Jel jsem na východ, slunce mi zahřívalo hruď a můj ocelový oř o čtyřech kolech místo kopyt se hnal po dé jedničce rachotě rytmem speed-metalového bubeníka. Jak jsem se blížil kolem dvojího pohřbu a zatáčkou k parkovišti pod westernovým městem, všiml jsem si ve zpětném zrcátku muže na motorce. Tvář měl zakrytou šátkem s motivem slovenské vlajky a lepil se mi na záď vozu. Nájezdník z východu? Nikoliv. Když uchopilo parkoviště kola mého vozu do své blátivé náruče, vystoupil jsem a pozdravil se s motorkářem, ze kterého se vyklubal kolega fanoušek Robino Sobotovič.
O chvíli později naši partu rozšířili Jiří Rohlíček (Vinnetou) s doprovodem a Pavel Rufr s rodinou. Během následující necelé hodiny jsme se rozrostli na nějakých šestnáct či osmnáct účastníků a obsadili jsme Saloon Four Roses, kde jsme byli jako nějací VIP obsluhováni samotnou spolumajitelkou areálu. Zbytek města byl okupován bublajícími stroji motorkářů, kteří zde pořádali sjezd. Na hranici mezi jejich a naším územím se pak usadil beduín, který zde rozbil stan a prodával exotické kávy a čaje.
V relativním klidu Four Roses (i když se rachot mašin drsňáků nesl až k nám) jsme zkoukli záběry ze zákulisí natáčení, a pak krátký film, ve kterém Robino a Rohlíčkovi natočili znovu některé scény z filmů. Například odjezd Vinnetoua v rakvi mi přišel velice vtipně provedený. Na závěr Honza promítl řadu skenů originálů mayovských kreslířů.
Všechno to bylo pěkné, ale duše dobrodruha mě táhla do místní rezervace dinosaurů. Prošel jsem kolem malé banky s krásnou bankéřkou a zamířil do temnoty lesní stezky, která vedla do říše prehistorických příšer. Vstup hlídal rozzuřený ceratosaurus. Prosmýkl jsem se kolem něj dále do hlubin lesa. Po straně se ozvalo vřískání, které přehlušilo i šumění vodopádu. Mezi stromy jsem zahlédl poletujícího dravce. Prchal jsem dál kolem potvor - pryč z tohoto nebezpečného prostoru!
Den se nachýlil k večeru a nastal čas vyrazit. Naše malá skupina se rozloučila a vyrazili jsme do svých domovů. Jel jsem na západ, slunce mi zahřívalo hruď a svět byl zalit zlatým světlem zapadajícího slunce.
* * *
Rád bych poděkoval Honzovi Kotenovi, že akci opět zorganizoval, a také provozovatelům městečka, že nám opět dovolili usadit se na den v jejich areálu.
Autor článku - Belenor, vytvořeno - 5. 5. 2013.