krumovi rodiče rozděleni a odsunuti - matka se ocitla v Rakousku, nakonec se ale vrátila k rodině do Jihlavy, otec se usadil v Bavorsku. Po mnoha neúspěšných pokusech o písemné spojení s rodiči se k mamince přeci jen jeden z dopisů dostal. V září 1947 navštívil zajatecký tábor československý konzul, který uznal, že je Krum vězněn neprávem. V polovině října byl odeslán do Košic a následně byl propuštěn ze zajetí.

Vstup na dráhu profesionálního ilustrátora

V listopadu 1948 nastoupil jako malíř porcelánu v závodě Gloria ve Staré Roli. O půl roku později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval 2 roky figurální malířství u profesora Holého a 3 roky grafickou speciálku u profesora Pukla. Během studia se oženil s Liselotte Mages a narodila se mu dcera Dagmar, později ještě syn Petr. V červnu roku 1954 ukončil Krum studia na Akademii a vstoupil na dráhu profesionálního ilustrátora.

Svou první zakázku dostal Krum již na počátku roku 1953, kdy pro nakladatelství Naše vojsko vytvořil kresby ke knize 62. armáda v bojích o Stalingrad, popisující jednotlivé fáze bitvy Velké vlastenecké války. Pro svou premiéru v žánru historické beletrie si Krum vybral román Henryka Sienkiewicze Křižáci. Za cyklus litografií získal roku 1954 hlavní cenu Akademie výtvarných umění a když výstavu na půdě školy uviděl prezident Zápotocký, pozval Kruma a profesora Pukla na Hrad. Hned roku 1955 vydalo nakladatelství Naše vojsko Sienkiewiczův román s Krumovými ilustracemi knižně. V letech 1954 až 1962 ilustroval téměř deset titulů s historickým námětem, např. Husitskou kroniku Miloše V. Kratochvíla nebo Rozvrat Emila Zoly.

Poté, co Krum pro Naše vojsko ilustroval několik dalších knih s válečnou tématikou, získal nabídku na ilustrování Londonových románů Volání divočiny a Martin Eden. Roku 1957 ilustroval indiánský příběh Synové volnosti Howarda Fasta, po němž kvůli politické situaci následoval mnohaletý půst v ilustrování dobrodružných knih.

Obrazy z minulosti Jihlavy

Roku 1958 vyšel svazek Listy a obrazy z minulosti Jihlavy, který zájemcům předložil jihlavské dějiny od pověstí a legend až po středověkou epochu. První vydání v počtu 4.000 exemplářů bylo neuvěřitelně rychle rozprodáno. Tehdejší ředitelka Oblastní galerie Vysočiny Věra Doupníková nabídla Krumovi, zda by nechtěl vytvořit cyklus historických kreseb z dějin Jihlavy, k nimž by František Hoffmann, ředitel jihlavského archivu a později i jihlavského muzea, připravil jakési scénáře. Vznikl obrazový cyklus Sedm století Jihlavy, jenž představuje ve výsledku 67 kreseb uhlem a křídou na kartonech. Byl tvořen v letech 1959-1962 a ztvárňuje období od dávných počátků dolování stříbrných rud ve 13. století až do roku 1945. Krum se tak stal vůbec prvním umělcem, který dal historii Jihlavy takto ucelenou uměleckou podobu.

Seriálový svět Gustava Kruma

Významným momentem v Krumově tvorbě se stal rok 1964, kdy získal příležitost výtvarně se prezentovat seriálem Vinnetou v časopise Zápisník. Seriál však tehdejšího prezidenta Novotného natolik pohoršoval, že redakce musela celý projekt v prosinci roku 1966 ukončit. Přesto se rozhodla ve spolupráci s Krumem pokračovat, a tak již na počátku roku 1967 následovala drobná epizoda v podobě příběhu z řecké mytologie Trojská válka. V letech 1967-1968 ilustroval Stevensonův román Poklad na ostrově.

Nejplodnější období v oblasti kreslených seriálů přišlo kolem Pražského jara a s tím související zrušenou cenzurou. Tarzanův návrat Edgara Rice Burroughse z let 1968-1969 již využívá základního stavebního prvku komiksů, tedy textu v bublinách. Zjednodušila se kresebná linie, téměř vymizely typické šrafury, na povrch se drala nevídaná akčnost některých scén. Hned roku 1970 se v Zápisníku objevil Krumův seriál Kapitán Blood - v kresbě bukanýrů, korzárů a korábů sedmnáctého století byl Krum opravdu nedostižný. Ještě téhož roku vycházela v časopise Květy výtvarná adaptace Stendhalova románu Věznice parmská a brzy po ní měl následovat Dumasův román Hrabě Monte Christo. Krum měl již nastudované reálie, ale tehdejší vedení časopisu nakonec od projektu ustoupilo. Definitivně posledním seriálem se stal Král Madagaskaru (1975-1976) Desidera Goldfingera pro dětský časopis Pionýrská stezka.

V balkánských roklinách

Prvopočátky lásky Gustava Kruma ke Karlu Mayovi sahají až do první třídy jihlavské obecní školy, kde se mezi Krumem a synem pokladníka městské spořitelny Güntherem Cidlinským zrodilo jedno veliké přátelství. V bytě Cidlinských stávala vysoká knihovna, v níž se mimo jiné nacházely romány Karla Maye vydané nakladatelem F.E. Fehsenfeldem a na něž se u Cidlinských vztahoval přísný zákaz půjčování. Gustav si je přesto od kamaráda tajně půjčoval a tak se zrodilo krevní pouto mezi malým jihlavským klučinou a saským fantastou. Prostřednictvím Maye se později Krum seznámil s generačně starším Zdeňkem Burianem, jehož ilustrace k mayovkám velmi obdivoval.

Vůbec první motivy z mayovek si Krum vytvářel pro vlastní potěšení již ve 14 letech. Právě v té době ustupují do pozadí rytíři, hrady a středověké souboje a na scénu vstupují arabští šejkové, súdánští otrokáři či američtí zálesáci. Více sympatií si ovšem získal Orient.

Roku 1969 byl Krum osloven nakladatelstvím Olympia, aby se ujal ilustrování některých mayovek. Tato nabídka znamenala pro Kruma splnění jeho dávného snu. V letech 1970 až 1995, tedy během celého jednoho čtvrtstoletí, doprovodil postupně svými pérovkami 24 mayovek - přes Orient, africké pralesy a pouště se přenesl i do severoamerické prérie. Krum náleží celým srdcem mezi mayofily - dílo klasika dobrodružné literatury dokonale zná, přemýšlí o něm, čte odborné práce. Se Zdeňkem Burianem tvoří Krum vrchol české mayovské ilustrace.

Spolupráce s Bohumilem Konečným

Na sklonku 60. let se nakladatelství Olympia rozhodlo opětovně vydat kompletní soubor románů Jaroslava Foglara. Ilustrováním knih zprvu pověřilo Bohumila Konečného, nakonec však zvolilo týmovou spolupráci Konečného s Krumem. Během dvou let byly vydány tři chlapecké romány Pod junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje a Stínadla se bouří. Krum byl většinou autorem celkové kompozice, naskicoval základní scénář, architekturu a krajinné motivy a Konečný pak do připraveného pozadí zasazoval postavy. Vše probíhalo ve vzájemném souladu a nikdy nedocházelo k nesrovnalostem. Veškeré konzultace probíhaly telefonicky. Profesionální dráhy obou ilustrátorů se protnuly ještě několikrát v polovině 70. let.

Ilustrace v časopisech

Když v letech 1964-1970 vytvářel Krum pro časopis Zápisník kreslené seriály, jistě netušil, že toto periodikum se na dalších 15 let stane jeho domovskou výtvarnou scénou. Prvním seriálem byly na přelomu roku 1970-1971 Poklady na dně moří Oskara Berana, pro který vykouzlil podmořský svět se ztroskotanými koráby. Jiného charakteru byly perokresby k textu Jaroslava Mičky Banky a bankéři (1971). Ještě téhož roku se vrátil na dobrodružnou scénu a v cyklu Jak Češi objevovali svět naplno rozvíjel svou obrazotvornost.

Od roku 1975 do roku 1985 se Krumovy ilustrace objevovaly v seriálech Miroslava Mudry, tehdejšího odborného pracovníka Vojenského historického ústavu v Praze. V jeho rozsáhlých cyklech se Krum výtvarně prezentoval v oblasti militarií. Jistě s potěchou pak musel ilustrovat desetidílný cyklus Petra Klučiny Slavné bitvy starověku, který v letech 1983-1984 vycházel v časopise AZ magazín. Krumovy ilustrace se dále objevovaly v časopisech Ohníček, Květy, Pionýrská stezka, Tramp, Sedmička pionýrů, Skaut, Skaut-Junák, 100+1 zahraničních zajímavostí, ABC aj.

Naučné publikace

V roce 1979 obdržel Krum nabídku ilustrovat publikaci Wernera K. Weiderta Archeologie, vykopané dějiny. Mezi více než osmdesáti temperovými ilustracemi nalezneme dramatické výjevy ze zániku Pompejí či hořící Tróje, rekonstrukce starověkých staveb a památek nebo jen drobné dokumentační ilustrace. Druhá Krumova výprava do populárně-naučného žánru byla živější. Kniha Zivilisationen des Altertums Pavla Augusty a Františka Honzáka přibližovala starověké kultury v její všední podobě. Setkáváme se zde s válečnými scénami, s každodenními výjevy z antických obchodů a přístavů, s válečnou zbrojí i starověkým oblečením.

Umělecký výraz Gustava Kruma

Krum je obecně vnímán jako ilustrátor, který upřednostňuje techniku perokresby. Kresbu jako takovou nerad opouští i ve svých malbách, ve kterých suverénně kombinuje akvarel, temperu, méně pak barevný kvaš. K olejomalbě se uchyluje jen výjimečně.

Je pravdou, že Kruma vzrušují přírodní scenérie, jež jsou uměleckou výzvou pro jeho rukopis - spletité větvoví stoletých stromů nebo neproniknutelné houštiny. Nad tím vším však ční fantastický kamenný svět, který Krum zvládá mistrovsky. Pro ilustraci uveďme frontispic k románu Karla Maye V Kordillerách, který v nás okamžitě evokuje drsnou tvář nezkrotných jihoamerických velehor.

Výrazným aspektem Krumovy tvorby je architektura a její uplatňování v ilustraci. S neuvěřitelnou fantazií klene Krum mosty, buduje města záhadných civilizací, vytváří ruiny hradů i běžný turecký han. Stačí se podívat na několik ilustrací cyklu z Orientu - na těsné uličky, na tajemné půdní prostory arabských budov či velkolepou konstrukci paláce, v němž byl souzen Mübarek. Krum poctivě studuje krajové zvláštnosti, vrývá si do paměti charakteristická průčelí nebo námi přehlížené detaily. Traduje se, že když Krum ilustroval pro Olympii cyklus Ve stínu pádišáha, tak ho tehdejší šéfredaktor podezříval, že malíř jezdí za jeho zády do Istanbulu. Nedokázal pochopit, jak věrné mohou být kresby muslimských měst. Vrozený zájem o historické reálie vyniká rovněž v kresbách a malbách starodávných lodí. Krum se doslova baví řezbářskými detaily lodí, ráhnovím, zpřeráženými stěžni či trupy lodí.

Krumovi nelze upřít ještě jedno mistrovství: jeho tvorba je v podstatě úchvatnou galerií koní a současně tím nejkrásnějším uměleckým vyznáním ušlechtilému zvířeti. Sám otec ho kdysi posílal do pivovarských stájí, aby viděl, jak správně nakreslit koňské spěnky a kopyta nebo jak vystihnout koňskou šíji.

Svou uměleckou kariéru musel Gustav Krum ze zdravotních důvodů definitivně ukončit v roce 2007. Dne 22. června 2007 byla v prostorách Brány Matky Boží v Jihlavě otevřena stálá expozice 25 Krumových obrazů z jihlavské historie. Vynikající malíř a ilustrátor nás opustil dne 21. března 2011.

Karel May v díle Gustava Kruma

  • Vinnetou (Zápisník, 14.11. 1964 - 24.12. 1966, 56 částí, 570 barevných kreseb)
  • Pouští (Olympia, Praha 1970, Ve Stínu Pádišáha, 1. Díl)
  • Divokým Kurdistánem (Olympia, Praha 1971, Ve stínu Pádišáha, 2. díl)
  • Z Bagdádu do Cařihradu (Olympia, Praha 1971, Ve stínu Pádišáha, 3. díl)
  • V balkánských roklinách (Olympia, Praha 1972, Ve stínu Pádišáha, 4. díl)
  • Zemí Škipetarů (Olympia, Praha, Ve stínu Pádišáha, 5. díl)
  • Žut (Olympia, Praha 1973, Ve stínu Pádišáha, 6. díl)
  • Na Rio de la Plata (Olympia, Praha 1973, Dobyvatelé Gran Chaca, 1. díl)
  • V Kordillerách (Olympia, Praha 1975, Dobyvatelé Gran Chaca, 2. díl)
  • Lovci lidí (Olympia, Praha 1976, V zemi Mahdího, 1. díl)
  • Mahdí (Olympia, Praha 1977, V zemi Mahdího, 2. díl)
  • V Súdánu (Olympia, Praha 1979, V zemi Mahdího, 3. díl)
  • Kapitán Kajman (Olympia, Praha 1980)
  • Poklad ve Stříbrném jezeře (Olympia, Praha 1981)
  • Petrolejový princ (Olympia, Praha 1982)
  • Old Surehand (Olympia, Praha 1984)
  • Old Surehand (Olympia, Praha 1985)
  • Syn lovce medvědů (Olympia, Praha 1987)
  • Duch Llana Estacada (Olympia, Praha 1989)
  • Old Firehand (Olympia, Praha 1991)
  • Vánoce (Toužimský a Moravec, Praha 1992)
  • Vinnetouovi dědicové (Olympia, Praha 1992)
  • Komanč a zálesák (Olympia, Praha 1993)
  • Cizinec přichází (Olympia, Praha 1994)
  • Přízrak (Olympia, Praha 1995)
  • Ardistan und Dschinnistan (Karl-May-Verlag, Bamberg 2005-2006)

Obrazy pro štramberskou výstavu Pokrevní bratři

  • Věže v hlavním městě Ardistanu (Ardistan a Džinnistan), 2001
  • Ardistánský emir Šedid al Ghalabri u Anděla studny (Ardistan a Džinnistan), 2002
  • Město mrtvých panovníků (Ardistan a Džinnistan), 2002
  • Vysoký dům Ustadův (V říši stříbrného lva), 2002
  • Vysoký dům Ustadův II. (V říši stříbrného lva), 2002
  • Svatyně džizidů v Šejk Adi (Pouští), 2002
  • Kalah Gumri - Pevnost Kádira Beje (Divokým Kurdistánem), 2002
  • Věž Staré matky (Zemí Škipetarů), 2002
  • Apačské pueblo (Vinnetou), 2002

 

Použitá literatura:

  • PROKOP, Vladimír. Gustav Krum : vypravěč dobrodružství a historie. Praha: Toužimský a Moravec, 2009. 222 s. ISBN 978-80-7264-103-1.

Autor článku: Zatinka, vytvořeno dne 16.5. 2009.

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005