Historicky nejčtenější časopis pro mládež přináší nejžhavější informace ze showbyznysu, rozhovory s idoly teenagerovských srdcí, poutavé reportáže, novinky z oblasti módy, sportu, techniky, internetu a mobilní komunikace. V roce 2006 oslavil již 50. narozeniny! První číslo s podtitulem Magazin für Film und Fernsehen (Magazín pro film a televizi) se na pultech německých kiosků objevil 26. srpna 1956 a stálo tehdy 0,50 feniků.
Od roku 1959 se v Bravu pravidelně objevují tzv. Starschnitty. Týden co týden vycházejí jednotlivé části plakátu, po jehož slepení můžete mít doma svou oblíbenou hvězdu v životní velikosti. Po prvním plakátu s Brigitte Bardot následovali Peter Kraus, Conny Froboess, Elvis Presley, Freddy Quinn a spousta dalších hvězd z oblasti filmu, televize a hudby, mezi nimiž samozřejmě nechyběli ani Vinnetou, Old Shatterhand a Nšo-či. V letech 1962 – 1971 nevyšlo snad jediné číslo, které by nepřinášelo zprávy o Pierru Briceovi a Lexi Barkerovi. Do dnešního dne se Pierre Brice objevil celkem čtyřiatřicetkrát na titulní straně, předčily ho pouze takové hvězdy jako Britney Spears, The Beatles, Backstreet Boys, Elvis Presley a David Hasselhoff.
Obzvláště oblíbenou zůstala do dnešního dne tzv. Bravo Otto-Wahl, tedy čtenářská volba nejúspěšnějšího umělce roku. Toto ocenění si získalo jméno po celém světě a mnohými je srovnáváno i s takovými cenami jako jsou Oscar, César, Emmy a Grammy. Historie ceny Otto se píše od samého počátku vydávání časopisu Bravo, zaměřeného tehdy převážně na film a televizi. V časopise pravidelně vycházela rubrika "Jetzt rede ick!", kterou psal fiktivní osvětlovač Otto, oděný do červených montérek. S berlínským dialektem informoval čtenáře o novinkách ze světa šoubyznysu. Své nejoblíbenější herce a herečky si čtenáři poprvé zvolili v roce 1957. Zlatou medaili s vyraženým osvětlovačem Ottou získal James Dean, stříbrnou Horst Buchholz a bronzovou Burt Lancaster. Z ženských osobností si zlato odnesla Maria Schell, stříbro Gina Lollobrigida a bronz Romy Schneider. V té době ještě nikdo netušil, že se Otto stane jedním z nejčestnějších ocenění na světě.
Postupem času přibývaly další kategorie jako Nejoblíbenější zpěvák či Nejoblíbenější TV-hvězda. V roce 1966 bylo rozhodnuto nahradit medaile, které připomínaly spíše medaile z olympiády, soškou. Vítězný návrh Hanse Helda, představující malého roztomilého Indiána (důsledek mayománie), je i s podstavcem vysoký 30 cm, váží 2.500 gramů a stojí okolo 700 euro. V průběhu let se počet kategorií rozrostl na současných jedenáct, oceňuje se např. nejoblíbenější sportovec, moderátor či rocková skupina. Od roku 1957 do roku 2005 byla cena udělena celkem 1.281 krát a získalo ji 581 hvězd. Rekord Brava v počtu obdržených zlatých sošek Otto drží francouzský představitel Vinnetoua Pierre Brice, který jich získal celkem devět. Mimo to má ve sbírce také bronzového a stříbrného Indiána.
Bravo se postupem času rozšířilo i za hranice Německa, nejprve v originální verzi a později i v jazykových mutacích. V současné době časopis vychází také v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Španělsku, Portugalsku, Mexiku, Srbsku, Rusku a v České republice. První, ještě československé "Bravíčko" se objevilo na stáncích 26. října 1991.
Dne 26. srpna 2006 vyšla v Německu obrázková kniha k 50. narozeninám časopisu Bravo, kterou vydal Teddy Hoersch. Motto zní: "Was haben Tokio Hotel und Winnetou gemeinsam?" ("Co mají Tokio Hotel a Vinnetou společné?"). Kniha, která má celkem 784 stran a stojí 58 euro, se zabývá padesátiletou historií BRAVA, podává informace o jeho nejslavnějších rubrikách jako "Starschnitt", "Fotolovestory" či "Poradna Dr. Sommera", dočtete se zde o hvězdách, jakými byli např. Elvis Presley, Beatles, Rolling Stones, ABBA, Nena, Madonna a Take That a samozřejmě také Vinnetou a Old Shatterhand. Svazek je doplněn také mnoha fotografiemi, anekdotami, analýzami a vzpomínkami...
Pokud není v závorce uvedeno jinak, jedná se o vítěze kategorií Nejoblíbenější herec a Nejoblíbenější herečka. Kategorie Nejoblíbenější zpěvák je označena písmenem "z" v závorce. Ve výčtu jsou uvedeni pouze herci a herečky z filmových mayovek.
Rok | Zlatý Otto | Stříbrný Otto | Bronzový Otto |
---|---|---|---|
1964 | - - - | - - - | Pierre Brice |
1965 | Pierre Brice a Marie Versini | - - - | Lex Barker |
1966 | Pierre Brice a Marie Versini | - - - | - - - |
1967 | Pierre Brice a Marie Versini | - - - | Uschi Glas |
1968 | Pierre Brice a Marie Versini | - - - | - - - |
1969 | Pierre Brice a Uschi Glas | Marie Versini | - - - |
1970 | Pierre Brice a Uschi Glas | - - - | Marie Versini |
1971 | Pierre Brice a Uschi Glas | Daliah Lavi (z) | - - - |
1972 | Uschi Glas a Daliah Lavi (z) | Pierre Brice | - - - |
1972* | Uschi Glas | - - - | Terence Hill a Daliah Lavi (z) |
1973 | Uschi Glas | - - - | Terence Hill a Daliah Lavi (z) |
1974 | Terence Hill | Uschi Glas | - - - |
1975 | Terence Hill | - - - | - - - |
1976 | Pierre Brice | Terence Hill | Uschi Glas |
1977 | Pierre Brice | Uschi Glas | Terence Hill |
1978 | - - - | - - - | Pierre Brice |
1980 | - - - | Terence Hill | - - - |
1985 | - - - | - - - | Götz George |
(*) není chybou, že je tato volba opět označena jako "Otto-Wahl 1972". V letech 1957 až 1972 se volba konala vždy na začátku roku, volily se však hvězdy z předešlého roku. Např. začátkem roku 1960 byly v "Otto-Wahl 1960" voleny hvězdy roku 1959. Kvůli přesunu termínu volby ze začátku roku na konec roku se v roce 1972 volilo dvakrát - při první Otto-Wahl byly na jaře roku 1972 zvoleny hvězdy roku 1971, při druhé volbě konané koncem roku 1972 byly zvoleny hvězdy roku 1972. Následující volby se pak konaly vždy v zimě.
Použitá literatura:
(Autor článku - Zatinka, poslední aktualizace 1.2. 2009)