Mayovky na Internetu

Děkuji, Mistře Krume

Smutná zpráva o odchodu Mistra Kruma mě téměř okamžitě přiměla zamyslet se nad tím, co pro mne jeho osoba znamenala. Uvědomil jsem si, jak bylo setkání s ním pro mne důležité a kolik neopakovatelných chvil jsem díky němu prožil. Pokaždé když jsem se s ním během posledních deseti let loučil, vždy jsem poděkoval za čas, který mi věnoval, ale nikdy jsem si netroufl mu říci, jak zásadní význam má v mém „mayovském“ životě.

Gustav Krum u Policerů v České Lípě. | Foto: Jan PolicerGustav Krum u Policerů v České Lípě. | Foto: Jan PolicerGustav Krum ve své pracovně. | Foto: Jan PolicerGustav Krum ve své pracovně. | Foto: Jan PolicerGustav Krum ve své pracovně. | Foto: Jan Policer

První setkání s Mistrem Krumem jsem prožil v deseti letech, tak jako mnozí, při četbě knih, které ilustroval. V mém případě to byl cyklus Ve stínu Padišáha a Old Surehand z nakladatelství Olympia. Myslím, že mé následné „prokletí“ Karlem Mayem a jeho světem je dáno i fantastickými ilustracemi Mistra Kruma. Byl jsem nadšený z jeho ztvárnění Old Shatterhanda a Vinnetoua, kteří v knize Old Surehand byli jiní, než jsem je znal z kina. Nesrovnával jsem podobu Pierra a Lexe s ilustracemi, ale Mistr Krum mi otevřel nový pohled do světa Karla Maye. Jen ten Vinnetouův „drdol“ mi v těch deseti nešel na rozum (teprve později jsem se dočetl, že to byl Karel May, kdo Vinnetoua takto popsal). Pak přišly na řadu další mayovky: Petrolejový princ, Poklad ve Stříbrném jezeře, Mahdí… Ale nejen mayovky. Úžasný svět dobrodružství spolutvořil Mistr Krum i v knihách Jaroslava Foglara, Zdeňka Zapletala a dalších. Díky Mistře Krume.

Jednoho dne se mi dostaly do ruky dva díly seriálu Vinnetou z časopisu Zápisník. Nechápal jsem. U nás vyšlo někdy něco tak úžasného? Ale jak získat další díly? Později se má sbírka tohoto komiksu rozrostla do počtu asi šest dílů. Bylo mi deset, jedenáct a po nějaké době jsem se smiřoval s tím, že žádné další díly mít nebudu a ani je neuvidím.

Velká kniha Gustava Kruma

Někdy na přelomu tisíciletí jsem o trochu více zatoužil mít tento kreslený skvost celý. A tak mne napadlo, že nejlepší bude zkusit to u zdroje. Zjistil jsem si adresu a telefon a vytočil číslo akademického malíře Gustava Kruma. K mému nesmírnému překvapení se ze sluchátka ozval tak charakteristický hlas: „ Prosím Krum“. Po vyznání z obdivu k jeho dílu jsem se dozvěděl, že originály seriálu se Mistrovi nevrátily kompletní a má tak k dispozici pouze ucelené vydání ze Zápisníku. Spojil jsem se s nakladatelstvím BB Art, sekcí komiksů a pokoušel se vzbudit zájem o Mistrovo dílo. To se podařilo a došlo ke kontaktu nakladatelství a Mistra Kruma. Bohužel první vyjádření nakladatelství nebyla povzbudivá. Kopie ze Zápisníku prý nebyly dostatečně kvalitní. Mistr mne pozval, abych se přijel na celý seriál podívat k němu domů do Prahy. Neváhal jsem ani minutu.

Setkání s legendou

Byl to zvláštní pocit. Přijetí Gustavem Krumem i jeho ženou bylo úžasné. Nikdy nezapomenu na okouzlení z místa, kde vznikaly všechny ty slavné obrázky. Ateliér, místnost, kde Mistr tvořil, rozkreslené obrázky na stole, další kresby na prkně, spousta barviček, pušky nade dveřmi, plakáty z výstav, množství knih o malířství a umění, obrazy na zdech, to vše na mne opravdu silně zapůsobilo.

Od svých deseti jsem byl ve světě mayovek sám, bez kamaráda, spojence, který by byl zaujatý podobně jako já. A teď jsem seděl u jednoho z mé „Velké trojky ilustrátorů“ - Burian, Konečný, Krum - doma. Byl jsem doma u člověka, který pro mne bude vždy spolutvůrce světa dobrodružství a především světa Karla Maye. A to mi hned při jedné z prvních návštěv povídá: „Neznáte doktora Kotena?“ Dal mi kontakt, já Honzovi zavolal… a už jsem na Maye nebyl sám. Díky Mistře Krume.

Prohlédli jsme to odpoledne nejen seriál Vinnetou, ale i obrovské množství Mistrových originálů. Byl jsem jako v Jiříkově vidění. Procházeli jsme se spolu po balkánských roklinách, amerických prériích a pampách, probírali kolení výstřel i hlubokou roklinu, ve které zahynul Žut. A při tom všem byl s námi Karel May.

Hned po první návštěvě jsme se s Mistrem domluvili, že zkusíme seriál sami ofotit na barevné kopírce, abychom viděli, jaká bude kvalita. S ohledem na pražské ceny a rozsah díla jsme se rozhodli zkusit to u nás v České Lípě. A tak přijeli Krumovi k nám. Strávili jsme několik hodin v copy servisu a pečlivě dohlíželi na dobrou kvalitu kopií. Jedna série pro něj a druhá pro mne. Potom jsem mohl Krumovi přivítat i u nás doma. To bylo krásné odpoledne! Probírali jsme se knihovnou (především mayovkami), porovnávali ilustrace a samozřejmě jsem si nechal spoustu knih podepsat. Kvalita kopií byla velice dobrá, a tak jsem znovu zavolal do BB Artu. Nakonec vše dobře dopadlo a Velká kniha Gustava Kruma po čase vyšla (navíc i s dalšími seriály). Měl jsem z toho velkou radost a jako dík za to malé zprostředkování jsem knihu dostal z BB Artu jako dárek. Kopie, které jsme nechali zhotovit, tak drobně ztratily svůj smysl, avšak pro mne s ohledem na to, že jsem měl doma Mistra Kruma, svůj smysl budou mít navždy. Díky Mistře Krume.

Babel und Bibel. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana PoliceraApačské pueblo. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana PoliceraMistrovo dílo. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana PoliceraMistrovo dílo. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana PoliceraMistrovo dílo. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana Policera

Během následujících let jsem Krumovi navštěvoval sám nebo s rodinou i několikrát za rok. Vždy to byl zážitek. Byli jsme pokaždé mile přijati a strávili zde mnoho nezapomenutelných hodin. Šíře témat, o kterých jsme s Mistrem hovořili (já především naslouchal), byla obrovská. Doslova jsem nasával jeho vyprávění o umění, malířích, historii atd. Nejčastěji jsme však probírali naši společnou vášeň - Karla Maye a vše, co s ním souvisí. Prohlíželi jsme fotky z filmových mayovek a rozebírali je. Mistr také vzpomínal na své okouzlení filmem Durch die Wüste. Těšil se na to, až pojedou do Jihlavy a film Pouští si pustí s přítelem Bulantem.

Mistr se v Mayovi skutečně vyznal, miloval ho. Měl velkou radost, když se o něm dozvěděl něco nového. Poté, co jsem mu věnoval nahrávku Karl May und die Musik mi napsal: „… Neměl jsem tušení, nejmenší představy, jak Mayovy skladby znějí. Trochu jsem se obával, že uslyším skladby nadaného diletanta. Můj úžas rostl a rostl. Slyšel jsem klavír, varhany, harfy, zpěv a nakonec hlas „Hakawati“ korunoval dílo. Můj dojem: vize – koncertní síň konce 19. století, secesní interiér… nedělní, nebo sváteční večer... Ave Maria, cítím tichou melancholii, slyším slova jako noc, večer,… slyším varhany, chorál, harfy, strohé úryvky z dramatu „Babel und Bibel“. Scénický obraz: pozadí zříceniny babylonské věže… A nakonec Hudba Böttchera: Burian v hudbě…

Úžasné bylo také jeho vyprávění o příteli Burianovi, o společných výletech do přírody, o tom, jak oba malovali stejnou scenérii a pak srovnávali svá díla. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem si nedělal poznámky, nebo Mistrovo vypravování nenahrál. Probírat se s Mistrem velkými deskami, ve kterých měl pečlivě rozděleny originály svých ilustrací podle jednotlivých titulů, bylo úžasné. Díky Mistře Krume.

Když jsme v roce 2004 s Mistrem prohlíželi Traumwelten - Bilder zum Werk Karl Mays Band I, hned jsme špekulovali, jestli v dalším díle bude také Krum. Shodli jsme se, že nejlepší je zeptat se. Trvalo to ještě sice dlouhých šest let, ale kniha Traumwelten - Bilder zum Werk Karl Mays Band III v roce 2010 vyšla. Byl jsem opravdu nesmírně mile překvapený, že si v Karl-May-Verlag na můj dopis vzpomněli a kniha mi přišla loni k Vánocům jako dárek. Díky Mistře Krume.

Krásné setkání bylo s Mistrem a jeho blízkými v Radebeulu na vernisáži. Jsem si jistý, že Mistr Krum i Karel May měli z výstavy a tohoto povedeného dne velikou radost.

Třetí a snad tou nejdůležitější knihou je kniha Gustav Krum, jejímž autorem je Mgr. Vladimír Prokop. I tuto knihu jsem dostal, neboť jsem měl tu obrovskou čest malinkým dílkem spolupracovat s autorem, dodat mu fotografie, Mistrovy obrázky, které mám ve sbírce a některé další materiály. Jsem nesmírně hrdý, že v knize o Mistru Krumovi mám své jméno a své fotky. Díky Mistře Krume.

Gustav Krum – „Skromnost, um a pokora“

Když se Krumovi přestěhovali z Prahy do Jihlavy, došlo bohužel k přerušení našich pravidelných návštěv. Naše poslední setkání s Mistrem proběhlo v roce 2009 v Jihlavě. Právě z něj je přiložené video. Bylo skvělé vidět Mistra Kruma v centru zájmu tolika lidí, vidět jeho radost. A i když ho ruka moc neposlouchala, podepisoval a podepisoval… Rozloučili jsme se s Krumovými s tím, že se zase brzy uvidíme. Netušil jsem, že se s Mistrem vidíme naposledy. Události příští tomu chtěly, že v roce 2010 jsme se do Jihlavy nedostali.

Do věčných lovišť

A pak přišla ta smutná zpráva, že v pondělí 21. března 2011 Gustav Krum odložil svou pozemskou paletu navždy. Mistra Kruma jsem znal osobně posledních jedenáct let a vím, že to byl nejen skvělý ilustrátor a malíř, ale především úžasný člověk. Byl jsem svědkem toho, s jakou láskou o něj pečovala v době nemoci jeho žena a jaká domácí pohoda u nich vládla. Stesk a smutek ustoupí před vzpomínkami a budou to vzpomínky radostné. Vždyť i dílo Mistrovo je krásné a radostné. Zásluhou Gustava Kruma je na světě trochu víc krásy, lásky a dobroty. Díky Mistře Krume.

Jen mne tak napadá, jak asi proběhlo před několika dny setkání na nejvyšší úrovni: Krum, Burian, Barker... a samozřejmě May. Úžasná společnost.

Rozloučení

Mistře Krume, díky za svět, který jste stvořil. Díky za určování směru mé fantazie, když se vydávám do mayovských prérií a pouští, když bloudím foglarovskými uličkami Stínadel nebo cválám do boje s křižáky. Díky za Váš um a pokoru, s jakou jste vždy přistupoval k dílům autorů, které jste ilustroval. Vaše obrázky budou pro mne navždy neodmyslitelně a nenahraditelně patřit k těmto knihám, s nimiž vytvářejí dokonalou jednotu a celek. Děkuji Vám, Mistře, za všechny krásné společné chvíle, za úžasné novoroční obrázky i za Vaše věnování, která jste vepsal na kresby, které jste mi dal. Nikdy nezapomenu na Vaše vyprávění, humor, nadšení, radost a veliké a krásné dílo. Děkuji Vám za to, že i Vaší zásluhou jsem zůstal věrný Mayovi, Foglarovi, Zapletalovi a dalším. Jak správně již mnozí řekli a napsali, totiž, že k četbě knih těchto autorů musí člověk zůstat uvnitř navždy mladý. Jsem rád, že také díky Vám, Mistře, se to daří i mně.

Mistrovo dílo. | Il. Gustav Krum. Archiv Jana PoliceraPřání. | Archiv Jana PoliceraS Krumem v Radebeulu. | Foto: Jan PolicerVýstava v Jihlavě. | Foto: Jan Policer

Lidský život se skládá z žití i smrti, jak krásně popsal J. V. Sládek v jedné ze svých básní. Myslím, že se její slova na závěr mého poděkování Mistru Krumovi hodí:

Z osudu rukou vzal jsem svůj los,
jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.
Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas
a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas.
Vzklíčí a roste, dá zrno a dost;
jak ono na zemi jsem jenom host.
V zem, jež ho vydala, schýlí se klas;
– kdes v boží zahradě vyrostu zas.

S vděčností Jan Policer

Autor článku - Mgr. Jan Policer, vytvořeno dne 10.4. 2011