Vladimir Tadej

Filmový architekt a scénograf

Vladimir Tadej se narodil 9. května 1925 v chorvatském městě Novska. Jeho maminka Marie Novotná pocházela z Brna. V roce 1945 odmaturoval na záhřebském reálném gymnáziu a ještě téhož roku začal studovat architekturu na univerzitě v Záhřebu. Již v roce 1947 získal místo u produkční společnosti Jadran film a spolupracoval jako asistent scénografa na prvním poválečném chorvatském filmu Živjet će ovaj narod. O dva roky později se stal vedoucím architektem a navrhoval stavby k mnoha významným jugoslávským i koprodukčním filmům, např. Zastava (1949), Samo ljudi (1957) či Bitka na Neretvi (1969). V roce 1958 se jako scénograf podílel na natáčení hudební komedie Hvězda jede na jih, která byla prvním filmem československo-jugoslávské koprodukce. Od druhé poloviny padesátých let se Tadej zabýval také návrhem kostýmů, jeho práci můžeme vidět v téměř dvou desítkách filmů, třeba v již zmiňovaných snímcích Samo ljudi a Bitka na Neretvi.

V letech 1963-1968 působil jako scénograf při natáčení snímků o Vinnetouovi, kde sbíral první zkušenosti s žánrem westernu. S výjimkou staveb pro Poklad na Stříbrném jezeře a Petrolejového prince, které jdou na konto jeho kolegy Dušana Jeričeviće, navrhnul Tadej stavby pro všechny vinnetouovky natočené v koprodukci s Jadran filmem (Vinnetou, Vinnetou - Rudý gentleman, Mezi Supy, Old Surehand, Vinnetou - Poslední výstřel, Vinnetou a Míšenka Apanači, Old Firehand, Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti). Při realizaci jeho představ mu pomáhalo mnoho vynikajících řemeslníků - zedníci, malíři, patinéři, dekoratéři a truhláři, kteří v rekordně nízkém čase postavili celá westernová města, farmy, indiánské vesnice i legendární apačské pueblo na planině nad řekou Zrmanjou. Sám Vlado Tadej zdůrazňuje, že jeho působení v mayovkách patří k nejkrásnějšímu a nejúspěšnějšímu období v celé jeho kariéře. Na poslední mayovce Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti spolupracoval i se svým osmnáctiletým synem Borisem, který se později podílel jako patinér, rekvizitér a scénograf na výrobě padesáti převážně koprodukčních filmů (v současné době je Boris Tadej v invalidním důchodu).

Vladimir Tadej je také zakladatelem školy animovaného filmu a uznávaným autorem románů pro děti. Napsal zhruba tři desítky scénářů animovaných filmů, mimo jiné pro snímek Cowboy Jimmy, jenž byl v roce 1957 na filmovém festivalu v Pule oceněn Zlatou arénou. Spolu s kolegy Željkem Senečićem a Dušanem Jeričevićem založil scénografickou školu. Vlado Tadej se prosadil také jako režisér. V roce 1970 režíroval dětský film Družba Pere Kvržice, který dodnes patří k nejsledovanějším chorvatským filmům. Jeho nejlepším dílem je bezpochyby válečný snímek Hitler iz našeg sokaka (Nebezpečný klaun, 1975), za který byl na festivalu v Pule oceněn Stříbrnou arénou. V roce 1984 režíroval dětský sci-fi snímek Tajemství staré půdy, který se natáčel mimo jiné ve zlínských ateliérech. Vladimir Tadej natočil rovněž tři desítky dokumentů o válce v bývalé Jugoslávii. V roce 2005 získal za své celoživotní dílo cenu Vladimira Nazora. Příznivcům filmových mayovek lze doporučit jeho knihu Auf den Spuren Winnetous in Kroatien, v níž se zabývá nejen lokalitami natáčení, ale přidává k dobru i pár historek z natáčení.

Dne 25. května 2010 vznikl v chorvatském Záhřebu exkluzivní rozhovor s mayovským architektem Vladimírem Tadejem o natáčení filmových mayovek. Otázky kladl Jan Koten, za kamerou stál Róbert Sobotovič.