Poklady malíře Gustava Kruma - imaginace dobrodružství

Libeňský zámek, Praha, 6. března 2017

V pondělí 6. března se v Libeňském zámku uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy malíře a ilustrátora Gustava Kruma. Inspiraci pro úvodní slova našel pan Jiří Stegbauer v myšlenkách malíře Karla Tomana. Ten o díle svého životního kamaráda Gustava Kruma napsal:

„Gustav Krum je naší veřejnosti znám především jako ilustrátor knih pro mládež, spolupracovník časopisů a autor kvalitních kreslených seriálů. V galerii českých ilustrátorů patří k těm několika umělcům, kteří se věnují historické a dobrodružné literatuře a získal na tomto poli kvalitou a šíří zájmů přední postavení.
Na pražskou Akademii výtvarných umění přišel v roce 1949 ne jako adept umění, který očekává, že škola mu dá názor a ovlivní jeho zaměření, ale podobně jako kdysi Zdeněk Burian v podstatě už jako hotová osobnost. Akademie byla pro něj především místem, kde chtěl prohloubit svůj kreslířský talent a více si osvojit technické stránky profese. Ale studium nebylo u Gustava Kruma zdaleka omezeno jen na atelier. Škola ostatně svým zaměřením ne vždy odpovídala jeho představám. A tak o jeho zaujetí a píli svědčí stovky kreseb krajin, stromů, skalisek, objektů, různých detailů a figur, i studie kompozic a kreseb podle starých mistrů, z nichž většina vznikla mimo Akademii. Všechny tyto práce se vyznačují vynikajícím provedením a radostí z práce.
Právě znalost a zvládnutí kresby a ostatních technik, shromažďování optických poznatků, které oko a ruka po mnoho let přenášely do paměti, jsou prvním ze dvou podstatných předpokladů jeho tvorby. Tím druhým - ale nejpodstatnějším - je ovšem Krumova představivost. Raduje se z děje, dovede jej zasadit do určeného prostředí a bravurně rozumí kompozici. S mimořádnou schopností a bohatou invencí dovede zaujmout jedinou figurou nebo výtvarným dialogem dvou osob. Jeho znalosti a zájem o archeologii a starou architekturu jsou pro něj odrazovým můstkem k rozvíjení vlastní představivosti. Snad nikdo u nás dodnes nedovede uplatnit, zdramatizovat a zařadit do děje architekturu tak sugestivně jako on. Umí však například skvěle zachytit koně, zdánlivou podružnost, což je ale jeden z prubířských kamenů kresby a překážka, na které dodnes pohoří řada výtvarníků. Má smysl pro detail, ví, kdy a kam ho umístit a zdůraznit a charakterizovat jím prostředí, osobu i zeměpisnou lokalitu, ale nepouští ze zřetele celek. Zajímá se do té míry o historii a národopis, že s chutí ztvární arabské sedlo, indiánské čelenky, tykvové lahve, vyřezávané zádě holandských korábů, štít řeckého těžkooděnce i hlavici korintského sloupu, povalujícího se v trávě. Svět je pro něj plný podivuhodných věcí, které stojí za to, aby si jich člověk všiml. Je to realita a poezie v jednom.
Patří k těm ilustrátorům, kteří respektují autora textu, ale vlastními znalostmi a invencí jej doplňují, rozvíjejí, a okrajovou nebo banální epizodu dokáží rozvést do samotným autorem netušené polohy. Patří tedy k umělcům, jejichž ilustrace vtisknou tomu kterému literárnímu dílu po generace svou pečeť. Protagonisté jeho ilustrací, ať už bojovníci od antické Tróje nebo středověkého Grunwaldu, či později třeba zálesáci, nejsou manekýni, stylizovaná schémata ani - jak se rádoby vznešeně říká - „umělecky umocněné" objekty, ale muži, postavy - takové, jaké procházejí textem, životem, dějinami... Po Zdeňku Burianovi je Gustav Krum první výtvarník, který měl možnost soustavně ilustrovat dílo Karla Maye. Nejprve jako kreslený seriál o Vinnetouovi v dobově proslulém časopisu Zápisník, potom, když na politický zásah z „nejvyšších míst“ musel být seriál jako „ideově vadný“ přerušen, navázal v nakladatelství Olympia, kde vydávání Mayových spisů pokračovalo. Přesto, že většina originálů z Vinnetoua se bohužel kamsi ztratila, můžeme i na těch zbylých ocenit kulturu projevu, noblesu, s níž autor kombinuje lehkou kresbu s barvou, bohatost nápadů a kompozici. A v pérovkách pro Olympii, nejen v kompaktním cyklu z Orientu - Ve stínu Padišaha, ukázal Krum další skutečné mistrovství, špičkovou realistickou ilustraci s tak bohatým rejstříkem nápadů, reálií a postav, s takovým pochopením pro zvolenou techniku, že se tyto ilustrace rázem zařadily k tomu nejlepšímu, co u nás v daném žánru vzniklo. Když pročítáme seznam jeho ilustračního díla, když listujeme knihami, seriály a časopisy s jeho příspěvky, zdá se skoro neskutečný rozsah jeho zájmů a úkolů. Rovněž obdobně jako u fenomenálního Zdeňka Buriana, s nímž byl v mnohaletých osobních kontaktech a který tvorbu přítele Gustava velmi oceňoval. Krum tvořil zejména perokresby, akvarely, tempery a kvaše. Námětově od antického starověku až po české dějiny! Války, revoluce, 17. stoIetí s kapitánem Bloodem, 19. století a Věznice parmská. Indiáni, zálesáci, Tarzan i Ostrov pokladů, kniha o archeologii, antologie z rytířských příběhů, lodě, klukovská dobrodružství! A to vše s takovým množstvím pro tu kterou dobu typických reálií, s takovou znalostí doby a prostředí a s profesionální jistotou a poctivostí, se kterou se dnes málokdy setkáme.“

Dalším řečníkem byl syn Gustava Kruma, který zavzpomínal na to, jaké to bylo vyrůstat na dosah toho kouzelného světa, který náš Mistr Krum celý život svým dílem tvořil. V jednu chvíli se však čelo každého Krumova ctitele značně orosilo. To když pan Krum vzpomínal na to, kolik skic, obrázků či kreseb jeho tatínek vyhodnotil jako nepovedené nebo nepřesné a odložil je do proutěného koše. A ten když se naplnil … byl vysypán do smetí. Snad každý v sále zalitoval, že neměl to štěstí být poblíž kontejneru naplněného takovým pokladem.

Poté se již všichni obdivovatelé a přátelé malíře Gustava Kruma vydali na prohlídku panelů a vitrín, u kterých bylo velmi snadné zapomenout na čas. Knihy, knižní obálky, fotografie, mistrova paleta a samozřejmě obrazy a ilustrace, které tak jedinečně obohatily naši fantazii. Vernisáž byla také příležitostí k setkání s mimořádnými lidmi, kterým je svět dobrodružství více než blízký. Mezi těmi, kteří si nenechali vernisáž ujít, byli malíři Jiří Petráček a Miroslav Pospíšil, nakladatelé Michal Moravec a Jiří Stegbauer, hudební redaktor, dramaturg a spisovatel Karel Deniš Jordán a v neposlední řadě pan Vlastislav Toman – spisovatel, zakladatel a mnoholetý šéfredaktor časopisu ABC. A ještě jedno jméno je nutné uvést. Duší a autorem výstavy je velký znalec Krumova díla pan Jaroslav Holub. Ten ve spolupráci s dalšími nadšenci a městskou částí Prahy 8 uvedl v život toto krásné připomenutí jedinečného malíře a člověka Gustava Kruma.