Fanfiction - mayovky
Zakladatel: Apanači
Fanúškovia mnohých obľúbených autorov a filmov si vytvárajú nové vlastné príbehy svojich hrdinov: píšu o nich, točia filmy alebo robia hry.
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
- Hřích Old Shatterhanda – 1. kapitola
- Hřích Old Shatterhanda – 2. kapitola
- Návštěva v Ernsthalu – část I.
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
| << | < | > | >> |
 Belenor 12.03.2017 11:22 |
Taky mám nápad na mayovskou fanfiction, ale obávám se, že to nedokážu napsat :-) Rozhodně ne tak dobře, jako Apanači :-) Asi se spíš konečně vrátím k překladům :-) |
 Zeta 11.03.2017 23:04 |
Skrze tenhle hodně starýblog jsem dnes celkem náhodně objevila další stránku s odkazy na vesměs starší fanfikce. Něco je v němčině, něco je anglicky, úroveň a rating jako obvykle různé, alespoň to, co jsem zatím otevřela. Apanači: Zpětně jsem si pročetla tohle vlákno - ty jsi svou povídku napsala během necelých 2 měsíců! Ještě začátkem ledna jsi byla fanfikcí "nepolíbená" a teď najednou takový projekt, včetně ilustrací! Pane jo, to je výkon, který obdivuji! A když tvoje Doolé přivábí ke čtení mayovek dalšího člověka? To musí být nádherný pocit! |
| j.oakhurst 07.03.2017 10:48 |
Patrik Coachman(Vlastislav Toman)obdařil ve svých naučně populárních knihách Příběhy psané střelnýn prachem a Dlouhý oheň smrti ,které jsou věnovány historíí palných zbraní , přítomností OS a V. povídky,, Henryovka ,,a,,, Hůl profesora Wrena,, |
| j.oakhurst 06.03.2017 16:47 |
Od Jaroslava Moravce vyšla ještě v časopisu Větrník ročník 16 krátká povídka Rudí mají hlad.V ní se objevil poprvé( ?) SWS nikoliv jako policista ale jako ochránce karavany osadníkú putujícich na západ, Povídku doprovázela kresba Zdenka Buriana. |
 Apanači 27.02.2017 09:53 |
Áno, myslím si, že kto má ambíciu vidieť svoje veci publikované na papieri, ten si už cestu nájde. Niekoľko rokov som robila v treťom sektore - tam bolo na to priestoru naozaj dosť. Nedávno ma kolegynka prekvapila - že prečítala svoju prvú mayovku, povedala mi so žiarivým úsmevom. Chvíľku mi trvalo, kým mi došlo, že myslí moju story. :-P A teda dodala, že by mala záujem si prečítať aj niečo od "ozajstného" Maya. :-D Dobré! |
| j.oakhurst 20.02.2017 11:27 |
Jenom poznámka k publikování případných prací....Je pravdou že v dnešní době je dost těžké najít nějaký časopis který by se věnoval tomuto žánru jeden asi z posledních, který padal v ůvahu, již zmiňovany Western World skončil před léty ,další časopisy které v 9o letech( Mladý hlasatel Hlasatel,Stezka,Tramp,Woodcraft,Wampum Neskenonu ,Bobří stopou, Skaut- Junák aj) většina z nich měla celorepublikovou působnost buď zanikly anebo,se již jedná o klubovou záležitost kdy jsou vydávany jen pro členy užšího společenstvíí,.ale ven na volný trh se nevydávají ,protože není dostatečná poptávka a,ekonomicky by byly ztrátové Co takhle zkusit možnost zaměřit se tímto směrem? V případě uvěřějňování prací ať už by se jednalo konkrétně o tvorbu v návaznosti na KM nebo podobného tématu .pokud by měli zájem členové i to by byla snad možná cesta........pro přispěvovatele by byla takto možnost uveřejnit své práce pro sice ůzký okruh zájemců ale v případě ůspěšnosti by se takové dílo mohlo dostat k početnému čtenářstvu když by se našel nakladatel ..... takové dílo by mohlo vycházet jako román na pokračování , takto vycházely romány běžně ,sám autor by mohl v průběhu rozvíjet své téma..vždyť i Jíří Brdečka začínal se svým slavným Limonádníkem v časopise Ahoj na neděli, aby ho později dokončil a vydal knižně. |
Apanači 17.02.2017 13:52 |
Sapfo, to si veľmi cením, že si si prečítala moju story a som rada, že si mala z toho zážitok! :-) Mescalero, ďakujem, je to pre mňa pocta môcť s touto komunitou zdieľať moju pasiu pre KM. Belenore, dík za zverejnenie linku na pdf-ko na tom správnom mieste. Presne takto mi to vyhovuje. j.oakhurst: pekné odkazy na knihy, vďaka! Zaujala hlavne tá Federica de Cesco - určite si Červený hodvábny šál zoženiem! Pani autorka je švajčiarska sympatická dáma, má na konte kopec kníh pre mládež - tak som si to o nej vyhľadala na nete. Som rada, že som na ňu takto cez Vás natrafila! Tento web je pre mňa online karl-mayovská univerzita :-) K mojej poviedke by som ešte mala pripísať poďakovania za to, čo som sa tu naučila (na základe mapiek, čo som si stiahla, som už asi pochopila aj tých západných a východných Apačov:-), čím som sa inšpirovala, čo som tu nasala... :-) Keby mi niekto pred rokom povedal, že raz napíšem fanfic story, najprv by som si vygúglila, čo to vôbec je :-P a potom by som len pobavene mávla rukou. :-D Naposledy upraveno: 17.02.2017 14:01, Apanači |
| mescalero 15.02.2017 09:57 |
Oproti Mayovi bych byl zřejmě poněkud "krvavější", ale taková byla historie. Lovce mustangů znám, Poutníky mám doma, ještě jsem je nečetl. Výborní jsou i Synové Velké medvědice od L. Welskopfové-Heinrichové (nutno mít kompletní cyklus 6 dílů, které vyšly jen slovensky), film s Mitičem zachycuje jen malý úsek z tohoto díla. Dále Jürgenová: Modrý pták (zfilmováno jako Ztracený syn), Sczepanská - Divoký Anda, Karibu ... je toho více, u některých především amerických autorek může trochu vadit takový ten "červenoknihovní" styl a zaměření. |
| mescalero 15.02.2017 09:46 |
O nadání Apanači nemám žádné pochybnosti, že je v této "osobě" něco více jsem tušil už od jejích prvních diskusních příspěvků. Držím ji palce. |
| Sapfo 14.02.2017 09:30 |
Apanači, to bylo prostě úžasné. Díky za krásný zážitek |
Belenor 11.02.2017 14:24 |
Na stránku s e-booky jsem přidal příběh od Apanači jménem "Doolé, dcéra Apačov". http://karel-may.majerco.net/e-book/ |
| j.oakhurst 10.02.2017 20:52 |
Apanači ,kakho-oto,mescalero se zájmem jsem si přečetl Vaši diskusi a je potěšující, že jste nevyloučili možnost začít realizovat některé své nápady vztahujíci se tématu V.a OS. Myslím ,že by byla škoda nevyužít svých schopností a znalostí neboť jak sami uvádíte máte jisté zkušenosti již z dřívějška a je to poznat i z vašich příspěvků. Apanači Když jsem četl část tvé povídky přišla mi na um myšlenka jak jsem před lety koupil jedné naši malé rodinné příslušnici ve věku 12 let na vánoce knížku Červený hedvábný šál. Uvedená kniha byla taková dětská indiánka a stala se velmi oblíbenou knihou obdarované, která si v ní v průběhu svého dospívání četla několikrát ...Autorka knihy Federica De Cesco se v ůvodu vyznala ze svých sympatií k indiánům a že si knihu napsala pro radost..... To že ženy dokáži napsat poutavou knihu s námětem z divokého západu i pro kluky mohu potvrdit sám, protože mezi jednu z mých oblíbených knih z klukovských let patří Lovci mustangů od americké spisovatelky Lee McGiffinové Z vážnější literatury z této epochy osidlování DZ je výborný román Poutníci od K Winsorové. Mescalero-Young Vinnetou je dobrý nápad ,stálo by zato zúročit své více než bohaté znalosti v oblasti kterou se již léta zabýváš.Ta myšlenka je dobrá, čtenáře zajímá co bylo před ,nebo co bude potom. Nemyslím, že je třeba se držet nějak přesně Mayova stylu pokud by jsi se do toho pustil, jde spíš o hodnoty, které May vyznával, a ty jsou ti blízké ,tvé názory na KM zde na foru to zcela potvrzují. Ohledně toho jak by případná další díla mohla vypadat není mi cizí ani myšlenka ,že OS. a V. ve dvojici či jednotlivě nemusí hrát hlavní prim. Mohlo by jít o čistě dobrodružný příběh jiného hrdiny, hrdinů kdy se OS. a V objeví v nějakém zásadním střetu nebo jenom okrajově budou přítomni.Tak by se autor mohl vyhnoui srovnávání a přílišné snaze nepoškodit spisovatelův odkaz s tím že by ponechal mayovo co jeho jest ale vytvořil by své vlastní osobité dílo |
Apanači 09.02.2017 14:17 |
Ďakujem Vám, ktorí ste si to prečítali, ten blog chce byť akoby ten môj „šuplík“, ako to píše Mescalero. Zároveň to mám ako cvičný priestor, kde sa chcem naučiť, ako to chodí – a potom si založiť ešte iný – s odlišnou tématikou. Dlhšie som zvažovala, či sem hodiť jeho link. Vidím, že som urobila dobre – som vďačná Zete za poznámku o vyhlásení – ďakujem, Zeto, veľmi si mi pomohla, už len čakám, kedy mi príde od Teba faktúra za koučing! :-D Momentálne netúžim po publicite – naozaj absolútne vôbec. Tu v diskusii sa mi to zdá byť dosť úzky okruh ľudí. Vidím to aj na číslach s štatistike blogu – o 2-3 zobrazenia naviac. Okrem toho tu sa to o dva dni posunie dole a takmer to zanikne v prepadlisku dejín :-) Takže pohoda... Imitácia Karla Maya: tá sa začne až od 2. kapitoly, kde hlavné slovo preberie OS. V prvej kapitolke rozpráva Doolé, tam si skúšam vytvoriť svoj vlastný štýl „pisateľskej reči“. Vžívam sa do teenagerky, ktorá má v sebe rebelskú krv, ako to k puberte patrí; má slovnú zásobu odlišnú od dnešných kočiek, napr. nehovorí o inteligencii ale o sove, zato však emócie sú tie isté ako pred tými 150 rokmi: hnev je hnev, strach je strach. :-) A ten rituál, ktorým má prejsť, by som dopriala aj súčasným mladým dámam. :-) S nástupom OS príde aj viac akcie – časom :-). Samozrejme v takom stupni, na aký si trúfam. :-) Vy, páni, by ste to dali, to by bol Váš priestor! K obrázkom: ďakujem, Zeto, tá ilustrácia s batôžkom pre drobčeka aj mňa samu prekvapila – to bol dobrý deň aj pre mňa aj pre skener. :) Mám to na A4 a originál vyzerá tuším ešte lepšie. V pdf-verzii poviedky by som chcela mať obrázok vždy na začiatku kapitoly, na blogu by som pridala niečo maličké jednoduché aj na začiatku každého príspevku. Vidím ako od obrázka k obrázku získavam skúsenosti. Ešte sa potrebujem riadne „vykresliť“- udržať si jeden štýl. Nateraz mi to takto stačí. Veď o nič nejde. :-) Kakho-oto: to sa dá z Tvojho písania poznať, že máš skúsenosti s publikovaním. Podľa mňa, keď máš predstavu, o čom by si písal, a keď dostaneš na to chuť – je to len otázka času. Navyše, si zvyknutý narábať s faktami... To dáš! Mescalero: ďakujem za inšpiráciu– ono by sa to asi časom dalo prepísať aj do nemayovskej verzie... Young V by som si určite rada prečítala! :-) |
| mescalero 09.02.2017 12:33 |
Belenor: no "můj young Vinnetou" by byl hodně zabíjáckej typ, ale zato dokonalej. Jeden skutečný meskalerský bojovník, hodně obávaný samotář, který se rád sám toulal po horách a pláních a znal prý různá místa, kde se nalézalo zlato, měl jméno Rychlý zabiják. Ale obávám se, že by kromě zabíjení byl YV i nositelem mých názorů a myšlenek, že by to při psaní prostě do té postavy prosáklo. A rozhodně bych ho nehnal do žádných milostných eskapád, mladý V. by byl vtělenou cudností, prostě takovej vraždící mnich. Samozřejmě, že by zabíjel jen v boji a na zabíjení by "neujížděl". Ale ty problémy se zbraněmi - nejsem lukostřelec, neměl jsem v ruce apačskou palici, střílel jsem jen ze vzduchovky, přitom, když by Vinnetou zabil Stantona, mohl by se i zmocnit jeho osobní soukromé zbraně (Stanton si na vlastní náklady koupil tehdy, tj. kolem r. 1855, moderní pušku - sharpsku). |
Belenor 09.02.2017 11:33 |
Jestli se mohu vmísit: myslím, že není nutné snažit se napodobit Mayův styl. Pokud si vezmu za příklad vesmír Star Wars, příp. vesmír Star Treku, tak tyto jsou tvořeny desítkami autorů. Ti mají nejspíš obecné pokyny, jak se mají postavy chovat, ale nějaký styl vyprávění nebo tak je z větší části jejich. Takže já bych se nebál (teda, já jo, já psát neumím) "mayovku" napsat po svém, pokud Shatterhand zůstane tím nesnesitelným všeználkem a Vinnetou dokonalým člověkem :-) |
| mescalero 09.02.2017 11:18 |
kakho-oto: povídku od Apanači jsem zatím jen prolétl takovým tím rychločtením (někdy se k tomu vrátím, teď není času) a přijde mi to dobré. Je znát, že to píše žena - to jen konstatuji. Zároveň tu vidím potenciál (který je "cítit" vlastně z jakéhokoliv Apanačiního příspěvku) na zcela vlastní autorskou tvorbu, čím chci říci, že Apanači má na víc, než být jen něčím pokračovatelem. Kdyby byl příběh apačské dívky oproštěn o všechny mayovské atributy, obstál by sám o sobě. Otázkou je (a nejenom pro dílko Apanači), co s tím dál, zveřejnění na netu dnes samo o sobě není žádnou hodnotou, je vlastně ničím, neboť na netu může dnes publikovat každý, což je na jedné straně dobře, na straně druhé je to laciné šídítko pro ty opravdu nadané. Teprve otištění v nějakém "hmotném" do ruky uchopitelném periodiku (nemluvme hned o knize) něco znamená - i když dnes je i tohle relativní. Ani já zatím nemám potřebné znalosti, to, co vím (nebo o čem vím a nemám to ještě zpracované), jsou je střípky. Nějaký plynulý tok na sebe navazujícíh událostí z meskalerské historie neexistuje, jsou tu hluchá období, vyprávění indiánských pamětníků neobsahuje žádné datace, jen málokdy se dá orální historie ztotožnit se zápisy úředními a vojenskými. Což na druhé straně dává prostor pro fantasii autora. Ale přinutit se k nějakému výkonu, když to po vás nikdo nechce ... jak v 50-letém bytostném skeptikovi vykřesat nějaké nadšení pro nechtěnou a zbytečnou literární práci? Na druhé straně si říkám: "Ještě jsem nenapsal svou poslední větu ... ". Také jsem v určitém období publikoval často, ale už deset let je to pryč, westernové časopisy zanikly, což mě "zabrzdilo v tvůrčím rozletu", neboť jak už jsem tu psal: do šuplíku mi to fakt nejde. Kolikrát se mi stávalo, že jsem článek napsal třeba hodinu před termínem odevzdání - tenhle adrenalin jsem miloval, dokázal jsem se pak vybičovat k netušeným výkonům. |
| Kakho-oto 09.02.2017 10:11 |
Apanači: Přečetl jsem si dosavadní publikované části povídky a těším se na další (předpokládám, že příběh bude o dost delší než zatím publikované). Já si na psaní fan-fiction netroufám. Případný výsledek by byl diametrálně odlišný od povídky o indiánce Motýl. Určitě bych se soustředil na dramatické scény, akce apod., nedokázal bych ale napodobit Mayův styl, takže to ani nemá smysl. Nemám ani potřebné znalosti apačských bojů s Američany, Mexičany či indiány. Mladý Vinnetou bojující proti americkým vojákům - to by se mi ale moc líbilo (reakce na Mescalerův příspěvek), takové příspěvky bych si rád přečetl. Naopak nějaké slashe a porno plést do čehokoliv co zavání Mayem, je zhovadilost a prasárna. Nelíbí se mi ani povídka od slovenského autora fantasy Červeňáka, která je zveřejněná v knize Chřestýš Callahan. Autor zabrousil na Divoký západ a v jedné povídce hlavní hrdina bojuje proti "zlé apačské kurvě" (jméno už si přesně nepamatuji, ale jedná se o zkomoleninu slova Vinnetou) alias náčelníkovi Apačů, který pomáhá svému bílému příteli Barkerovi (!!) a jeho tlupě lovců skalpů v masakrování indiánů, kteří nechtějí žít v rezervacích. Povídku jsem nečetl, jen jsem ji prolétl očima, abych věděl, o co jde. Publikuji poměrně často, avšak příspěvky z regionální historie - v obecních zpravodajích, regionálních sbornících, v publikacích o dějinách obcí apod. |
| mescalero 09.02.2017 09:06 |
Psaní do šuplíku je hezká věc, ale jednoho krásného dne každý takový "šuplíkář" podlehne touze publikovat. A pak je tu další sorta, která se k psaní "dokope" jen v případě, že jde o nějakou zakázku, nejlépe termínovanou a honorovanou - do této kategorie se tak trochu řadím i já. I když s tím "nonorováním" je to dnes, ve věku internetu, pasé. Nepíšu tu teď o tzv. přípravných pracích, tj. různých výpiscích, překladech, poznámkách - k některým svým článkům např. ve Western Worldu (v tištěné podobě dvoustrana A4 s obrázky) jsem měl často několik desítek stran výpisků a překladů. Když už bych měl něco napsat a vycházet přitom z Mayových knih a použít jeho hrdiny, asi bych nejprve zkusil po svém přepsat a převyprávět nějakou povídku či kratší ucelenou pasáž, to, jak jsem během psaní do různých časopisů, mi jde, neboť jsem takto dokázal "zživotnit" (samozřejmě bez nároku na spoluautorství a honorář) texty svých kamarádů cestovatelů, což byly původně většinou nudné suché výčty navštívených lokalit s různým údaji o nadmořských výškách, teplotách a počasí vůbec, a nalézt v nich i nějaký příběh. Podobně jsem postupoval i v článcích z historie ind. válek (jiné jsem vlastně nepsal) - začal jsem "beletrizovat" literaturu faktu a pokud vím, mělo to i nějaký ohlas, neboť se to četlo lépe než obvyklá učená pojednání plná odkazů na původní prameny. Ale zpět k nějakému pokusu o mayovský příběh - zcela určitě nedokážu navázat na Mayův styl psaní, můj je úplně jiný a také se ho nehodlám vzdát, když jsem se k němu po dlouhém tápání "dopracoval". Zcela určitě by mé první pokusy byly spíše uvolněnou literaturou faktu, tj. do skutečných historických událostí bych zasadil mayovské postavy, např. v r. 1855 bych mladičkého Vinnetoua nechal bojovat s americkými dragouny a přiznal bych mu tu čest, že by to byl on, kdo v lednu 1855 zastřelil kapitána Stantona (po něm se jmenuje pevnost Fort Stanton), v r. 1858 bych ho nechal vést bojovníky, kteří v Psím kaňonu (Dog Canyon) napadli a zahnali na útěk oddíl amer. vojáků atd. atd. V r. 1861 bych Inču-čunu a Vinnetoua nechal vést mírové rozhovory s konfederačními důstojníky, které by se ovšem zvrtly, došlo by ke konfliktu (Meskalerové tehdy zabili 3 konfederační vojáky na výzvědách v jejich území, náčelník Nicolás zlikvidoval menší oddíl vojáků, civilů a zvědů, když ho předtím zavedl do pasti), jehož výsledkem by byl ústup Jižanů z mesk. domoviny. Je toho mnoho, prostě byl by to život Vinnetoua před setkáním s O. Shatterhandem, takový Young Vinnetou. |
Zeta 08.02.2017 18:47 |
Apanači: Mně se tvoje povídka líbí, pohled ze strany mladé indiánky je neokoukaný, světem KM se IMHO inspiruješ, aniž bys ho nějak "znásilňovala". Upřímně obdivuji všechny, kdo se do psaní pustí - já k tomu nikdy nenašla odvahu, natož k tomu, se o svůj výtvor ještě podělit s ostatními! (A ilustrace u první kapitoly, dívka s batoletem na zádech, to je opět z tvého pera? Klobouk dolů, povedla se ti!) Souhlasím s tebou - co je špatného na tom, si vypůjčit milované hrdiny a vytvářet k nim další příběhy podle fantazie? Je to v podstatě takové pokračování dětské hry (předpokládám, že by se tady na fóru nenašel ani jeden uživatel nebo uživatelka, co si v dětství nehráli na Vinnetoua a Old Shatterhanda, a taky bylo úplně jedno, že místo prérie se člověk proháněl na louce za městem :-)) ) Pořád lepší mít jako koníček psaní fanfikcí, i když třeba přitažených za vlasy a bez znalosti dobových reálií, ale zato s radostí a nadšením (jak píšeš - povídkou sis udělala sama sobě radost), než trávit čas posedáváním v kavárnách a nakupováním oblečení a bot, jako spousta dnešních mladých žen... Jen ještě jeden tip - přece jenom pro jistotu si na blog někam dej prohlášení, že si hrdiny pouze vypůjčuješ a že se jedná o fanouškovskou zábavu, která nevznikla za účelem zisku. Lidi jsou různí, lepší být připravena předem ;-) |
Apanači 08.02.2017 16:25 |
Kakho-oto: Urobila som si radosť a napísala fanfic poviedočku. Belenor mi preukázal tú česť a súhlasil, že sa to niekde tu na webe môže zavesiť. Ako som spomínala, ešte dorábam ilustrácie, formátujem... Nakopla ma nová trilógia v zmysle: Keď oni môžu kadečo navymýšľať, vari ja som horšia? :-D Ale teda vo vymýšľaní zostávam v línii KM. A inšpiroval ma aj tento rituál: Na ochutnávku - tu na Andylande si súkromne skúšam po kúskoch príbeh publikovať, pomáha mi to vychytať preklepy, chýbajúce čiarky atď. - treba to samozrejme čítať "odspodu" - ako blogové príspevky. Naposledy upraveno: 08.02.2017 16:33, Apanači |
| << | < | > | >> |