Mayovky na Internetu

Milan Fibiger

Malíř, ilustrátor knih a rockový muzikant Milan Fibiger se narodil 26. dubna 1966 v Mladé Boleslavi. V letech 1979-1983 studoval propagační grafiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze, poté v letech 1984-1990 vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové obor ilustrace. První kresby tvořil pro časopis Ikarie. Zásadní zlom nastal po setkání s Jiřím Stegbauerem z nakladatelství Magnet Press, který uvěřil jeho talentu a dal mu šanci ilustrovat cykly se Sandokanem a Tarzanem.

Ilustrace z knihy Vinnetou. | Il. Milan Fibiger.Arabové. | Il. Milan Fibiger.Apokalypsa. | Il. Milan Fibiger.Drak u vodopádu. | Il. Milan Fibiger.Červenomodrý Metuzalém. | Il. Milan Fibiger. Nakladatelství Václav Vávra.

Milan Fibiger používá klasické malířské techniky. Technikou černobílého kvaše navazuje na výrazovou ojedinělost ilustrací českého malíře Zdeňka Buriana. Základními rysy tvorby Milana Fibigera jsou vyvážené kompozice, rafinovaná barevnost, jemný rukopis, velký smysl pro detail. Jeho nejsilnější stránkou je navození atmosféry doby či prostředí podložené až vědeckým bádáním či studiem reálií. Nejčastěji se s jeho ilustračním doprovodem lze setkat na obálkách a ilustracích knih žánru fantasy, sci-fi, dobrodružných románů či pohádek. Jeho volná tvorba oplývá tajuplnými bytostmi, intimními fantaskními zákoutími. Za svoji ilustrační práci obdržel Fibiger ceny Academie Science fiction a Fantasy, Výtvarník roku 2002 a Výtvarník roku 2003. Od roku 1995 pravidelně vystavuje.

Milanovým druhým a neméně oblíbeným koníčkem je bigbít. Inspiroval se hlavně jižanským rockem, do něhož se promítá směs blues, country a rocku. Hraje na basovou, elektrickou i akustickou kytaru a na některých projektech se podílel i autorsky. Se skupinou Ohnivá voda vydal stejnojmenné album, kde složil všech 14 písní. Nyní žije v Praze.

Ukázky děl Milana Fibigera lze nalézt na jeho stránkách.

Karel May v díle Milana Fibigera

  • Černý kapitán (Gabi, 1995)
  • Černý mustang (Gabi, 1996)
  • Sam Firegun (Gabi, 1996)
  • Synové Upsaroků (Gabi, 1996)
  • Zákon pouště (Gabi, 1997)
  • V zemi černých stanů (Levné knihy KMa, 2000)
  • Vězeň bagdádský (Levné knihy KMa, 2000)
  • Tajemství babylonské věže (Levné knihy KMa, 2000)
  • V propastech stínů (Levné knihy KMa, 2000)
  • Ahriman Mirza (Levné knihy KMa, 2000)
  • Růže ze Šírázu (Levné knihy KMa, 2000)
  • V bažinách Ardistanu (Levné knihy KMa, 2000)
  • Na hoře Alláhově (Levné knihy KMa, 2000)
  • Vinnetou: Indiánské léto (Levné knihy KMa, 2000)
  • Vinnetou: Na válečné stezce (Levné knihy KMa, 2000)
  • Vinnetou: Smrtící prach (Levné knihy KMa, 2001)
  • Červenomodrý Metuzalém (Václav Vávra, 2008).
  • Verschwörung in Wien (Karl-May-Verlag, 2014).
  • Die Verschwörung der Schatten (Karl-May-Verlag, 2015).

Přetisk rozhovoru pro časopis Ikarie

Nedávno jsi oslavil čtyřicítku, když se ohlédneš zpátky – udělal jsi dobře, že ses vrhl na malování, nebo by bylo bývalo lepší dělat něco jiného?

Malování beru jako své životní poslání, a jsem za dar talentu vděčen! Tím spíše, že potkávám spoustu lidí, kteří nevědí, proč tu jsou. Všímám si dost často, že tři čtvrtiny tohoto národa tu je zřejmě kvůli hokeji, neboť ejhle máme plné Staromáky či Václaváky samých mistrů. Jen jsem si nevšiml, kdo z nich vlastně umí vůbec bruslit či držet hokejku či kolik kdo dal na Václaváku gólů, vždyť tam přeci nejsou ani branky! Vážím si skutečných mistrů v jakémkoli lidském odvětví nebo činnosti! Nést dobrovolně úděl malíře na druhou stranu není vůbec zadarmo! Setkávám se celý život s názorem lidí, že nic nedělám, že si jen maluji. Ono se však nic samo na světě neudělá a nenamaluje. A život strávený u malířského stojanu či u stolu nad obálkou nebo ilustracemi (tisíce hodin) za podpory neustálé finanční nejistoty by ve skutečnosti se mnou málokdo chtěl vyměnit. Leč nestěžuji si, je to má svobodná vůle!

Co jsi chtěl dělat jako malý kluk?

Chtěl jsem být knižním ilustrátorem a malířem, miloval jsem za mé školní docházky čtenářský deník. Už na základní škole to byla slast a posedlost – vyzdobit obsahy přečtených knih svými ilustracemi.

Nemrzí tě, že jsi se třeba nevrhl na propagační grafiku, kterou jsi studoval, v té branži se točí velké peníze, ilustrování knih ani zdaleka asi není tak výnosné.

Né, asi, ale určitě. Leč já chtěl ilustrovat už od druhé třídy. Prohlížel jsem si knihy s ilustracemi Zdeňka Buriana a pokoušel se je napodobovat. Jediná přímá cesta k cíli vedla přes střední školu. Obor ilustrace byl až na vysoké. Tedy na střední škole byla tomu nejbližší propagační grafika. Tady jsme se učili grafické techniky plus písmo, což se mi v budoucnosti mnohokrát hodilo. Mám v tomto směru co jsem chtěl.

Co je tvým nejoblíbenějším tématem (v malbě i v životě)?

Mrzí mě, že síla umění je omezená co se týče ovlivnění chování lidské rasy. Přál bych si namalovat obraz, který by zamezil další války, co nás čekají! V poměru s tímto tématem jsou ostatní podružná. Myslím, že je to dostatečné sci-fi-utopicko-pacifistní, leč mé oblíbené téma!

Kolik knih jsi ilustroval?

Odpovím po švejkovsku: Já je, prosím, nevážil!

Baví tě malování, nebo to děláš hlavně pro obživu?

Baví moc, je to můj život. Ať jsem prošel čímkoli a přišel o cokoli, malování mě nikdy nezradilo a neopustilo!

Maluješ na počítači? Hodně ilustrátorů to nyní dělá a tvrdí se, že slušné obálky se dají udělat za jeden den.

Nu, tvrdit se může leccos! Já však, za léta praxe v oboru, takového neznám! Je-li doba taková, že si lidé raději přibijí řebíkem nad gauč do obýváku CD místo originálu Slunečnic van Gogha, pak je konec všem malířum světa. Nechci s tim mít nic společného. Originál vytvořený lidskou rukou zůstane vždy originálem. Monu Lisu nikdo omylem z CD nesmaže a nevymaže!

Ilustroval jsi hromadu knih, která se tobě líbila nejvíc?

Je to jak s ženami, každá ti něco dá, hodně vezme!

Kterou bys chtěl ilustrovat?

Poslední Mohykán či Robinson Crusoe (na tom již pracuji), jsou to knihy plné pravých lidských hodnot.

Dělal jsi obálku na knihu, která se ti vůbec nelíbila? (neptám se která to byla… o:)))

Ale jistě! Práce se neodmítá!

Hodně tvých obrázků jsou kvaše. Jaká je to vlastně technika a jaké jsou její výhody a nevýhody.

Omlouvám se, je to výrobní tajemství, Zdeněk Burian v něm také nikoho nevyučoval. Já si na něj musel přijít sám od píky. Co dodat? Jsou v tom léta výzkumů! Zkuste si zajít do Coca Coly, aby vám napsali přesný recepis, kolik kapek čeho se tam dává! Výhody jsou zřejmé. Ilustrace či obálka má neopakovatelnou výjimečnou atmosféru, jinou než obrázky malované jinými běžnými malířskými technikami. O nevýhodách nevím! Snad jen tedy zběžně informačně: Je to technika malování černou a bílou barvou, rozvoj: období secese, přelom století. Zástupci: A. Mucha, L. Marold další. Zdeněk Burian ji však dovedl k virtuozitě!

Kromě malování děláš muziku, nejen jako hráč na kytaru, ale i jako skladatel. Vím, že jsi prošel několik kapel, řekni k tomu něco víc.

Hudba je rodu ženského a stejně tak se chová k svým galánům! Je šálivá, lákající, všepožírající a vše spalující okolo tebe, když jí propadneš duší! Po svých zkušenostech jsem s touhle dámou na té úrovni, jak jsem se jí v minulosti věnoval, nadobro skoncoval. Dnes si už jen pro srandu jdu občas zahrát do Karel Gott Cover Bandu abych se odreagoval. Věnoval jsem jí příliš svého času na úkor jiného. Byla to chyba. Výčet mých hudebních aktivit najdou čtenáři na mých stránkách.

Co je pro tebe lehčí, hudba, nebo malování a proč?

Právě to navazuje. Všechno je těžké, když se to má dělat pořádně. Období, kdy jsem se věnoval více tomu či onomu, se v mém životě střídala. Vždy je to však na úkor toho druhého oboru. Toť mé zjištění! V podstatě to nelze dělat na špičkové úrovni dohromady.

Jsi rocker, jak se to slučuje s tvými dobrodružnými a fantastickými obrazy? Měl jsem dojem, že lidi tíhnoucí k rocku mají trochu jiné vidění, než by odpovídalo romanticko-dobrodružným obrazům, které od tebe vídáme.

Naopak ne náhodou jsem se dlouho věnoval jižanskému rocku (General Lee plus Ohnivá voda). Přimyslíš-li si kytaristům místo kytar winchestrovky, je z nich okamžitě povedená bandička desperádů s dlouhými vlasy a vousy v kloboucích, v koních a kůži. Navíc jsem přesně generace heavy metalu. V něm bylo pro hrdinskou romantiku vždy dost místa. V Master ’s Hammer jsme si s Frantou Štormem, s kterým jsme ho založili, zase užili trochu té satanské romantiky. Je tedy mnoho poloh romantiky! Umím si paradoxně představit i nějakého masového vraha, že jeho konání mu přijde dostatečně romantické! Myšleno pochopitelně žertem!!!

V jednom rozhovoru jsi řekl, že tvá žena tvrdí, že do tebe sestoupil Burianův duch. Kdysi na výstavě v Ústí jsme se nad tvými obrazy hádali s Ondřejem Neffem, jestli jsi maloval nějaké obrázky ty nebo Burian. Je tvým vzorem? Máš ho rád?

Nu, bohužel znám a existují nešťastnější varianty a případy tohoto, a to když vám někdo jiný cizí vstoupí do vaší ženy! Mé duchovní spojení se Zdeňkem Burianem, myslím subjektivně, přineslo radost několika fanouškům jeho díla, soudím podle jejich ohlasů na mou skromnou činnost. Zdeněk byl jediný a neopakovatelný! Obrovsky si vážím jeho tvorby a v neposlední řadě jeho ženy, která mu věrně a oddaně přes veškeré jeho životní strasti stála po boku až do konce svých dní!!!

Co tě láká na SF? Proč ses zaměřil na dobrodružnou a scifistickou literaturu?

Na dobrodružné literatuře jsem vyrostl a fantasy mi přijde jako její přímé logické pokračování. Jsou v ní témata a prostor, které mě oslovují a dovolují se umělecky vyjádřit. Technika mi jako technickému antitalentu nic neříká. Od toho tu máme malující inženýry, uznávám Werichův princip: Ten umí to a jiný zase tohle. Ti, co si myslí, že umějí všechno, umějí, pravda, ale blbě!

Čteš SF knížky? Kolik ročně přečteš knih a které jsou tvé nejoblíbenější?

Čtu, páč je ilustruji, jednu za druhou. A nejoblíbenější? Pán prstenů, Tarzan, Conan, věci od Lovecrafta, Poea. Mám pocit, že všichni ostatní až příliš čerpají z těchto klasiků.

A co rodina?

Odpovím úryvkem z textu bluesmana Jana Spáleného, jen ho lehce upravím: Jednou jsem byl taky dvanáct let ženatý a žil s ženou a synem, měli jsme hodně starostí a měl jsem je oba moc rád, ale ke štěstí mi to nepomohlo. Asi v tom bude nějaký háček! Mám jednoho syna, jmenuje se Gary a jsem moc rád, že ho mám!

Jaký je tvůj neoblíbenější film, kapela, kniha?

Bože, jak hluboko jsem klesla! Saxon. Knížka Svět jako vůle a představa – Arthur Schopenhauer.

Máš raději pivo nebo víno?

Jak jsem se již zmínil, vše se má dělat pořádně. Tedy: když piji pivo – tak pořádně! Když piji víno – taktéž pořádně! Pořádek musí byt!

Jaké je nejoblíbenější jídlo a jak často ti ho nějaká žena udělá?

Dnes vařím ženám já! V dnešní poblázněné době emancipačního vytí to pro ženy znamená více než ulovit mamuta! Přitom uvařit gábl, nic primitivnějšího neznám. Zde je recept: Pomalu připravte duchovní kaši, pomalu lehce přihřívat a pomaličku míchat. Pozor! Nepospíchat, jinak se vám urazí! Nakonec když jako oblohu přidáte nějakou tu reinkarnaci či místo karotky karmu, posypete to Tibetem, jest pánové uvařeno! Dobrou chuť přeje Milan Fibiger. Jistě si pochutnáte! Leč pro mě osobně je takový pelhřimovský řízek daleko vděčnější. Pochutnám si a nemá hloupé řeči!

Nenapadlo tě někdy napsat svoji knížku, kterou by sis oilustroval?

Napadlo! Samozřejmě již píšu, a to své paměti, dokaď si ještě něco pamatuji, neboť nemá být zapomenuto, co nesmí být zapomenuto!

 

Použitá literatura:

(Autor článku - Zatinka, vytvořeno dne 18. 6. 2008, poslední aktualizace dne 7.9. 2016)

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005