Mayovky na Internetu

Tisková konference s Pierrem Bricem

Horšovský Týn 10.11. 2009 - Juniorfest

Francouzský herec Pierre Brice, slavný představitel filmového náčelníka Apačů Vinnetoua, byl hostem mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež Juniorfest, který se konal 10. listopadu 2009 v Horšovském Týně. Známý herec převzal v Erbovním sále horšovskotýnského zámku ocenění za jedinečné ztvárnění indiánského náčelníka. Setkal se zde i se Stanislavem Fišerem, českým dabérem, který propůjčil postavě Vinnetoua svůj nezaměnitelný hlas. Fišer svému francouzskému kolegovi daroval obraz a společně symbolicky smísili krev.

Všichni vás známe jako Vinnetoua, není vám líto, že jste zaškatulkovaný do jedné jediné postavy?

Vůbec ne. Já tuhle práci dělám proto, abych dával radost lidem, ne aby dělala vyloženě radost jenom mně. A když je moje publikum spokojené, jsem spokojený i já.

Jak daleko dokážete jít po ulici, aniž by vás někdo zastavil a požádal o autogram nebo alespoň zvolal "Hele, to je Vinnetou"?

Ve Francii mohu chodit, jak chci, aniž by mě někdo poznal. Zato tady v Česku je to těžké.

Prý plánujete nový film, můžete prozradit, o co se jedná?

Připravuji film, který jsem napsal se svým německým kamarádem, a doufám, že ho budeme moci filmovat přímo tady, ve vaší zemi. Je to příběh oficíra francouzské armády během války v Indočíně. Druhou postavou je Němec, který se po válce dal k cizinecké legii. Stane se z něj bezdomovec a bude velmi dlouho hledat člověka, který mu kdysi zachránil život. To je asi vše, co k filmu mohu říci.

A zakládá se film na vašich vlastních zkušenostech z války v Indočíně?

Ano, přesně tak.

Vinnetou je u nás spjat s hlasem Stanislava Fišera. Jak na vás zapůsobilo, když jste slyšel jeho hlas?

Abych řekl pravdu, nikdy jsem Vinnetoua v češtině neviděl. Nezlobte se na mě za to.

U nás se za minulého režimu psalo, že vám za války Němci zlomili obě ruce. Je na tom něco pravdy, nebo šlo jen o výmysl našeho tisku?

Ne, to si určitě vymysleli.

Stýkáte se dosud s některými herci z mayovek?

Ano, jsem v kontaktu s hercem Ralfem Wolterem, který hrál postavu Sama Hawkense, s Marií Versini, která hrála Nšoči, a také s Mario Girottim.

Nenatočil jste samozřejmě pouze Vinnetoua, kterého svého filmu si nejvíce ceníte?

Natočil jsem opravdu plno filmů, ale Vinnetou měl tak obrovský úspěch, že všechny ostatní filmy byly prostě zapomenuty. Ale co se mě osobně týče, mám velmi dobré vzpomínky na to, když jsem hrál se Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim.

Vinnetoua jste hrál před čtyřiceti lety, ale lidé na něj pořád chodí a mají ho rádi. Čím to podle vás je?

Já především doufám, že to tak bude i pokračovat. Ale myslím, že je to například i tím, že než byl Vinnetou zfilmován, tak měly velký úspěch knihy Karla Maye. Například v Německu měli všichni, ale opravdu všichni přečtené Mayovy knihy. Je pro Němce to samé, jako je pro Francouze Jules Verne.

Vinnetou byla čistě kladná role, ztvárnil jste také někdy nějakou zápornou postavu?

Ve svém druhém italském filmu jsem byl zabiják. A s touto rolí jsem vyhrál cenu za nejlepšího herce v tom roce v Itálii. I ti špatní mohou být tedy ohodnoceni dobře.

Jste vyhlášený vinař, znáte i plzeňského pivo?

To je to nejlepší pivo na světě. Když jsem poprvé přijel do Čech, do Karlových Varů, opravdu hodně jsem ho vypil.

Vinnetou byl bojovníkem za mír, berete boj za mír i vy jako své poslání?

Určitě jsem velkým bojovníkem za mír. Vzpomínám, že ve svých patnácti letech jsem zachránil život stejně starému německému chlapci. Když jsem ho potkal, jenom stál a plakal. Odhodil svoji pušku, brečel a prosil o pomoc. Tak jsme mu s bratrem dali civilní oblečení a nějaké peníze, aby se pokusil vrátit domů. Tak doufám, že se mu to podařilo. A určitě to nebyl on, kdo byl zodpovědný za krutosti Hitlera nebo SS.

Je vám osmdesát let, jste snad bohatý i šťastný, toužíte ještě po něčem, čeho byste v životě chtěl dosáhnout?

Jak víte, kolik mi je? Máte ale pravdu, já už jsem takový malý, spokojený staříček.

(Autor článku - Stanislav Šebek pro Deník, vytvořeno dne 14.11. 2009)

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005