Mandaríni ve stínu šumavských hvozdů

V roce 2011 vyšel komiksový příběh, který se tváří, že vznikl na motivy u nás neznámého Mayova románu Ve stínu šumavských hvozdů. Autoři dokonce tvrdí, že byl v Německu zařazen do Mayových sebraných spisů, ale Karl-May-Verlag v seznamu takový román nemá. O co tedy jde?

Mandaríni

Pro odpověď je třeba jít do románu Stanislava Komárka Mandaríni z roku 2007. Ten ve svém příběhu nechal protagonistu nalézt román Im Schatten des Böhmerwaldes v knihovně jeho bytné. Mystifikace neznalému může připadat věrohodná, ale při bližším zkoumání naráží čtenář na řadu detailů, které prozrazují, že jde o falzifikát. Jeden za všechny: hlavní hrdina Karl se po Šumavě prohání na Ríhovi, kterého ale Mayův Kara ben Nemsí z Orientu nepřivezl, nýbrž ho nechal u Halefa, neboť si uvědomoval, že by se o Ríha nedokázal v Německu adekvátně postarat.

Úryvky románu nastiňují celkový děj: Karl je v Bavorsku, nudí se a vyrazí na Ríhovi do Čech, kde se seznámí s Barbarou [sic] Němcovou, která píše román Stařena. Karl je poté v Plzni svědkem, jak se Barbara baví s Karlovým protivníkem z Orientu Alí Tevfíkem. Později u nakladatele Pospíšila nahlédne do Stařeny a zjistí, že je v románu ukryt popis rakouského opevnění. Navrhne nakladateli text přepsat a zabrání tak tomu, aby se popis dostal do rukou Turků. Karlova verze se jmenuje Babička.

Pokud pomineme nepravděpodobné věci typu setkání s Barbarou (Boženou) Němcovou, která ovšem zemřela v roce 1862, je patrné, že Komárek mayovky zná a celkem obstojně napodobuje Mayovy motivy.

Sex

Autoři komiksu Džian Baban, Vojtěch Mašek a Jiří Grus z Komárkovy verze vycházejí, ale místo motivu s rakouským opevněním se věnují nahotě a sexu (a také konci dětství, že?). Karl je zděšen, když zjistí, že v knize, která se v komiksové verzi rovnou jmenuje Babička, jsou všichni nazí. Barbora (nikoliv Komárkova Barbara) Němcová chce, aby byli lidé nazí i ve skutečném životě, což Karl nemůže dopustit a podaří se mu knihu změnit. Myslí si, že má vyhráno, ale v závěru v Americe objeví Winnetoua v poloze, která zřejmě definitivně zabije jeho dětskou duši.

Je to urážka Maye? Nevím. Mezi řádky číst neumím, tak mohu vycházet jen z řádků samotných. Např. cituji Komárka: "Mayovky jsou jako nekvalitní pervitin – sice nevratně poškozují duši, na druhé straně vyvolávají už po pár stránkách fatální závislost"¹. Je to názor Komárka nebo jeho protagonisty? Minimálně je protagonista zhnusen a jen knihou listuje a čte úryvky. Podobně autoři komiksu naznačují, že je May pro děti a naivní je Karl, který doufá, že malý chlapec v něm nikdy nevyroste. Sigmund Freud, kterého do komiksu přilepili jakožto chlapce, naopak Karlovi říká, že už se nemůže dočkat, až dospěje.

Nutno dodat, že po vizuální stránce je komiks povedený. Možná by šlo vytknout, že už je zase Karl kreslen jako Lex Barker, ale vlastně je to asi pro běžného čtenáře postačující, filmová podoba Karla je známější než různé interpretace v knihách. Umělecké kvality komiksu si více netroufám hodnotit. Možná něco napoví ceny Muriel 2012 – za scénář a kresbu. Osobně se mi mnohem více líbila Moje kniha Vinnetou, ale nevím, nakolik fér je srovnávat tyto dva počiny. Lze vůbec fanouškovi Maye Šumavské hvozdy doporučit? Asi jen s varováním přímo od autorů: "Může způsobit předčasný konec dětství!"