Mayovky na Internetu

Stopa Karla Maye vede z Prahy do Ústí nad Labem

Císařský sál Městského muzea v Ústí nad Labem, 4. února 2014

Když loni na podzim končila v Náprstkově muzeu v Praze výstava „Po stopě Karla Maye“, bylo mi skoro až smutno. Přece jen jsem s ní žil téměř dva roky, vždyť první kroky k její přípravě jsme s Dr. Maškem učinili již na sklonku léta 2011. Měsíce příprav, nápadů, psaní textů a vzájemné e-mailové korespondence. Pak ještě pátrání po Mayových dopisech nakladateli Vilímkovi, jejich čtení, překládání, bleskurychlá příprava publikace Šest feniků za exemplář? ... Ne, nemožné! a sepsání doprovodného textu, až po nádherný závěr celé výstavy, kdy jsem si mohl vzít do ruky Old Shatterhandovu medvědobijku, zapůjčenou z Mayovy vily Shatterhand v Radebeulu nebo zalistovat Gatschetovým německo-indiánským slovníkem, který May používal ke své práci. O výstavu sice projevila zájem i Bratislava, ale z toho nakonec sešlo. Proto jsem byl nadmíru překvapen, když mi z čista jasna přišla z Ústí nad Labem pozvánka na vernisáž a žádost o nějaké vystoupení. A protože ústecký kraj je spojen s dobou mládí Karla Maye a také s jeho nádhernou knihou Vánoce, bez váhání jsem sedl do auta a uháněl na sever. Bylo úterý, 4. února 2014.

Úderem 17. hodiny jsme se všichni, účinkující i hosté (a že jich bylo požehnaně), sešli v Císařském sále Městského muzea, kde nás krátce přivítal Mgr. Martin Krsek, kurátor výstavy. Poté Mgr. Jiří Houfek přivítal vzácné hosty, mimo jiné též Andrého Neuberta, šéfa muzea v rodném domě Karla Maye v Hohenstein-Ernstthalu a Hanse Grunerta, který zastupoval muzeum v Radebeulu a také společnost Karl-May-Gesellschaft. Pak promluvil o vztahu Karla Maye k Ústí nad Labem, připomněl jeho - byť nijak nedoložený - vztah k tamnímu knihkupci Krügerovi a jeho synovi a hlavně pak skutečnost, že v roce 1897 bydlel May v hotelu Srdíčko v Brné nad Labem a napsal již zmíněný román Vánoce. Po tomto přiblížení se slova ujal Dr. Mašek, který mimochodem prokázal své nadšení pro mayovky tím, že přišel ustrojen coby Sam Hawkens (připomínám, že v létě 2011, kdy jsme společně začali připravovat pražskou výstavu, byl mayovsky nepopsaným listem) a seznámil posluchače s tématem Karel May a pivo. Já sám jsem ovšem této přednášky využil v přísálí ke své přeměně, abych mohl všechny přítomné překvapit coby samotný dr. Karel May a ve svém vystoupení jim načrtnout životní oblouk, vedoucí od jedněch z prvních prací a článků z doby redaktorského mládí, které dosud čeští čtenáři neznají, až po přednášku v Lawrenci v USA z října 1908, a samozřejmě „zavzpomínat“ na pobyt v Brné, kdy „mne“ pan Jedlička vozil drožkou po okolí, zejména k Průčelské rokli, kde jsem čerpal inspiraci.

Ale skutečným zlatým hřebem bylo pak vystoupení otce a syna Rohlíčkových a Filipa Minaříka, kteří sehráli část svého divadelního představení, přirozeně ve svých skvělých kostýmech. Zde musím poznamenat, že po programové části vernisáže Dr. Rohlíček svůj kostým svlékl a obřadně ho umístil do výstavní vitríny jako exponát, což rozhodně přispělo k atraktivnosti výstavy. Vystoupení Rohlíčkových a Filipa Minaříka bylo právem oceněno potleskem - a pak už jsme všichni sešli o patro níž, kde ještě před vstupem do výstavní síně překvapil Mgr. Krsek, když nám na foukací harmoniku zahrál ústřední melodii z filmu Poklad na Stříbrném jezeře. A teď už se jen prohlíželo, fotilo, debatovalo, ukazovalo a obdivovalo. A také seznamovalo. Velmi si považuji například seznámení s další mayovskou duší, ústeckým fotografem Petrem Berounským, který pro výstavu zapůjčil svoji sbírku mayovek, a dokonce i „samizdatovou“ knihu, kterou si udělal - mimochodem, ve vynikající grafické kvalitě - z článků o filmech, které pro náš web napsala Zatinka.

Po skončení vernisáže jsme se - pořadatelé a účinkující - přesunuli do skvělého hotelu s vlastním pivovarem „Na rychtě“, abychom se mohli přesvědčit, do jaké míry Dr. Mašek rozvedl téma své přednášky o roli piva v díle Karla Maye. A přestože zde už zavládla mnohem uvolněnější atmosféra, téma hovorů bylo stále jediné - náš oblíbený spisovatel a fakticky hrdina dne, takže když jsme se rozcházeli a já poznamenal, že nám opravdu chyběl už jen sám Karel May osobně, Dr. Mašek ukázal na prázdnou židli v čele stolu a řekl: „Vy jste ho neviděli? Támhle, támhle seděl celou dobu s námi.“ Druhého dne dopoledne jsem se ještě zašel rozloučit do muzea s Mgr. Krskem, domluvit se na další akci - dubnové přednáškové odpoledne přímo v hotelu Srdíčko - a zároveň s bušícím srdcem doplnit nezapomenutelný pražský zážitek se Shatterhandovou medvědobijkou o tentýž, ale tentokrát s Mayovou resp. Vinnetouovou stříbrnou ručnicí. A pak už nezbývalo, než vyrazit k domovu.

Díky, pane Mayi, za další úžasný zážitek, který jste nám všem zase jednou připravil.

Městské muzeum v Ústí nad Labem | Foto: Jan Koten
Filip Minařík, syn a otec Rohlíčkové | Foto: Jiří Preclík
Filip Minařík a Jiří Rohlíček jako Vinnetou a Old Shatterhand | Foto: Jiří Preclík
Jiří Rohlíček st. v roli Inču-čuny a jeho syn v roli Old Shatterhanda | Foto: Jiří Preclík
Herci se uklánějí publiku | Foto: Jiří Preclík
Publikum nadšeně tleská | Foto: Jiří Preclík
Jan Koten v roli Karla Maye | Foto: Jiří Preclík
Jan Koten v roli Karla Maye | Foto: Jiří Preclík
Mgr. Krsek hraje ústřední melodii z filmu Poklad na Stříbrném jezeře | Foto: Jiří Preclík
Mgr. Krsek hraje ústřední melodii z filmu Poklad na Stříbrném jezeře | Foto: Jiří Preclík
Jan Koten a Petr Berounský | Foto: Jiří Preclík
Petr Berounský a Petr Mašek | Foto: Jiří Preclík
Jiří Rohlíček st. vysvlékl kostým... | Foto: Jiří Preclík
... a instaloval ho do vitríny | Foto: Jiří Preclík
Karel May se svými hrdiny | Foto: Jan Koten
Jan Koten a André Neubert | Foto: Jan Koten
Jan Koten a Hans Grunert | Foto: Jan Koten
Vinnetouova stříbrná puška | Foto: Jan Koten
Jan Koten s Vinnetouovou ručnicí | Foto: Jan Koten
Vinnetouova stříbrná puška | Foto: Jan Koten

 

Autor článku - Jan Koten, publikováno - 9.2. 2014