Mayovky na Internetu

Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi

Rychtářská 4, Praha-Dejvice, 22. května 2014

Ve čtvrtek 22. května jsem se po letech vrátil do Rychtářské ulice v Praze k vile, kde žil a pracoval akademický malíř Gustav Krum. Do tohoto domu jsem několik let přijížděl za Mistrem, který se mi svými ilustracemi stal průvodcem dětské fantazie ve světě Karla Maye, Jaroslava Foglara a dalších.

V předvečer Mistrových nedožitých devadesátin se skupina obdivovatelů sešla u dveří jeho bývalého domova a ateliéru, aby v přítomnosti Mistrovy manželky, syna, dcery, vnoučat i pravnoučat zavzpomínali na malíře a člověka Gustava Kruma. Po několika písních country skupiny a proslovech pana Jaroslava Holuba a bratra Akély, odhalila s velkým pohnutím a dojetím paní Krumová pamětní desku s Mistrovým portrétem. Následně o svém otci promluvil i pan Krum mladší. Součástí zprávy o takovéto akci by asi měla být informace o organizátorech, o hudební skupině, která program doprovodila, o lidech, kteří hovořili i o tom, co říkali... Bohužel to vše mi nějak unikalo… Stál jsem u dveří domu a myšlenky mi stále utíkaly pryč.

Pan Holub začal hovořit o Krumovi malíři, umělci a hned se mi vybavily vzácné chvíle, kdy jsme s Mistrem procházeli desítky kreseb, skic a maleb a rozebírali jejich souvislosti a vztah s knihou, ke které byly stvořeny. Kdy jsme prohlíželi a porovnávali ilustrace "krumovky" a "buriánovky"... Skautský vůdce bratr Akéla vzpomínal na Gustava Kruma člověka. Vždy vlídného a přátelského a na atmosféru, která vládla u Krumů doma, a kterou tak zásadně utvářela paní Krumová. A v té chvíli mě myšlenky opět odnesly o několik let zpět. Byl jsem u Krumů mnohokrát, někdy i neohlášen a mnohokrát i se ženou a dcerami. A vždy to bylo tak milé a srdečné... Přijde mi to jako včera. Paní Krumová přináší čaj a něco na zub a pak si všechny holky jdou povídat o škole, domácnosti, výchově ... a nechají nás dva kluky řešit důležité problémy ve světě indiánů a bledých tváří... S paní Krumovou jsem se naposledy viděl při vernisáži v Jihlavě v roce 2009. Byl jsem nadšený ze čtvrtečního setkání, z toho, jak je vitální a radostná, obklopená širokou rodinou i z toho, že se ihned ptala na ženu, dcery i syna, který tehdy v Jihlavě byl teprve "na cestě".

Poslouchal jsem slova pana Kruma mladšího a přemýšlel nad tím, že se vlastně o svého tatínka dělí se mnou a s mnoha dalšími, kteří ho považují za svého. Slunce z bezmračné oblohy to čtvrteční odpoledne lidem před vilou přálo a mě přišlo vlastně skoro neskutečné, že jsou to už víc než tři roky, co Mistr odešel, že je to víc než šest let, co jsem byl za ním v bytě naposledy, a že je to víc než dvanáct let, co jsem Mistrovi poprvé zatelefonoval a poprvé ho navštívil. V ten čtvrtek jsem si opět uvědomil, jaká je škoda, že jsem si o návštěvách u Mistra nepsal deník a jak je paměť (alespoň ta moje) nespolehlivá. Tehdy mne snad ani nenapadlo, jak vzácné chvíle prožívám. Nikdy ale nezapomenu na tu atmosféru návštěv, na Mistrovo nadšení, laskavost s jakou hovořil, na jeho vstřícnost a moudrost s jakou se pohyboval v nejrůznějších oblastech, nejen umění. Budu navždy vděčný za čas, který mi věnoval a který jsem s ním mohl prožít. Mistr Krum strávil s Karlem Mayem spoustu času a pronikl do jeho světa mnohem hlouběji než my čtenáři. On pro nás Mayův svět dotvářel. Dokázal o Mayovi mluvit tak samozřejmě a se zaujetím, že jsem měl pocit, že se s ním zná minimálně tak dobře, jako se svým přítelem Zdeňkem Burianem. Prostě takoví kamarádi: May – Burian- Krum.

Závěr celé slavnosti korunovala nová píseň věnovaná Mistru Krumovi, kterou složil jeden ze členů přítomné kapely. Za to, že jsem neudržel jméno kapely i autora, se všem omlouvám. Tato skvělá píseň, provázející posluchače všemi Mayovkami, které Mistr ilustroval, se stala krásnou ale i dojemnou tečkou. Paní Krumová byla po jejím skončení velmi dojatá a potěšená. Alespoň fragmenty, které jsem zachytil (snad dobře), a které budou i nejlepším koncem těchto řádků:

"Můj kůň byl Ríh, jak rád jste říkal, když romantiky tón z vašich knih dýchal...

Ten sladký pocit snů jste nám rozdával, když na vás z oblaků Karel May mával...

...do zažloutlejch snů vzkaz posílám za nás, tak díky pane Krume a někdy zas..."

Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer
Odhalení pamětní desky akad. malíři Gustavu Krumovi | Foto: Jan Policer

 

Autor článku - Jan Policer, publikováno - 2.6. 2014

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005