Fanfiction - mayovky
Zakladatel: Apanači
Fanúškovia mnohých obľúbených autorov a filmov si vytvárajú nové vlastné príbehy svojich hrdinov: píšu o nich, točia filmy alebo robia hry.
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
- Hřích Old Shatterhanda – 1. kapitola
- Hřích Old Shatterhanda – 2. kapitola
- Návštěva v Ernsthalu – část I.
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
| << | < | > | >> |
| La Luna 30.07.2022 11:11 |
Ano, ano, to jejich pouto je popsané nádherně. Taky nejsem úplně fanynka těch sáhodlouhých ód na Vinnetouovy oči atd, však to známe, proto se mi tenhle příběh líbí mnohem víc, než např. třeba Dáma a král, protože tam je to takové, no... zkrátka moc holčičí nebo jak to popsat? Prostě chlap by takovým stylem nejspíš nepsal a do dobrodružné literatury to nesedí. (Kdyby se v tom někdo chtěl rýpat, mohl by se ohánět tím, že je tam Vinnetou ve zcela novém a neznámém prostředí; ale když se podívám do Supů, kde Vinnetou Evropu navštíví, tak se tam chová zcela podle indiánských zvyklostí - alespoň v bílé řadě od Našeho vojska; v Dámě mi přijde trochu "out of character", trochu mimo a autorka tam prostě přestřelila.) Naopak ve Was bleibt ist Stille takové přešlapy snad ani nejsou a i chlapi by si ten příběh podle mě užili. To zavalení pískem, to je taky parádní materiál, ale i kdyby se to někdo odvážil zpracovat, tak bych si to přečetla jen s velkými obavami, protože by to prostě bylo skoro určitě moc "ufňukaný". (Možná jsem k tomu až moc skeptická, ale aby to mělo nějakou hodnotu, tak by se do toho podle mě musel pustit chlap.) Je to těžký, když se v knížkách ten posun moc nedá vystopovat, mimo jiné protože časová osa vlastně neexistuje. Ale ano, rozhodně se toho navzájem od sebe hodně naučili. Stonehenge jsem sice nenavštívila, ale musím říct, že mě z tohohle hlediska ani moc neláká. Tedy, je to monumentální stavba a významná historická památka, ale tím to pro mě tak nějak končí. Ale záběry z Glastonbury jsem kdysi viděla v nějakém dokumentu a už tenkrát jsem si říkala, že bych se tam chtěla podívat. To místo mi učarovalo i z televizní obrazovky. Ten tragickej konec by byl moc tragickej. Chápu, že se ho nakonec rozhodly změnit. On byl sice i tak takovej trochu prapodivnej, jedna scéna taková zvláštní a vzápětí po ní naopak úplně skvělá. Ale jo, kolem a kolem výborně odvedená práce. Naposledy upraveno: 27.08.2022 20:02, La Luna |
 Zeta 30.07.2022 08:18 |
La Luna: Mám obrovskou radost, že i tobě se tahle fanfikce líbila! Naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala! Ano, velmi se mi líbí jazyk (četla jsem v anglickém překladu), protože je velmi "mayovský" ale zároveň si autorky - ano, jsou to dvě ženy - na Karla Maye nehrají a nesnaží se ho přímočaře napodobovat. Je tam jen květnatá mluva, popisy přírody a dění okolo, a popisy pocitů obou hlavních protagistů, což velmi vítám a na téhle fanfikci si cením. Vždycky mi totiž přišlo, že v mayovkách ohledně jejich vzájemných citů je to buď až do extrému - všelijaké ty pusinky a celé stránky o tom, jak je Vinnetou nádherný a dokonalý, nebo naopak se to odbude pár větami Přičemž si myslím, že třeba po zdánlivé smrti Šárlího pod závalem písku by Vinnetou pár dní určitě klidně nespal. Tady se mi líbí, jak je jejich vztah subtilní, křehký a přesto pevný. Je tam konflikt mezi jejich vnímáním světa, ale zkrátka moment, kdy pod vedením Vinnetoua Old Shatterhand poprvé tu "duši přírody" zahlédne je něco, kdy jsem ani nemohla dýchat...Úplně to vystihlo, co si myslím od dětství - že tvorové, stromy, dokonce i neživé věci, mají nějakou "duši". Přiznám se, že když jsem povídku dočetla (to jsem ještě bydlela vČR v domě s obrovskou zahradou), první, co jsem udělala, bylo vyběhnout ven, posadit se do trávy pod břízu a prostě jen cítit a být. Naprosto ti rozumím, v Glastonbury jsem také byla:) Třeba Stonehenge mě celkem zklamalo, tam tohle cítit nebylo, nebo tedy alespoň ne pro mne. Netuším, kde autorky na tenhle nápad přišly, a jestli Native Americans něco takového skutečně mají, ale nedivila bych se, kdyby ano. Uchopily to téma citlivě, s pokorou a respektem, a balancují přesně na hraně, aby to nebylo utahané vyprávění o ničem, ale ani nervy drásající drama (i když teda ten konec je drama hodně) *SPOILER ALERT* Autorky jednu dobu skutečně reálně uvažovaly, že by Vinnetoua nechaly zemřít, a že právě díky nově získané schopnosti "cítit a vidět" duše, by se s ním Old Shatterhand mohl znovu spojit. Pak si to ale rozmyslely, protože nechtěly tragický příběh*KONEC SPOILERU* Ještě mě zaujal tvůj komentář k postupnému vývoji Vinnetoua, který se na začátku stydí za jednu slzu, kterou uroní po tragické smrti vlastně celé své rodiny, a pak po čase se Šárlímu skoro složí v náručí. Tady si právě myslím, že se Vinnetou hrozně moc naučil od něj. On viděl Old Shatterhanda brečet několikrát, a možná mu postupem času pomalu došlo, že projev emocí na válečnické cti nikterak neubírá. Old Shatterhandovi se kvůli tomu taky nikdo nikdy nesmál a neměl ho za slabocha. Naopak si vybavuju, že když mu tečou bolestí slzy při prvním jídle když se probere po bodnutí do krku, Nšo-Či obdivuje, že je statečný a udatný bojovník. Zkrátka autorky odvedly skvělou práci na všech frontách, a i když samozřejmě se tu a tam najde nějaká nesrovnalost atd., to, že si někdo dal neskutečně moc hodin práce aby napsal takovýhle příběh (a jak říkám, ten nápad vznikl jen plkáním v diskusi), je hodno opravdu smeknutí klobouku i s druhým skalpem;-) |
| La Luna 29.07.2022 22:37 |
Zeto, musím ti poděkovat za sdílení odkazu (https://www.fanfiktion.de/s/590043ce000750cd137eea70/1/Was-bleibt-ist-Stille). Nakonec jsem se rozhodla, že to dám do tohohle vlákna, ono se to sem hodí víc. Tak jsem se dostala až na konec příběhu a celkově ho hodnotím velmi vysoko. Děj jako takový má sice pár menších "oček", ale pokud by příběh byl síť, tak by pořád držel pevně. (V prvním díle Vinnetoua, když se všichni chystají na cestu na východ a Sam Hawkens "věští" se svojí německou násobilkou, ho Old Shatterhand napomíná, aby nezesměšňoval to, čemu indiáni opravdu věří. Například tohle a pár dalších věcí možná autorky nevzaly dostatečně v úvahu, ale někomu to ani jako nesrovnalosti nemusí připadat, jsou to opravdu maličkosti.) Nejde o faktické chyby, spíš o to, jak kdo určité věci vidí. Čeho si ale já osobně cením nejvíc, je opravdu mistrný sloh: pokud by se mi dostaly do ruky jen kapitoly vyprávěné z pohledu Old Shatterhanda, jdu okamžitě hledat, do které mayovky to patří a jak mi to pro všechno na světě mohlo uniknout, takový skvělý příběh. Vztah pokrevních bratrů je vylíčen dokonale (slovní zásoba je odpovídající atd.) a to je úctyhodné tím spíš, že příběh (jak předpokládám) psaly ženy. Jejich vztah se časem prohluboval a tady se nacházíme někde v období mezi tím, kdy Vinnetou raději utekl, než aby ho Old Shatterhand viděl brečet, a kdy o mnoh let později hladí Šarlího po vlasech a div se mu nerozeštká v náručí. A zkusit najít mezi tím rovnováhu tak, aby to nevyznělo ani příliš "ufňukaně", ani příliš chladně, to chce koňskou dávku kuráže. Vůbec se tady krásně pracuje se vzájemnou úctou jednoho k druhému a s respektem ke vzájemným odlišnostem. (A tohle by se dětem mělo vtloukat do hlavy odmalička: úcta k životu, úcta k ostatním lidem a vědomí, že na světě nejsme sami a musíme brát v úvahu, jak naše rozhodnutí a skutky ovlivní druhé. Kdyby se tak chovali všichni, bylo by najednou o tolik problémů míň!) I popisy zážitků ze "světa beze slov" spadají do kategorie nadpřirozena jen lehce a působí víceméně přirozeně, v rámci toho, nakolik se sám May těmto věcem věnoval. (Sama mám úžasný zážitek z návštěvy glastonburského opatství v Anglii, opravdu mi připadalo, jako by to místo mělo svoji duši, vyzařovalo úžasný klid a člověk si připadal skutečně jako v (dnes už vlastně přírodním) chrámu.) Sice nemůžu s jistotou tvrdit, v co věří samy autorky, ale líbí se mi, že k těmto otázkám přistupují citlivě a s úctou. Musím s tebou rozhodně souhlasit, je to bezesporu to nejlepší, co jsem v tomhle fandomu kdy četla. Drobnosti, ke kterým mám jisté výhrady, jsou opravdu věci k fanouškovské diskuzi. Při zohlednění toho, že se pohybujeme v žánru fanfikce a autorky se psaním neživí, tady vlastně není co vytýkat. Sečteno a podtrženo, úsilí, které mě to překládání stálo, se rozhodně vyplatilo. |
Zeta 29.07.2022 20:50 |
Ve vydání od Návratu je to pak "V detektivních službách". Tam je příběh rozšířenější, nebo respektive méně osekaný, nechybí třeba zápletka s Ku-Klux-Klanem. Vydání fyzicky nemám, ale tady je k poslechu začátek, a dál můžeš pokračovat dle libosti :-) https://www.youtube.com/watch?v=46aRmWHc8iM&list=LL&index=72&t=52s |
| La Luna 29.07.2022 20:01 |
Jestli jde o Scouta, kde se vyskytuje Old Death (jak je ta část pojmenovaná v Albatrosu), tak ten je součástí 2. svazku Vinnetoua (Albatros z roku 1968 má tři svazky). Druhou část svazku pak tvoří povídka Old Firehand. |
 pavlina 29.07.2022 17:29 |
A v jaké knížce od Karla Maye ta povídka Scout vyšla? Naposledy upraveno: 29.07.2022 17:30, pavlina |
| m. 29.07.2022 13:52 |
Zeta: super, díky moc! Já nejvíce ocením toho "průvodce mayovskou fanfikcí" - čili: co je zajímavé, co si přečíst apod. (nějaké stručné charakteristiky) atd. Ale i nějaký obecný přehled, co se tak jako nejvíc píše apod. Ty zkratky, to je řeč úplně cizího kmene! Naposledy upraveno: 29.07.2022 19:01, m. |
Zeta 29.07.2022 10:21 |
Tak jo, pracuju na tom "návodu jak na fanfikci pro začátečníky", snad se mi to podaří za pár dní dát dohromady, jsem zhruba v půlce. Pak pošlu Belenorovi na email svou verzi, ať ji případně jakkoli upraví (ono při psaní si člověk na svoje vlastní chyby kolikrát nevidí, to dobře znám z překládání), doplní, seškrtá, a pokud bude chtít, má všechna práva ji na stránky dát :-)) Ani u toho nemusí být moje jméno, protože kolikrát je editorská práce daleko náročnější, než ta psací :-)) Pokud mi tahle brikule neprojde, hodím sem jen odkaz na uložto.cz, kde si to každý bude moct stáhnout, pokud je mu libo:-) Vysvětlím, co jsou různé kategorie, ratingy, co znamenají všechna ta písmena, co obecně od většiny mayovských fanfikcí čekat, dám k většině i alespoň jeden příklad a odkaz na něj. |
Zeta 01.07.2022 04:22 |
Zrovna u tohoto aspektu bych byla poměrně opatrná - copak Old Shatterhand a Vinnetou nepozabíjeli 14 Komančů, kteří předtím umučili a upálili jejich přátele? Dokonce OS a V byli natolik krutí, že jednoho nechali naživu, aby donesl ke kmeni zprávu o tom, co se stalo, a že pokud Komančové "nezklidní hormon", tak se nebudou rozpakovat dělat to dál? Nedal snad Kara Ben Nemsí šejka zbičovat, byť po asi dvaceti ranách řekl ať to skončí? Nedal Vinnetou povel k v podstatě masakru v povídce Scout? Nevyužil snad Old Shatterhand lstivost, když v boji proti Metan-Akvovi si záměrně vybral tu část bojiště, kde mu nebude slunce svítit do očí, ale protivníkovi ano? Kdepak, i oni jsou čas od času krutí, to zkrátka v té době tak pravděpodobně bylo. Soudobou dobrodružnou literaturu abych se přiznala nesleduji a neznám, pokud je tam stejně jako do filmů LGBTQ násilně vnucováno tak je to smutné, na druhou stranu proč desetiletým dětem tajit, že může mít rád i chlap chlapa nebo holka holku? Mně strašně štve, jaké se okolo toho dělá drama. Tak prostě budou filmy/knížky/pohádky kde je klasicky on a ona, a pak filmy/knížky/pohádky kde je ona a ona, nebo on a on. Já třeba jako dítě naprosto milovala kresleňák "Sněhurka 2 aneb jak to bylo dál", kde místo trpaslíků jsou trpaslinky. Je daleko lepší a má daleko větší šťávu, než ten původní... Pochopitelně líbačky a lízačky nebo jak zmiňuješ tvrdý sex je věc do knih a filmů pro dospělé, s tím naprosto souhlasím. |
| mescalero 30.06.2022 09:35 |
Fanfikce - je mi jedno, zda si tím chce někdo vydělávat či se proslavit, proč ne. Mně jde jen o jedno, aby se do dobrodružné literatury pro mládež nevpašovávala nějaká postranní sdělení, poučení atp. Deseti-letý kluk či holka nemusí vědět notabene v indiánce, že ten či onen je gay a už vůbec nemusí číst o líbačkách, lízačkách a všelikém zastrkávání toho či onoho do různých tělních otvorů. Na druhou stranu se dnes v hist.knihách akceptuje otroctví, vzpoury otroků třeba ve starověku ličí dnešní autor jako vyloženě špatnou věc, povstalci jsou zlosynové, ti, kteř je pobíjejí ti dobří (Spartakus by zaplakal). Vůbec se někdy stírá rozdíl mezi zločincem a klaďasem, dobrem a zlem, autoři neřeší morálku, i kladní hrdinové zbytečně a mnoho zabíjí, často u mučí své nepřátele - tu O. Shat. to bylo nemyslitelné. |
Zeta 28.06.2022 11:30 |
Tohle se u fanfikce ve všech fandomech řeší naprosto jednoduše - napíše se disclaimer (úvodník), že dílo není určeno pro komerční využití, že jde jen o zábavu. A to zakázat nikdo nemůže. Radila jsem už Apanači, když psala svou ff, ať to tam radši dá. Citace z knih (celé věty, dialogy atd.) se řeší jednoduše tím, že se uvedou psané kurzívou, dá se k nim číslo, a dolů pod povídku se vloží seznam zdrojů (a je celkem jedno, zda jde o překlad, nebo originál - tam taky nikdo nemůže říct ani popel). |
 Belenor 28.06.2022 08:05 |
Pozn. ke článku o fanfic - když bude, mohu ho zveřejnit :-) Sám se neorientuji, tak jsem nic takového nespáchal. Pozn. k autorským právům: Podle mě může v současnosti jména postav z mayovek kdokoliv využít a beztrestně na tom vydělat. May je již více jak 70 let po smrti. Problematické jsou spíš přímo Mayovy příběhy, tam je to ošemetné a hrozí potenciální střet s Karl-May-Verlag, nebo v případě překladu s majitelem práv k překladu. |
Zeta 28.06.2022 01:21 |
m.: Wow, děkuju za taková slova chvály! Už jsem kdysi dělala "průvodce" ohledně fanfikce ze světa X-Files (odkaz tady: http://www.kultx.cz/rating-a-kategorie-povidek/), takže bych asi neměla probém spáchat něco podobného ohledně mayovské fanfikce, a klidně ke každé z těch různých kategorií dát odkaz na nějaký konkrétní příklad. V mayovkách je samozřejmě to rozřazení jiné, navíc je jiné na AO3 a na fanfiktion.de:-) On je ten povídkový svět poměrně pestrý, a pokud člověk na tuhle hru přistoupí - tedy různé hraní si s oblíbenými hrdiny - bude se skvěle bavit! Koneckonců snad všichni tady jsme si jako malí na postavy z mayovek hráli, převlékali se za ně na karnevaly atd. Co na tom, že čelenku měl člověk z papíru a henryovku vyřezanou z kusu prkna! No a fanfikce je prostě verze "hraní" pro dospělé:-) Co si budeme povídat, většině z nás by už při lítání po lese spíš křuplo v koleni, a to je zábavné pramálo...:-D:-D Naposledy upraveno: 28.06.2022 01:22, Zeta |
| m. 27.06.2022 22:17 |
Zeta: nechci nijak zasahovat do světa a práv pana domácího (Belenor nechť to klidně zarazí!), ale troufalý nápad, neb myslím, že nejsem jediný, koho to zajímá: nechtělo bys se Ti udělat nějakého "průvodce mayovskou fanfikcí pro začátečníky a mírně pokročilé" formou článku sem na web nebo nějakéjo "hesla" do zdejší encyklopedie? Stačilo by kde: kde - co - stručný popis a charakteristika... ale kdyby ne - nijak nenutím a chápu! - tak varuju, že mě jsi zaujala a budu se ptát díl O:-) |
Zeta 27.06.2022 18:58 |
Tak s tímhle souhlasím a podepisuji v plném rozsahu! Taky se mi neskutečně protiví všechny ty pijavice z různých (ne)ziskovek, které se akorát šikovně napakují na všelijakých státních dotacích a na v podstatě problémech jinch lidí - je jedno, zda jsou to zrovna LGBTQ lidé, Romové, svoborné matky, nebo třeba vozíčkáři. Neříkám, že existence neziskovek jako taková je špatně, ale spousta z nich jsou zkrátka organizace, kterým jde akorát o peníze, a těm znevýhodněným skupinám spíš dělají medvědí službu. Co se týká přepisování děl a jejich odstrňování - tady jsem rovněž na tvé straně. Prostě kdo nezná historii, je nucen ji opakovat, jak se říká. Je hloupost popírat například krvavé americké dějiny, strhávat sochy a přejmenovávat fotbalové kluby. Ty dějiny takové byly. Realita prostě byla taková, že černoši dostali volební právo až v šedesátých letech. Realita byla taková, že s indiány se zacházelo jako se zvířaty. Tak zkrátka postavme nové památníky a vytvořme nová umělecká díla s osobnostmi těchto menšin - proč ne? To ale neznamená, že by se měla strhnout ta dosavadní. Přijde mi např. neskutečně hloupá hysterie kolem Koněvovy sochy v Praze - ten člověk je dávno po smrti, navíc byl jen voják a plnil prostě rozkazy. Nebyl sám žádným diktátorem (samozřejmě chápu, že socha Hitlera, Stalina, nebo Pol-Pota by skutečně nikde stát neměla). U fiktivních postav a fanfikce obecně je princip takový, že lidé to píšou jen proto, že ty postavy mají rádi. Nikoli pro peníze. Vzhledem k autorským právům by to ani nešlo. A v tom případě ať si každý dělá, co chce. Jsou povídky, kde jsou OS a V převedeni do moderních časů, povídky, kde Old Shatterhand zemře, povídky, kde jsou milenci, dokonce existuje i povídka, kde je OS závislý na morfiu (což tehdy překvapivě nebylo vůbec vzácné). Kdyby někdo chtěl tahle díla vydat knižně a tedy na nich vydělat, jistojistě by mu to majitel autorských práv zatrhnul. Jen tak si ale psát na internet je podle mě úplně v pohodě. Pořád je lepší způsob trávení volného času sednout k počítači, popustit uzdu fantazii a něco vytvořit, než trávit čas u piva v hospodě nebo nakupováním hader a šminek v Palladiu... |
| mescalero 27.06.2022 12:16 |
Zeta: LGBT neodsuzuji a ani nepodporuji - není to můj boj a je mi lhostejné, zda si vybojují manželství (i když název by měl být asi jiný, nepůjde tu o svazek ženy a muže) či adopci dětí nebo ne - k tomu všemu by stejně časem došlo, možná že to přílišné tlačení na pilu bude nakonec kontraproduktivní. Už vůbec mi nevadí jednotliví gayové, lesby atd. Velice je mi sympatický takový Matěj Stropnický (jeho názory gay parade průvody, na Ukrajinu a Zelenského a vůbec boj za sociální práva - neboť až tento boj, probíhající celá staletí, bude dobojován, pak by měl teprve nastat čas boje za sofistikovanější lidská práva), kdyby takoví byli všichni homosexuálové, pak bych je i podpořil, neboť oni by podporovali mě (tj. současného "vykořisťovaného proletáře"). Vadí mi lidé, kteří se propagací LGBT (včetně "black matters lives" a greendealistů) živí, ti všichni profesiálnální gayové a lesby (kteří ani nakonec třeba homosexuálové nejsou, jen našli dobrou obživu).a kteří se vlamují do všech oblastí, chtějí kvóty, chtějí zakazovat, přikazovat normy chování, chtějí od každého na každou blbost názor, ničí kariéry lidí, ničí umělecká díla, zakazují je nebo přepisují. Shrnu-li: nechte na pokoji knihy, filmy atp., které mám rád, nepřepisujte minulost, nezakazujte mi můj zájem a nadšení pro Indiány ... potom se naše světy neprotknou a můžeme vedle sebe žít. Snad jsem to napsal srozumitelně - o co mi jde. |
Zeta 27.06.2022 00:22 |
Včera přibyla moc pěkná povídka na téma kdy Vinnetou poprvé slyší Charlieho zpívat: https://archiveofourown.org/works/39900114 Opět je to náladovka, a rovnou varuju, že není od věci mít po ruce pár kapesníků, protože čtenář se dočká období kolem smrti Nšo-Či a Inču-Čuny. Žádný slash, sex, ani nic takového tam není a přijde mi to hodně kanonické - že Old Shatterhand má hudební nadání je v knihách zmíněno poměrně hodněkrát. |
Zeta 24.06.2022 19:39 |
m.: V angličtině má dvě povídky ta česká autorka, jsou to tyhle: https://archiveofourown.org/works/37620058 https://archiveofourown.org/works/2689850 Předem upozorňuji, že coby vdaná za Američana a léta se živící jako překladatelka Aj/Čj mám k její angličtině njaké výhrady (prospělo by najít si beta reader), opět musím vyzdvihnout neotřelý, dobrodružný děj. Tahle autorka https://archiveofourown.org/users/LadyLustful/pseuds/Sharlih-rhymes-with-Darling je Polka, ale tam fakt varuju před obsahem 18+. Pak ještě znám Karlu, ta má moc pěkné povídky třeba tady https://archiveofourown.org/series/1157321 (explicitní z nich je jenom jedna, tu můžeš normálně přeskočit), ve zbytku se dozvíš třeba co Old Shatterhand cítil, když ležel v kaluži krve po bodnutí od Vinnetoua, nebo realističtější verzi scény z knihy Old Surehand, když je OS postřelen. Upřímně líbí se mi to, protože mi vždycky přišlo, že tohle Karl May má v knihách při vší úctě naprosto nerealistické. Jasně, osmnáctiletý v podstatě kluk, který je v cizí zemi a člověk ke kterému cítí sympatie, mu probodne krk, úplně v klidu omdlí, a dál se o nic nestará... Doslechneš se, že někdo zastřelil tvého nejlepšího přítele a bratra, zjistíš, že to není pravda a on žije, pak mu kucháš nožem kulku ze stehna a dezinfikuješ to neskutečně bolestivým způsobem, ale on se u toho všeho usmívá a ty si pak v pohodě jdeš lehnout, aniž by se ti klepaly ruce hrůzou. Tak určitě...V těhle povídkách už malinko té intimity je, ale opět všechno na naprosto nevinné úrovni, pořád v rovině toho blízkého přátelství a autorka popisuje tahle zranění daleko víc realisticky. Naposledy upraveno: 24.06.2022 19:39, Zeta |
| m. 24.06.2022 15:01 |
Zeta: na ty české se určitě podívám, díky za další tip! a ti, co píšou anglicky, jsou jaké národnosti, tušíš? fanfik je pro mě zcela neznámý svět, takže vítám jakékoliv postřehy, tipy, rady... |
Zeta 23.06.2022 18:34 |
Já jsem s mým mužem 11 let, z toho 8 let jsme manželé, a jsem podporovatelka LGBTQ právě proto, že mi přijde strašně depresivní představa, že bych někoho milovala, a ta láska by byla zakázána, odsuzována, a v podstatě bych ji nesměla mít. Samozřejmě, že zúčastněné osoby musí být věkově způsobilé a svéprávné, to je snad jasné. Ale jinak je přece úplně jedno, jestli má rád chlap chlapa, nebo holka holku - to nedělá jejich lásku o nic horší, než co mám já s manželem. I proto mě nikterak nepohoršuje, pokud někdo za vztahem Vinnetoua a Old Shatterhanda vidí něco víc a píše o tom - klidně, však to jsou stejně jen fiktivní postavy, a naprosto chápu, že spousta věcí tomuhle dojmu nahrává: Karl May nikdy neměl děti, blízce se přátelil se Saschou Schneiderem, který se otevřeně k homosexualitě hlásil, Vinnetou si nikdy nenašel squaw, i když coby nejvyšší náčelník by určitě mohl nápadnice přehazovat vidlema, Old Shatterhand taky o manželce mluví až vlastně ve čtvrtém dílu, který se odehrává dost dlouho po smrti Vinnetoua (ještě je nějaká zmínka v orientálním cyklu, ale jsou to asi dvě tři věty), když se jedná o vztah k Nšo-Či zmiňuje, že se nechce ženit vůbec, a tak podobně... Mně jejich vztah vyznívá jako upřímné, blízké přátelství, přiznám se, že třeba já taky ráda kamarády a kamarádky objímám, nechávám vstupovat do osobního prostoru, a nic sexuálního na tom není, prostě mám ráda lidi. Ale každý to holt má jinak, a pokud si někdo myslí, že Old Shatterhand a Vinnetou byli milenci, tak ať si to myslí, to je přece jeho věc... Naposledy upraveno: 23.06.2022 18:34, Zeta |
| << | < | > | >> |