Heinrich Gotthold Münchmeyer

Heinrich Gotthold Münchmeyer (1836-1892), původně tesařský tovaryš a muzikant po vesnických tancovačkách, založil svůj Nakladatelský a kolportážní obchod roku 1862 společně se svým starším bratrem Friedrichem Louisem (1829-1897). Postupem let se z firmy stal jeden z největších kolportážních podniků Německé říše s filiálkami v Berlíně a Hamburgu. Prodej sešitových románů obstarávali pověření kolportéři dokonce i v New Yorku a Chicagu. Po smrti Heinricha Münchmeyera převzala obchod nakladatelova manželka Pauline, roku 1899 ho však prodala i se všemi právy Adalbertu Fischerovi.

Časopisy redigované Karlem Mayem

S Mayem začal nakladatel spolupracovat v březnu roku 1875, kdy ho pověřil redigováním časopisu Der Beobachter an der Elbe (Pozorovatel na Labi). Týdeník s podtitulem Zábavné listy pro každého vycházel v četných regionálních vydáních v letech 1873-1875 a začínající autor v něm zveřejnil novely Vanda a Gitano. Po zániku časopisu založil dva nové týdeníky: Schacht und Hütte (Šachta a hutě) a Deutsches Familienblatt (Německý rodinný list). V prvně jmenovaném listu, který byl určen horníkům, hutníkům a strojírenským dělníkům, vycházely biografické, historické a populárně-vědecké články, morálně poučná pojednání a různé zajímavosti, na které May narazil v odborných knihách a časopisech. Uveřejnil zde také svá Zeměpisná kázání, která s náboženským prvkem poskytují fakta o vesmíru a Zemi. Kvůli velmi omezenému okruhu čtenářů časopis Schacht und Hütte již po roce zanikl. Týdeník Deutsches Familienblatt vycházel v letech 1875-1877. V prvním ročníku May uveřejnil své první dobrodružné příběhy Inn-nu-woh, indiánský náčelník a Old Firehand a také několik humoresek, jako např. Kousek starého Dessaváka, Masopustní bláznění či Na ořešácích.

Posledním časopisem, který May redigoval před svým odchodem od Münchmeyera v roce 1877, byl týdeník Feierstunden am häuslichen Heerde (Sváteční chvíle u domácího krbu). Jediný ročník Beletristického zábavného listu pro všechny stavy, jak zněl podtitul časopisu, vyšel v letech 1876-1877 a také zde May uveřejnil některé své příspěvky, např. orientální příběh Leilet či román Der beiden Quitzows letzte Fahrten (Poslední jízdy obou Quitzowů).

Kolportážní romány Karla Maye

Roku 1882 došlo mezi spisovatelem a nakladatelem k obnovené spolupráci. May přijal Münchmeyerovu nabídku na dodání románu o rozsahu sto sešitů po 24 stranách. Po dosažení nákladu 20.000 výtisků měla práva připadnout zpět autorovi. Za každý sešit měl Münchmeyer zaplatit honorář ve výši 35 marek. Podmínky byly dohodnuty pouze ústně, což mělo později pro Maye neblahé důsledky. První sešity románu Waldröschen oder Die Rächerjagd rund um die Erde (Lesní růžička aneb Pronásledování kolem zeměkoule) začaly vycházet na podzim roku 1882. Román, napsaný pod Mayovým pseudonymem Capitain Ramon Diaz de la Escosura, zaznamenal u čtenářů nevídaný ohlas a Münchmeyer se rozhodl ve vydávání pokračovat. Aniž by to Karl May tušil, nakladatel výrazně překročil dojednanou výši nákladu a na Lesní růžičce vydělal okolo pěti milionů marek. V porovnání s tím byl honorář 3.815 marek, vyplacený Mayovi za román o rozsahu 2612 stran, směšný.

Do roku 1888 napsal May pro Münchmeyera další čtyři rozsáhlé romány. Ještě během vydávání Lesní růžičky vycházel v týdeníku Deutscher Wanderer (Německý poutník) román Die Liebe des Ulanen (Hulánova láska), formou kolportáže se pak šířily Der verlorene Sohn oder Der Fürst des Elends (Ztracený syn aneb Kníže bídy), poté Deutsche Herzen, Deutsche Helden (Německá srdce, němečtí hrdinové) a nakonec Der Weg zum Glück (Cesta za štěstím). Všechny romány s výjimkou Hulánovy lásky byly ilustrované a o rozsahu cca 2.500 stran. Od roku 1901 vydával všechny romány i přes Mayův výslovný zákaz nový vlastník firmy Adalbert Fischer. Vycházely ve velmi hezké úpravě ve formě sešitů i knižně v edici "Karl May's Illustrierte Werke" (Ilustrovaná díla Karla Maye).

Rok	Ukázka	Kolportážní romány
1882		Waldröschen oder Die Rächerjagd rund um die Erde Lesní růžička aneb Pronásledování kolem zeměkoule Román napsaný pod Mayovým pseudonymem »Capitain Ramon Diaz de la Escosura« vycházel od prosince 1882 do srpna 1884. Vyšel ve 109 sešitech, měl 2612 stran a byl barevně ilustrovaný.
1883		Die Liebe des Ulanen Hulánova láska Román vycházel od září 1883 do října 1885 v týdeníku Deutscher Wanderer pod pravým jménem autora. Vyšel ve 107 sešitech a měl 1724 stran.
1884		Der verlorene Sohn oder Der Fürst des Elends Ztracený syn aneb Kníže bídy Román vycházel anonymně od srpna 1884 do července 1886. Vyšel ve 101 sešitech, měl 2411 stran a byl ilustrovaný.
1885		Deutsche Herzen, Deutsche Helden Německá srdce, němečtí hrdinové Román vycházel anonymně od prosince 1885 do ledna 1888. Vyšel ve 109 sešitech, měl 2610 stran a byl ilustrovaný.
1886		Der Weg zum Glück Cesta za štěstím Román vycházel anonymně od července 1886 do srpna 1888. Vyšel ve 108 sešitech, měl 2616 stran a byl ilustrovaný.