Mayovky na Internetu

Mormonova pomsta

Povídka od D. Jama

Rio San Carlos v Arizoně má dvě ramena. Jedno pramení v horách Sierra Blanca, druhé v Mogollonském pohoří. Pokud člověk stoupá podél druhého, jde stále hlubšími kaňony, jejichž vršky nezdobí žádné stromy, keře nebo tráva, až dorazí k Montaňa de la Fuente a k místu, kde ze skály prýští voda. Tam se do výše tyčí tři osamělé smrky. Za nimi je stěna, jejíž okraj býval zarostlý stejným druhem stromů a která spadá skoro kolmo do úzkého, ale hlubokého kaňonu. Dříve se jmenoval jinak, ale teď se mu říká Caňón de los Cochisos.

Přejde-li člověk po kamenech, které trčí z vody, až k okraji kaňonu, naskytne se mu na druhé straně pohled, který dává tušit, že jde o místo, kde se udála nějaká hrozivá katastrofa. Pohled padne na čtvercovou plochu, která je zepředu zakončena zmíněným kaňonem, a zprava a zleva ji ohraničují kolmé boční rokle. Vzadu, kde je čtvrtá strana, se skoro do nebe tyčí obrovská, absolutně nepřístupná skalní zeď, z níž stékají úzké potůčky čiré vody. V řeči Apačů se jí říká Selkhi-tse a španělsky mluvící obyvatelstvo Arizony ji nazývá Peňa del Asesinato. Obojí znamená totéž – Vražedná skála.

Tato malá, čtvercová plocha je tedy tak dokonale odříznutá od okolního světa, že by bylo možné se domnívat, že se tam nemůže žádný živý tvor dostat, nebo tam dokonce žít, a přesto lze spatřit stopy, které dokazují, že se tam před nedávnem zdržovalo nemálo lidí. Zmíněné potůčky vody živily dříve les, který byl teď spálený. Svědčily o tom zuhelnatělé pařezy. Mezi nimi se nacházely trosky obyčejných chatrčí z vepřovic a ostatky zpola spečených kostí zvířat a lidí.

Co se zde přihodilo? Jaká událost způsobila, že se kdysi živá osada změnila v místo smrti?

Není to tak dávno, co v blízkosti uvedených tří smrků stáli dva muži a hleděli přes kaňon na les, pod jehož sluncem vysušenými korunami se rozvíjel čilý ruch indiánské ko-uah-klar (chatrčová ves).

Byli dosud mladí, ale jejich tváře měly přísné, pokrytecké výrazy, ke kterým se hodily jejich těsné a velmi dlouhé černé kabáty.

„Takže si opravdu myslíš, bratře Jeremiáši,“ řekl jeden z nich, „že mi Brigham Young dovolí vzít si tu indiánku za ženu?“

„Docela určitě,“ přikývl druhý. „Vyslali nás, abychom ty rudé pohany obrátili, protože mají jako my stejné právo stát se Svatými posledních dnů. Tato rovnoprávnost ti zaručuje svolení prezidenta.“

„Intah-tikila (Černé oko) je velmi krásná a nemusí se skrývat před osmapadesáti ženami našich dvanácti apoštolů. Ale její otec, náčelník, ji provdá jen za statečného apačského bojovníka.“

„Už jsi s ním mluvil? Vidíš! Zpracuj ho tak, že tě bude sám prosit, aby sis ji vzal.“

„Zpracuj? Jak?“

„Dej jí pusu! Indiánka se musí stát ženou toho, kdo ji veřejně políbil. Jenom tak může napravit svou pošramocenou čest.“

„To vím taky, ale…“

„Žádné ale!“ zvolal bratr Jeremiáš. „Máme se snad vrátit jako nevyslyšení kazatelé? To by byla ostuda a žádný apoštol by se na nás už nepodíval. Indiánku miluješ. Učiň ji svou ženou, aby se stala mormonkou. To by nejvíce pomohlo jejich obrácení… Nebo se bojíš?“

„Bát se?“ pohrdavě se zasmál. „Než jsem se stal Svatým, nosil jsem pušku a bowiák a mnoho rudochů i bělochů jsem poslal pod zem. Ne bez důvodu mi Young dal jméno Gideon, jméno největšího hrdiny Izraele. Pojď do vsi! Ukážu ti, že nemám strach.“

Došli k okraji kaňonu, přes který tenkrát vedl most.

Skládal se z lan, která byla spletena z nevydělaných, vyuzených buvolích kůží a která byla na obou stranách klíny uchycena ke skále. K lanům stavitelé připevnili zdřevnatělé kusy kaktusů.

Tento houpající se most byl jedinou možností, jak se dostat na plošinu, kterou obýval náčelník Apačů Kočisů s větší částí svého kmene, protože mu stačilo umístit k mostu jediného strážce, aby je varoval v případě nepřátelského útoku.

Stál zde mladý bojovník, který nechal mlčky oba mormony projít kolem sebe a pak se za bratrem Gideonem zlověstně podíval. Z jeho bronzové tváře čišela nejhlubší nenávist.

Ves obývalo několik set bojovníků s rodinami, koňmi a psy. Squaw (ženy) pracovaly v sedě nebo v kleče pod cedry. Šily pokrývky, hnětly hlínu na nádoby nebo mlely kukuřici a ječmen na mouku. Dívky a chlapci si hráli nebo se cvičili v používání zbraní. Muži však leželi před chatrčemi a nečinně přihlíželi. Práce by bojovníky připravila o vážnost.

Nejlepší domek z vepřovic stál uprostřed vesnice.

Poblíž jeho dveří seděl náčelník Peš-iči (Železné srdce) a na rudocha nezvykle vlídně se bavil se svou dcerou.

Štíhlá, ale přesto plná postava indiánky byla celá zabalená do lehké, pestrobarevné navažské pokrývky. Vlasy jí visely v dlouhých, těžkých copech až do pasu. Její obličej měl skoro egyptské rysy. Nejkrásnější však byly její velké, dlouhořasé, sametově černé oči, které se na svět dívaly melancholicky vážným a zasněným pohledem.

Díky těmto nepopsatelným očím získala dívka jméno Intah-tikila (Černé nebo Tmavé oko).

Když se přiblížili oba mormoni, náčelníkova dcera před Gideonem utekla do chatrče. Věděla, jaké má úmysly, ale nesnášela ho. Slyšela misionáře mluvit o Joe Smithovi a Knize Mormonově, o novém Jeruzalému a Brighamovi Youngovi a o radostné blaženosti, která po smrti čeká na Latter-day Saints.

Náčelník je mlčky vyslechl jako někdo, kdo jejich slovům nevěří, ale nechce to ze zdvořilosti nahlas říct.

Černé oko mrzutě přistoupila k oknu podobnému otvoru v zadní zdi chatrče a vyhlédla ven. Spatřila od mostu přicházet strážce. Byl právě vystřídán a musel projít kolem okna. Její tvář se vyjasnila. Oči se jí radostně zaleskly a indiánka prostrčila svou krásnou hlavičku otvorem.

Spatřil ji, a když ji míjel, zašeptal: „Ti-či kenoana! (Dnes večer!)“

Ha-au, ši kar! (Ano, miláčku!)“ odpověděla dívka.

Dcery Apačů mají stejná srdce jako jiné dívky. Láska jim není cizí a se svými vyvolenými se setkávají na místech, kde se nemusejí bát, že by někdo poslouchal.

Intah-tikila už své srdce darovala. Chtěla se dívat za svým miláčkem, ale z okna ho již neviděla, a tak vyběhla před chatrč.

„Černé oko, proč se mi vyhýbáš?“ zvolal bratr Gideon. „Měla bys být mou squaw a být nejšťastnější ze všech žen.“

Jen to dořekl, objal ji a přitiskl své úzké, bezbavé rty na její.

Vtom náčelník vyletěl jako blesk z místa, odtrhl ho od dcery a vykřikl: „Ty prašivý pse! Jak se odvažuješ pošpinit čistou dceru Apačů?! Padni na kolena a pros o milost!“

Přitom ho udeřil pěstí do obličeje, takže se provinilec svalil k zemi.

Bratr Gideon se však okamžitě zvedl. Vztek mu nedovolil zvážit své činy. Přistoupil k náčelníkovi a ránu mu vrátil.

Tento úder měl nečekaný výsledek. Peš-iči nehybně stál. Měřil odvážlivce zdrcujícím pohledem. Pak vyrazil ostrý výkřik, který se rozlehl po celé vsi.

V okamžiku se ze všech stran přihnali bojovníci. Stačilo jediné náčelníkovo slovo. Strhli mormony na zem, svázali je, dali jim roubíky a hodili je do chatrče. Roubíky jim bránily, aby se spolu bavili.

Uběhly dvě předlouhé hodiny. Pak je oba přenesli do kruhu bojovníků, který vážně a tiše seděl kolem Železného srdce.

S opovržením se náčelník odvrátil od bratra Gideona a řekl Jeremiášovi: „Úder je smrtelná urážka a lze ji smýt jen krví viníka. Bojovníci Apačů se poradili a rozhodli, že mormon zemře. Chtěli usmrtit i tebe, ale přimluvil jsem se za tebe. Budeš svědkem popravy a pak se smíš vrátit ke svým Svatým.“

Běloši se nemohli bránit ani slovy, ani činy. Indiáni přivázali Gideona ke stromu a zastřelili ho, aniž by ho nejdřív mučili.

Náčelník přistoupil k mrtvole, namočil ruku v prýštící krvi a rozetřel si ji po tváři. Tím napravil svou pošramocenou čest.

Naplnili Jeremiášovi kapsy jídlem, pak ho přenesli přes most, sejmuli mu pouta a roubík a nechali ho běžet.

Vzdálil se, aniž by cokoliv řekl nebo se jen podíval zpět, přebrodil potok a následoval jeho proud až ke druhému kaňonu.

Teprve tehdy se zastavil, sevřel pěsti a vykřikl: „Pomstu, pomstu! Padne na vás krev tohoto Svatého! Vzali jste mu život. Pošlu za ním všechny vaše duše, aby mu sloužily a celou věčnost se před ním plazily!“

Prohledal své kapsy a ke své spokojenosti zpozoroval, že mu nesebrali nůž, který měl ukrytý pod kabátem. Aby ho nespatřili případní zvědové, skryl se v úzké skalní průrvě.

Tu opustil, teprve když se začalo stmívat, a vrátil se k prameni Montaňa de la Fuente. Plížil se kolem tří smrků, až spatřil hlídku u mostu, a vlezl za kámen, který ho zcela skryl.

Zde se rozhodl počkat, dokud Apači neusnou, pak se chtěl připlížit ke strážci a probodnout ho, protože to byl jediný způsob, jak se mohl dostat na plošinu.

Na druhé straně hořely před chatrčemi ohně a osvětlovaly terén až ke kaňonu a mostu. Proto mohl mormon vidět, jak byl hlídač vystřídán. Místo obsadil mladý bojovník, se kterým se Černé oko domluvila na večení schůzce.

Čas utíkal. Ohně postupně zhasínaly a živý ruch utichal. Nakonec odumřely poslední plameny a hluboká tma se rozprostřela po okolí.

Nastal čas jednat. Jeremiáš se vyplížil zpoza kamene ke kaňonu. Neslyšně jako had sklouzl k jeho okraji a přiblížil se k mostu, který byl dlouhý nanejvýš dvacet kroků.

Sotva se k němu přiblížil, zaslechl šepot, který se k němu blížil. Na mostě se tedy nacházeli lidé – v nejtemnější noci nad zející propastí. Mormon uhnul stranou a čekal.

Intah-tikila se usadila u svého milého.

Jelikož by zde mohli být přecijen někým překvapeni, což by zničilo pověst náčelníkovy dcery, chodívali přes most, když byl milenec na stráži, a pak až k prameni, kde měli za skálou útulné místečko, ze kterého nebylo vidět do vsi, ale mohli si zde bez obav z překvapení povídat.

Bylo to sice malé zanedbání povinností, ale nijak nebezpečné. K čemu hlídat most? Apačové Kočisové žili právě s každým v míru, a kdyby se přece našel nepřítel, který by se chtěl připlížit, musel by kolem zamilovaného páru, který by ho zcela jistě odhalil.

I dnes tedy dvojice přešla most a zatočila za hovoru k soutěsce s pramenem.

Mormon se obrátil a plížil se za nimi, aby věděl, kde se zastaví. Když se usadili, vrátil se zpět upokojený zjištěním, že nemusí usmrtit hlídače, protože ten jeho dílo zpozoruje teprve tehdy, až nebude možné je odčinit.

Bratr Jeremiáš přelezl po čtyřech most a pak se zastavil, aby ještě jednou promyslel svůj plán. Chtěl nechat Apače zahynout v plamenech. Potravy pro oheň bylo dost. Koruny stromů byly zpola suché, kolem se vlnily šlahouny a popínavé rostliny a všude rostly vyschlé trsy vysoké trávy s širokými listy. Jestliže se oheň rychle rozšíří, budou indiáni ztraceni.

Z kapsy vytáhl zapalovač a poklekl. Vyskočila jiskra, v trávě zazářil malý plamínek a začal ji pohlcovat. Mormon se rychle odplazil přes most a vytáhl nůž, aby přeřízl jeho lana. Byla mimořádně pevná a musel vynaložit všechnu svou sílu. Nakonec se mu to však zdařilo.

Když povolilo poslední vlákno, lanový most sklouzl a s prásknutým udeřil do protější stěny kaňonu. Apači přišli o jedinou cestu k záchraně.

Nyní mohl bratr Jeremiáš opět obrátit pozornost k ohni.

Jak dokázala malá jiskra tak rychle narůst! Vysoké plameny už lemovaly celý okraj kaňonu. Vlevo a vpravo se šířily podél soutěsek a ohnivé jazyky už olizovaly nejbližší stromy.

A všichni Apači spali, protože se spoléhali na hlídače u mostu! Ale byli zde ještě další strážci – koně a psi. Koně začali frkat a ržát, psi vyli a štěkali. To muselo rudochy probudit.

Jeremiáš se přikrčil těsně u skály, aby s ďábelskou radostí pozoroval, jak jeho dílo postupuje.

Jak již bylo řečeno, milenci nemohli plošinu vidět, ale slyšeli řehtání a štěkání. Vyskočili a spěchali, aby zjistili příčinu. Otevřenou soutěskou zahlédli ohnivé moře, které rudě ozařovalo nebe.

Vykřikli hrůzou a rozeběhli se k mostu, mladík napřed a dívka za ním. S pohledem upřeným na plameny dorazil k místu, kde býval most uchycen. Stále v pohybu příliš pozdě spatřil, že tam již nevisí… děsivý, do morku kostí pronikající výkřik, a sletěl do hrozivé hlubiny.

Černé oko přiběhla těsně za ním, ale jeho výkřik a pád ji varoval. Dokázala se ještě zarazit, zastavila se a dívala se do zející černé propasti, jako by tomu nedokázala uvěřit.

Vtom se vedle ní vzpřímila temná mormonova postava a ozvalo se: „Je tvůj ženich dole? I ty tam skončíš! Celý tvůj kmen se smaží a já teď zpečetím tvůj osud!“

Tehdy se ukázala indiánská krev, která dokázala ztuhnout v nejvyšší hrůze jen na jediný okamžik. Jeremiáš ještě ani nedomluvil, když Intah-tikila udělala krok dozadu a zvolala: „Tos udělal ty, ty netvore? Táhni si dolů sám!“

Skočila po něm, než se stihl pohnout… Mocný úder, nepopsatelný řev z jeho úst… a zřítil se za svou rozdrcenou obětí.

Černé oko se zhroutila. Sepjala ruce a strnule se dívala na druhou stranu.

Plameny tvořily jedinou vlnící se masu. Pobíhaly v ní tmavé body. Byli to lidé a zvířata. Lidé vybíhali za jekotu ze svých chatrčí. Spása by ovšem nastala, jen pokud by dorazili k mostu, ale již po několika krocích oslepení a spečení padali k zemi. Jen zlomek se jich dostal na místo, kde byl most. Oheň je zahnal do hlubiny kaňonu.

Řehtání, štěkání, jekot, řev a volání sláblo a sláblo a nakonec zcela utichlo. Pouze jediný hlas byl slyšet – hlas plamenů, hluboký a tlumený hukot, který se podobal vzdálenému příboji moře.

Vrcholy stromů byly pryč a oheň se teď zmocnil kmenů a prokousával se stále hlouběji. Jasně zářící kouř se točil vzhůru a vytvářel nad požárem velké a těžké, černé mraky, kterými se míhaly jiskry. Mraky klesaly stále níž a vypadaly, že plameny zatlačují. Kmeny už neplápolaly, pouze žhnuly a černaly.

Nakonec i kmeny dohasly, jen tu a tam se ještě zajiskřilo, pak noc, hroznou noc smrti, zahalil hustý, dusivý kouř.

Když ranní slunce ozářilo místo zkázy, seděla Černé oko dosud na stejném místě. Její bolest byla taková, že už nedokázala plakat, vzdychat či cokoliv říct.

Chraplavý křik supa ji probudil z jejího duševního ustrnutí. Vstala a potácela se pryč kolem pramene dál a dál, až po několika hodinách dosáhla dna kaňonu, ve kterém ležel mormon se svými oběťmi. Tam seděla celý den a noc vedle znetvořených ostatků svého milého.

Následujícího dne se objevila na estancii del Trigo. Byla jen svým vlastním stínem. Monotónně a zdánlivě bez zájmu vyprávěla, co se stalo.

Obyvatelé jí nabídli jídlo a pití, ale ona jen zavrtěla hlavou. Nechtěla ani potravu, ani žádný nápoj a odmítala jakékoliv utěšování. Odešla a od té doby ji nikdo neviděl.

Od toho dne se té skalní rozsedlině říká Caňón de los Cochisos, Kaňon Apačů Kočisů, a kamenné stěně nad ním Peňa del Asesinato, Vražedná skála.

Z německého originálu Die Rache des Mormonen dostupného na internetové adrese
http://www.karl-may-gesellschaft.de/kmg/primlit/erzaehl/reise/mormone/mormonen.htm
přeložil a k publikaci připravil Ondřej Majerčík, Praha, 2015

Translation © Ondřej Majerčík, 2015

Budu vděčný za oznámení nalezených chyb či za jiné návrhy na zlepšení. Můžete využít e-mail majerco@seznam.cz. Děkuji.