Warrior-příběh
Zakladatel: dandy
| dandy 29.12.2010 19:38 |
Naši hrdinové jeli na koni po hliněné cestě. Po jejich levici se nalézala krásně zeleňoučká krajinka, byla plochá jako talíř. A po pravici se tyčil velký hustý les se smíšenými stromy. Na obloze nebyl vidět ani jeden mráček a sluníčko hřálo naše hrdiny do zad. Byl to prostě parádní den na vycházky. V tom ale, Oliver promluvil. „Áááá (zívl si Oliver) to je krása, ten lesní vzduch a ptáčkové kolem cvrlikají, měl bych chodit na tyhle výlety častěji. “ „A kam to vlastně jedeme? “ zeptala se Irma. „Jedeme do dalšího města, ale nemůžu si teďka zrovna vzpomenout, jak se jmenuje, prý ve městě mají nějaké problémy s orky, takže to je skvělá příležitost vydělat si nějaký ten zlaťák“ odvětil Dandy. „Co to máš za meč Dandy, furt mně hází prasátka do obličeje, “ vkročil do debaty Oliver. „To je velice vyvážená vzácná rubínová čepel. “ „Cože?!! No páni, ty máš rubínovou čepel, víš co je to vůbec za meč?“ vykřikl Oliver závistivě. „No, ten meč je prý tak ostrý, že dokáže proříznout kůži drakům, žádná jiná zbraň to nedokáže, ale furt nevím proč je kouzelný. “ „No, něco jsem o tom slyšel, když máš tenhle meč, tak dokážeš kouzlit různá kouzla například: ohnivá koule, mrazivá vlna, ohnivý meč, jedovatý meč, řetězový blesk, ohnivá vlna a další. “ „Tak to je paráda a jak se to dělá, třeba ta ohnivá koule,“ otázal se Dandy. „V tom je ten háček, musíš zajít za nějakým mágem ve městě a ten tě to naučí. “ „Díky, konečně vím, co ten meč dokáže,“ zaradoval se Dandy. Dalších několik hodin naši hrdinové putovali stejnou cestou. Nikam nezabočili a nikde se nezastavili. „Už se stmívá, musíme najít nějaký ten úkryt, kde přespíme,“ prohlásil Dandy. „A co když ho nenajdeme, než se setmí? “ otázal se Oliver. „V tom případě bychom měli sejít z cesty, protože jsem slyšela, že v noci se tu potuluje velký lidožrout a hledá pocestný, co by snědl. Je asi čtyři sáhy vysoký nevlídný kolohnát oblečený do zvířecích kůží. Obr je vyzbrojen strašlivou zbraní - kyjem velkým téměř jako kmen vzrostlého stromu. Má také děsivý hlas a když zařve, je možné, že některá postava se slabší náturou omdlí.“ „Pane jo, to zní fakt strašidelně, nechtěl bych se s ním setkat!“ oklepal se Dandy strachem. „Támhle něco vidím jakoby nějaká jeskyně nebo mám halucinace?“ ozval se Oliver. „Ne já to taky vidím,“ přikývla Irma. „Tak se tam jdem kouknout,“ dokončil Dandy konverzaci. Došli k né příliš malé jeskyni. Porostlé kapradím, mechem a já nevím co ještě, ale hliněná zem byla hladká a suchá. „Vypadá opuštěně. Takže než se setmí, měl by někdo zajít do lesa pro dříví. Olivere, si hlavní adept takže půjdeš ty, “ vyslovil Dandy. „To tam mám jít sám?“ Strachoval se Oliver. „No dobře ty posero, vem si ještě sebou Irmu. Kdyby se vám něco v lese nezdálo, tak zakřičte a utíkejte pryč z lesa, já vám půjdu naproti. Zatím připravím něco k večeři. “ Irma s Oliverem odešli a Dandy se zatím podíval do zásob, co by připravil k večeři. „Tak co tu máme? Kuřátko, stejčíček, šunka, chleba, ryba, rýže nějaký to ovoce i zelenina (jablko, banán, mrkev, hruška atd.) a hele jetu ještě rumíček, kořalka a vínečko, to se bude hodit na potom, “ Dandy najednou uslyší nějaké tiché kroky. Vykoukne potichu z jeskyně a spatří pasoucí se srnku. Na chvilku se zamyslí a pak ho napadne, že by to mohlo být luxusní, čerstvé, šťavnaté srnčí masíčko. Ihned popadne svoje mistrovské vrhací kudličky (Typická vrhací dýka má špičatě, obvykle dvoubřité ostří, čímž se liší od nože, který má jednostrannou čepel a je o něco kratší. Na rozdíl od obyčejné dýky má tato kratší rukojeť a je jinak vyvážená). A jde na srnku. Nejdřív vymrští ze své ruky první dýku. Těsně mine její hlavu. Rychle háže druhou a ta se zabodla přímo do břicha. Došel ke srnce a ještě jí dorazil aby se netrápila. „To bude dneska čerstvá a šťavnatá večeře už, aby přinesli to dřevo.“ Dandy jí zatím svlékne z kůže a připravil na rožeň. Než tohle, ale však stihl udělat už k němu přicházela Irma s Oliverem. „No konečně kde jste byli tak dlouho?“ „No sbíraly dřevo v té skoro tmě to je špatně vidět,“ odpověděla mu Irma. „No a co ty cos nám připravil k večeři.“ „Když jste tu nebyli tak jsem uviděl srnku a ulovil jsem ji, takže máme dobrou a čerstvou večeři. “ „Tak to seš fakt kabrňák. Už se na ní moc těším,“ Řekl Oliver. Potom si rozdělali v jeskyni oheň, opekli srnku a po celou tu dobu popíjeli vínečko a povídali si. Po skvělé večeři si šli všichni lehnout. Oheň nechali ještě hořet, aby je hřál celou noc. Zabalili se do dek, lehly si blízko sebe, aby jim bylo tak ještě větší teplo a po chvíli všichni usnuli. „Ne! ne! prosím! Irmo vydrž to ještě chvilku, už budem ve městě. Neumírej mi tady, já tě zachráním!!“ „Irmo!“ Mluvil Dandy ze spaní celý zpocený. Potom se rychle vzbudil a vyslovil. „Ježiž marja, to byla ale strašná noční můra. Na noc bych už tolik pít neměl.“ Opodál stála Irma a nakládala na koně zbylé věci. Pak k nim přišla a zeptala se. „Tak vyrazíme dál na cestu kluci?“ „Ty si to všechno sbalila? Udiveně se zeptal Dandy. Tak to je príma, Olivere vstávej, vyrážíme. “ Nasedli na koně a vydali se zase na cestu. Počasí jim i Tentokrát přálo a cesta byla stejná jako minule. Dandy hned šahal po brašně. „Takže co pak to tu máme hm, “ koukal na svitek, na kterém byli napsané hledané nestvůry. Všech 13. „Co to držíš v ruce Dandy?“ otázala se Irma. „To je seznam silných potvor každá z nich má něco cenného vzal jsem si ten seznam, než jsme odešli z města. “ „A jaké jsou na tom seznamu napsané potvůrky?“ prohodil na to Oliver. „No tak máme tu velkého smrťáka, Svým způsobem se jedná o vyvinutějšího divočáka. Je mohutnější a nebezpečnější. Prý má v rohu malý kousek zlata, ale tomu moc nevěřím. Pak tu je vlkodlak, troll, upír, mantikora, zlobr, Minotaurus, kentaur, hydra, kyklop, vůdce orků Torak, titán a Černý drak. Jejich tu celkem dost. Mam tu jenom u smrťáka napsáno kde se vyskytuje. Je to ještě pekelný kus cesty, takže neotálejme, ať jsme u něj co nejdřív.“ O 4 hodiny později (8:00) Konečně dorazili k obrovské noře, kde údajně se má vyskytovat smrťák. Od nory byli tak 100 metrů. „Měl by být v támhle té díře, kdo se tam půjde semnou mrknout?“ zeptal se Dandy. Oliver s Irmou na Dandýho vyděšeně zírali. „To byl vtip, půjdu k němu sám a přinesu vám ho, počkejte tu na mě.“ Došel k noře. Vytasil rubínovou nablýskanou čepel a svůj zlepšený dřevěný štít. Zastavil se a zvolal. „Čuníčku vylez ven ze své skrýše!“ Dandy chvilku čekal a nakonec uslyšel z nory temný děsivý hlas. „Kdo mě to otravuje z mého spánku!“ „Cože ty mluvíš?“ „Překvapuje tě to co? My jsme magické nestvůry, které umí mluvit, stvořil nás sám pán Vexter! Abychom zahubili svět, ale, proč ti to vůbec říkám je čas zemřít! “ Dandy nevěděl jakým směrem smrťák z nory vyběhne, nýbrž byl před noru a dovnitř nebylo vidět ani na krok, takže musel být velmi ostražitý. Ale smrťák si nakonec vybral špatný směr útoku, takže Dandy byl připraven. Monstrum se rozeběhlo už nastavovalo svoje velké ostré kly, ale Dandy v poslední chvíli nastavil svůj štít a tím ubránil první útok. Teď mohl zaútočit, napřáhl meč a říznul ho do břicha, krev stříkala všude. Kanec se vzchopil a odhodil svými kly Dandýho tři metry daleko. Hrdina jen z težka stával. Kanec ani na vteřinu neváhal a rozběhl se proti své oběti. Dandy ale těsně stačil uskočit a hodil po divočákovi dýku. Zabodla se přímo do hlavy. Smrťák se zastavil. Obklopila ho podivná černá aura. Jeho rány z boje se najednou zcela začali smršťovat na minimum, až celé zmizeli. Nezbyla po nich ani památka. Dandy na smrťáka jenom nečině přihlíží. Ten toho využívá a rozebíhá se. Dandy už nemá takové štěstí, jako minule a proto je nabrán na rohy a přehozen přes smrťáka. Dopadá tvrdě na zem. Smrťák se proti němu znovu rozebíhá a vypadá to že to bude Dandýho konec, protože jestli rychle neuhne je mrtvý. Najednou z meče pulzuje silná energie a jde přímo do Dandýho těla, meč celý z rudne, vzplane a celý je pokryt ohnivou aurou. Dandy rychle nastaví proti smrťákovi zbraň a ta se zabodne do jeho hlavy, oheň se šíří nepřátelským tělem a všechny jeho vnitřnosti shoří. Zemře v hrozných mukách jen kly po něm zůstali. Z meče přestala pulzovat energie a dokonce už i nehořel. Dandy se nestačil divit, že to vůbec přežil. „Budu muset najít rychle toho mága a zeptat se ho jak jsem tu vůbec udělal. “ Vezme si kly a jde se kouknout do té nory, jestli tam třeba něco nenajde. Má štěstí, poněvadž kdyby mu nesvítil jeho meč nic by v doupěti neviděl. Na zemi leželo jen pár zlaťáčků, ohlodané lidské kosti a krev. Taky tu byla dřevěná truhla. Nebyl žádný problém ji otevřít. V truhle se nalézaly červeno kožené boty. Na boku měli ohnivý pruh. Přesně pasovali na Dandýho nohy. Byly taky velmi pohodlné a měkoučké. Ihned po nasazení Dandy cítil nějakou vnitřní energii co šla z těch bot. Dandy se cítil teď mnohem silnější. Vyšel ze smrťákova doupěte a šel k Oliverovi a Irmě. Ta ho hned oslovila. „No kdes byl už jsme si o tebe dělali starosti a kde máš toho kance?“ „Když mě ten smrťák málem zabil tak můj meč najednou vzplanul a tím jsem ho sejmul. Shořel na prach, takže zněj z byly jen tyhle kly jo a pak jsem našel tyhle supr botky, díky nim jsem teď mnohem silnější. “ „Hm to je zajímavý. Nezapomeň rozříznout ty kly, jestli je v nich fakt to zlato,“ připomněl mu Oliver. Dandy rozseknul svým mečem rohy na půl. Ve vnitř byly prázdné a vypadl z nich kousek zlata. „Jo je v nich docela velký kousek zlata, co myslíte kolik by nám za to asi tak dali?“ Dandy zdvihl kousek zlata nad hlavu a prohlížel si ho proti paprskům slunce. „Uvidíme, dojdeme do města a zeptáme se, “ dodala na to Irma.  SMRŤÁK |
| dandy 29.12.2010 19:33 |
Konec První kapitoly! |
 Belenor 28.12.2010 18:27 |
"obrovské zdravotním nemocnici" - opět by to chtělo korekturu textu :-) Vidím i další chyby (interpunkční, gramatické, významové - např. používání slova "nýbrž"). A první bojovou scénu možná rozdělit do více odstavců. Tady v diskuzi není zarovnání do bloku, jako v běžné knize, a i tak to působí mohutně, ten blok textu - a v knize by byl ještě mohutnější. A jsem rád, že to i přes mé připomínky nevzdáváš! Naposledy upraveno: 28.12.2010 18:28, Belenor |
| dandy 28.12.2010 18:02 |
Dandy se připravil. Zaujmul bojový postoj. Vytasil rubínovou čepel. Připravil si svůj kulatý štít vyroben ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. A začal odpočet. 3!!!, 2!!!, 1!!! ZAZNĚL GONG A SOUBOJ ZAČAL. Při pohlednu na oba gladiátory si každý vzpomněl na souboj Davida s Goliášem. Dandy se však nevzdává předčasně a při pohledu na rozbíhajícího se protivníka nastavuje štít (bylo slyšet trošku prasknutí štítu), kterým úspěšně kryje první mocnou ránu protivníka. Dandy to ustál jen s menšími potížemi a rychle se vrhl do protiútoku, čímž chtěl překvapit soupeře. Okamžitě uplatňuje zkušenosti nasbírané v Gladiátorské škole, zkouší fintu, kterou by se mohl dostat k tvrdé a bolestivé ráně do nekrytého soupeřova místa. Šampión je však natolik zkušený, že nemá s jeho útokem sebemenší problémy. Šampión potom činí prudký výpad a tvrdě zasahuje. Jiskry létají, když se srazí ocel s ocelí. Na chvíli na sebe šampión a Dandy zírají z bezprostřední blízkosti plni vražedné nenávisti. Šampión se snaží o komplikovanou fintu, kterou by Dandy nebyl schopen vykrýt. Šampión zuřivě útočí a kusy Dandýho šatu padají k zemi, zatímco se Dandy snaží krýt jeho útok, ale asi to nestačilo, je zasažen do levé paže a utrpěl hluboké zranění. Šampión toho využívá a hned zase útočí Dandy vidí jak se na něj šampiónova zbraň ladnou křivkou řítí. Jen díky čistému štěstí - nebo to snad byla vůle bohů, se Dandy ubránil svým štítem ale rána byla moc silná takže upustil štít na zem. Šampión rychle odkopnul Dandýho štít aby ho nemohl sebrat Dandy se na chvilku vzchopil a zaútočil šampión se, ale vyhýbá a protiútokem je Dandy kriticky říznut do břicha. Dandy padá na zem Šampión odkopne jeho meč a připravuje se na závěrečný útok zvedá paže nad hlavu v rukou má meč Dandýmu proběhne život před očima, když šampiónova zbraň se řítí na Dandýho Dandy si vzpomene na tu hezkou tvář co potkal co mu pomohla vstát. Jako zázrakem se Dandy těsně vyhne útoku. Podrazí šampiónovy nohy. Rychle vstane. Skočí pro svůj meč. Šampión ale už vstává, běží proti Dandýmu, ten však ještě stačí vymrštit svoji naostřenou rubínovou čepel, která probodne šampiónovu téměř nezdolatelnou zbroj. Davy diváků jásají radostí a Dandy se stává novým šampiónem! Ale co to, Dandy padá k zemi, rychle k němu běží doktoři. Po několik dnech Dandy znovu otevírá oči. Ocitá se v obrovské zdravotním nemocnici, kde je spousta jiných pacientů, kteří potřebují pomoct. „Au moje břicho kde to jsem? “ „Si v městské nemocnici brzy budeš ok, “ řekla sestřička, hned na to musela Dandýho pochválit, nýbrž si to zasloužil, byl to přece je jí fanoušek. „V té aréně si fakt válel moc jsem ti fandila, byl si fakt úžasnej. “ „Jo? Dík, snažil jsem se ten souboj udělat napínavý, a proto jsem naschvál prohrával. Ještě bych se chtěl zeptat, kde mám svou výzbroj? “ „Tady ve skříni je hned vedle tebe. “ už musím, mám tu i jiné pacienty tak zatím. “ „Teda to je ale kočka tu bych mohl mít hned kdybych chtěl ale já už jednu vyhlídnutou mám, takže se musím ovládat, “ v duchu si pro sebe řekl. „Sestři?“ „Ano? “ „Kdy mě pustíte z nemocnice? “ „Zítra ráno můžeš odejít. “ Dandy s radostným úsměvem na tváři, že se stal novým šampiónem arény si zase lehl na postel a celý den přemýšlel, co bude dělat dál, až ho pustí. O 1 den později. „Tak nashle, mějte se tu dobrě a díky že jste o mě tak dobře pečovali.“ „Uvidíme se ještě někdy? “ zeptala se sestřička. „Myslím, že......? Ne, v tomhle městě už jsem vše dokázal je čas jít dál. „Nedáte mi ani pusu když už se nikdy neuvidíme, “ Poprosila ho sestřička. „Když už jsme u toho, nebyl by lepší francouzák?“ Sestřička ani na vteřinu neváhala. Přitáhla si ho k sobě a začala ho líbat. Dandy si za chvilku uvědomil, že je tu kvůli Irmě a né, že tu bude vášnivě líbat nějakou tu sestřičku. Proto se jí snažil jemně odstrčit od těla, ale ta ženská si ho omotala kolem prstu. Nakonec se mu to podařilo. A tak jak se sem rychle dostal tak taky rychle vypadnul. Ještě, než Dandy opustí město staví se za Irmou. Došel k jejím dveřím a zaťukal. (ťuk ťuk ťuk). Otevřeli se dveře a zjevil se překrásný známý obličej. Na, který se celé ty týdny tvrdého výcviku těšil. Dandy jí vyslovil svou nabídku, jestli s ním nepojede pryč. Dlouho jí přemlouval, a když konečně docílil svého cíle, přišel ke dveřím její manžel. Ten s odchodem nijak nesouhlasil a spíše Dandýmu vyhořoval, ať rychle odejde z jeho domu. Dandy si, ale stál za svým a vyprovokoval manžela natolik, že místo odpovědi na něj skočil s rozpraženýma rukama. Dandýho pěst ho však předešla. Udeřil ho vší silou odspodu do brady, až odletěl a padl v bezvědomí na podlahu. Irma se zaradovala a souhlasila, že sním pojede (ani se ji nedivím, že sním jela když na ni ten manžel furt řval, nutil ji k těžkým pracím a někdy ji taky uhodil. Všichni to ve městě věděli, že jí takhle mučí, ale nikdo se mu to neopovážil překazit, nýbrž se ho všichni bály, až do teď. Dandy se, ale nebál a postavil se mu, proto s ním Irma odjela). Zabalila si všechny věci zavřela za sebou dveře a šla s Dandým ke stájím. Dandy si vybral svého bílého hřebce co vyhrál v aréně a koupil ještě Irmě světle hnědou klisnu za 200 zlatých. „Děkuju mnohokrát. Nemohl bych jít sváma? Tady to je stejnak nuda.“ poděkoval stájník a hned položil Dandýmu otázku. „Každý dobrý chlap co to se zbraní aspoň umí se nám hodí. Jo! A jak se vlastně jmenuješ? “ „ Mnohokrát ti děkuju. Jmenuju se Oliver vezmu si také koně a potom můžeme vyrazit. “ Všichni tři naložili svoje zásoby na koně, než ale vyrazili na cestu Dandy si ještě koupil u platnýře nový štít. Nýbrž ten minulý se mu skoro rozbil při boji proti šampiónovi. Byl to také dřevěný štít (je o trochu vetší než pěstěný štítek a k tomu všemu je zesílen kovem) Vyrazili na dlouhou cestu. Měly zásoby jídla a pití tak na týden a cesta bude dlouhá a nebezpečná!!!  (Dandýho nový štít, který si koupil před odjezdem z města) |
Belenor 13.12.2010 14:25 |
No, s trochou korektur by to mohlo být docela fajn čtení, doufám, že pošleš i pokračování, když už jsi začal :-) A zkus se trochu víc soustředit na věci, které jsem zmiňoval v předchozím příspěvku. Sice mi druhá část přišla o něco lepší, ale stále tam vidím podobné problémy. |
| dandy 10.12.2010 20:03 |
Po několika dnech měl Dandy už dostatek peněz na to, aby si mohl zaplatit učení v gladiátorské školce. Pro silné gladiátory tu byla gladiátorská škola, ale na to Dandy ještě neměl sílu a výdrž. Ráno se Dandy vzbudil a šel se zapsat do gladiátorské školky. Vešel dovnitř a uviděl chlápka, jak se houpe na židli a nohy má na stole. Asi nemá co dělat. „Dobrý den, chtěl bych se zapsat do gladiátorské školky,“ řekl šťastně Dandy po takové dřině, kde Dandy pracoval a tvrdě vydělával penízky na gladiátorskou školku, se toho okamžiku konečně dočkal. Úředník, ale dělal stále jakoby nic, pořád se houpal na židli a čuměl do blba. „Halóóó říkám, že se chci zapsat!!“ Už nabíral na zuřivosti. Ale ten chlap stále nic a aby toho nebylo málo, provokativně zvedl na Dandýho oči a hloupě se usmál. Dandy vybouchnul zuřivostí, chytil nerva a jak měl ten chlap na stole ty nohy tak do nich rukama strčil a on se zřítil s židlí na zem. Dal si pěkně na budku. Chlap rychle vstal a řekl. „Co to sakra děláš!“ naštvaně vykřikl zapisovatel v gladiátorské školce. „Promiň, ale ty si mě ignoroval, a to já nestrpím!“ „Vidím, že k nám přišla konečně ta správná krev do tohohle ústavu.“ „Jak to myslíš,“ odvětil Dandy. Obstál si ve zkoušce, kde máš nabít své zuřivosti a vypustit ji ven. Mnoho jich nevybuchlo zuřivostí a všechno řešili s klidem, ale ty si to dokázal a proto tě přijmeme. Seš sice jen maso na špejli, ale to se změní. Jo! A zabil si už někdy nějaký divoký zvíře?“ „No zatím jenom kance.“ „Tak to je zlý. Nu tak mi dej ty prachy a zapíšu si tě. Nahlas se u našeho učitele.“ „A jak ho poznám?“ „Zeptej se někoho z gladiátorů.“ Dandy vstoupil do výcvikové haly a spatřil spousta gladiátorů, jak na sobě tvrdě makaj. Přitom je pozoruje veterán z římské legie a čas od času jim dá nějakou tu radu. „Hm, je to tu samý gladiátor, škoda že tu necvičí i gladiátorky. A hele tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů, tak jdem za ním.“ Dandy ho poznal podle toho, že vypadal úplně jinak než ostatní. Měl na sobě plnou plátovou zbroj na té už byli vidět stopy zásahu mečem, kopí, šípů a já nevím co ještě, asi už prošel hodně bitvami. Ostatní vypadali všichni stejně. Byli svlečeni skoro do naha a na sobě měli jen trenky. Ani se nedivím, že všichni byli polonazí, když na ně celí den pražilo slunce a pot stékal a padal na zem, kde se ihned vypařil. Dandy došel k učiteli a oslovil ho. „Dobrý den, mám se u vás nahlásit.“ „Vážně? Mám rád nové gladiátory.“ „A proč jako?“ udiveně se zeptal Dandy. „Moc dlouho nevydrží, vždycky sázíme s ostatními gladiátory, kdy už to konečně vzdají.“ „Nebojte, já vydržím dost dlouho, budete na mě pyšný!“ „Uvidíme, všechno ukáže trénink, nuže, můžeš začít?“ „To nedostanu nějakou zbraň, abych se s ní cvičil? “ „Nejdřív potřebuješ dobrou výdrž a sílu, potom postoupíš do gladiátorské školy a v té se budeš učit se zbraní.“ „Dobře a kde mám teď začít?“ „Nejdřív si dej pár koleček kolem města, pak se jsem vrať a budeš posilovat. No a nakonec si zatrénuješ na našem dřevěném stroji, který tě naučí se vyhýbat nepřátelským útokům. Tohle budeš opakovat pořád dokola. I tu a tam se to bude stupňovat, takže víc koleček kolem města, strávíš taky dost času v posilovně a tak dále. Bude ti to trvat tak kolem čtyřech týdnů, než budeš dost silný, abys mohl do gladiátorské školy. Jo a ještě jedna rada, až se pustíš do běhání kolem města tak nejdůležitější věcí je dýchání. Když budeš dýchat špatně. Budeš brzy udýchaný. Dýchej rovnoměrně a nasaj vzduch hluboko do svých plic. Pak budeš mít nějaký vždy, když ho budeš potřebovat. A ta nejdůležitější věc „nepanikař“! Hodně štěstí.“ A od toho dne co Dandy slíbil, že nezklame, cvičil velmi tvrdě, bolestivě a pilně, někdy to málem vzdal a chtěl to zabalit, ale naděje, že Irmu získá, ho držela natolik, že vydržel a nezklamal. Zanedlouho byl nejlepším gladiátorem v gladiátorské školce, měl skvělou výdrž, uměl se dobře pohybovat, narostly mu svaly a také nezapomněl chodit do práce. O čtyři týdny později. „No vidíš, jak ti to šlo, ani jsme sklukama nevěřili, že to dokážeš. No, ale ty ses na to nevykašlal a uspěl si. Vydržels, no a teď si můžeš vybrat druh zbraně, jaký budeš cvičit v gladiátorské škole.“ Dandy se ani na vteřinu nerozmýšlel a vybral si meč (dvoustranná čepel dlouhá zhruba půl metru. Její špička je obvykle ostrá, ideální k bodání) a štít (pěstní štítek známy také jako terčík, je malý kulatý štít ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. Který se připíná k předloktí. Díky své velikosti je lehký a téměř nijak neomezuje pohyb). „Tak si to vem a tady máš ještě papír s mým důkazem, že si prošel gladiátorskou školkou, měj se „Na shledanou a děkuju za všechno.“ Dandy odešel ven z gladiátorské školky a pro sebe si řekl: „Konečně to mám za sebou!“ radostně vykřikl: „Jsem zvědavý, jaká bude gladiátorská škola.“ Dandy bez nějakého toho odpočinku se vydal do gladiátorské školy. Dorazil ke dveřím, které byli tak tři metry velké, u nich hlídaly dvě stráže. Na sobě měli jako každý jiný strážce města koženou zbroj a v ruce držely kopí. „Co pak tu pohledáváš?!“ zeptal se strážce brány. „Chci vstoupit do gladiátorské školy. “ „Ty? Hahaha, takový slabochy tu neučíme a určitě si ani neprošel gladiátorskou školkou,“ vysmál se mu strážce. „Tady mám důkaz, že jsem prošel!“ důrazným a silný hlasem odpověděl. „Hhm, no tak teda pojď. Jsem zvědavý, kdy to vzdáš.“ „Uvidíme, kdo se bude smát naposled!“ Dandy otevřel dveře a šel hledat někoho, kdo by ho mohl učit. „No, je to tady obrovský, bude těžký ho najít. A hele, tamhle někdo stojí na nádvoří a je opřený o jeden s těch sloupů, co to tady drží pohromadě, půjdu se ho zeptat.“ „Ahoj, chtěl bych-“ Dandymu se zastavil hlas, když se na něj chlapisko otočilo. Zjev no co vám budu povídat. Přes dva metry vysoký, vypracované svaly se jen leskly na slunci a obličej velká síť jizev, že by se na ní daly hrát šachy. Děsivé vzevření dokreslovala Ozdobná plátová zbroj (ozdobné plátové brnění je nejlepší brnění, jaké si může válečník pořídit, co se týče vzhledu i ochrany. Skvěle sedící pláty jsou speciálně nakloněny, aby odrážely šípy a rány, a celá zbroj je pečlivě ozdobena početnými rytbami a vlisy, které hlásají tajemná slova v neznámých jazycích – neklamná to známka magie), která si v lesku nezadala se svaly toho monstra. Už nejednomu gladiátorovi se při pohledu na něj rozklepaly nohy i ruce a domů si odnášel noční můry…. Tak vypadal největší a nejsilnější šampión arény. „Co chceš, prcku?“ zeptal se šampión arény. I ten hlas byl děsivý, jak z hororu „U-ž n-i-c, ty kráso, to byl ten nejhorší obličej, co jsem kdy vyděl, radši půjdu najít někoho jiného,“ strachy Dandy odpovídal koktavě a při odchodu si něco mumlal pod nosem. O tři minuty později. „Ahoj, nevíš, kde bych našel někoho, kdo by mě mohl učit v téhle škole?“ „To jistě že vím, běž touhle chodbou rovně, pak zatoč doleva, potom po schodech dolů, to už budeš na nádvoří a pak otevřeš dveře, které jsou severně od schodu, a seš tam,“ odpověděl mu gladiátor. „Díky.“ „Rádo se stalo.“ Po chvíli Dandy otevřel dveře na nádvoří a nevěřil svým očím, byla to ta největší místnost, na délku měřila padesát metrů, na šířku měla tak dvacet a vysoká byla deset metrů. Všude bylo plno nástrojů, strojů (dřevěných), zařízeni na cvičení gladiátorů. „A hele, tamhle to vypadá jako učitel gladiátorů,“ řekl si Dandy. Došel k němu a promluvil na něj. „Dobrý den, chtěl bych, abyste mě učil bojovému umění, šlo by to?“ „No, jistě! Dej mi sto zlatých a můžeme začít.“ Dandy mu předal svoje poslední peníze, co měl našetřený. „Děkuju mnohokrát, tak můžeme začít? “ „Jsem připraven.“ „Takže, vem si svůj meč, musíš ho držet velmi pevně a jen jednou rukou. Tak a teď běž proti tomu dřevěnému panákovi a sekni do něj.“ Dandy seknul do dřevěného panáka a udělal do něj čtyři centimetry hlubokou ránu. „Tak, jak mi to šlo, trenére? “ zeptal se Dandy. „No, bude to s tebou dost těžká práce, vypracovat tě až na vrchol, ale já se nikdy nevzdávám.“ povzdychl si trenér. „ Ještě ti musím říct, že až budeš bojovat tam v té nebezpečné divočině, kde číhá smrt za každým rohem, Takže nepohybuj nejen paží, ve které svíráš meč, ale pohybuj se celým tělem. A ještě jedna rada pro štít: tvůj štít je tvůj nejlepší přítel, tak ho vždycky noc sebou ochrání tě před většinou úderů dokonce i před šípy“ Za pár týdnů co to trenér dořekl, uměl Dandy zacházet s mečem jako nikdo jiný z gladiátorů a se štítem už taky docela uměl pracovat, měl skvělou popularitu ve městě. Chodil do arény za slávou a penízkama, každého porážel, byl to ten nejlepší gladiátor ve městě až na jednoho. Vzpomínáte si na hrůzu strašný obličej a plnou plátovou zbroj? Jó, tak to je on, Šampión arény - dosud neporažený. Dandy se s ním má utkat už zítra, tak se kouknem, jak to sním dopadlo... (Někde v hospodě) Dandy seděl u jednoho stolu a popíjel korbel piva. „Dneska se ožeru, abych nemusel myslet na ten debilní obličej, stejnak nemám šanci ho ani porazit, “ prohlásil Dandy. Z nenadání se k němu přikulhal chlap nalitej vším možným. „Hele jestli se chceš ožrat jako já, (škyt) tak nepí to babský pití a dej si radši pořádnou kořalku,“ Promluvil na něj Ožrala. „Uhni, ožralo! Chci si snáším skoro šampiónem promluvit.“ K Dandýmu přistoupil ještě nějaký starý Dědek s ošlehanou a vráskami rozbrázděnou tváří, porostlou řídkým vousem, mnoha lety zešedivělým. „Co chceš, dědo?“ zeptal se Dandy. „Nech si ty urážky, jsem bývalý šampión arény,“ kasal se děda. „Ty? hahaha dobrej vtip.“ „Jóóó byl jsem šampión, než mě ten gladiátor s kým budeš zítra bojovat porazil! “ „A jak tě porazil? “ „Oslepila mě jeho pleška, když mu spadla helma. “ „Cože? “ Udiveně se Dandy zeptal a hodil do sebe dalšího panáka s kořalkou. „To byl vtip, ale teď vážně, ten gladiátor mě vydíral unesl moji ženu a dětí a říkal ať prohraji v aréně až bude semnou bojovat o titul šampióna, jinak je zabije, musel jsem prohrát nic jiného mi nezbývalo,“ odpověděl mu Děda. „To je ale parchant, ale ještě mi řekni, jak mi tohle pomůže ho porazit? “ znovu se ho Dandy zeptal. „Dámti tuhle Rubínovou kouzelnou čepel!“ Děda vytasil z pochvy svoji nablýskanou, dobře vyváženou čepel, která zářila rudou barvou a podával ji Dandýmu. „Páni ten je fakt úžasnej, “ s úžasem, otevřenou pusou a nablýskanýma očima Dandy jen záviděl. „Nikdy ho nespouštěj z očí, protože každý ho chce mít a taky neprodávej.“ „Proč ho každý chce?“ „Protože tento meč je jediný co dokáže zabít draka, ostatní zbraně nedokážou prolomit jeho silnou kůži včetně kuší a luků. Taky je dost ostrý, takže dokáže prorazit každou zbroj. Tak na něj nešahej, jenom rukojeť si drž pevně. Jo a ještě něco, dal jsem do rukojeti úplně dole tento vzácný rubín, jako dekoraci,“ odpověděl Dandýmu na otázku. „Pěkný no, ještě bych se ale chtěl zeptat, proč je ta čepel kouzelná?“ „Tak to taky nevím proč, nikdy jsem na to nepřišel, “ „Hele moc ti děkuju za všechno, ale už budu muset jít se psychicky připravit na šampióna arény čau“, rozloučil se Dandy a sebou si odnášel rubínovou čepel. „Dandy!“ V poslední chvíli, než za sebou zavřel dveře ho Děda okřikl. „Ano? “ „Zab toho parchanta! “ „Budu se snažit“ „Ještě bych ti chtěl něco posledního sdělit. Jak jsem ti říkal o té rodině, jak my unesl já jsem svůj slib splnil a když jsem se vrátil domů byli mrtvý, podrazil mě! A než jsem se s toho z pamatoval byl jsem už moc starý na to, abych ho porazil, proto jsem ti dal ten meč. Protože vím, že ty to dokážeš.“ „Já vás nezklamu to vám slibuju! “ Další den šel Dandy se vztyčenou hlavou do arény, odměna za poražení šampióna byla kupa peněz, středně těžká zbroj, která disponovala solidní kvalitou, sice se neleskla, byla už trochu pochroumaná a obnošená, ale bylo to lepší než pořád nosit tu lehkou koženou zbroj která by se hnedka roztrhla při menším zásahu. Poskytuje také ochranu pro nohy, silný hřebec (kůň) a titul šampiona. Když vešel do arény davy diváku v tribunách najednou hlasitě zařvali a povzbuzovali Dandýho. Šampión už na něj čekal a v rukách svíral nablýskaný obouruční meč (obouruční meč je odvozen z dlouhého meče. Ve snaze o inovaci dlouhého meče je prodloužená čepel. Nakonec musela být zvětšena i rukojeť a k patřičnému máchání bylo třeba užívat obou rukou. Abychom mohli unést takovou tu zbraň je potřebná velká síla natož sní máchat. Čepel měří takových 120 cm. Hlavní funkci obouručních mečů je větší zranění. Dokážou prolomit i těžkou zbroj). Dandy se připravil. Zaujmul bojový postoj. Vytasil rubínovou čepel. Připravil si svůj kulatý štít vyroben ze dřeva je zesílen železnými výztuhami. A začal odpočet.  Krátký meč (Dandýho zbraň) Pěstní štítek (Dandýho štít)  Ozdobná plátová zbroj (Šampiónova zbroj) Rubínová čepel (Dandýho meč) Nablýskaný obouruční meč (Šampiónova zbraň) Silné plátové brnění (odměna za poražení šampióna)Naposledy upraveno: 10.12.2010 20:04, dandy |
Belenor 07.12.2010 10:52 |
Předem se omlouvám, pokud ti bude kritika připadat tvrdá. Každý člověk včetně mě nesnadno snáší kritiku vlastního díla, takže to kdyžtak plně pochopím, jestli se budeš zlobit :-) Doufám, že tě tato moje reakce neodradí od další tvůrčí činnosti. Někde se začít musí a i psaní je obor, ve kterém se dá znatelně zlepšit studiem. Warrior - proč ne válečník, bojovník? V časopisu Dech Draka jsem kdysi četl, že není vůbec špatné používat české názvy osob, míst, věcí... furt, držka - pokud to není umělecký záměr, tak je lépe v textu nepoužívat hovorové výrazy, ty nechat pro přímou řeč. Resp. ještě by to bylo přijatelné v případě ich-formy. Celkově text asi potřebue jazykovou/pravopisnou korekturu. Ke konci vidím "Dokonce i já se to bojím vyslovit" - tj. zřejmě to někdo vypráví, pak trochu nespisovného jazyka nevadí, ale chtělo by to na začátku říct, že to někdo vypráví. Buchty: jsou tedy povidlové nebo jahodové? Vsuvky v závorkách by klidně mohly být asi bez závorek, spíš zauvažovat na jiném umístění do textu u popisu dýky. Některé vsuvky bych dokonce vynechal, např. určitě u kopí - spousta čtenářů si dovede něco představit. A i kdyby to nebyla přesná představa, stále je to představa, a literatura je o fantazii, že jo? Nejsem si jist, že má kanec kly, jsou to spíš jen normální špičáky. Jejich řezání je napováženou, spíš jde asi o trhání. Čili pokud má být text uvěřitelný, chce to prověřovat fakta, i když má autor pocit, že věc zná. Ostatně nejlepší je psát o věcech, které autor důvěrně zná. Třeba Tolkien psal Pána prstenů dlouho a několikrát ho přepisoval, a po těch letech svůj svět opravdu dobře znal. Proto je to tak dobrá kniha. Teda kromě toho, že to byl profesor angličtiny, pokud vím, a v originále je to lahůdka i po jazykové stránce :-) Často vidím, že máš přímou řeč, a po ní větu ji doplnující, ale špatně interpunkčně navázanou, např. „Hmm, to je vůně už se těším, až si ho dám.“ Přivoněl si Dandy. by mělo být „Hmm, to je vůně, už se těším, až si ho dám,“ přivoněl si Dandy. Tady je vidět další stylistický nešvar: vůně - přivoněl, dříve v textu jsem viděl dvakrát krátce po sobě "rychle", to se ne zcela doporučuje, opakovat takhle slova, chce to nějaká synonyma, aby byl text pestřejší. "přivoněl si Dandy." bych klidně vynechal, protože je zřejmé, že to udělal, když mluví o vůni. Celkově je zvláštní ta kombinace vsuvek popisujících vybavení - text je celkově krátký, takže tyto popisy vlastně náhle zpomalují rychlé tempo textu. "na začátku odpověděl koktavě" - lze vynechat, z pomlček je vidět, že se zakoktává. Vlastně by „N-o j-á j-e-n e-h-m-m… Chtěl bych do města, pustíš mě?“ pronesl, na začátku odpověděl koktavě, ale nakonec dal větu dohromady. šlo klidně zkrátit na „N-o j-á j-e-n e-h-m-m… Chtěl bych do města, pustíš mě?“ Zbytek nepřináší informace navíc. Mám pocit, že třeba Stephen King doporučuje po dopsání text třeba na půl roku odložit a vrátit se k němu - to pak trkne řada věcí. Ona vůbec jeko kniha "O psaní - memoáry o řemesle" je docela poučná, doporučuju. Třeba tam i píše o tom, že je třeba text prosekat o zbytečná slova (viz vyhození toho o koktání nebo přivoňování). Nezpomalovat spád textu, nedělat ze čtenáře hlupáka a nepsat zřejmé věci. Doufám, že ti můj názor pomůže :-) |
| dandy 06.12.2010 19:18 |
Warrior Náš příběh začíná v malé vesnici na vrcholu kopce. Kde se náš hlavní hrdina Dandy rozhodl, že půjde do světa za dobrodružstvím, protože už ho nebavilo být pořád doma a dělat furt dokola domácí práce. Chtěl zažít dobrodružství, adrenalin, strach a to mu tohle to místo nemohl dát. A ještě něco, ve vesnici nebyly moc hezký holky a Dandy chtěl nějakou pořádnou samici. Mamka mu dala pár povidlových buchet na cestu, mimochodem byly to jeho oblíbené – jahodové. Vzal si ještě láhev vody, dýku na divokou zvěř, (běžná dýka má ostré, obvykle dvoubřité ostří, na rozdíl od nože, jenž je broušen jen po jedné straně a je o něco kratší) kdyby ji náhodou potkal, náhradní oblečení a na sebe si vzal lehkou koženou zbroj. (Navzdory oblíbenému omylu není kožená zbroj měkká a pružná jako kůže používaná na výrobu hraničářských bot či druidského šatu. Takovýto druh kůže totiž nechrání o moc lépe než obyčejné oblečení) Rozloučil se všemi ve vesnici a vydal se brzy ráno na cestu. Když ušel pár kilometru, uviděl v dáli les. Bez nějakého rozmýšlení se vydal k němu, za pár hodin už byl mezi stromy a byl celý unavený. Ale musel jít dál, přestože je v noci les hodně strašidelný. Vlci se potulují lesem a hledají nějakou kořist. Bloudil dlouho, stmívalo se a pořad nikde žádný úkryt. V tom najednou něco zaslechl, ohlédl se kolem a uviděl velkého smradlavého kance, který měl sto chutí ho sežrat. „A sakra!“ vykřikl Dandy strachy. Vytáhl rychle dýku a připravil se. Čekal, co kanec udělá. Ten se najednou rychle rozeběhnul, ale Dandy stačil rychle uhnout a vymrštil po kanci dýku, která se jako zázrakem nezkušeného nováčka zabodla přímo do kancovy zadnice. Ale kanec ještě ne a ne umřít. A proto si vzal tlustý klacek a běžel proti kanci, napřáhnul se a dal kancovi, co proto. Ještě ho párkrát kopnul do hlavy a bylo po něm. Potom chytnul divočáka za zadní nohy a táhnul ho zase několik kilometrů lesem. Byla to makačka, ale musel to vydržet. „Teda, ty seš ale těžký prase, měl bys zhubnout.“ Oddychoval Dandy. V dáli uviděl chatrč. „To mám už asi pořádný halušky, nebo co.“ radostně si řekl pro sebe a přibližoval se k chatrči. Došel k chatě koukl do okénka, jestli tam někdo není. „Hm, nikde nikdo…“ Prozkoumal chatrč. I když uvnitř byla samá bída, nikde nic jen pavučinky a nějaká krysa by se tam taky našla, přece jenom se válela v jedné staré rozpadlé skříni kožená brašna, třeba se na něco určitě bude hodit. Rozdělal oheň stáhl kance z kůže, kly také uříznul a dal ho na rožeň. „Hmm, to je vůně už se těším, až si ho dám.“ Přivoněl si Dandy. Po dobré večeři si šel lehnout. Ráno se probudil a byl celý polámaný. „Na té plesnivé tvrdé podlaze se moc dobře nespí, ale je to lepší než spát venku s vlky a možná i něčím horším.“ Nadával neklidným hlasem. „No je čas se vydat dál na cestu, ještě štěstí že tu byla ta kožená brašna, do ní můžu dát kůži z divočáka a kly, ale zbytek masa už tu nechám, nevejde se tam.“ Když se Dandy rozloučil se svou chatrčí, vydal se dál za dobrodružstvím. Po necelé hodině konečně vyšel z lesa a poté se rozhlédl kolem. Uviděl středně velké město s obří arénou. „Konečně civilizace jen stačí seběhnout ten velký kopec a jsme dole tak jde se na to.“ Rozeběhl se a za chvíli běžel takovou rychlostí, že už dole ani zastavit nemohl. Náhle škobrtl o malý kamínek a padal držkou dolů, nejdřív se bouchl do hlavy, potom udělal pár kotrmelců a taky pár sudů a nakonec ta hrůza skončila. „Aáá, moje hlava jsem celý polámaný, příště raději půjdu pomalu,“ vykřikl bolestně. Došel k bráně a netušil, co dál. „Co na mě tak zíráš?!“ řekl nazlobeně Strážce brány. V ruce držel kopí (Je to prostě dřevěná tyč či klacek z tvrdého dřeva na konci zaostřený hrotem, buďto ze železa nebo z oceli) a na těle byla vidět kožená zbroj. (Na první pohled se zdá, že jde o obyčejné kožené brnění, bližší prozkoumaní však odhalí jemné stopy různých tajemných vylepšení. Nýty, jež drží kousky kůže pohromadě, se jasně blyští, jako by byly právě naleštěny. Materiál je na dotek měkký a pružný, ale při silnějším úderu se stává majitel zbroje velmi zranitelný. Při používání tohoto brnění se také neozývá skřípění a vrzání, tak obvyklé u běžných zbrojí tohoto druhu) „N-o j-á j-e-n e-h-m-m… Chtěl bych do města, pustíš mě?“ pronesl, na začátku odpověděl koktavě, ale nakonec dal větu dohromady. „Záleží na tom, co mi dáš.“ Odpověděl mu strážný. „Na, tady si vem povidlovou buchtu, je moje oblíbená... Tu máš,“ v dobrém úmyslu mu podával buchtu. „Ale buchtu si strč někam!“ strážce ještě víc zrudnul a už si připravoval svou pěst. „No, tak uklidni se, co by to tak mělo být? “ uklidňoval ho Dandy, aby nedostal po držce. „Něco cenného, co se dá za hodně prodat.“ „Mám tu akorát kůži a kly z divočáka, nic víc…“ řekl smutným hlasem Dandy, protože věděl, že to nemá moc hodnotnou cenu. „No, není to nic moc, ale já věřím, že jednoho dne mi to vrátíš.“ „Fakt? Tak dík, určitě se ještě potkáme a dluh ti splatím.“ Dandy vešel teda do města a jako první čeho si všimnul, byla velká budova (byla to největší ve městě, jen slepec by ji přehlídnul) u dveří visel plakát, bylo tam spousta napsaných nestvůr, všechny byli velmi nebezpečné a taky dost silné. Úplně na dně plakátu byla poslední nestvůra napsána tučným písmem a za ní vykřičníky! Dokonce i já se to bojím vyslovit, jmenoval se: Černý Drak! Odměna 5000 zlatých a ruka nádherné princezny, která za to stojí pánové. „Hm, to by se mi líbilo, doufám, že je aspoň hezká. No, ale nemám potřebnou výzbroj na zdolání těch nestvůr a ani nejsem dost silný, musím si najít nějakou práci, kde bych vydělal nějaké ty penízky a pustil se do učení.“ Odpověděl si Dandy, jako by věřil, že porazí Černého draka, kterého ještě nikdo nedal. Dandy hledal práci velmi dlouho, nýbrž spousta prací co tu byla, mu nevyhovovala, například mytí strašně, ale fakt strašně, špinavých stoletých záchodů, byly tak nechutně podělaný, že oči by to ani neunesly a o vůni tu radši nemluvme. Pak tu byla ještě jedna slušná práce, vypadala velmi zajímavě, musel by dělat nočního hlídače v jednom nočním nevěstinci, ale byla tu podmínka držet se od pracujících žen dál, což by bylo pro jejich krásu opravdu obtížné. No, ale nakonec se to povedlo našel práci, která by mu vyhovovala. Nebyla vůbec sexuální. ani ne moc špinavá. byla sice obtížná. ale za to dobře placená. Musel si pomáhat městu, takže opravovat budovy, stavět budovy, nést vědra vody do chatrčí, sbírat odpadky po ulicích, ohlídat ovečky, kravičky na pasece před dravou zvěří a aby se nezatoulali a tak dále. A jako bonus dostal nocleh zdarma. Dandy tedy došel k vedoucímu, aby se u něj zapsal. „Tak ty bys chtěl u mě pracovat, jo?“ Řekl vedoucí, který to měl všechno na starosti. „No, nevím jestli seš dost silný, abys zvládl tuto práci, ale budiž. Nuže, abych si tě vyzkoušel, začneme lehkým úkolem, vidíš tamhle tu studnu (nacházela se uprostřed všech těch chatrčí)? „ Poukázal na ní šéf. „Ano.“ „Nu dobrá, tady máš dvě vědra a nos vodu do chatrčí, jejich celkem dvacet a každá chatrč potřebuje čtyři vědra vody. Tu vodu jim pak naliješ do nádrže, která je vedle chatky, tak můžeš začít.“ Dandy se pustil do práce, ze začátku to šlo zlehka, ale jak mu postupně ubývaly síly, voda byla těžší a těžší. „Aáá, já už nemůžu, mam teprve deset chatrčí a už jsem na pokraji svých sil, asi jsem se před cenil.“ Když Dandy nesl vědra k jedenácté chatrči, škobrtnul a dal si na pusu. Spadl na zem do toho hnusného bláta a k tomu všemu vylil na sebe tu studenou vodu z kýblů. Za chvíli k němu někdo přišel. „Vstávej ty nešiko, chytni se mé ruky, ať ti můžu pomoct se zvednout.“ přišla k němu nějaká hezká sympatická dívenka. Křehká blonďatá éterická víla s blonďatou hřívou. Od oka měřila tak sto sedmdesát centimetrů a oči jí zářily modrou barvou. Jo a abych nezapomněl, na to nejdůležitější: prsa vypadala na číslo 3. „Ježíši, to je trapas, ale přesto díky za pomoc, bez tebe bych to asi nezvládl, si moje záchrana, sakra!“ znenadání vykřikl. „Co je?“ zeptala se. „Jsem si ušpinil tričko od bláta, zrovna moje oblíbený.“ „To se spraví, pojď do mého domu já ti ho vyperu.“ „Vážně? Tak to je prima a jak se vlastně jmenuješ?“ odpověděl Dandy a následně zčervenal. „Irma.“ „Krásné jméno, já to tady dodělám a pak k tobě přijdu.“ „Dobře, tak se měj Dandy.“ „Jak znáš moje jméno?“ Udiveně se zeptal Dandy. „Mám své zdroje, pa!“ Jen co Irma odešla, hned si Dandy řekl potichu pro sebe: „To je ale kus!“ To Dandýmu dodalo sílu a vědra s vodou měl v cuku letu. Potom se stavil za šéfem pro odměnu. „No, zvládl jsi to v celku rychle, tady je tvá odměna: čtyřicet zlatých. Viděl jsem, jak si hodil držku, to byla fakt úchvatné, ale s Irmou si nezačínej, má už manžela a je to silný kořen.“ Řekl mu šéf a u slova hodil držku se mu vysmál do obličeje. „Dík za radu a za peníze, tak nashle.“ odpověděl trošku smutným hlasem. „A zítra začínáme v sedm hodin ráno, tak nezaspi!“ Zakřičel šéf na Dandyho, protože si na to vzpomněl až za chvilku a Dandy už byl od něj tak třicet metrů daleko. Dandy odešel se smutným výrazem ve tváři. A něco si brumlal pro sebe. „Sakra! Tak jsem štěstí moc neměl, Irma už někoho má, takže k ní se už ani nemůžu přiblížit, jinak mě její manžílek roztrhá na kusy. Ta práce mě tak zmohla, že si už musím jít odpočinout do toho grátysovýho noclehu a je večer.“  Dýka (Dandýho kudla)  lehká kožená zbroj (Dandýho brnění) kopí (Strážcovo kopí) kožená zbroj (Strážcovo brnění) |
| dandy 06.12.2010 19:08 |
Ahoj tento příběh jsem napsal sám nikde nezkopíroval dávám ho sem, aby jste mi ohodnotili příběh a čím bych ho měl zlepšit. Prosím po dočteni kritiku. |