Mayovky na Internetu

Petrolejový princ

Der Ölprinz (1965)

Pátá mayovka z dílny produkční společnosti Rialto Film vznikla v roce 1965 pod vedením režiséra Haralda Philippa, pro kterého znamenala tato nabídka vrchol jeho dosavadní filmové kariéry. Oba zkušení mayovští režiséři - Harald Reinl i Alfred Vohrer - se již připravovali na natáčení dalších dvou mayovek Vinnetou - Poslední výstřel a Old Surehand. Scénář k Petrolejovému princi napsal Fred Denger, který se stal po Haraldu G. Peterssonovi a autorské dvojici Keindorff / Sibelius třetím kmenovým scénáristou mayovek. Snímek bohužel nemá se svou literární předlohou nic společného, navíc místo Old Shatterhanda vystupuje ve filmu Old Surehand, protože Lex Barker natáčel v té době orientální mayovky pro producenta Braunera.

Natáčení v okolí Dubrovníku

Přípravy k natáčení Petrolejového prince se rozběhly počátkem roku 1965. Mezi Berlínem, Záhřebem a jednotlivými místy natáčení neustále pendlovaly nákladní automobily, které převážely kostýmy, rekvizity a ostatní filmový materiál. Mnozí spolupracovníci si u příslušných jugoslávských konzulátů vyřídili dlouhodobá víza, aby mohli kdykoliv a bez potíží přicestovat. Začátek natáčení byl naplánován na konec března, kdy v Chorvatsku ještě panovalo chladné počasí, proto se filmaři rozhodli začít natáčet co nejjižněji, v okolí Dubrovníku. První záběry vznikaly 28. března 1965 v Zupci u Trebinje, kde pořád ještě stálo westernové město z filmu Old Shatterhand. Architekt Dušan Jeričević, který stál u zrodu Pokladu na Stříbrném jezeře, přestavěl někdejší Golden Hill na město Tucson - přitom mu stačilo vyměnit jen pár cedulí na obchodech a provést několik dalších drobných úprav, aby z pohledu kamery nešlo poznat, že se domy na ulici skládají pouze z průčelí. Za těmito domy pak musela Antje Weisgerber věšet v letních šatech prádlo. Byla nesnesitelná zima a po obloze se valila hustá mračna poháněná silným ledovým větrem, proslulou bórou. Kameraman Heinz Hölscher vzpomíná: "Natáčeli jsme v krátkých pauzách, když se vítr na chvíli uklidnil a Antje mohla normálně stát; jinak hrozilo, že tuto křehkou dámu povalí vítr na zem."

Řeka Cetina

Po týdnu se filmaři přestěhovali do Splitu, odkud to neměli daleko k ostatním místům natáčení: k divoké řece Cetině, k prérii u Vrliky, k Radmanovým mlýnům u Omiše nebo k vodopádům řeky Krky u Skradinu. Do přístavu byl trajektem společnosti Jadrolinija přivezen obytný přívěs Stewarta Grangera. Hollywoodský herec byl tentokrát v Jugoslávii sám, neboť jeho třiadvacetiletá žena Carolyne, která ho doprovázela na natáčení snímku Mezi Supy, se musela v Belgii podrobit těžké operaci srdce.

U města Trilj, přímo na břehu řeky Cetiny, která je nejvodnatější a se svými 105 kilometry zároveň i nejdelší řekou střední Dalmácie, se natáčely scény, v níž byli osadníci přepadeni Finderovci a Navajové stříleli zápalnými šípy na vozy osadníků. Vznikly tu rovněž dramatické záběry plavby na voru. Počasí bylo stále nepříznivé, ke studenému větru se přidal také déšť. Řeka Cetina byla rozvodněná a teplota její vody se pohybovala okolo osmi stupňů. Antje Weisgerber, Macha Méril, Mario Girotti a malý Marinko Ćosić dostali sice gumové obleky, ale ani ty je před chladem dlouho neuchránily. Natáčení scén na voru vedl zkušený hollywoodský kaskadér Allan Pinson. Voraři byli profesionálové od řeky Driny, známí svou rozvážností, přesto málem došlo ke smrtelné nehodě. Informovala o ní agentura Ringpress:

Režisér Harald Philipp byl bílý jako vápno, když se jugoslávský kaskadér začal náhle topit v divoké Cetině. Někteří lidé pobíhali vystrašeně sem a tam a házeli do vody lana. Sto metrů po proudu se z vody náhle vynořily ruce mladého muže a po chvíli opět zmizely ve zpěněné vodě. "On se utopí!" křičel Philipp plný strachu. Někteří muži se rychle svlékli a skočili do vody. Tu se muž opět vynořil. Zápasil s dechem, rozhlížel se zoufale kolem sebe a nakonec se mu podařilo chytit se ocelového lana napnutého napříč přes řeku. Na laně visel do té doby, dokud si pro něj ostatní nepřijeli. "Utekl hrobníkovi z lopaty," utrousil pak bezbarvým hlasem Philipp.

Další nehody nenechaly na sebe dlouho čekat. Při nočním přepadení osadníků Finderovci postrčil Stewart Granger hořící kolo, z něhož se utrhl kus hořící hmoty, který pak proletěl těsně kolem jeho hlavy (tento záběr můžeme vidět i ve filmu). Herberta Kerze, vedoucího natáčení a výborného plavce, stáhl pod vodu vír, když chtěl přivézt nafukovací člun unášený od břehu. Celé dvě minuty se nevynořil na hladinu a byl skutečně tak vyčerpaný a podchlazený, že ho chtěli lékaři odvézt do nemocnice. Kerz to však odmítl a po třech hodinách odpočinku pracoval dále. "Ale ty tři hodiny jsem skutečně potřeboval," utrousil pak Kerz. Také Pierre Brice zažil na řece Cetině pár nepříjemných chvil. Při natáčení se dostal jeho pravý ukazováček mezi dva kmeny voru, čímž si způsobil tržnou ránu, která musela být zašita. Proto ho ve filmu vidíme častěji s tomahavkem než se Stříbrnou puškou, neboť takto se dal obvaz lépe zamaskovat.

Kvůli špatnému počasí, kdy se celé hodiny čekalo na sluníčko, měli fotografové mnoho příležitostí pořídit zajímavé a kuriózní záběry: Mario Girotti a Macha Méril šplhají v potápěčských oblecích na skály, Petrolejový princ rajtuje na malém poníkovi, Heinz Erhardt se nechává krmit obrovskou polévkovou naběračkou. Heinz Erhardt musel v roli kantora Hampela dirigovat skupinu zpívajících dětí. Když se malých špuntů zeptali, jakou písničku by rádi zazpívali, rozpoutala se mezi nimi vášnivá diskuze, kterou rázně ukončil až režisér: "Zpívejte si co chcete. Bude to stejně předabováno." Děti nakonec zanotovaly jednu jugoslávskou písničku, jejíž název zněl v překladu "Smrt fašismu". Do Trilje přijel také fotograf Karl Reiter, kterému se podařilo přemluvit celý tým lidí ke společné fotografii. Existuje sice mnoho pracovních záběrů a fotografií, které dokumentují průběh natáčení mayovek, ale ještě nikdy nebyla pořízena fotografie celého týmu, jedná se vlastně o unikát. Harald Leipnitz se projevil jako mimořádně nadaný muzikant a po večerech bavil přítomné kolegy svou hrou na kytaru. "Vy máte krásnější hlas než mnozí populární zpěváci!" pronesl uznale Stewart Granger. Jednoho dne se v Trilji objevil také producent Horst Wendlandt a předal Pierru Briceovi sošku Bambi. Pro fotografa Lothara Winklera to byla další příležitost pořídit ještě několik jedinečných záběrů. Svou návštěvou poctil filmaře i režisér Harald Reinl, který se tehdy připravoval na natáčení Posledního výstřelu a v okolí Splitu hledal vhodné lokality.

Trilj však nebyl jediným místem, kde se natáčely scény na voru. Druhou lokalitou byl pramen řeky Cetiny u Rudy, kde vznikaly také záběry Old Surehanda a Petrolejového prince na visutém mostě, třetím místem byly vodopády řeky Krky u Skradinu, kde Old Surehand zachránil pomocí lasa Richarda a Lizzy, a poslední záběry (nepočítáme-li ty ateliérové) vznikaly u malé osady Kreševo nad městem Donja Brela, kde byla řeka Cetina opravdu divoká.

Historické foto

Natáčení Petrolejového prince se kromě jezdců z Jadran filmu účastnili také jezdci spolku Alka ze Sinje u Splitu. Jezdci i koně z této oblasti jsou velmi známí, protože se už více než století účastní rytířského turnaje, konaného na paměť historického vítězství zdejších obyvatel nad mnohonásobnou přesilou tureckých útočníků v roce 1715. Slovo alka pochází z tureckého halka a znamená kruh. Hra spočívá v tom, že jezdci musí v plném cvalu zasáhnout těžkým dlouhým kopím kruhový terč. Přítomnost těchto profesionálních jezdců i jejich koní vyvolala ve filmovém štábu velkou pozornost. Jeden z nádherných sinjských koní se zalíbil i vedoucímu výroby Erwinu Gittovi, který se chtěl na něm nechat vyfotografovat. Tím vyvolal bouři smíchu u svých kolegů, neboť Gitt měl všechno možné, jen ne rytířskou postavu. Gitt se ale nenechal rozhodit a požádal jednoho z jezdců, aby mu pomohl do sedla. Sotva fotograf pořídil tohle historické foto, kůň se trochu pohnul a Gitt se zřítil na zem. S velkou námahou se kaskadérům podařilo zavalitého vedoucího výroby postavit znovu na nohy. Tak se Erwin Gitt v mžiku seznámil s těžkým povoláním kaskadérů a slíbil jim zvýšení honoráře. To se však nikdy nestalo, protože produkční Jadran filmu Stipe Gurdulić se do sedla nikdy neodvážil, a tak neviděl pro zvýšení honoráře žádný důvod.

Vystřižená závěrečná scéna

Nechybělo mnoho a diváci se dočkali velmi zajímavé podívané. Producent Horst Wendlandt si totiž přál, aby se na plátnech kin objevili bok po boku oba slavní hrdinové Divokého západu - Old Shatterhand a Old Surehand. Lex Barker měl spolu s Ralfem Wolterem v roli Sama Hawkense vystoupit v krátké scéně na konci filmu, aby tak nenápadně uvedli připravovaný film Vinnetou - Poslední výstřel. Ve scénce šlo víceméně jen o to, že se Vinnetou, Old Surehand, Old Shatterhand, Old Wabble a Sam Hawkens setkají u jezera Shelly a kantor Hampel utrousí poznámku, že konečně našel tenora pro svou operu (totiž Old Shatterhanda). Pak se Vinnetou s Old Shatterhandem a Samem Hawkensem od skupiny oddělí a jedou vstříc novým dobrodružstvím. Zároveň slyšíme hlas vypravěče: "Old Surehand věří, že se jedná jen o krátké odloučení. Ještě netuší, že svého věrného přítele Vinnetoua vidí naposledy, že už nikdy nebude bojovat po jeho boku, neboť Vinnetouova duše již brzy přijde do věčných lovišť."

Haraldu Philippovi se nápad velice líbil: hned dvě světoznámé hollywoodské hvězdy plus Pierre Brice v jednom filmu a pod jeho režií. K jeho velkému zklamání k tomu ale nakonec nedošlo. Wendlandtův znamenitý střihač Hermann Haller o báječnosti tohoto nápadu pochyboval a do svých poznámek si zapsal: "Objeví se Old Shatterhand a Sam Hawkens. K čemu? K čemu tak velkolepé a nudné finále? Celá závěrečná scéna je zdlouhavá, nezajímavá a nedůležitá. A do toho ještě hlas vypravěče, který dělá reklamu novému filmu Vinnetou - Poslední výstřel." Horst Wendlandt jeho argumenty chápal, ale rozhodující byl nakonec fakt, že Barker ani Granger neměli kvůli práci na společné natáčení čas.

Premiéra filmu

Premiéra filmu Petrolejový princ byla původně naplánována na 6. srpna 1965. Bylo důležité termín dodržet, protože v říjnu měl přijít do kin Vinnetou - Poslední výstřel a snímek by tak konkuroval sám sobě. Jenomže kvůli špatnému počasí, které panovalo v Jugoslávii během natáčení filmu, došlo k časovým prodlevám a původní harmonogram musel být upraven. Premiéra nakonec proběhla až 25. srpna 1965 v mnichovském premiérovém kině Mathäser-Filmpalast. Tentokrát se jí nezúčastnil Stewart Granger, který byl už od začátku týdne opět v Jugoslávii, kde natáčel nový film Old Surehand. O dva dny později se konala premiéra v berlínském kině City-Filmtheater. V restauraci na střeše hotelu Hilton uspořádal Horst Wendlandt malou párty. Byla to ta samá restaurace, v níž kdysi došlo k osudovému setkání producenta Wendlandta s Pierrem Bricem.

Obsah filmu

Petrolejový princ a jeho kumpán Kovacz chtějí prodat bankéři Duncanovi petrolejový pramen, který ve skutečnosti vůbec neexistuje. Čáru přes rozpočet jim však udělají osadníci, proto Petrolejový princ pověří bandity, aby odstranili Billa Fornera, který je jakousi předsunutou hlídkou vyslanou osadníky. Vinnetou a Old Surehand vypátrají, že jeden z banditů, který se vydává za mrtvého Billa Fornera, má přivést osadníky do neštěstí. Falešný Bill Forner je při výslechu zavražděn a zatímco Old Surehand varuje osadníky, Vinnetou přesvědčuje náčelníka Navajů Nitsas-Iniho o dobrých úmyslech bílých přistěhovalců, kteří se chtějí usadit u jezera Shelly. Old Surehand pověří Old Wabbla vedením kolony a sám odjíždí, aby s Vinnetouem navštívil náčelníky Mokašiho a Nitsas-Iniho. Po cestě je Old Surehand přepaden Finderovou bandou, ale Vinnetou mu zachrání život. Osadníci mezitím dorazili k řece, kde chtějí udělat přestávku. Ke skupině patří mezi jinými mladá vdova Ebersbachová, její bratr kantor Hampel a mladá Lizzy, která se snaží udělat z falešného hráče karet Richarda Forsythe poctivého člověka.

Finderovci v noci přepadnou osadníky, naštěstí Old Surehand a Vinnetou jejich plány znají a podaří se jim útok banditů odrazit. Petrolejový princ vymýšlí ďábelský plán. Jede k Mokašimu a namluví mu, že mají osadníci plný pytel zlata. Mokaši se s bojovníky vydá k osadníkům, aby se o tom přesvědčil. Při té příležitosti nechá Petrolejový princ zavraždit syna náčelníka Mokašiho a svalí vinu na přistěhovalce. Mokaši přísahá pomstu a chce osadníky povraždit, pokud mu během jednoho dne nevydají vraha. Old Surehand se vydá za Petrolejovým princem. Vinnetou dává pokyn, aby ženy a děti nastoupily na vor a odpluly do bezpečí. Vor se však nečekaně uvolní a divoká voda je unáší směrem k vodopádům. Vinnetou riskuje svůj život, aby zabránil katastrofě. Jen díky včasné pomoci Old Surehanda jsou všichni zachráněni. Petrolejový princ uzavře obchod s Duncanem, nechá ho však zasypat v jeskyni a Kovacze zastřelí. Spolu s Knifem chtějí uprchnout, Old Surehand je však na visutém mostě zastaví. Spoutá je a přiváže ke stromům. Old Wabble má bandity hlídat, nevšimne si ale, že Knife má u sebe schovaný nůž. Knife se znovu pokusí o útěk, narazí však na Old Surehanda a dojde k boji, při kterém padoucha zradí jeho vlastní nůž. Old Surehand naloží mrtvého vraha na koně a spěchá rychle k osadníkům. Mokaši už zahajuje boj, situace vypadá beznadějně, ale slavný zálesák přijede včas. Tělo vraha předá Mokašimu, trestu neujde ani Petrolejový princ. Osadníci dostanou od Indiánů kus půdy u jezera Shelly a připravují se hned dvě svatby: Campbell si bere paní Ebersbachovou a Richard Forsythe mladou Lizzy.


Herecké obsazení

Pierre Brice

Pierre Brice

Vinnetou
Stewart Granger

Stewart Granger

Old Surehand
Macha Méril

Macha Méril

Lizzy
Mario Girotti

Mario Girotti

Richard Forsythe
Harald Leipnitz

Harald Leipnitz

Petrolejový princ
Slobodan Dimitrijević

Slobodan Dimitrijević

Knife
Walter Barnes

Walter Barnes

Campbell
Antje Weisgerber

Antje Weisgerber

Paní Ebersbachová
Heinz Erhardt

Heinz Erhardt

Kantor Hampel
Milan Srdoč

Milan Srdoč (Paddy Fox)

Old Wabble
Ilija Ivezic

Ilija Ivezić

Webster
Stole Arandelović

Stole Aranđelović

Bandita
Davor Antolić

Davor Antolić

Paddy
Veljko Maričić

Veljko Maričić

Bergmann
Dušan Janićijević

Dušan Janićijević

Butler
Antun Nalis

Antun Nalis

Jenkins
Vladimir Leib

Vladimir Leib

Duncan
Gerhard Frickhöffer

Gerhard Frickhöffer

Kovacz
Petar Dobrić

Petar Dobrić

Nitsas-ini
Milivoj Popović

Milivoj Popović

Mokaši
Šimun Jagarinec

Šimun Jagarinec

Mokašiho syn / Kaskadér
Zvonimir Črnko

Zvonimir Črnko

Billy Forner
Marinko Ćosić

Marinko Ćosić

Tobby
Petar Petrović

Petar Petrović

Jimmy
Branko Supek

Branko Supek

Jack
Slobodan Verdernjak

Slobodan Verdernjak

John
Stjepan Špoljarić

Stjepan Špoljarić

Bandita / Kaskadér
Iwan Novak

Iwan Novak

Bandita
Ivan Zenić

Ivan Zenić

Bandita
Ivan Krištof

Ivan Krištof

Bandita / Kaskadér
Antun Gorišek

Antun Gorišek

Různé drobné role
Buhin starší

Tomislav Buhin

Různé drobné role
Sabine Bredemeyer

Sabine Bredemeyer

Miminko
  

Filmový štáb

Režie .......................................Harald Philipp
Asistent režie ..........................Uwe Gravenholdt, Vili Čakleć
Scénář ....................................Fred Denger, Harald Philipp
Dramaturgie ............................Dr. Manfred Barthel
Kamera ...................................Heinz Hölscher
Střih ........................................Hermann Haller
Stavby .....................................Dušan Jeričević
Kostýmy ..................................Irms Pauli
Hudba .....................................Martin Böttcher
Zvuk ........................................Matija Barbalić
Pyrotechnik .............................Erwin Lange
Vedoucí výroby .......................Erwin Gitt
Producent ...............................Horst Wendlandt
Produkce .................................Rialto Film Preben Philipsen, Hamburg
Koprodukce .............................Jadran Film, Zagreb
Doba natáčení .........................28.3. - 31.5. 1965
Délka .......................................90 min 32 s (originální verze filmu)
Premiéra .................................25.8. 1965, Mnichov (Mathäser-Filmpalast)
Čs. distribuční premiéra ..........V čs. kinech nebyl promítán
Ocenění ..................................Zlaté plátno

 

Použitá literatura:

  • PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
  • TADEJ, Vladimir, GABELICA, Damir. Auf den Spuren Winnetous in Kroatien : 10 Routen Winnetous. Zagreb : Jadran film, 2007. ISBN 978-953-95762-0-0.
  • KASTNER, Jörg. Das grosse Karl-May-Buch : sein Leben, seine Bücher, die Filme. Bergisch Gladbach : Bastei-Verl. Lübbe, 1992. 332 s. ISBN 3-404-28206-X.
  • PETZEL, Michael. Das grosse Album der Karl-May-Filme. Berlin : Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2009. ISBN 978-3-89602-727-6.

Autor článku - Michaela Kroupová a Jan Koten, poslední aktualizace 8.2. 2013

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005