Mayovky na Internetu

Vinnetou - Rudý gentleman

Winnetou 2. Teil (1964)

Horst Wendlandt, šéf produkční firmy Rialto, byl v roce 1964 na vrcholu své úspěšné kariéry. Oba filmy, Poklad na Stříbrném jezeře i Vinnetou, dosáhly nevídaného diváckého úspěchu, a tak bylo zcela přirozené, že chtěl v natáčení mayovek pokračovat. Ze svého seznamu si vybral druhý díl románu Vinnetou a knihu Mezi Supy, která zahrnuje dva na sebe navazující příběhy Syn lovce medvědů a Duch Llana Estacada. V následujícím roce měl v plánu zfilmovat romány Petrolejový princ, Old Surehand a třetí díl Vinnetoua.

Vrásky na čele přidělával Horstu Wendlandtovi jeho odvěký rival Artur Brauner, který s filmem Old Shatterhand navázal na úspěch prvních mayovek Rialta. Wendlandt se sice nemusel obávat, že by se Brauner pustil do natáčení další vinnetouovky (podle exkluzívní smlouvy, kterou Pierre Brice a Lex Barker uzavřeli s Horstem Wendlandtem, směli v rolích Vinnetoua a Old Shatterhanda účinkovat pouze v mayovkách z produkce Rialta), ale v natáčení orientálních nebo mexických mayovek nemohl Braunerovi nijak zabránit. Koncem března 1964 se v centrále distribuční společnosti Constantin konala porada, které se kromě Horsta Wendlandta zúčastnili také nový dramaturg Manfred Barthel a nakladatel Joachim Schmid. Pánové se shodli na tom, že by Artur Brauner neměl natáčet více než dvě mayovky ročně, aby nedošlo k přesycení trhu a poklesu zájmu diváků. Zároveň si uvědomovali, že nemají prakticky žádné možnosti, jak ovlivnit jednání nejmocnějšího německého producenta. Na Braunerově straně stál i Lex Barker, jemuž byl konkurenční boj obou producentů vítaný - jeho cena tím stoupala. V těžké pozici se naopak ocitlo vedení Constantinu: na jedné straně by firma ráda distribuovala i Braunerovy mayovky, aby měla celý byznys s Karlem Mayem pod kontrolou, na druhou stranu bylo potřeba zachovat se loajálně vůči Horstu Wendlandtovi, který mnichovskému podniku plnil kasy zlatem. Problém se nakonec vyřešil sám od sebe, protože Brauner uzavřel smlouvu s distribuční firmou Gloria.

Narozdíl od prvního dílu románu Vinnetou, který Karel May napsal pro knižní vydání u nakladatele Fehsenfelda, vznikl druhý díl seřazením jednotlivých povídek, které May už dříve publikoval v různých časopisech. Pro filmaře nebylo jednoduché držet se předlohy tak, aby výsledek byl srozumitelný široké divácké veřejnosti, a proto nakonec z předlohy vybrali jen několik postav a motivů, z nichž sestavili zcela nový, smyšlený příběh. Ve filmu chybí mnoho známých a stěžejních postav, např. trojlístek Sam Hawkens, Dick Stone a Will Parker, tajemný zálesák Old Death, ničema Parranoh alias Tim Finnetey, neméně darebácký Santer (kterého nechali filmaři umřít ve filmu Vinnetou) a stejně jako v Pokladu na Stříbrném jezeře i Old Firehand. Místo nich se ve filmu objevily dvě komické figurky, které sice pocházejí z pera Karla Maye, ale nevystupují ve druhém dílu románu Vinnetou: lord Castlepool a Gunstick Uncle.

Trojice medvědů

Natáčení filmu Vinnetou - Rudý gentleman začalo 18. května 1964 jednou z nejtěžších scén, v níž Vinnetou zachraňuje ze spárů medvěda Ribannu, dceru náčelníka Assiniboinů. Vedoucí výroby Erwin Gitt vzpomíná: "Potřebovali jsme medvěda, samozřejmě grizzlyho, ne nějakého brtníka. Z Hamburku nám přivezli hned tři medvědy grizzly od Rudiho Althoffa. Chytrá cirkusová zvířata. Jmenovali se Mundi, Peter a Peggy, bylo jim devět let, vážili okolo 600 až 800 kg, měřili 2,30 metrů a nesměli být od sebe odděleni, jinak smutnili." V hotovém filmu je však vidět jen málo záběrů s pravými medvědy. Režisér Reinl se domníval, že není radno spoléhat se ani na ty nejlépe vycvičené cirkusové medvědy, a tak si musel jejich cvičitel Rudi Althoff obléknout medvědí kožich a klíčové scény odehrát sám.

Nedaleko místa, kde se natáčel souboj s medvědem, se nachází krápníková jeskyně Otoška jama, jejíž interiér využili filmaři pro natočení závěrečného boje banditů s Indiány a vojáky. K osvětlení jeskyně musel štáb použít veškeré reflektory a svítilny, které měl k dispozici a natáhnout několik kilometrů kabeláže. Vnější vstup do jeskyně byl zhotoven ze sádry podle návrhu Vlada Tadeje a byl instalován v Radmanových mlinicích u Omiše.

Požár v New Venangu

Dne 28. května 1964 začalo natáčení jedné z nejakčnějších scén v celém filmu: požár v New Venangu. Petrolejové pole s dřevěnými věžemi, domy a skladišti postavil Vladimir Tadej ve Stobreči, okrajové čtvrti Splitu, přesněji řečeno ve skalnatém údolí Kavy v místě zvaném Šine. Bylo to krásné místo, lemované skalami a jehličnatým lesem. Tadej nechal část lesa vykácet, aby načervenalé skály lépe vynikly. Dřevěné těžební věže a improvizovaná nádrž na petrolej do krajiny dobře zapadaly, celek působil divoce, ale zároveň i romanticky.

Všechny filmové stavby musel před natáčením prohlédnout a schválit režisér s kameramanem. Protože Tadej znal vkus režiséra Reinla, stalo se přesně to, co jako zkušený scénograf předvídal: vysoké dřevěné věže se ve všeobecném celku navzájem překrývaly. Obraz nebyl tak pěkný, jako kdyby věže stály dál od sebe. Tadej vycítil, že Reinlovi i kameramanovi je poněkud nepříjemné žádat, aby dělníci ty těžké, dvanáct metrů vysoké věže o pár metrů přesunuli, a tak sám poznamenal, že chlapci mohou v případě potřeby rozmístit věže jinak. Režisér i kameraman na něho s úlevou pohlédli a řekli, že přesně to si přejí. Jenže Stipe Gurdulić, vedoucí produkce chorvatského týmu, se zamračil a pravil, že zadarmo to rozhodně nebude! Tadej uchopil megafon a zavolal na dělníky, připravené dole v Kavě, aby se připravili na stěhování věží na místa, která jim budou shora určena. Všichni udiveně sledovali, co se bude dít. Zvlášť Gurdulić, který obracel každou minci, než ji vydal, byl ohromený. Dělníci, mezi nimiž byli i dva s motorovými pilami, dostali za úkol položit pod věže čtyři dlouhé desky, s jejichž pomocí se mohly věže posunovat o několik metrů doleva či doprava. Věže byly brzy harmonicky rozmístěny a připraveny k natáčení. Celá operace trvala půl hodiny a stála 15 litrů dalmatského červeného vína, které Reinl levně nakoupil. Také spořivý vedoucí produkce Gurdulić pil později s dělníky, ačkoliv se na stěhování vůbec nepodílel.

Pyrotechnik Erwin Lange spotřeboval pro požár v New Venangu 2.000 kg benzínu, 2.000 kg mazutu, 200 kg benzolu, 6 propan-butanových bomb, 20 kg dynamitu, 50 pochodní, 250 kg cementu a 100 elektrických zapalovačů. Veškeré exploze byly natáčeny za bílého dne a v jednotlivých krátkých úsecích, takže filmaři měli situaci pod kontrolou. Práce proběhly bez větších těžkostí, a tak se tým brzy přemístil do Solinu, průmyslového města nedaleko Splitu, na jehož okraji stála obrovská cementárna. V ní se natáčelo přepadení přistěhovalců i přestřelka mezi bandity a Vinnetouem, Old Shatterhandem a Castlepoolem.

Hlavního padoucha Forrestera ztvárnil slavný anglický herec Anthony Steel. Tento jemný a především elegantní pán měl v soukromí jedinou slabost: byl velmi nakloněn alkoholu. Filmový štáb byl tehdy ubytován ve známém hotelu Marijan ve Splitu. O víkendových večerech se na hotelové terase u bazénu shromažďovala elita tohoto krásného města. Jednoho sobotního večera se na přeplněné terase objevil i elegantně oblečený Anthony Steel, který na sebe ihned upoutal pozornost všech přítomných hostů, zejména žen. Herec chvíli tiše postál na terase, pak si upravil kravatu a zamířil k bazénu. Když došel k jeho okraji, na okamžik se zastavil, pak skočil do bazénu a ponořil se do průzračné vody. Zatímco hosté na sebe nechápavě hleděli, zcela mokrý herec zase vystoupil z bazénu a zamumlal: "Doufám, že teď vystřízlivím!" Řekl to naprosto klidně a bez dalšího vysvětlování odešel do svého pokoje.

Škrlak

Už při natáčení prvních mayovek se skupina kaskadérů spřátelila s německým personálem i s režisérem Reinlem. Také on měl rád tyhle rozpustilé mladíky, zejména proto, že svoji kaskadérskou práci dělali profesionálně, ale současně s humorem. Kromě němčiny ovládal Reinl také italštinu a snažil se naučit i několik chorvatských slov, která mohl upotřebit při natáčení. Jedna ze scén se odehrávala poměrně daleko od kamery a režiséra, a tak si Reinl domluvil s kaskadéry znamení, po kterém se měli tryskem rozjet na svých koních. Tím znamením bylo, že si sundá klobouk a zvedne jej nad hlavu. Jen mimochodem se zeptal svého asistenta Slavka Andrese, jak se chorvatsky řekne klobouk. "Šešir," odpověděl krátce Andres. Zavalitý kaskadér a vtipálek Stjepan Špoljarić rýpnul asistenta pod žebra a přísně řekl: "No, co? V Zagorje říkáme škrlak!" Všichni kaskadéři s mručením přitakali; tak zůstalo u škrlaku. Reinl zkoušel to komplikované slovo vyslovit, ale byl totálně popletený. Po chvíli se mu ale podařilo těžkost jazyka překonat a se zjevnou hrdostí hlásil kaskadérům, že jakmile si sundá svůj škrlak a opět ho rychle nasadí, mají se tryskem rozjet. Domluva se zdařila, stejně jako natočení scény. Tím ale historka se škrlakem ještě nekončí...

Režiséru Reinlovi dělalo vždy velkou radost používat slovo škrlak při různých příležitostech, ať už to bylo vhodné nebo ne, protože byl na sebe hrdý, že umí vyslovit tak obtížné slovo. Natáčení všech filmů o Vinnetouovi se muselo dokončovat v Berlíně, pokud měl film dostat "německou státní příslušnost". V Berlíně účinkovali němečtí kaskadéři, na což Reinl zapomněl a opakoval jim pokyn: "Když zvednu škrlak a zase ho nasadím, je konec odpočinku!" Němečtí kaskadéři se po sobě nechápavě dívali a jeden z nich se nakonec Reinla zeptal: "Promiňte, pane doktore, co znamená to slovo, které nemůžu ani vyslovit, natož pak pochopit?" Režisér se plácl do čela. Požádal německé kaskadéry o prominutí a nazval klobouk jeho německým názvem.

Na planině Grobničko polje vznikly kulisy vojenské pevnosti Niobrara. K tomuto účelu byly přestavěny a obměněny interiéry Butlerovy farmy, kterou vystavěl scénograf Duško Jeričević pro Poklad na Stříbrném jezeře, a která ještě existovala, včetně upraveného krbu. Jednou z posledních lokalit, kde se natáčel film Vinnetou - Rudý gentleman, byl Platak. Hluboko v lese filmaři objevili překrásnou rozlehlou louku, na které postavili tábor Assiniboinů. Nacházeli se však uprostřed zimního sportovního areálu a kameraman Kalinke musel dávat dobrý pozor, aby se v záběrech neobjevil lyžařský vlek. Natáčení v exteriéru skončilo 20. července 1964.

Suma sumárum

Komparsisté dostávali za jeden natáčecí den odměnu ve výši 16 marek, specialisté si denně přišli na 53 marek a kaskadérům bylo vypláceno 160 marek za jeden pád. Pronájem jugoslávské krajiny a náhrady za způsobené škody stály filmaře 27.000 marek. Celkově musel producent Wendlandt zaplatit Jadran filmu 1.889.625 DM. K tomu je třeba připočítat honoráře hlavních představitelů a členů německého filmového štábu, náklady na dotáčení scén v berlínském ateliéru i nemalou sumu na výrobu filmových kopií. Celkové náklady na výrobu filmu nepřekročily hranici 4 milionů DM.

Výdaje za stavby

New Venango .......................... 96.391 DM
Pevnost Niobrara ..................... 68.807 DM
Vesnice Assiniboinů ................ 24.181 DM
Vesnice Ponců ........................ 9.873 DM
Vstup do jeskyně .................... 2.784 DM

Pět lidí, včetně kaskadéra Šimuna Jagarince, utrpělo při požáru v New Venangu těžké popáleniny, a to i přesto, že měli na sobě azbestové obleky. Čtrnáct lidí se zranilo při pádech z koní, včetně herečky Karin Dor, která si přivodila bolestivé zranění hlavy a pánve. Po čtyřech dnech odpočinku mohla naštěstí pokračovat v práci. Také její manžel, režisér Harald Reinl, utrpěl lehčí zranění, které si však nepřivodil během natáčení, nýbrž při nedělní hře fotbalu. Velké finanční škody způsobila filmařům proslulá bóra, která zničila část staveb, rekvizit i přístrojů.

Premiéra filmu Rudý gentleman

Premiéra filmu proběhla 17. září 1964 v Essenu. Tisíce a desetitisíce diváků chtělo vidět Vinnetoua, Old Shatterhanda, Ribannu, Castlepoola a padoucha Forrestera, ale jen 4.416 z nich našlo během tří premiérových dnů místo. Ostatní lidé postávali v dešti před kinem. Komise pro hodnocení filmů byla úspěchem mayovek natolik zaskočena, že se raději neodvažovala cokoliv kritizovat a snímku rovnou udělila predikát Wertvoll. Za více než 3 miliony diváků, kteří snímek zhlédli v průběhu dvanácti měsíců od premiéry, získal film Zlaté plátno, které mu bylo uděleno 14. října 1965 v Essenu u příležitosti premiéry třetího dílu Vinnetoua. Jako komerčně nejúspěšnější film sezony 1965 získal cenu Bambi.

Obsah filmu

Po smrti svého otce stal se náčelníkem všech Apačů žijících na rozsáhlých lovištích mezi Texasem a Novým Mexikem mladý Vinnetou. Dobyvatelé ze všech končin světa pronikali do dalších a dalších území a jejich bezohledný postup hrozil rozpoutat novou válku rudých proti bílým. Vinnetou považoval za své životní poslání zabránit těmto hrůzám, které mohly znamenat zánik všech indiánských kmenů.

Syn plukovníka, velícího místní pevnosti, je zajat Indiány z kmene Assiniboinů, kteří se mstí za ničení jejich vesnic bělochy. Společně se svými kamarády má být usmrcen u mučednického kůlu. Na přímluvu Vinnetoua jsou vojáci propuštěni na svobodu. Vinnetou požádá mladého poručíka, aby vyřídil svému veliteli vzkaz: o úplňku se sejdou náčelníci všech kmenů v pevnosti Niobrara a společně s vojáky budou rokovat o míru. Jedna z indiánských vesnic je však mezitím přepadena bandity. Rozhořčení náčelníci odmítají uzavřít mír a chtějí vykopat válečnou sekeru. Tomuto nesmyslnému činu zabrání mladý poručík Merril, který požádá náčelníka Assiniboinů o ruku jeho dcery Ribanny. Většina náčelníků je touto nezvyklou nabídkou ohromena a souhlasí za těchto okolností s uzavřením míru.

Ribanna miluje Vinnetoua, který její lásku opětuje. Přesto Vinnetou s těžkým srdcem přemlouvá Ribannu, aby si vzala poručíka, a tím pomohla zabránit krveprolití. Ribanna po dlouhém váhání souhlasí. Nedlouho po svatbě přijede do pevnosti zkrvavený muž, který vypráví o tom, jak byla kolona nových osídlenců povražděna Indiány. Plukovník nařizuje trestnou výpravu. Poručík muži nevěří a vydává se s Ribannou a spoutaným banditou varovat Indiány. Ukáže se, že osídlence povraždila stejná tlupa zločinců, která vypaluje indiánské vesnice. Indiáni se spojují s vojáky, aby je společně vypátrali a pochytali. Merril s Ribannou vedou ženy a děti k úkrytu v jeskyni, jsou však zajati Forresterovou bandou. Vinnetouovi se podaří všechny vysvobodit. Forrester se snaží utéct jeskynním otvorem, ale Indiáni na něj nahoře čekají a zabijí ho.


Herecké obsazení

Pierre Brice

Pierre Brice

Vinnetou
Lex Barker

Lex Barker

Old Shatterhand
Karin Dor

Karin Dor

Ribanna
Mario Girotti

Mario Girotti

Poručík Merril
Eddi Arent

Eddi Arent

Castlepool
Mirko Boman

Mirko Boman

Gunstic Uncle
Anthony Steel

Anthony Steel

Forrester
Klaus Kinski

Klaus Kinski

David Luke
Renato Baldini

Renato Baldini

Plukovník Merril
Bogdan Buljan

Bogdan Buljan

Tah-ša-tunga
Ilija Ivezic

Ilija Ivezić

Red
Velimir Chytil

Velimir Chytil

Carter
Stole Arandelović

Stole Aranđelović

Caesar
Ivan Krištof

Ivan Krištof

Forresterův zvěd / Kaskadér
Gojko Mitić

Gojko Mitić

Bílý havran
Jozo Kovačević

Jozo Kovačević

Náčelník Ponců
Antun Nalis

Antun Nalis

Seržant Wagner
Djordje Nenadović

Ðorđe Nenadović

Kapitán Bruce
Miroslav Buhin

Miroslav Buhin

Bob / Kaskadér
Valent Borović

Valent Borović

Ronny
Jurica Dijaković

Jurica Dijaković

Dělník Clark
Rikard Brežeska

Rikard Brežeska

Petrolejář Jesse
Marie Noelle

Marie Noëlle-Barré

Susan Merril
Tomo Cvitanović

Tomo Cvitanović

Oddávající
Milan Mikuljan

Milan Mikuljan

Různé drobné role / Kaskadér
Zlatko Hrastinski

Zlatko Hrastinski

Bandita / Kaskadér
Slavko Pantelić

Slavko Pantelić

Bandita
Kasim Kučković

Kasim Kučković

Bandita / Kaskadér
Stjepan Špoljarić

Stjepan Špoljarić

Bandita / Kaskadér
Franjo Bijankini

Franjo Bijankini

Bandita
Šimun Jagarinec

Šimun Jagarinec

Ponca na stráži / Kaskadér
Luka Knežević

Luka Knežević

Náčelník Mandanů / Kaskadér
Valent Štefanko

Valent Štefanko

Bandita
Kemal Jahić

Kemal Jahić

Bandita
Ivan Zenić

Ivan Zenić

Bandita
Antun Gorišek

Antun Gorišek

Různé drobné role
Andrea Mitrečić

Andrea Mitrečić

Bandita
Nikola Gal

Nikola Gal

Bandita
Franjo Špoljarić

Franjo Špoljarić

Bandita
Tomislav Buhin

Tomislav Buhin

Bandita
Josip Valkaj

Josip Valkaj

Různé drobné role
Vladimir Krstulović

Vladimir Krstulović

Bandita
Stjepan Hrgović

Stjepan Hrgović

Různé drobné role
Slavko Godinić

Slavko Godinić

Bandita

Filmový štáb

Režie .......................................Harald Reinl
Asistent režie ...........................Charles M. Wakefield, Slavko Andres, Vili Čaklec
Scénář .....................................Harald G. Petersson
Dramaturgie ............................Dr. Manfred Barthel
Kamera ...................................Ernst W. Kalinke
Střih ........................................Hermann Haller
Stavby .....................................Vladimir Tadej
Kostýmy ...................................Irms Pauli
Hudba ......................................Martin Böttcher
Zvuk .........................................Matija Barbalić
Pyrotechnik .............................Erwin Lange
Vedoucí výroby ........................Erwin Gitt, Stipe Gurdulić
Producent ................................Horst Wendlandt
Produkce .................................Rialto Film Preben Philipsen, Berlin
Koprodukce .............................Jadran Film, Zagreb / SNC, Paris / Atlantis Film, Rom
Doba natáčení .........................18.5. - 27.7. 1964
Délka .......................................94 min 14 s (originální verze filmu)
Premiéra .................................17.9. 1964, Essen (Lichtburg)
Čs. distribuční premiéra ..........30.7. 1965
Ocenění ...................................Zlaté plátno; Bambi (komerčně nejúspěšnější německý film roku 1965)

 

Použitá literatura:

  • PETZEL, Michael. Karl-May-Filmbuch : Stories und Bilder aus der deutschen Traumfabrik. Zweite erweiterte Auflage. Bamberg : Karl-May-Verlag, 1999. 544 S. ISBN 3-7802-0153-4.
  • PETZEL, Michael. Der Weg zum Silbersee : Drehorte und Dreharbeite der Karl-May-Filme. Berlin: Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2001. 288 S. ISBN 3-89602-358-6.
  • PETZEL, Michael. Das grosse Album der Karl-May-Filme. Berlin : Schwarzkopf & Schwarzkopf, 2009. ISBN 978-3-89602-727-6.
  • PETZEL, Michael. 50 Jahre Winnetou-Film : Die schönsten Bilder aus den Filmen der 60er-Jahre. Bamberg : Karl-May-Verlag, 2012. 200 S. ISBN 978-3-7802-3018-8.
  • TADEJ, Vladimir, GABELICA, Damir. Auf den Spuren Winnetous in Kroatien : 10 Routen Winnetous. Zagreb : Jadran film, 2007. 271 S. ISBN 978-953-95762-0-0.
  • KASTNER, Jörg. Das grosse Karl-May-Buch : sein Leben, seine Bücher, die Filme. Bergisch Gladbach : Bastei-Verl. Lübbe, 1992. 332 S. ISBN 3-404-28206-X.

Autor článku - Michaela Kroupová a Jan Koten, poslední aktualizace 2.4. 2013

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005