Josef Richard Vilímek

» Přehled mayovek vydaných u J.R. Vilímka

Historie nakladatelství

Jedno z největších nakladatelství v Praze a později i v celém Československu má bohatou historii. Roku 1858 založil vamberský rodák a bývalý student pražské německé techniky Josef Richard Vilímek starší (1835-1911) časopis Humoristické listy a počátkem 60. let otevřel spolu s Josefem Novákem Slovanské knihkupectví. Roku 1872 zřídil vlastní tiskárnu v domě U slovanské lípy na místě dnešní soudní budovy ve Spálené ulici. Ač sám byl spíše redaktorem než nakladatelem, položil roku 1884 základy k budoucímu velkému nakladatelství zakoupením dvou domů ve Spálené a Opatovické ulici. Prvý (Spálená 15, čp. 89-II) přestavěl, na zahradě druhého (Opatovická 20, čp. 158-II) postavil moderně vybavenou knihtiskárnu. V létě roku 1885 sem přenesl celý závod a následujícího roku 1886 přenechal podnik synovi. Ve Spálené ulici, kde byl byt Vilímka staršího a zprvu i redakce Humoristických listů, bylo později otevřeno knihkupectví.

Budova na Opatovické ulici

Josef Richard Vilímek ml. (1860-1938), vyučený v otcově tiskárně a odborně připravený praxí v cizině, plně rozvinul nakladatelskou činnost. Ve svých edicích "Slavní autoři literatur světových", "Vilímkova knihovna" a "Vilímkovy ilustrované romány" vydával zejména přeloženou i původní beletrii, dětem a mládeži věnoval časopis Malý čtenář a edice "Knihovna Malého čtenáře", "Knihovna mládeže dospívající", "Dívčím srdcím" a "Z knihy do srdéčka", dále vydával mapy, průvodce, cestopisy a populárně-naučnou literaturu. Nakladatelství věnovalo mimořádnou pozornost obrazové složce knih. Dokladem jsou nejen populární obrazová alba Letem světem, Letem českým světem aj., ale zejména díla Julese Vernea, jejichž pověstné červené vazby s motivy hlavních Vernových příběhů a původní ilustrace, převzaté spolu s autorizací z francouzských vydání, okouzlovaly několik generací chlapeckých čtenářů. Ilustrovány byly nejen knihy pro děti a mládež (kmenovým ilustrátorem dobrodružných příběhů byl zprvu Věnceslav Černý, později Zdeněk Burian), ale i pro dospělé.

Trvalý rozmach podniku neohrozil ani požár, kterým byly v prosinci 1899 zničeny budovy tiskárny, skladiště štočků a rukopisů a poškozeno nakladatelství. Rok 1918 přestál Vilímek ml. téměř bez úhony a dále budoval svou klientelu. V roce 1927 zakoupil dva domy na nároží Opatovické a Černé ulice a po jejich stržení vybudoval v letech 1928-30 novostavbu, ve které se nacházela sazárna, tiskárna, knihárna, sklady a administrace. V roce 1933 se ředitelem firmy stal Vilímkův zeť Jan Sainer, který program posunul více ve prospěch náročné literatury. Za okupace stál v čele nakladatelství Bedřich Fučík, z ilustrátorů zde působili např. Zdenek Seydl, František Tichý a Karel Svolinský. Roku 1949 byla úspěšná firma násilně zlikvidována a prostory nakladatelství posloužily firmě Knižní velkoobchod k centrální distribuci knih.

Josef Richard Vilímek a mayovky

První mayovkou vydanou u nakladatele Vilímka a vlastně i vůbec prvním překladem díla Karla Maye do češtiny byl Syn lovce medvědův, který vycházel ve dvanácti pokračováních ve Vilímkově časopise Naší mládeži. Příběh převyprávěl Jaroslav Pekař a ilustroval ho Karel Thuma s Josefem Mukařovským. O rok později následovalo časopisecké vydání Ducha Llana estakada. Oba příběhy vyšly také knižně roku 1890, resp. 1895, v edici "Knihovna mládeže dospívající". Oba tituly měly velký čtenářský ohlas a Vilímek se rozhodl ve vydávání mayovek pokračovat. Pravděpodobně v létě 1897 se spojil s Karlem Mayem a počátkem následujícího roku přijel spisovatel do Prahy, aby s Vilímkem dojednal podmínky. Ke shodě ovšem nedošlo, neboť Mayovi se nelíbila především výše honoráře (150 říšských marek za svazek), ačkoliv na něj podle tehdejšího rakouského autorského zákona neměl nárok. [1] Vilímkovi však na Mayově souhlasu velmi záleželo, vždyť jeho knihy by okamžitě stouply na ceně. Spisovatel si ponechal lhůtu na rozmyšlenou a odjel. Nakladatel byl přesvědčen, že May nakonec ustoupí a začal připravovat k tisku orientální cyklus Po stopě zlého činu (= Ve stínu pádišáha). Hluboce se ale zmýlil a ani po několikaměsíční výměně dopisů k dohodě nedošlo. Vilímek se tedy pustil do vydávání mayovek bez autorské smlouvy se spisovatelem. Dne 10. září 1898 vyšel první sešit se značně přepracovaným začátkem románu Pouští a okamžitě byl rozebrán. Podobný úspěch potkal i druhý sešit. Karl May se o neautorizovaném výtisku dověděl a osobně přijel do Prahy. V pražském německém deníku Bohemia nechal dne 14. října otisknout provolání, v němž na nakladatele zaútočil. Vilímek měl přirozeně obavy o dobré jméno firmy a po poradě se svým právníkem se rozhodl celou záležitost co nejrychleji urovnat.

Jos. R. Vilímek ml.

Dne 18. října 1898 uzavřel s Mayem exkluzivní smlouvu. Na základě jejího znění měl autor obdržet za náklad 5.000 výtisků honorář 300 marek a za další 1.000 výtisků 60 marek. May se naopak zavázal, že žádnému jinému českému nakladateli neudělí autorizaci k překladu těch děl, k nimž by již dal svolení firmě Jos. R. Vilímek. Tím prozatím boj mezi nakladatelem a spisovatelem skončil. Do roku 1903 stačil Vilímek vydat překlad šestidílného románu Po stopě zlého činu, dále třídílný román Vinnetou, rovněž třídílný román Old Surehand a sbírku povídek Ve stínu palem. Roku 1903 vstoupil na scénu Vilímkův vážný konkurent Alois Hynek, který začal bez Mayova svolení vydávat kolportážní román Třemi díly světa (v originále Deutsche Herzen, deutsche Helden) a následně i další neautorizované příběhy. Vilímek spisovatele vyzval, aby proti Hynkovi zakročil. May však nereagoval, neboť byl příliš vyčerpán svými vlastními soudními procesy. To zřejmě Vilímek netušil, jinak by po Mayovi nemohl žádat, aby se vrhl do dalšího sporu. Vilímek tudíž pojal podezření, že May s Hynkem uzavřel tichou dohodu, čímž vlastně porušil jejich smlouvu a rozhodl se, že také přestane plnit své závazky vůči Mayovi - nebude mu již vyplácet honoráře a začne vydávat kromě sešitů ilustrovaných i levnější neilustrované.

Písemný styk mezi autorem a nakladatelem na dlouhou dobu ustal a Vilímek nerušeně tiskl dál. Teprve roku 1907, po skončení prvé etapy štvanice na Karla Maye, si spisovatel vzpomněl, že již delší dobu neobdržel od Vilímka honorář. Nakladatel však na jeho dopisy nereagoval (byl v cizině) a May se rozhodl podat žalobu. Vilímek na radu svého advokáta Katze urychleně dluhy zaplatil, ovšem přetisky řady neilustrovaných románů se mu podařilo před Mayem utajit. Práv na vydávání díla Karla Maye se Josef Richard Vilímek zřekl na jaře roku 1922, kdy je postoupil nově založené firmě Vojtěcha Šeby ze Strašnic. Důvodů proč to udělal, ačkoliv zprvu tvrdě bojoval za to, aby dílo Mayovo mohl vydávat, bylo několik. Jednak nová republika přistoupila na Bernskou konvenci o ochraně autorských práv, čímž se zásadně změnily dosavadní autorsko-nakladatelské právní vztahy; nejsilnějším důvodem však byl vznik ČSR a jeho odtržení od Rakousko-Uherska, což znamenalo zásadní odklon od němčiny a germánské kultury. V poválečných letech se většině Čechů zdálo být vlasteneckou povinností dávat přednost české národní tvorbě před cizáckými překlady, přičemž ty německé byly v mimořádném opovržení...

» Přehled mayovek vydaných u J.R. Vilímka

Poznámky

[1] Do tří let od prvního knižního vydání u F.E. Fehsenfelda (1892) by musel v Čechách vyjít překlad knih Karla Maye, aby si tak zajistil jejich právní ochranu. Protože do roku 1895 česky nevyšly, nebyly zákonem chráněny a May neměl na honorář zákonný nárok. (J. Moravec, Pražský případ doktora Maye, s. 17-18.)

Použitá literatura

KROUPOVÁ, Michaela. Karl May : jeho život a dílo. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Barbora Koneszová. Opava, 2008. 76 s. , 15 s. příl. Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví.

MORAVEC, Jaroslav. Pražský případ doktora Maye : banální kapitola z nakladatelských dějin. Praha : Toužimský & Moravec, 2006. 148 s. ISBN 80-7264-080-1.

ZACH, Aleš. Stopami pražských nakladatelských domů : procházka mizející pamětí českých kulturních dějin. 1. vyd. Praha : Thyrsus, 1996. 89 s. ISBN 80-901774-4-1.

(Autor článku - Zatinka, vytvořeno dne 16. 7. 2008)