Old Surehand
Zakladatel: jana
| << | < | > | >> |
| jumadzi 31.01.2019 11:09 |
Děkuji za pokárání i když tato diskuze byla už asi hluboko umístěna. Každopádně se můžeme těšit letos před Vánoci na modernizaci Old Surehanda od TaM z roku 1931 s použitím Ulrichových ilustrací, nově rozděleno do dvou svazků a právě bez povídek s uprostřed románového cyklu což pro mě vlastníka Zajati na moři a Lesní Růženky je jedině dobře protože to neodvádí od hlavní dějové linky a neubírá na dobrodružnosti samotného příběhu o osudu Old Surehanda. |
 Zeta 29.01.2019 13:45 |
Jumadzi: Odpovim na tvuj prispevek tady, jak spravne upozornuje Belenor, at nejsou duplicitni temata. Mam "radsi" verzi s vlozenymi povidkami, tzn. Navrat. Poprve jsem cetla Old Surehanda ve zkracenem vydani, osekanem i o krestanstvi OS, roman se mi hodne libil i tak, ale prave s povidkami mi prijde jeste lepsi, daleko vic dava smysl objeveni Pitta s Dickem a Treskowa u matky Thickove, vlastne i sama matka Thickova dostava trochu jiny rozmer nez ze to je jen hostinska... ALE! Jsem rada, ze napoprve jsem cetla roman bez vlozenych povidek, vim, ze bych je preskakovala, protoze hlavni jsou prece V a OS a jejich pribeh! Asi jsem z tech, co si musi hledat cestu postupne, az na druhe nebo treti precteni kazde mayovky ocenuji vsechny postavy, co se ruzne potloukaji po zapade, vsimam si drobnosti a detailu a pokazde pri cteni "objevim" neco noveho :) Naposledy upraveno: 29.01.2019 17:58, Zeta |
Zeta 17.05.2017 13:46 |
Apanači: :)) Zatím se teprve rozhodujeme, jestli na podzim vyrazíme (vidím to tak na 70% že ano), ale problém spíš je, že jsem se zatím pohybovala jen na jihovýchodě, a tam odtud myslím May žádné příběhy bohužel nepsal :( Při zběžném pohledu na mapu ale koukám, že třeba St. Louis, odkud OS často začínal svoje dobrodružství není zas tak daleko - do Nashville pojedeme tak jako tak, a zpestřit si výlet např. cestou z Memphisu do St. Louis výletním parníkem nezní vůbec jako nereálný nápad :))) Naposledy upraveno: 20.05.2017 22:04, Zeta |
 Apanači 17.05.2017 10:41 |
Ďakujem za pekné príspevky, to sa dobre číta! Zeta, keď budeš na cestách, pls, môžeš si na nás spomenúť pri fotení? Nejaké fotečky súvisiace - akýmkoľvek spôsobom - s mayovkami... že by si potom niekde nazdieľala? |
Zeta 16.05.2017 21:41 |
Snad by to v případě rostlin nemuselo být tak zlé, troufám si tvrdit, že na území USA je drtivá většina flóry prozkoumána, zkatalogizována a uvedena do botanických příruček - když se dnes někde objeví nový druh, tak je to v Amazonii, Indonésii a podobných místech, v USA už dávno ne... |
| mescalero 15.05.2017 09:55 |
Současná meskalerská rezervace - myslím, že o K. Mayovi vědí jen nemnozí, 95% zdejších Apačů je K. May zcela ukraden. Nelze tu mluvit o Meskalerech, neboť rezervaci obývají Meskalerové, Čirikavové a Lipani (možná i potomci jiných kmenů, i neapačských, ale těch bude jen pár). Proto se tak "bojím" i bojím bez uvozovek jakéhokoliv čerpání informací o kultuře Meskalerů u zdejších odborníků a specialistů. Ten, kdo by se ptal, by důsledně musel trvat na tom, že chce vědět něco o Meskalerech tak do r. 1885 - jakmile by nějaký kmenový specialista začal do výkladu tahat Geronima atd., musel by být přerušen a znovu důsledně upozorněn, že mi jde skutečně jen o historické Meskalery, ne o současnou mesk.-čirik. mišmaš. |
| mescalero 15.05.2017 09:46 |
Jen drobnosti - Navahové žili v tzv. hoganech, někdy i v týpích, v pueblech ne, tam je umísťuje T. M. Reid ve své místy fantasmagorii Lovci skalpů - ironickým je fakt, že Reid Navahy v r. 1847 jako kapitán dragounů navštívil: to jen dokladuje, že návštěva nějakých končin sama o sobě ještě z nikoho neudělá "odborníka" a znalce dané lokality a jejích obyvatel. |
 honza. 14.05.2017 22:46 |
Je to tak. Je pravda, že muslimský svět měl May víc "nastudovaný" než Ameriku (snad měl ve své knihovně k dispozici víc pramenů, třeba i onu knihu "Na Východ", taky je o ní na webu řeč, která přesně popisuje cestu "ve stínu pádišáha", jen opačným směrem a je tam i odbočka do Súdánu - "země Máhdího"), ale hlavně si myslím, ale je to pouze má spekulace, že měl Orient tématicky raději, přestože Vinnetou byl jeho bratr a hádží Halef "jen" sluha a průvodce ("...a ochránce, sídi!") |
Zeta 14.05.2017 22:20 |
A proč byste nikdy neviděl Ameriku? Letět tam není až tak drahé...cestování po US už něco stojí, to je fakt, ale zkrátka ten sen... Ardistan a Džinistan, tam ještě nejsem, ale úplně mi stačila ta část v prvním díle Pádišáha, o Babylonské věži. Athény a Řím, tam je pořád slunce a život, ale na březích Tigridu je to jenom zmar a poušť...V Athénách jsem 4 roky žila, a jakkoliv ta balkánská byrokracie, pomalost a důslednost (třeba dodnes musí člověk v každém formuláři vyplnit jméno otce - prostě "Hádži Halef...") mi občas (no tak dobře, docela často) vháněla do očí slzy totální bezmoci, tak mě to naučilo trpělivosti, a teď když čtu příbehy Kary ben Nemsího, jsou mi tím o hodně bližší. Popis toho, že na březích Tigridu jsou jenom trosky kdysi velkých staveb a velkých národů, a dnes si lidé staví chatrče ve stínu těch trosek ve mně zůstane hodně dlouho. A celkově mě při čtení Pádišáha mrazí z toho, že se za těch sto let až tak moc nezměnilo. Ženy pořád mají husté závoje, šííté a sunnité se nenávidí a ani Kara s tím nic nenadělá. Moc se mi líbila řeč Ajši - že je sice muslimka, protože musí, ale že je v podstatě nenávidí všechny. Naposledy upraveno: 14.05.2017 22:40, Zeta |
honza. 14.05.2017 21:14 |
Neviděl, neviděl a nikdy neuvidím. Nikdy jsem v Americe nebyl. Kdybych si mohl vybrat, pak Llano Estacado, které má v amerických vyprávěních Karla Maye mimořádné postavení. I když, jak jsem se díval na internet, už to není ona vražedná poušť, ale důmyslně zavodněný a využívaný kraj. Jenže co naplat - Llano je Llano (pro nás). A "brakový" autor a podobně? Tím ho ocejchovali za komunistů - a v duchu mu záviděli jeho století trvající úspěch u čtenářů - a o to urputněji ho cejchovali, včetně zkratkovitých zjednodušení "kradl a nikdy necestoval", hotovo dvacet. Až v dnešní době - a je to jistě i zásluha našich stránek - došel rehabilitace a uznání, které si zasloužil odjakživa. Znáte úvodní text "Ardistánu a Džinnistánu"? Někde jsem to tady už citoval, teď jen svými slovy: "A co obr islámu, jehož mohutná postava dřímá na hrudi tří světadílů? Pomalu protahuje své údy, zkouší sílu svých paží. Proti technické vyspělosti Západu postaví sílu kismetu a v tomto boji buď zvítězí nebo padne. A jeho zánik bude i zánikem nepřítele..." Tak nějak to napsal, už v roce 1905! To je přece proroctví jako hrom! Takže jakýpak "spisovatel pro děti" nebo "brakový autor"? |
Zeta 14.05.2017 20:03 |
"Ještě - ví se, že Karel May, než začal psát, velmi pečlivě nastudoval reálie doby a části světa, kde se jeho nový příběh měl odehrávat. Byl-li někdy trochu povrchní, pak jen v návaznosti příběhů (to asi pramenilo ze spěchu, ve kterém stále psal), ale určitě ne v tomhle směru. Jeho knihovna čítala na tři tisíce svazků a většinou jde o zeměpisné, národopisné a podobné knihy - byla to snad jediná literatura, kterou May četl." Čím víc mayovek mám přečtených, tím míň si myslím, že to je "čtení pro děti" a "braková literatura". Nevím, jestli bych dala destiletému dítěti do ruky knížku, ve které několik stránek zabírá popis toho, jak devadesátiletý člověk (byť padouch) byl skřípnut do stromu a po vysvobezní půl dne křičí bolestí, nebo jak hlavní hrdina -svázán- přihlíží vypálení haciendy a povraždění všech jejích obyvatel, případně jak vysvobozuje ženu, zasypanou do písku proto, aby se dívala, jak znepřátelený kmen ubije k smrti jejího manžela...Z dospělého pohledu zase ale naopak obdivuju Maye, že tyhle všechny (jakkoliv kruté) reálie nezamlčel, ale psal o nich. Dneska by mu to ani náhodou neprošlo. Měl k tomu všemu podklady, a jeho knihovna o 3000 svazcích, to musela být nádhera, ze které by se dalo čerpat dodnes... |
Zeta 14.05.2017 19:43 |
Honza: Díky moc! Pokud už byste posílal DVD, tak bych byla velmi vděčná i za ten nascanovaný slovník, poštovné uhradím samozřejmě já (kontakt na dana.k.scully@seznam.cz). Vůbec to nespěchá, návštěva US je v plánu až na podzim, a třeba denču-tatá roste opravdu jen v travnatých prériích - GA, NC, SC a TN, kam obvykle jezdím, jsou spíš hory a lesy (Cherokee), na Floridě snad nejsou dneska indiáni vůbec žádní, a že jsem ji projela kolem dokola, Alabama totéž...ale i kdybych rostlinku denču-tatá nenašla, tak vědomí, že dosud nevymizela, a že nevymizeli ani indiáni, je tak nějak hřejivé a trochu mi to ubralo smutku z knihy Old Surehand. Samozřejmě podívat se na západ je pořád velký sen, ideálně z GA (odkud je manžel) až do Californie, ráda bych viděla puebla, kde žili Navajové, Rocky Mountains, LlanoEstacado...ale holt je tady hypotéka a složenky, přesto doufám, že možná aspoň jednou :) Vy jste viděl Rio Pecos? To musel být krásný zážitek! Naposledy upraveno: 14.05.2017 19:45, Zeta |
honza. 14.05.2017 19:23 |
Ještě - ví se, že Karel May, než začal psát, velmi pečlivě nastudoval reálie doby a části světa, kde se jeho nový příběh měl odehrávat. Byl-li někdy trochu povrchní, pak jen v návaznosti příběhů (to asi pramenilo ze spěchu, ve kterém stále psal), ale určitě ne v tomhle směru. Jeho knihovna čítala na tři tisíce svazků a většinou jde o zeměpisné, národopisné a podobné knihy - byla to snad jediná literatura, kterou May četl. |
honza. 14.05.2017 19:20 |
Přesně - to největší kouzlo mayovek je právě v drobnostech, které - alespoň u mě, ale vypadá to, že nejen u mě - zůstávají v paměti natrvalo. Po názvu květiny se podívám doma - mám oskenovaný slovník, který May používal při své práci a lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že se tam překlad těch slov najde. Po filmu se podívám, pokud ho najdu, přepálím a pošlu. Problém je, že už nevím, jak se jmenuje a tak dá práci ho mezi "mayovskými" DVD najít. Vzpomínám si, že jsem byl překvapen, jak je Rio Pecos kalná řeka :-) |
Zeta 14.05.2017 18:50 |
Honza: Děkuji za krásný příspěvek, udělal jste mi jím velkou radost, opravdu! Když May před sto lety své příběhy psal, tak samozřejmě nemohl vědět, že indiánské národy přežijí až do dnešních dnů, proto asi v knize vysloveně říkal, že "Tieto dve liečivé byliny som nenašiel nikde v Európe ani v Amerike, iba v tých končinách, kde sa zdržujú Indiáni. Je isté, že pôsobia zázračne. Apači majú pre obe rastliny aj jeden spoločný názov šis inteh ci, čo značí indiánska rastlina, a tvrdia, že je to dar Veľkého ducha indiánskemu plemenu. Preto rastie iba tam, kde žijú Indiáni. Obe rastliny po vyhubení Indiánov na východe vyhynuli tiež." Je ten dokument někde dostupný? Nebo je něco bližšího k té rostlině - její anglické nebo latinské jméno? Roste vyloženě jen na území Mescalerů, nebo ji znaly, třeba pod jiným názvem, i další indiánské kmeny? Letos to vypadá, že se zase jednou podívám za velkou louži, a i když to asi nebude dál na západ, než do Tennessee, tak pokud budu vědět, jak denču-tatá vypadá, ráda si po lesích a loukách trochu zabotanizuji :) Zkoušela jsem hledat na internetu i v "poangličtěné" verzi toho jména, pár obrázků sice vypadlo, ale každý úplně jiný a z žádného se rostlina nedá určit... Každopádně děkuji vám za tip, a KM obdivuji za neskutečně pečlivou práci při rešerších - v jeho době to muselo být mnoho hodin strávených v knihovnách a archivech, aby našel reálie, které se posléze uplatnily jen v několika (vlastně celkem bezvýznamných) větách. Ale právě tyhle detaily dávají mayovkám to kouzlo... Naposledy upraveno: 14.05.2017 19:21, Zeta |
honza. 14.05.2017 09:58 |
Pro Zeta k OSur: někde mám film, kdy Němci byli na svém Winnetour (tuším někdy 1998, přibližně) v rezervaci Mescalerů. Mluví tam s učitelem, který je rovněž medicinmanem, jako byl jeho otec a děd. Ten učitel jednak vypráví, že kromě současné výuky učí mescalerské děti tradicím věcem (děvčata např. malování na kůži atd.), ale hlavně tam řekl, že rostlinka denču-tatá skutečně existuje, ukázal ji na kameru a potvrdil, že pověst, o které psal Karel May, že totiž až zmizí denču-tatá, zanikne i indiánský národ, je pravdivá. To mi potvrdilo, že May opravdu měl znalosti a necucal si z prstu, jak býval ještě nedávno napadán. "Karla Maye milujeme, protože on naučil Evropany milovat Indiány", uzavřel učitel a medicinman Mescalerů. Tohle, myslím, mluví samo za sebe. Naposledy upraveno: 14.05.2017 09:58, honza. |
Zeta 09.05.2017 15:32 |
Apanači: Dobrý odhad :)) Pitta a Dicka jsem si zamilovala téměř okamžitě, když vstoupili na scénu, je to parádní dvojka - zatím moje nejoblíbenější humorné postavy, se kterými jsem se v mayovkách setkala! Jinak se mi podařilo najít druhý díl Surehanda v češtině, letmo jsem nakoukla, a jsem hoooodně na vážkách, jestli si ho mám střihnout hned, dokud mám v paměti slovenskou verzi, nebo jestli nejdřív dočíst načnutý první díl Pádišáha. Už jen na to zběžné přečtení vidím, že se slovenské a české vydání liší - např. v českém vůbec není scéna, kdy matka Thicková stříhá OS pramen vlasů, rovněž umírání Old Wabblea je oproti slovenskému zkrácené, naopak zase zranění OS je popsáno podrobněji a je bolestivější, konec knihy je v češtině taky podrobnější, plus v české verzi nazývá V OS Šárlí, to ve slovenské úplně chybí... Pro mne osobně je tohle zjištění skvělá zpráva - až se mi zasteskne po románu s V a OS, který jsem ještě nečetla, sáhnu po slovenském vydání. Hned je tady 9 nových knížek navíc! A třeba si někdy někdo dá tu práci, aby do elektronické podoby převedl i překlady TaM :) |
Apanači 08.05.2017 15:07 |
Presne, to som si hovorila, že tí dvaja "ftipkári" sa budú Zete páčiť! :-D A som sa nemýlila! Ja som sa riadne zalamovala, keď jeden z tých dvoch po záchrane Apanačku popísal tajomného záchrancu ako hluchonemého mnohodetného hrdinu. Tak nejako to bolo, že? Apanačka mu to neskôr pekne spočítal. :-D |
 Belenor 05.05.2017 23:29 |
Ano, druhá půlka Surehanda je super a jak čtu Tvůj komentář, všechno se mi to vrací :-) Budu si ho muset znovu přečíst :-) Dick a Pitt se vyskytují ještě v kratších textech - Old Cursing-dry, Mateřská láska/Synové upsaroků. Poprvé se objevili v "Zajati na moři". Jejich poslední výskyt je v posmrtně přepracované verzi Vinetoua IV, kde nahrazují Maxe Pappermanna, pokud si dobře vzpomínám. |
Zeta 05.05.2017 21:15 |
V nečekaně rychlém čase se mi podařilo dočíst druhý díl Old Surehanda - zkrátka a dobře jsem nedokázala přestat číst, natolik mě děj pohltil. Souhlasím, že je lepší, než první, takže samozřejmě zase budu otravovat s dojmy a postřehy :)) Hned na začátek se přiznám, že z celé knížky mám pocit zvláštního smutku a melancholie - možná je to trochu dané vědomím, že je to poslední román s V a OS, ale především celá historie rodiny Benderových je jedna velká tragédie - v podstatě minimálně 4 lidé (Diterico, Tahua, Tokbela, Surehand) "promarnili" desítky let svého života, kvůli dvěma darebákům. Diterico byl rovnou zavražděn, Tahua přišla o oba syny i manžela, a Surehand se stal samotářem, protože hledal vlastní minulost. Bláznivá Tokbela dopadla možná ještě nejlépe, protože si to víceméně neuvědomovala, a Apanačka je mladý, takže má život před sebou, ale jinak je to čiré utrpení, všech postav mi bylo moc líto. Další smutek přichází s Old Wabblem a jeho proměnou ze šikovného, i když trochu zbrklého kovboje v odporného padoucha, kterému by OS a V nezkřivili vlas spíš ani tak ne ze šlechetnosti, jako z lítosti a zhnusení. Ta nenávist, zášť a zloba, které ho ženou aby se spojoval a rozkmotřoval se zločinci, to je popsané tak, že jsem taky cítila odpor. A přitom přes všechno nepřátelství a výhružky smrtí pak OS při Old Wabblově smrti po tvářích stékají slzy. Opět smutek. A konečně drobné připomínky tragického osudu Indiánů, které se objevují v knize na spoustě míst (např. indiánské léčivé byliny, které vymizely spolu s indiány, prérie s vybělenými bizoními kostmi poté, co běloši lovili bizony pro zábavu, a indiáni pak neměli co jíst...) Naštěstí aby kniha nebyla jenom pochmurná, je tady vynikající duo Holbers a Hammerdull :)))) Komické postavičky moc nemusím, ale u rozhovorů a akcí těhle dvou jsem se nasmála desítky minut! Když se Hammerdull pokouší chytit medvídě, když se rozhodnou vykopat jámu a nechat v nich trampům posměšnou básničku, když se dozvědí, že mezi trampy jsou Hosea a Joel…a vlastně každý jejich rozhovor je hotový koncert! (objeví se tahle dvojka ještě někde jinde?) Trochu mi šel mráz po zádech z toho, že snad každá druhá záporná postava touží po jediné věci - zabít Old Shatterhanda, a každý mu to (několikrát) klidně řekne i přímo do očí. Nedivím se, že z toho pak má chudák Olda špatné spaní :)) Když jsme tady, tak samozřejmě ta hurt/comfort scéna, kdy je OS postřelen do nohy a ze zaníceného zranění dostane horečku - hezké vidět, že ani on není nezničitelný, a navíc příkladná Vinnetouova péče, to se četlo pěkně (i když teda z ošetření ve stylu kulku vyříznout nožem a přiložit pálivou rostlinu se mi křivil obličej, jen jsem to četla :))) Na jeden zátah jsem přečetla celý lov medvědů při pomoci Surehandovi - dokonale napínavé, navíc milá vzpomínka na V1, kde OS zabije medvěda jen nožem. Souhra V a OS při lovu byla skvělá! A opět typicky Mayovsky dokonalé popisy přírody - celé medvědí údolí mi běželo před očima jak živé, je to nádherná kapitola, plná akce a přitom pokory před přírodou (i před medvědy). Knihu jsem četla ve slovenštině, překlad byl moc fajn, dokonce natolik, že se obávám, že by se mi v češtině líbila méně. Důvod je jednoduchý - "Či nie, Pitt Holbers, starý medveď?". Ten 5. pád shodný s 1. pádem má obrovské kouzlo, se skloňováním se ta údernost IMHO ztratí :))) Klasicky nemůžu jinak, než hodnotit 10/10 (s přihlédnutím k tomuhle dílu hodnotím ten první 9/10). Naposledy upraveno: 05.05.2017 22:59, Zeta |
| << | < | > | >> |