Mayovky na Internetu

Pouští a harémem (Ve stínu padišáha I)

Durch Wüste und Harem (Giölgeda Padishanün), později Durch die Wüste (1881)

RokVazbaPoznámky
1881 Deutscher Hausschatz - Giölgeda Padishanün.
1892 Fehsenfeld - první svazek sebraných spisů.
 Karl-May-Verlag - první svazek sebraných spisů.
1898Benediktýnské nakl. - Pouští, přel. Oskar Flögl
1898J.R. Vilímek - "Pouští", cyklus "Po stopě zlého činu", přel. Stanislav Vraný, il. J. Ulrich., 2. vydání 1904, 3. vydání 1908
1930Toužimský a Moravec - malá řada, svazek 1. "Pouští" a 2. "U ctitelů ďábla", cyklus "Ve stínu padišáha", il. J. Ulrich
1970Olympia - "Pouští", cyklus "Ve stínu padišáha", druhé vydání 1992
2010-Návrat - "Pouští a harémem", dva svazky v rámci souborného vydání (116., 117.), jazykově upravený překlad Stanislava Vraného, il. Josef Pospíchal. Co se týče jmen je to blízké benediktýnům, ale jména jsou modernizována, zdá se, že inspirace Olympií. Celkově působí dobře.

Úvod

"Pouští" je prvním románem z cyklu "Ve stínu padišáha". Děje se zde spousta věcí, na které později May odkazuje v dalších románech z Orientu, počínaje seznámením s hádží Halefem a jeho svatbou s Hanneh, pokračuje návštěvou Mekky, seznámením se s Haddády a sirem Davidem Lindsayem, vítězstvím v Údolí stupňů a konče pobytem u mosulského paši a uctívačů ďábla. Román je plný typických Mayových postupů - akce, humor, u jezídů pak popis náboženské slavnosti připomíná podobné pasáže pozdějších románů.

Jsouc první v řadě vydání od Fehsenfelda, byla tato kniha u nás několikrát použita pro zahájení vydávání mayovek. V roce 1898 se J. R. Vilímek pokoušel získat od Maye svolení k vydávání jeho románů, ačkoliv podle tehdejších zákonů vůbec nemusel. May se cukal a Vilímek tedy vydal v překladu Stanislava Vraného sešitově část románu "Pouští", ovšem s poněkud upraveným textem. Mayovi se to doneslo a bylo zle. Nakonec uzavřeli dohodu, jejíž podmínkou byl mimo jiné nový překlad "Pouští", takže lze považovat tehdejší Vilímkovy překlady dle Freiburgského vydání za nejvěrnější předloze přesně jak May požadoval [1]. Během těchto dohadů s Mayem se o neautorizovaný překlad pokusilo brněnské benediktýnské nakladatelství. Autorem je nadšenec do Maye Oskar Flögl, ale pod tíhou konkurence v podobě Vilímka se jim podařilo vydat jen první dva svazky cyklu [2].

V roce 1929 se pak Toužimský a Moravec rozhodnou založit vydavatelství, aby mohli oživit Mayovky, k čemuž se už Vilímek moc neměl. Povedlo se jim to dokonale. Zahajujíce opět románem "Pouští", vytvořili zřejmě nejžádanější sběratelské kousky s ilustracemi Zdeňka Buriana.

Srovnával jsem textově výtisk od Olympie a od benediktýnů. Text vydání benediktýnů obsahuje navíc část svazku "Divokým Kurdistánem". Dle originálních textů na http://karl-may-gesellschaft.de to vypadá, že má správně konec Olympia. Po textové stránce se téměř shodují, tu a tam některé křesťanské části textu u Olympie chybí. Zásadní rozdíl je při seznámení s Davidem Lindsayem - u benediktýnů sir Lindsay zmiňuje sira Johna Raffleye - Cejlon, Girl robber, u Olympie je uveden sir Emery Bothwell. Též sbratření se šejky Muhammadem Amínem a Malekem je u benediktýnů provedeno stejně, jako ve Vinnetouovi, tj. pitím krve. Vilímek končí stejně jako Olympia. Kapitoly u Vilímka a u benediktýnů se jmenují stejně až na poslední, která u Vilímka není. U Vilímka je též Raffley a toto se shoduje i s originálním textem, čili lze předpokládat, že Emery Bothwell je až dílem Mayových posmrtných editorů.

Postavy

Kara ben Nemsí, hadži Halef Omar, Halefova žena Hanneh, lord David Lindsay, šejk Haddádů Muhammad Amín, Umar ben Sádik, Ibrahím Ma'múr.

A sice to není postava v klasickém smyslu slova, ale Karův kůň Ríh.

Děj románu

Pouští

Karl najal v Alžíru fanatického muslima malého vzrůstu Halefa Omara, který se vydává za hádžího, aby se jím nechal vést severní Saharou do Egypta. Halef si umanul, že Karla převrátí k islámu. Objeví stopu a na jejím konci zavražděného. Na jeho prstenu jsou iniciály E.P. a datum 15. července 1830 a o kus dál papír s popisem Arména, vraha jistého kupce. Tohoto Arména jménem Hámid el Amáza později naleznou, jak se probírá lupem, o který jej Karl obere a propustí jej. Věci patří Francouzovi Paulovi Galingréovi.

Karl s Halefem pokračují k šotu el Džeríd. Ve městě Kris má Halef známého, průvodce Sádika. Dozvídáme se, že jméno Kara ben Nemsí vymyslel Halef [3]. Sádik vede Karla s Halefem přes šot. V půli cesty narazí na Arména, který zastřelí Sádika a uprchne. Karl a Halef čekají na Umara, Sádikova syna, který se tudy má vracet. Po jeho příchodu vyrážejí po vrahově stopě. Sice jej dostihnou, ale osvobodí se a zmizí, Umar za ním vyráží.

V Egyptě

Přes Tripolis a oázu Kufra dorazí Karl a Halef do Káhiry. Karl koupí lékárničku a Halef se přičiní o rozšíření pověsti lékaře. Vycestují podél Nilu. Jsou pozváni k Ibrahímu Ma'múrovi, jehož žena stoná. Dívka se představí jako Zenica. Cestou od Ibrahíma se setkávají s lodivodem Hasanem, kterého znají z Kufry. Přivezl obchodníka Ísu ben Maflaj, který pátrá právě po Zenice, kterou Ibrahím nekale koupil. Karl se rozhodne pomoci. Pří záchrané akci málem utone v průplavu do Ibrahímovy studny.

Do Mekky

Karl je čerstvým vlastníkem padišáhem podepsané průvodní listiny. Při plavbě po Rudém moři jsou Karl a Halef zajati Abú Sajfem ("Otec šavle"). Přistanou u Džiddy, Abú Sajf se vydá do Mekky. Halefův důvtip pomůže oběma ke svobodě. Seznamují se s Martinem Albanim z Terstu. Halef chce navštívit Mekku. Na vyjížďce poznávají beduínku Amšu, dceru Maleka, šejka kmene Atejbů. Jsou pohoštěni v osadě kmene a Halef je požádán, aby se oženil s její dcerou Hanneh, doprovodil ji do Mekky, a pak se s ní rozvedl.

Halefovi dívka učaruje, takže souhlasí. Vyrazí s ní do Mekky. Karl se při čekání nudí a, jsa povzbuzen Amšou, vyrazí též do Mekky. Je odhalen Abú Sajfem a v následné honičce, kde ho zachrání rychlost velblouda, si na Abú Sajfa počká, aby jej zneškodnil, neboť jen on má dostatečně rychlé zvíře, aby Karlovi stačil. Dorazí i Halef, ukryjí se v jeskyni, kam je zavede Amša. V noci dorazí Atejbové a Abú Sajf je při pokusu o útěk zabit Halefem. Halef je přijat do kmene, smí si Hanneh ponechat a též si smí konečně pravdivě říkat hádží.

U Haddádů

Karl se od Atejbů oddělil. V Maskatu se seznamuje se sirem Davidem Lindsayem, se kterým se plaví do Bagdádu. Dostanou se do tábora Haddádů. Šejk Muhammad Amín se nejprve netváří moc přívětivě, ale poté, co se Karl zmíní o Atejbech, jsou přijati jako přátelé. Haddádové jsou v ohrožení od okolních kmenů. Karl nabídne pomoc jako vyzvědač, za což má dostat koně Ríha. S přáteli Haddádů domluví výpomoc. Během příprav na boj přijedou Atejbové. Karl, Malek a Muhammad Amín uzavřou bratrství.

Následuje slavná bitva v Údolí stupňů, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat. Haddádové a jejich spojenci zde pokoří trojici nepřátelských kmenů a smluví s nimi válečnou kořist a pravidelné roční poplatky. Jeden ze zajatých je Řek Alexandr Koletis, který při zajmutí zkusí sníst papír s nějakým šifrovaným textem, Karlovi se podaří zachránit jen část. V osadě jednoho z poražených kmenů Karl osvobodí trojici jezídů a dozví se od nich, že syn šejka Haddádů je uvězněn v pevnosti Amádíja.

Uctívači ďábla

Halef, Muhammad Amín a Karl vyrážejí do Amádíje. Pašovi v Mosulu uvaří Karl šumivé víno a získá za to průvodní listy. Dozví se o plánovaném přepadu jezídské slavnosti. U jezídů v Bardí jsou dobře přijati Alím Bejem, neboť o Karlovi ví od trojice zachráněných. Seznamují se s duchovním jezídů pírem Kamekem, který napsal knihu o jezídech, z níž se Karl začne učit kurdštinu. Svazek končí popisem prvního dne slavnosti a vyjednáním spolupráce s kmenem Husejna Agy.

Poznámky:

[1] J. Moravec, Pražský případ doktora Maye, S. 42 a dále.
[2] J. Moravec, Pražský případ doktora Maye, S. 58.
[3] K. May, Pouští, Olympia, S. 26.

Použitá literatura:

  • MORAVEC, Jaroslav. Pražský případ doktora Maye. 1. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2006. ISBN 80-7264-080-1.
  • FARIN, Klaus. Karel May - první německá pop-hvězda. Praha : Arcadia, 1994. ISBN 80-85812-09-6.
  • WOLLSCHLÄGER, Hans. Karl May. Dresden: VEB Verlag der Kunst, 1990. ISBN 3-364-00168-5.
  • MAY, Karel. Pouští. Vyd. 1. Praha: Olympia, 1970.
  • Ve stínu padišáha - Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 16. prosince 2006]. Dostupný z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ve_stínu_padišáha

Obálky:

http://www.childrentooth.de/may/may.htm
http://karelmay.wz.cz/

(Autor článku: bel)




od 1. 9. 2005