Fanfiction - mayovky

Zakladatel: Apanači

Fanúškovia mnohých obľúbených autorov a filmov si vytvárajú nové vlastné príbehy svojich hrdinov: píšu o nich, točia filmy alebo robia hry.
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?

Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
Neznámý autor:
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků

<< \| <	> \| >>
Apanači 30.03.2017 21:12	Milá Kačka, tak ja som to nevydržala a čítala som už cez obedovú prestávku! Na písanie mám čas práve teraz. Bola som na takúto story jedinečne naladená, lebo včera som dočítala HP a prekliate dieťa. To znamená, že som ešte žila v duchu fantasy a časovo obmedzených presunoch v čase. Takže mi to úplne zapadlo. :-) Mala som tendenciu porovnávať s Doolé a cítiť sa zle :-P (v zmysle, že Doolé nie je dosť dobrá) , ale rýchlo ma to prešlo! Do týchto zákutí sa nechcem púšťať. Fanfiction tu, podľa mňa, nie je kvôli porovnávaniu! Každá z našich dievčat je svoja. Neopakovateľná a jedinečná. Každá má iný vek, pôvod, rasu, dobu v ktorej žije, inú históriu, ktorou prešla... Mne sa Kate ohromne páčila, je frajerka a pritom má aj charakter. Oplýva úžasnými schopnosťami a pritom je žensky krehká. Je sebavedomá a tiež skromná. Mám rada hrdinky, ktoré nie sú Spiace Krásavice – že to musí celé zachraňovať princ a ony sa len prebudia. Kate je aktívna hrdinka, preto je mi sympatická. (V mojom príbehu som hľadala ten balans, ako to dosiahnuť, že chcem, aby ju tí dvaja zachránili, ale zároveň bolo jasné, že Doolé nie je Šípková Ruženka) To, že sa Kateřina vždy môže presunúť do inej doby, priestoru, do rôznych príbehov, dáva autorke nekonečné možnosti, ako dej rozvíjať. A pre čitateľa sa nikdy nezunuje, lebo výber lokácií je pestrý – až nekonečný. :-) Rada by som si o nej prečítala aj viac z jej zážitkov. Preletela som si stránku, ktorú máte v profile – tam nájdem aj ďalšie príbehy? Veľmi dobre mi padla sviežosť a svižnosť deja – to je výhra vedieť písať takto krátko! A pritom to má aj hĺbku... Tak zatiaľ toľko – z prvých dojmov. :-) Ďakujem za krásny zážitok. Naposledy upraveno: 31.03.2017 08:03, Apanači
Zeta 30.03.2017 18:55	Kačka: Děkuji za příjemný podvečer s vaší fanfiction! Prolínání fantasy světa se vám povedlo, a závěrečná odpověď Vinnetouovi, co je jeho osudem, mi přivodila smutný úsměv, napsala jste to krásně :) Prohlédla jsem si i vaše stránky, a těším se, že si přečtu vaše další povídky. Do vlastního psaní nemám odvahu ani nápady, ale ráda bych se pustila do nějakého toho překladu z německých archivů, když bude trochu čas :)
Kačka 30.03.2017 18:33	Děkuji, mescalero. Změnila jsem to na poněkud generičtější vojáky, ti snad budou ok :) A děkuji i ostatním. Doufám, že nebudete zklamaná, Apanači. Jak to tak po sobě čtu, stále více si uvědomuji, jak je tento můj počin jen chudý bratříček příběhu o Doolé. Ještě trapnější je, že mám vlastně v hlavní roli také mladou ženu, ale opravdu mi to došlo až teď, nebylo mým cílem se opičit :)
mescalero 30.03.2017 11:17	Kačka: dobrý, teď o svačině jsem to narychlo přelétl. Mám i jednu faktogr. poznámku: v době přátelství Oldy a Vin. už dragouni neexistovali - viz řádky níže, které jsem zkopíroval ze své nedopsané knihy o ind. válkách. Dragouni (Dragoons) - příslušníci speciálních jezdeckých oddílů určených původně pro styk a boj s prérijními Indiány. První jednotky tohotu typu, osm setnin Mounted Rangers, vznikly v roce 1832. Hned v následujícím roce byly sloučeny v jediný pluk, US Regiment of Dragoons (roku 1836 došlo k přejmenování na First Dragoons), rok nato vyjeli jeho příslušníci poprvé do větší akce, během níž, tehdy ještě jako přátelé, navštívili některé kmeny v oblasti dnešní Oklahomy (výpravu doprovázel i známý malíř severoamerických Indiánů George Catlin). Druhý pluk dragounů, Second Dragoons, byl založen roku 1836. Vojáci z nové armádní složky byli ihned vysláni na Floridu, kde právě zuřila 2. seminolská válka. Při pronásledování unikajících Indiánů prokázali dragouni velkou odvahu a vytrvalost, i když na dlouhá a úmorná tažení v bažinaté džungli nebyli vzhledem ke svému jezdeckému výcviku připraveni. Do konce války na Floridě padlo nebo zemřelo na následky nemocí 212 řadových vojáků a sedm důstojníků. Třetí a poslední dragounský pluk, Regiment of Mounted Riflemen (Pluk jízdních střelců), se zformoval roku 1846. V roce 1861 se všechny tři dragounské pluky přeměnily na 1., 2. a 3. kavalérii.
Belenor 30.03.2017 11:06	Mno :-) Jen aby ta místní fanfiction neskončila u těchto dvou příspěvků :-) Ještě bych tam mohl přesunout toho sugarhanda, tak by byli tři. Moje pokusy se psaním dopadly tak, že jsem začal někdy v pubertě psát epický fantasy příběh o kouzelnickém učni Belenorovi, abych pak v polovině psaní s hrůzou zjistil, že píšu Epizodu IV Hvězdných válek, akorát v jiných kulisách :-) Tak jsem s psaním přestal. Zůstalo mi z toho akorát to jméno. Naposledy upraveno: 30.03.2017 11:40, Belenor
Apanači 30.03.2017 10:49	Kačka, blahoželám k pisateľskému výkonu aj k odvahe! Teším sa preveľmi, že si to prečítam. Práve dnes som si hovorila, že na večer by mi dobre padlo niečo na čítanie, mám to dnes dosť pracovne husté, tak potrebujem nejakú príjemnú motiváciu! Už aby to tu bolo! :-) Belenore, vidíš, Ty ani nemusíš nič písať a stal si sa zastrešovateľom česko-slovenského mayovského fanfiction! ;-) Kakho-oto, to musia byť fajn spomienky! Ja som tiež asi v tom veku začala písať moju prvú "veľkú" story, a to kontrétne dej filmu Poklad na Striebornom jazere, lebo kniha sa mi vtedy akosi nedala čítať (o tom som už raz v nejakej diskusii písala), a film sa mi zdal fenomenálny - chcela som si ho uchovať dostupný pre seba kedykoľvek by som po ňom zatúžila - tak som si ho prepisovala. :-)
Kakho-oto 30.03.2017 10:04	Kačka: Četlo se to velmi lehce - pěkný příspěvek fanynky Karla Maye, s prvky dnes tak oblíbeného žánru fantasy. Povídku Doolé od Apanači jsem ještě celou nepřečetl, což budu muset napravit. Nicméně obdivuji tvůrčí schopnost a fantazii obou autorek. Asi bych byl schopen něco sepsat, ale těžko by to mělo takovou úroveň a stejně jako Belenor bych se "bál" kritiky. Jen pro zajímavost (a případné pobavení): Když jsem měl 13 let, tak jsem stvořil jakýsi polokomiks. Banda vrahů indiánů řádí mezi různými kmeny, jednalo se o partu čtyř (pouhých čtyř) zlých Oldů (proto jejich nadpřirozené válečnické a v jejich případě zabijácké schopnosti). Z jedné tlupy pobitých Komančů vyvázli dva indiáni (včetně náčelníka), kteří verbovali několik dalších kmenů (spíše tlup) indiánů v boji za zničení Oldů. Po několika velmi komických zápletkách (jeden oslovený kmen místo boje proti zlým Oldům vede jakousi občanskou válkou - po smrti náčelníka) uspějí až u třetího kmene: náčelník Kiowů Tangua dá Komančům k dispozici šest elitních válečníků, kteří pak spolu se dvěma Komanči a ještě dalším indiánem pobijí zbývající tři zlé Oldy. Už ani nevím, jak mě něco takového napadlo. Prostě jsem tehdy chtěl stvořit nějakou indiánku s postavami Karla Maye - kromě Tanguy (u mě je kladný!) jsem použil již jen Palomu Nakanu jako milou jednoho z Komančů. Na tehdejší věk to možná není nejhorší, celkově jde ale o slátaninu, kterou bych v celém znění nikomu neukázal.
Kačka 29.03.2017 17:54	Dovoluji si přispět svým pokusem o fanfiction. Děkuji Belovi za námět, přeformátování a umístění na web :) Je to zde: http://karel-may.majerco.net/e-book/detail/32 Omlouvám se, že je to takový kříženec stylů. Já už to jinak neumím :) Možná to v budoucnu ještě doladím. Nějak se mi to stále nezdá. Naposledy upraveno: 29.03.2017 17:57, Kačka
Belenor 28.03.2017 07:12	Apanači, já si na to netroufám :-) A i kdybych to napsal, tak bych se pak bál kritiky :-)
Apanači 27.03.2017 19:35	Mescarlero: Nemôžem nájsť slová, ako sa Ti poďakovať za to, že si si to dôsledne prečítal a napísal svoje pohľady. Chcela som Ti to poslať ešte pred zverejnením – ale veru som nemala odvahu Ťa tým zaťažovať. Takže takto sa mi splnil sen – bez môjho pričinenia. A že si to napísal práve v deň môjho životného jubilea, tak to už akože vôbec nechápem. :-O To bolo narodeninové prekvapenie! Keď si čítam jednotlivé body - podľa mňa som z toho po faktografickej stránke nevyšla tragicky :-) Keby som naozaj chcela robiť „reedíciu“ príbehu – bez KM, čisto len moju fiction, určite by som tie veci zapracovala do textu! 1. To som vedela. Poprípade tam môžem dať pod čiaru rok, kedy to bolo zakázané a poznámku že to pravdepodobne ešte pár rokov robili „na tajňáka“. Za Winnetouových čias už s najväčšou pravdepodobnosťou nie. V mojom príbehu ťažím z toho, že Pawnee museli byť touto históriou poznačení – aj keď len ohováračkami a predsudkami. Niečo v tom zmysle, ako keď teraz malým deťom hovoria – politicky nekorektne: „Nechoď sám po ulici, ukradne ťa cigán!“ ...k ostatným bodom ešte tiež rada napíšem...keď zase bude troška času! Naposledy upraveno: 27.03.2017 21:28, Apanači
Apanači 27.03.2017 19:05	Veľmi sa teším, že som našla také skvelé príspevky a ďakujem milým účastníkom diskusie za trpezlivosť, keď sa zapájam s menším oneskorením... Zeta: So mnou a s mojím písaním je to presne ako píšeš: v mojej fanfic je tiež kus môjho osobného príbehu. Písala som to spontánne, bez nejakého extra-plánovania a rozmýšľania. Ale spätne to tam vidím, keď to čítam s odstupom. Cítim tam prítomné to, že som chcela vzdať poctu mojim hrdinom, za to, že ma svojho času zachránili; za to, z čoho ma vytiahli (aj keby to zrovna bol len puberťácky pocit nudy a osamotenosti). A na záver, keď si Doolé volí mladého Pawnee – to chce asi symbolizovať, že som si nakoniec vybrala Realitu. Zdá sa mi dôležité vedieť odkiaľ-pokiaľ je fantázia a vnútorný svet; a kde sa začína ten skutočný. A hoci aj v nejakých dôležitých momentoch sa akoby oba svety prelínajú, pri tom stále potrebujem rozlišovať „kto je odkiaľ“. :-) To rozlišovanie fantázie a reality spomína aj autor peknej Mayovej biografie Moc fantázie. Že zlomový okamih „k dobrému“ u KM nastáva, keď si jednoznačne zaradí, čo kam patrí:dobrodružná fantázia do kníh, ktoré píše – a primerané „nedelikventské“ správanie do spoločenského života. :-D Či to u neho fungovalo úúúplne spoľahlivo neviem :-) ale určite to išlo k lepšiemu – už žiadne väzenie. Belenor: Tak ako, už si niečo napísal? Žeby lay-out alebo nejakú pasáž? Napr. ja som začínala tým, o čom som najviac práve túžila písať – teda nejak od stredu – a postupne mi to pribúdalo smerom k začiatku aj ku koncu. :-P Naposledy upraveno: 27.03.2017 19:06, Apanači
Zeta 12.03.2017 12:32	Belenor: Tak zkus aspoň kousek :) Myslím, že by si to každý fanoušek (aspoň takový, který sleduje tohle vlákno) rád přečetl! Přiznám se, že když jsem tak procházela ty německé povídky, napadlo mě, že je to vlastně víc než cokoli jiného velmi podrobný a zajímavý pohled do myslí a pocitů fanoušků. Je jasně vidět, jak každého autora (nebo spíš autorku) na mayovkách zaujalo něco trošku jiného. Někdo dopisuje "chybějící scény", případně pohled jiné postavy na klasické události z knih, někdo vymýšlí úplně nové dobrodružné příběhy a nové postavy, hodně oblíbené je samozřejmě přepisování událostí na hoře Hancock tak, aby Vinnetou nezemřel... Z tohohle úhlu je fanfikce zajímavý materiál :)
Belenor 12.03.2017 11:22	Taky mám nápad na mayovskou fanfiction, ale obávám se, že to nedokážu napsat :-) Rozhodně ne tak dobře, jako Apanači :-) Asi se spíš konečně vrátím k překladům :-)
Zeta 11.03.2017 23:04	Skrze tenhle hodně starýblog jsem dnes celkem náhodně objevila další stránku s odkazy na vesměs starší fanfikce. Něco je v němčině, něco je anglicky, úroveň a rating jako obvykle různé, alespoň to, co jsem zatím otevřela. Apanači: Zpětně jsem si pročetla tohle vlákno - ty jsi svou povídku napsala během necelých 2 měsíců! Ještě začátkem ledna jsi byla fanfikcí "nepolíbená" a teď najednou takový projekt, včetně ilustrací! Pane jo, to je výkon, který obdivuji! A když tvoje Doolé přivábí ke čtení mayovek dalšího člověka? To musí být nádherný pocit!
j.oakhurst 07.03.2017 10:48	Patrik Coachman(Vlastislav Toman)obdařil ve svých naučně populárních knihách Příběhy psané střelnýn prachem a Dlouhý oheň smrti ,které jsou věnovány historíí palných zbraní , přítomností OS a V. povídky,, Henryovka ,,a,,, Hůl profesora Wrena,,
j.oakhurst 06.03.2017 16:47	Od Jaroslava Moravce vyšla ještě v časopisu Větrník ročník 16 krátká povídka Rudí mají hlad.V ní se objevil poprvé( ?) SWS nikoliv jako policista ale jako ochránce karavany osadníkú putujícich na západ, Povídku doprovázela kresba Zdenka Buriana.
Apanači 27.02.2017 09:53	Áno, myslím si, že kto má ambíciu vidieť svoje veci publikované na papieri, ten si už cestu nájde. Niekoľko rokov som robila v treťom sektore - tam bolo na to priestoru naozaj dosť. Nedávno ma kolegynka prekvapila - že prečítala svoju prvú mayovku, povedala mi so žiarivým úsmevom. Chvíľku mi trvalo, kým mi došlo, že myslí moju story. :-P A teda dodala, že by mala záujem si prečítať aj niečo od "ozajstného" Maya. :-D Dobré!
j.oakhurst 20.02.2017 11:27	Jenom poznámka k publikování případných prací....Je pravdou že v dnešní době je dost těžké najít nějaký časopis který by se věnoval tomuto žánru jeden asi z posledních, který padal v ůvahu, již zmiňovany Western World skončil před léty ,další časopisy které v 9o letech( Mladý hlasatel Hlasatel,Stezka,Tramp,Woodcraft,Wampum Neskenonu ,Bobří stopou, Skaut- Junák aj) většina z nich měla celorepublikovou působnost buď zanikly anebo,se již jedná o klubovou záležitost kdy jsou vydávany jen pro členy užšího společenstvíí,.ale ven na volný trh se nevydávají ,protože není dostatečná poptávka a,ekonomicky by byly ztrátové Co takhle zkusit možnost zaměřit se tímto směrem? V případě uvěřějňování prací ať už by se jednalo konkrétně o tvorbu v návaznosti na KM nebo podobného tématu .pokud by měli zájem členové i to by byla snad možná cesta........pro přispěvovatele by byla takto možnost uveřejnit své práce pro sice ůzký okruh zájemců ale v případě ůspěšnosti by se takové dílo mohlo dostat k početnému čtenářstvu když by se našel nakladatel ..... takové dílo by mohlo vycházet jako román na pokračování , takto vycházely romány běžně ,sám autor by mohl v průběhu rozvíjet své téma..vždyť i Jíří Brdečka začínal se svým slavným Limonádníkem v časopise Ahoj na neděli, aby ho později dokončil a vydal knižně.
Apanači 17.02.2017 13:52	Sapfo, to si veľmi cením, že si si prečítala moju story a som rada, že si mala z toho zážitok! :-) Mescalero, ďakujem, je to pre mňa pocta môcť s touto komunitou zdieľať moju pasiu pre KM. Belenore, dík za zverejnenie linku na pdf-ko na tom správnom mieste. Presne takto mi to vyhovuje. j.oakhurst: pekné odkazy na knihy, vďaka! Zaujala hlavne tá Federica de Cesco - určite si Červený hodvábny šál zoženiem! Pani autorka je švajčiarska sympatická dáma, má na konte kopec kníh pre mládež - tak som si to o nej vyhľadala na nete. Som rada, že som na ňu takto cez Vás natrafila! Tento web je pre mňa online karl-mayovská univerzita :-) K mojej poviedke by som ešte mala pripísať poďakovania za to, čo som sa tu naučila (na základe mapiek, čo som si stiahla, som už asi pochopila aj tých západných a východných Apačov:-), čím som sa inšpirovala, čo som tu nasala... :-) Keby mi niekto pred rokom povedal, že raz napíšem fanfic story, najprv by som si vygúglila, čo to vôbec je :-P a potom by som len pobavene mávla rukou. :-D Naposledy upraveno: 17.02.2017 14:01, Apanači
mescalero 15.02.2017 09:57	Oproti Mayovi bych byl zřejmě poněkud "krvavější", ale taková byla historie. Lovce mustangů znám, Poutníky mám doma, ještě jsem je nečetl. Výborní jsou i Synové Velké medvědice od L. Welskopfové-Heinrichové (nutno mít kompletní cyklus 6 dílů, které vyšly jen slovensky), film s Mitičem zachycuje jen malý úsek z tohoto díla. Dále Jürgenová: Modrý pták (zfilmováno jako Ztracený syn), Sczepanská - Divoký Anda, Karibu ... je toho více, u některých především amerických autorek může trochu vadit takový ten "červenoknihovní" styl a zaměření.
<< \| <	> \| >>

Zásady ochrany osobních údajů

Prohlášení o užití cizích děl

Jména

Zat & Bel, zal. 2004

http://karlmay.cz/diskuze/tema/333-Fanfiction-mayovky?start=180

od 1. 9. 2005