Filmové mayovky (1962-1968)

» Přehled filmových mayovek
» Promítání filmových mayovek v československých kinech
» Dokumenty, televizní vysílání a reportáže

Když se dnes mluví o filmových mayovkách, každému se vybaví slavná série z 60. let, v níž si společně zahráli Lex Barker a Pierre Brice. První mayovky však vznikaly již ve 20. letech 20. století. U jejich zrodu stála mladá scenáristka a přítelkyně Karla Maye Marie Luise Droopová. V roce 1920 založila vlastní filmovou společnost Ustad-Film a ještě téhož roku natočila tři filmy z orientálního prostředí: Die Teufelsanbeter (Uctívači ďábla), Auf den Trümmern des Paradieses (Na troskách ráje) a Die Todeskarawane (Karavana smrti). Přes veškerá napjatá očekávání publika i tisku zůstal všem filmům úspěch zapovězen a po natočení poslední mayovky společnost zkrachovala. Snad byly příliš zaměřeny na onu druhou, filozofickou vrstvu Mayova díla, snad zapomněly na děj, napětí, jednoduše dobrodružství. Jak hodnotný byl umělecký revanš Marie Lu se dnes můžeme jen domnívat, neboť tato němá díla se bohužel nedochovala. Další filmové mayovky, tentokrát již zvukové, se publikum dočkalo až po patnácti letech. Roku 1935 natočila menší berlínská firma Lothar Stark Film snímek Durch die Wüste (Pouští). Ačkoliv je to jeden z mála filmů věrných své románové předloze, publikum ho nepřijalo. Celé dílo je nepodařené, nudné, bez špetky napětí a dobrodružství. Plánovaný druhý film již nebyl realizován, jelikož krátce po premiéře vyhlásila společnost konkurs. Koncem padesátých let vznikly dva výpravné barevné snímky, které pro půjčovnu filmů Bavaria vyrobila společnost DCF-Film H. Neubert. Zatímco první z nich - Die Sklavenkarawane (Karavana otroků) - slavil ještě relativní úspěch, jeho nástupce Der Löwe von Babylon (Babylonský lev) očekávání publika nesplnil. Dílo Karla Maye platilo jako nezfilmovatelné.

Všechno změnil až rok 1962, kdy se na plátnech kin vůbec poprvé objevili pokrevní bratři Vinnetou a Old Shatterhand. Za vším stál šéf produkční firmy Rialto Horst Wendlandt, který již dlouho snil o natočení nějakého velkolepého a nákladného dobrodružného filmu. Padesát let po smrti Karla Maye (a po vypršení autorských práv) vznikl pod vedením režiséra Haralda Reinla kasovní trhák Poklad na Stříbrném jezeře, na který se snesla řada ocenění, mimo jiné Zlaté plátno udělované filmům s návštěvností více než 3 000 000 diváků jen v Německu. Wendlandtův spolupracovník se do mayovek zpočátku nijak nehrnul - měl strach z neúspěšnosti. Ale pro zdar věci udělal následně opravdu všechno. Se štábem spolupracovníků prokřižoval Jugoslávii a zainteresoval do věci své dva dobré přátele: kameramana Ernsta W. Kalinkeho a autora hudby k základním filmům - Martina Böttchera. Jeho melodie se staly jednou z nejúspěšnějších filmových sad melodií vůbec. Wendlandt si byl dobře vědom, že úspěch filmů závisí především na obsazení hlavních rolí - a režiséři měli opravdu dobrý vkus při výběru herců! Kromě Pierra Brice a Lexe Barkera se mayovkami mihla spousta dříve nebo později proslulých herců. Mezi klaďasy se zařadil třeba Stewart Granger, v rolích svižných fešáků řádil dnešní komisař Schimanski Götz George a Ribannu Vinnetouovi přebral jistý Mario Girotti, časem mnohem slavnější jako Terence Hill. Úžasnou přehlídkou však byli i špatňáci - Cornel Brinkley, takto český rodák Herbert Lom, samolibý vrahoun Santer, jinak výtečný herec Mario Adorf, a vždy elegantní Rik Battaglia. Byly zde i krasavice všech typů: mnohokrát Karin Dorová, něžná Marie Versiniová jako Nšo-či, mladá Uschi Glasová či exotická Daliah Lavi. Jako Sam Hawkens všechny obveseloval Ralf Wolter.

Po ohromném úspěchu prvního snímku následovalo zfilmování neméně slavného románu Vinnetou a pak se už série nezastavila. Propukla doslova mayománie. V následujících letech vznikaly mayovky jako na běžícím páse, celkově se jejich počet zastavil na čísle sedmnáct. Přesycenost trhu a postupná klesající úroveň těchto filmů však způsobila, že se diváci začali od mayovek odvracet. Fanoušci se cítili podvedeni, když byli do kin lákáni na Karla Maye, ale kromě několika jmen hlavních postav neměly filmy s Mayem vůbec nic společného. Posledním snímkem patřícím do slavné série je film Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti z roku 1968.

Přehled filmových mayovek