Oslava narozenin Artura Braunera

Hotel Hollywood Media v Berlíně, 24.-26. července 2009

Ve dnech 24.-26. července uspořádali pánové Joachim Giel, Michael Petzel, Ekkerhardt Sieker, Thomas Winkler a Frank Zimmermann velkolepou oslavu 91. narozenin významného německého producenta Artura Braunera. Příznivci filmových mayovek mu vděčí za mnohé: předně za objevení Lexe Barkera pro německé publikum a také za natočení několika nezapomenutelných snímků. Oslava se konala v berlínském Hollywood Media Hotel za přítomnosti mnoha známých hereckých osobností i obyčejných návštěvníků, těšících se ze zajímavých filmových představení, galavečeru a sběratelské burzy.

"Bylo to naprosto úžasné," vzpomíná Honza Koten, který se akce rovněž zúčastnil. "Hotel Hollywood Media patří Arturu Braunerovi a veškerá výzdoba tomu odpovídá - stěny a zdi zdobí historické plakáty světových velkofilmů, každý z pokojů je věnován herci zvučného jména (Lex Barker má pokoj č. 440) a pod skly na deskách stolů v hale a na chodbách jsou fotografie z filmů.

Hlavní organizátor Michael Petzel sice v pozvánce neslíbil žádné konkrétní jméno, ale malá nápověda v podobě miniaturné fotečky z Pokladu Aztéků mohla být vodítkem - jenže to většině hostů docvaklo až tehdy, kdy na vlastní oči uviděli slavného a jedinečného filmového d´Artagnana Gérarda Barraye (hrabě Rodriganda) a jeho manželku Teresu Lorcu (aztécká princezna Karja). Hvězdný čtyřlístek doplnila nezapomenutelná Nšo-či Marie Versini, která zde ovšem byla spíše za role Čity a Ingši, protože právě snímky orientální série pocházejí z produkce CCC Filmkunst A. Braunera, a samozřejmě sám Artur Brauner, který přišel až na slavnostní galavečer.

Ještě před začátkem programu se všichni čtyři hosté stali cílem fotoaparátů a kamer přítomných, podepisovali a podepisovali. Zvláště milé bylo přivítání filmových hvězd se svým producentem. Pak už moderátoři Michael Petzel a Frank Zimmermann zahájili slavnostní večer. Bohatý program plynul až do půlnoci, kdy se společnost pomalu začala rozcházet. Jenže: u stolu Artura Braunera se objevili dva muzikanti, harmonikář a klarinetista a začali hrát židovské písně. Gérard Barray, který se se svou ženou Theresou přišel ke stolu s Braunerem rozloučit, si ještě přisedl a židovské písně pozvolna chytaly i ostatní hosty v sále, kteří se postupně seskupovali kolem stolu. Nakonec všichni tleskali, pohupovali se do rytmu a luskali prsty, nejvíc pan Brauner, který do taktu i bušil do stolu. Najednou zvolal: "A Garmošku umíš?" Muzikanti tedy zahráli Garmošku, pak přidali Kalinku a Podmoskovnyje večera - to už byla společnost úplně v tranzu a Gérard Barray s paní úplně zapomněli, že už chtěli jít spát. Artur Brauner dokonce vyvolal jakési mexické minivlny a bylo vidět, že sil, chuti i radosti má na rozdávání, navzdory svému věku. Tahle část večera bylo to nejúžasnější, co jsem kdy na podobných setkáních viděl - a na závěr jsme si s G. Barrayem společně přitakali, že ruské i židovské písně jsou prostě nádherné.

Nikomu se nechtělo spát - ze sálu nás obsluha vypoklonkovala, protože potřebovali prostírat na snídaně, a tak jsme se sesedli v přízemí v baru a povídali si až do půl čtvrté do rána - jaké bylo mé překvapení, když jsem v koutku terasy uviděl - Artura Braunera, naprosto svěžího a fit. Rozloučení s ním tedy bylo i rozloučením s celým nádherným dnem, který byl tak bohatý na dojmy i nové "úlovky" do sbírky.