Mayovky na Internetu

Inču-čuna měl knír

Jen málokdo si dokáže představit severoamerického Indiána s knírem, kotlety nebo dokonce plnovousem. Přesto si některé kmeny vousy vědomě pěstovaly: u Indiánů z tichomořského pobřeží amerického státu Washington a západní Kanady bychom stěží nalezli holobradého dospělého muže.

Náčelník Moache Utahů Buckskin Charlie

Zcela běžný byl v 19. století porost mužské tváře u tzv. civilizovaných kmenů (Kríků, Čerokíjů, Čoktavů, Čikasů a Seminolů) z jihovýchodních oblastí Spojených států, i když nutno dodat, že tito Indiáni za své bujnější ochlupení vděčí značné příměsi bělošské krve. Vpravdě řečeno bychom několik bojovníků či dokonce náčelníků, kteří nehleděli na obecně přijaté estetické normy svého lidu a nevyškubávali nebo neseškrabávali si vousy, nalezli u každého kmene. Z nejznámějších "kníratých osobností" mezi Indiány si jmenujme alespoň vůdce prestižní kiowské válečnické společnosti Koisenka, náčelníka Setangyu, Sedícího medvěda, a vůdce moacheských Utahů Buckskina Charlieho (viz obrázek).

Čas od času se vousatá móda ujala u celých kmenových skupin - zarostlá ústa a brady nosili v 18. století například mužští příslušníci Keyauweeů, východní odnože siouxské jazykové rodiny ze Severní Karolíny. Kolem roku 1840 patřil pěstěný knír k chloubě bojovníků meskalerských Apačů, tedy u kmene, který zná snad každý čtenář indiánek. Z dochovaných zpráv o oknírených Meskalerech si ocitujme alespoň úryvek z článku z května 1842, kdy velký meskalerský nantan Espejo navštívil město Chihuahu. Místní noviny popisují jeho doprovod těmito slovy: "Atletické postavy a nově zavedené nošení knírů u mužů a jemné rysy některých jejich manželek a sester, o nic méně pozoruhodné než jejich ozdoby a různé vzory pomalování na jejich tvářích, jsou hlavní atrakcí pro lid, který je následuje v ulicích s neobyčejnou zvědavostí, protože - ačkoli byli Indiáni mnohokrát viděni v Chihuahue (městě) - není pochyb, že tentokrát přišli vyparáděnější a nádhernější více než kdykoli jindy."

Nevíme, jak dlouho se tento zvyk u Meskalerů udržel; v hlášeních prvních Američanů, stýkajících se v 50. letech 19. století s meskalerskými pohlaváry, už o vousatých Indiánech není ani zmínka. Ctitelé bezvousého Vinnetoua mohou tedy zůstat v klidu, jejich hrdina by měl, pokud by opravdu žil, s velkou pravděpodobností tvář holou jako dětskou prdelku. Otec slavného Apače, Inču-čuna, si však v době narození svého syna (podle Karla Maye v roce 1840) knír patrně pyšně nakrucoval.

Jednoho zklamání však fanoušky mayovek neušetříme: zhruba mezi roky 1865 a 1875, v letech, do nichž May zasadil většinu napínavých příhod svého rudého gentlemana, si většina Meskalerů, Komančů, Kiowů a jiných zkracovala vlasy. Skutečný Vinnetou by neměl své modročerné kadeře svázané do přilby a nepadaly by mu až k pasu - nejspíše by mu sotva přesahovaly uši, v nejlepším případě by se dotýkaly ramen.

 

(Autor článku - Pavel Mizera)

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005