Mayovky na Internetu

Věnceslav Černý

Dokonale zvládnutá kompozice, přesná znalost všech pohybových možností lidských i zvířecích těl, iluze prostorovosti, pečlivost, ba poctivost v prostudování všech dobových i krojových odlišností zobrazovaného objektu řadí dnes Věnceslava Černého k ilustrátorům mezinárodní úrovně. Ilustroval stovky knih a množství časopisů, aniž kdekoliv nalezneme stopy spěšné a odbyté práce. Ve své době byl však uznáván a obdivován pouze širokou obcí čtenářů z řad mládeže, zatímco výtvarná kritika měla pro něho v nejlepším případě slova mlčení.

Ilustrace k pohádce Švec a čert z knihy K. J. Erbena Báje a pověsti slovanské (asi 1902). | Il. Věnceslav ČernýIlustrace ke knize Henryka Sienkiewicze Pouští a pralesem. | Il. Věnceslav ČernýIlustrace ke knize Karla Maye Vánoce (asi 1909). | Il. Věnceslav ČernýIlustrace ke knize Karla Maye Černý mustang (asi 1908). | Il. Věnceslav ČernýObálka knihy K. J. Erbena Báje a pověsti slovanské s použitím kresby Věnceslava Černého (asi 1902). | Il. Věnceslav Černý

Věnceslav Černý se narodil 27. ledna 1865 ve Starých Benátkách jako syn sládka. Jeho otec záhy přišel požárem o majetek a tak i chlapcovo dětství bylo poznamenáno krušným zápasem o chléb. Rodina se často stěhovala - Česká Bělá, Německý Brod, Jihlava a posléze Praha, kde otec konečně zakotvil jako zaměstnanec smíchovského pivovaru. V Praze vychodil Černý nižší gymnázium a poněvadž již od dětství projevoval velké nadání v kresbě a malbě, vstoupil po kvartě roku 1882 na pražskou akademii výtvarných umění. Zde pobyl dvě léta pod vedením prof. Františka Čermáka a prof. A. Lhoty. Roku 1885 odešel Černý na akademii do Vídně, kde se stal žákem prof. Grippenkerla. Již tehdy se mladý žák akademie projevoval jako člověk neobyčejně sociálně cítící, když se pln horlivosti zúčastňoval kulturní a osvětové činnosti mezi chudými vídeňskými Čechy. Roku 1887 se vrátil do Prahy. Bylo mu tehdy 22 let a byl pln plánů a ideálů.

Příští rok 1888 se stal důležitým mezníkem v jeho životě: s malíři Boháčem, Hettešem, Hilšerem, Klusáčkem, Jouklem, Kosařem, Krajíčkem, Lepšem, Raškem, Vavříkem aj. založil spolek Mánes, a také se setkal s šestatřicetiletým Mikolášem Alšem, se kterým ho pak poutalo vřelé přátelství až do Alšovy smrti.

Na veřejnost poprvé vystoupil obrazem Toman a lesní panna. Stal se však podobně jako Aleš obětí nepříznivé kritiky a od té doby se věnoval téměř výhradně ilustraci. Jeho tuší malované historické kartony mu otevřely cestu téměř do všech tehdejších ilustrovaných časopisů: Světozoru, Zlaté Prahy, Zábavných listů, Květů a Ruchu. Nakladatel Alois Hynek byl první, který ho pověřil ilustrací knižních románů. Pak přišel Josef Richard Vilímek s Malým čtenářem a s velkým množstvím knih. Tak se stal Věnceslav Černý známým a hledaným, byť i bídně placeným, ilustrátorem.

Roku 1903 opustil Černý trvale Prahu a pobýval pak střídavě v Železnici u Jičína a v Mladé Boleslavi. I zde se věnoval kulturní činnosti, zejména v ochotnickém a loutkovém divadle. Pro dětské loutkové divadlo v Železnici nejen maloval půvabné kulisy a vytvářel návrhy loutek, ale byl též autorem několika veselých loutkových her. Věnceslav Černý zemřel 15. dubna 1936 v Mladé Boleslavi.

Výtvarný projev Věnceslava Černého

Věnceslav Černý nikdy nehleděl na ilustraci jako na pouhé řemeslo, k němuž byl po celý život odsouzen, nýbrž věnoval se tomuto oboru s veškerou energií a nadšením. V jeho ateliéru se nalézaly nesčetné rekvisity potřebné ke studiu, palcáty, husitské oděvy, brnění. To opět souviselo s jeho láskou k historii, zejména pak k husitství.

Na poli ilustrační malby vykonal Černý záslužnou práci. Ačkoli pouze pro Vilímkovo nakladatelství ilustroval 92 knih a mnoho jiných pro Hynka, Kvasničku-Hampla, Beauforta aj., přece v nepřeberném množství ilustračních kreseb není nic laciného, konvenčního. Ilustrací románů Henryka Sienkiewicze si získal uznání i na fóru mezinárodním. Žel, že pouhé platonické uznání, nedoložené nijak materiálně. Jeho doba přisluhovala zájmům vykořisťovatelů a tak jen se mohlo stát, že nakladatelé za bídné dvacetikorunové honoráře získávali nejen autorské právo k reprodukování obrazu ve vydávané knize, ale současně se také automaticky stávali majiteli originálů, za které obvykle později dostali mnohem, mnohem víc, než kolik zaplatili autorovi za to, že jim vyzdobil knihu.

Co se námětu týče, sahal Věnceslav Černý nejraději k tématům historickým. Jistě k tomu přispělo v nemalé míře i jeho přátelství s Aloisem Jiráskem, dokumentované četnou zachovanou korespondencí spisovatele s malířem. Černý byl skutečným mistrem pohybu. Jeho pohybové scény rozehrávají každý tvar dynamickým vypětím nejrůznějších hybných možností těl lidských i zvířecích. Černého kůň, obvykle statný český klusák rodu Mikoláše Alše, mohl by tvořit samostatnou kapitolu v pojednání o malířově tvorbě. Ladné zaobliny koňských zadků a šíjí ukazují dokonalé zvládnutí kresby na poli, na kterém nejeden výtvarník ztroskotal...

Karel May v díle Věnceslava Černého

  • Syn lovce medvědův (Josef R. Vilímek, 1892)
  • Duch prérie (Josef R. Vilímek, 1895)
  • Syn lovce medvědů (Josef R. Vilímek, 1907)
  • Duch prérie (Josef R. Vilímek, 1907)
  • V zemi půlměsíce, kniha první (Alois Hynek, 1904, Třemi díly světa, 1. díl)
  • V zemi půlměsíce, kniha druhá (Alois Hynek, 1904, Třemi díly světa, 2. díl)
  • Růže pralesa, kniha první (Alois Hynek, 1904, Třemi díly světa, 3. díl)
  • Růže pralesa, kniha druhá (Alois Hynek, 1904, Třemi díly světa, 4. díl)
  • Anděl zapuzených (Alois Hynek, 1904, Třemi díly světa, 5. díl)
  • Poklad ve Stříbrném jezeře (Alois Hynek, 1904)
  • Karavana otroků (Alois Hynek, 1905)
  • Satan a Jidáš (Alois Hynek, 1906, 3 díly)
  • Na březích Nilu (Alois Hynek, 1907, 3 díly)
  • Černý mustang (Alois Hynek, 1908)
  • Odkaz posledního Inky (Alois Hynek, 1908)
  • Vánoce (Alois Hynek, 1909)
  • Různá dobrodružství (Alois Hynek, 1910)
  • Válečná pokladna (Alois Hynek, 1913, Hulánova láska, 1. díl)
  • Otec a syn (Alois Hynek, 1913, Hulánova láska, 2. díl)
  • V Paříži (Alois Hynek, 1913, Hulánova láska, 3. díl)
  • Vyzvědač z Ortry (Alois Hynek, 1913, Hulánova láska, 4. díl)
  • Osvobození a nalezení (Alois Hynek, 1913, Hulánova láska, 5. díl)

 

Použitá literatura:

  • Věnceslav Černý : Malíř a ilustrátor : 1. část 1. souborné výstavy ve výstavní síni S.V. Purkyně - Salon Výtvarné Dílo ... od 22. února do 25. března 1951 / [Předml. naps.] Věra Remešová ; Katalog...: V. Michal. -- Praha : S.V. Purkyně, 5. kraj. středisko Svazu čs. výtvarných umělců a min. inf. a osv., 1951.

Autor článku: Zatinka, vytvořeno dne 17.5. 2009.

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005