Oblečení v mayovkách
Zakladatel: Zeta
| << | < | > | >> |
| La Luna 27.01.2021 16:46 |
Já myslím, že Carpiova smrt nakonec mrzela i Sannela, Rosta a Vinnetoua. Samozřejmě, se smutkem Old Shatterhanda se to nedá srovnávat, ale za to dobu si Capria nejspíš oblíbili všichni. To, že se smrtí Carpia končí Old Shatterhandovi "bezstarostné mládí", je moc pěkná myšlenka a úplně ti rozumím. A ten poslední výlet do hor o mnoho let později... tak nějak se uzavírá kruh, i když za mnohem smutnějších okolností... V tomhle je opravdu štěstí, že alespoň ty poslední dny před těmi Vánocemi byly méně náročné - žádné zachraňování, stopování, přespávání venku, cestování hlubokým sněhem v mrazech a podobně. Taky myslím, že byl Old Shatterhand rád, že v těch smutných dnech po Vánocích nebyl sám. Že měl u sebe někoho blízkého - protože po smrti Vinnetoua je úplně na dně, ale to je poblíž jenom Fred Walker, tedy žádný blízký přítel, se kterým by se znal léta. Tuhle knihu jsem poprvé četla předloni, ale moc se mi líbila, takže ji asi opravdu začnu číst před Vánoci pravidelně. Ono se to prostě tak krásně hodí! Ještě k těm dárkům mě napadlo, že Vinnetou byl vlastně docela zručný - jak je popsánu v knize Vinnetouovi dědicové, tak kromě psaní pracoval i s jehlou a nití, kleštěmi, pilníkem a já nevím, co ještě. Takže pokud chtěl Old Shatterhandovi darovat něco praktického, s největší pravděpodobností to byl také schopen (alespoň z většiny) sám vyrobit. |
 Zeta 26.01.2021 23:26 |
Ten nápad s čokoládou má asi původ v nové řadě filmů, kde se Apačové nad čokoládou podivují :) Je to zkrátka cizokrajná lahůdka, která pro ně byla tehdy nezámá a nedostupná...:) To mě ani nenapadlo, ale opět pravda, že byli vlastně zavření, v horách, s jistotou, že Carpio se už tam odtud nikdy nevrátí...Tohle si myslím stejně - Vinnetou se v podstatě vnitřně trápil spolu s Old Shatterhandem, vždyť byli přece jedna duše ve dvou tělech, takže ten žal musel prožívat ve svém srdci také. A představa Old Shatterhanda, který jak říkáš proplakal celou noc, přičemž ho pravděpodobně Vinnetou objal a utěšoval je dojemná a srdcervoucí zároveň. Já totiž ten konec Vánoc vnímám ještě i jaksi v rovině, že Old Shatterhand nepláče jen nad zesnulým kamarádem, ale tak nějak i nad tím, že definitivně končí všechno, spjaté s bezstarostným mládím. Vnímám tam ten obrovský kontrast mezi dvěma náctiletými kamarády, kteří si užívají zimní prázdniny, a dospělým, o mnoho vážnějším Shatterhandem, který zažil a viděl i mnoho zlého plus zuboženým Carpiem. Zkrátka ten čas "malin nezralých" je se smrtí Carpia nenávratně pryč, a Old Shatterhand si to uvědomuje, což je samozřejmě taktéž velmi bolestné. Nevím, jestli chápeš, jak to myslím, ale předpokládám že ano :) Tady bych to viděla, že občas asi měl nějakou chvilku, kdy si říkal, že měl zůstat doma, ale to má každý, kdo se přestěhoval za hranice. V 99,9% času toho většina expatů, které znám, nelitovala nikdy.U Old Shatterhanda to předpokládám bylo podobné. Kdyby neodjel, nikdy by se nepotkal s Vinnetouem a s dalšími zajímavými lidmi, neviděl by tolik dechberoucích míst, a tak podobně. A co se Carpia týká, rozhodně pro něj bylo štěstí, že se s Old Shatterhandem setkali. A teď už bulím znova, když si vzpomenu, jak je Carpio v podstatě nadšen, že to bude jejich další vánoční výlet do hor, tak jako kdysi...A jsem ráda, že nejsem sama, kdo si Vánoce dává každý advent :) Naposledy upraveno: 27.01.2021 00:40, Zeta |
| La Luna 26.01.2021 21:18 |
Tak zrovna čokoláda mě teda nenapadla (sladké měl rád spíš Hadži Halef), ale kdo ví, že? :) Pohlednice jsou moc dobrý nápad! Ano, je to strašně smutný - ani si nechci představovat všechny ty dny, kdy byli zavření v jeskynních a kvůli té společnosti na druhém břehu ani nechodili ve dne ven. Carpio byl pořád slabší a slabší a Old Shatterhand musel být jak tělo bez duše. Snad ho alespoň ta příprava na Vánoce trochu rozptýlila. Vinnetou slzy určitě nepovažoval za slabost, jistě bral na vědomí jinou výchovu a taky rozdíly s ní spojené. Spíš ho to muselo bolet za Old Shatterhanda, než že by ho za to odsuzoval. Ano, ta stráž nad mrtvým, to bylo moc pěkné gesto. A i když Old Shatterhand možná proplakal celou noc, tak tam alespoň nebyl sám. Myslím si, že Old Shatterhand nikdy cest do Ameriky nelitoval. Určitě litoval všeho toho zlého, co tam zažil, ale jsem si jistá, že cestování jako takového nikdy. Teď nechci tvrdit, že to zlé nebo dobré převážilo, ale jedno od druhého se prostě nedá oddělit. Těžkosti by ho nejspíš potkaly i v Německu, a když už to bylo jinde, tak to bylo jinde. Určitě byl rád, že se s Carpiem ještě setkal, myslím, že daleko těžší by pro něj bylo, kdyby o něm po škole už nikdy neslyšel. Navíc, Carpio by do Ameriky cestoval tak jako tak - a svojí přítomností ho Old Shatterhand zachránil od umrznutí v ledové řece, což by bylo strašné. (Už taky slzím, a to jsem si nad tou knížkou pobrečela nedávno o adventu.) |
Zeta 26.01.2021 20:08 |
Přesně tak! Zkrátka stát za tím, co je správné, vědět, že všichni lidé jsou si rovni, cenit si hodnot jako přátelství, věrnost, láska, pravda, upřímnost, statečnost a odvaha...to všechno rozhodně není málo, a i v roce 2021 to stále má co říct. Ufff, jo, přesně takhle nějak to je - a hledat to nejdu, už jsem při té vzpomínce bulela ráno. Zkrátka mi přijde neskutečně dojemné jednak to loučení a druhak představa jindy neohroženého hrdiny Old Shatterhanda, jak tiše pláče s v podstatě umírajícím dávným kamarádem v náručí. To je přece strašný! A ještě možná o level horší je představit si, že Vinnetou o trápení a zármutku svého nejbližšího člověka věděl, a nemohl mu nijak pomoct, jen tam zkrátka být, možná ho obejmout a nechat vyplakat, plus se zachoval strašně hezky, když nechal nejprve Old Shatterhanda truchlit osamotě, s mrtvým Carpiem, ale pak v podstatě rezolutně řekl "dost", nabídl se, že spolu budou držet stráž. Tím jaksi Šárlího "osvobodil" z nejhoršího, jako opravdový, věrný přítel. Myslím, že Vinnetou v těch chvílích rozhodně nepovažoval Shatterhandovy slzy za nějaký projev slabosti, že s ním naopak velmi soucítil. To je krásná představa! Ten dalekohled je geniální nápad!!! Úplně to vidím, že by OS vozil Vinnetouovi nějaké dárky jako třeba čokoládu, nebo pár pohlednic Drážďan, aby viděl, jak to u Šárlího doma vlastně vypadá, případně třeba i něco z Orientu...A umím si představit, že Vinnetou na oplátku dal Old Shatterhandovi třeba nějakou zdobně vyřezávanou dýmku, tomahawk, nebo pohodlné mokasíny, které pro něj nechal vyrobit... Tady mě napadá otázka, jestli Old Shatterhand třeba v takovýchto vypjatých chvílích někdy litoval, že se do Ameriky vůbec vydal? Co myslíš? Naposledy upraveno: 26.01.2021 20:18, Zeta |
| La Luna 26.01.2021 19:36 |
Jo jo, mně to taky pomohlo, že jsem viděla (nebo spíš hlavně četla), jak se vždycky snaží udělat, co je správné, i když to není jednoduché. - A pak, že to dneska lidem nemá co dát. - Takže i pro mě příjemný rozhovor o příjemném tématu. :) Ten učitelský motiv mě napadl tak nějak "za pochodu" při psaní, ale když si to člověk uvědomí, tak je to fakt skoro úplně všude. Pro mě je z Vánoc asi nejdojemnější taky ta scéna, když jsou Carpio a Old Shatterhand v noci venku a taky se mi moc líbilo, co řekl Carpio: "...na tvář mi spadla slza a ta je od tebe. Ale já si ji nesetřu, já si ji vezmu s sebou nahoru, aby Pán Bůh viděl, že jsou tady na zemi ještě hodní lidi." (Píšu to zpaměti, tak se omlouvám, pokud to nebude doslovně.) Ohledně dárků: jsem si jistá, že za ty roky už si Vinnetou na Vánoce tak nějak "zvykl" a věděl, že jsou pro Old Shatterhanda důležité - takže si už navzájem dárky možná dávali. Napadá mě, že Old Shatterhend mohl Vinnetouovi možná přivézt z cest nějaký "suvenýr" nebo z Evropy nějakou věc, kterou neznal... nebo tak něco. :) Možná, že i dalekohled, který Vinnetou v těch chronologicky dřívějších dílech (alespoň myslím) nemá, dostal od něho. Vinnetou mu možná zase mohl dát nějaké sedlové brašny nebo já nevím co... ale on už něco určitě vymyslel. :) V knížce to nejspíš není zmíněné proto, že ta knížka je celkově taková dojemná a vážná a navíc Old Shatterhandovi o Vánocích (Vánocích!) umřel kamarád ze školy - takže se to prostě nehodilo. Navíc, Vinnetou měl dost taktu, aby nechal Old Shatterhanda samotného, takže si dárky dali nejspíš až později, až už Carpia trochu oplakal... Naposledy upraveno: 26.01.2021 19:51, Zeta |
Zeta 26.01.2021 18:16 |
Večerní škola, to zní nádherně, bezva nápad! :) A tohle je další velmi zajímavý postřeh, který mě nikdy nenapadlo dát si do souvislostí, a přitom to úplně bije do očí! Ten "učitelský" motiv se přece táhne napříč spoustou příběhů - mladý OS učí děti bohatých rodičů, ve Vánocích vzpomíná na studentská léta a hudebkáře a ředitele gymnázia, máme tu potrhlého emeritního kantora, Klekí-Petru coby "bílého učitele"...Takže rozhodně tam May tenhle svůj nesplněný sen nějakým způsobem často vkládal, ano! Juj, to taky určitě byla spousta veselých momentů, jak se OS učí to obrázkové písmo :D :D Úplně ho vidím sedět u stolu (protože věřím, že si nějaký jednoduchý stůl pořídil, přece jen ho živilo psaní, že...), a Vinnetou chodí - jakožto učitel - a diktuje mu nějakou zprávu, a OS se snaží ji zapsat na kus kůže...:D A to je další super zajímavá paralela, díky! Co byl pro Vinnetoua Klekí-Petra, to byl pro Shatterhanda Sam, akorát že opačným směrem...:) Tohle mám podobně, a jsem upřímně ráda, že si s tebou můžu o blbinkách a detailech takhle příjemně povídat, moc mě to baví! Domýšlet události a rozebírat je do podrobností! Protože mayovky mám hrozně ráda, a Vinnetou s Old Shatterhandem jsou pro mne něco jako vzdálení přátelé. A jakkoli směšně nebo dětinsky to možná bude znít, vždycky když musím překonávat nějaké těžkosti, tak na ně myslím. Na to, jak by se asi zachovali oni dva. Na to, čím si oni dva prošli, a jak všechno vždycky zvládli. A pomáhá to! :) Kniha Vánoce spolu s Vinnetou 1 jsou asi moje nejoblíbenější mayovky (byť je těžké v tomhle ohledu ze spousty knih vybírat). Přiznám se rovnou, že i když jsem ji četla mnohokrát, stejně nikdy neudržím slzy, když Francl strojí stromek pro chudou rodinu, Karl dává paní Hillerové všechny své peníze, a pak samozřejmě na konci, kdy Carpio umírá. Přitom nejvíc srdcervoucí je pro mě scéna, kdy jsou s Carpiem spolu sami v noci venku, a Carpio říká, že ví, že zemře, že chce ještě jednou zažít Vánoce, a cítí na tváři Old Shatterhandovu slzu...Jen si to vybavím a i teď potřebuju kapesník, vážně. Jj, to bych si také dala líbit, Vánoce v horách, skromně ozdobený stromeček, zpěv koled, a nějaké indiánské slavnostní jídlo...takový nádherný mix kultur. Věřím, že Apačové, stejně jako spousta jiných přírodních národů třeba slavili nějaké svátky slunovratu, a že se to mohlo hezky prolnout...:) A jinak mě napadá, že vlastně v knize Vánoce Old Shatterhand a Vinnetou rozdávají dárky ostatním, ale nedají si nic navzájem jeden druhému! Nebo možná ano, akorát to v knížce není :) Naposledy upraveno: 26.01.2021 18:55, Zeta |
| La Luna 26.01.2021 10:52 |
Nevadí, nevadí, ta realita by stejně jednou přišla. :) A je fajn mít informace od někoho, kdo to viděl na vlastní oči. :) Jo, jo, za dlouhých zimních večerů jim začala "večerní škola". :) A myslím, že May se v tomhle vyučování docela viděl - vždyť sám chtěl být učitelem. Ale ani Old Shatterhand asi neměl úplnou pohodu, hádám, že tady teprve začala ta pořádná výuka všech ostatních indiánských jazyků, čtení zpráv psaných obrázkovým písmem atd. U toho nejspíš byla taky sranda, když měl Old Shatterhand třeba překládat nějakou zprávu nebo ji sám napsat. :D No, zkrátka Sam Hawkens a Klekí-petra by si mohli potřást rukama, jak je oba pěkně provedli tou "základkou". Já taky nosím v hlavě nějaké nápady a detaily, které by se možná daly někam "nalepit", ale taky se mi to nepodařilo nějak sepsat. A ono mi to vlastně zas tak moc nevadí, hlavně, že mi to dotváří dojem, který měly ty příběhy vyvolat. V souvislosti s tím mě napadla ta zmíněná kniha Vánoce, která se mi moc líbila, i když je teda hodně smutná. Než jsem ji přečetla, tak mi nějakou dobu vrtalo hlavou, jestli strávil Old Shatterhand někdy Vánoce v Americe, potažmo u Apačů. Hádám, že pro Vinnetoua i pro ostatní indiány to asi bylo dost zvláštní, i když Vinnetou určitě věděl líp než ostatní, o co vlastně běží. Ale ozdobený stromeček uprostřed hor a sníh všude kolem - to bych si dala líbit. :) Naposledy upraveno: 26.01.2021 17:18, La Luna |
Zeta 26.01.2021 09:26 |
Jsem ráda, pokud ti to přineslo úsměv na tváři hned po ránu :D :D Já si toho o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi představuju spoustu - od vtipných příhod, přes dojemné projevy náklonnosti, až po různá ta zranění a tragické události. Akorát nemám talent to nějak napsat na papír v podobě fanfikce. Jinak velmi zajímavá myšlenka! Tehdy gymnázium a mít maturitu nebylo jako dnes. Takový člověk byl považován za vzdělance. Konkrétně v mayovkách je to vidět třeba když mladý Karl s Carpiem přespávají v hostinci u Franzla, nebo na "učených disputacích" Hobble Franka. A úplně vidím, jak hned první léto trénují zálesácké dovednosti, ale naopak v zimě, kdy vlastně moc nebylo co dělat, zdokonaluje Old Shatterhand Vinnetouovy schopnosti psát, vysvětluje mu nejrůznější fyzikální jevy, učí ho o hudbě, historii, politice, a celkově světě bílých. Jednak proto, že ví, že Vinnetou je od přírody zvídavý, inteligentní, a zajímá se o svět kolem sebe, a druhak proto, že OS zkrátka chce Vinnetoua připravit co nejlépe na neodvratné změny, které přijdou bez ohledu na to, jak dlouho se Apačové budou vzpírat. Jj, to si pamatuju taky, drží v ruce Hiawathu. A opět souhlasím - představuju si, že Klekí Petra byl cosi jako "první stupeň základní školy" - naučil Vinnetoua číst a psát, vštěpoval mu zásady rovnosti lidí a křesťanské lásky k bližnímu...Taky navíc Vinnetou byl mladší, vidím ho zhruba desetiletého, nebo možná ještě mladšího, když Klekí Petra přišel do kmene, takže "výuka" tohle určitě zohlednila. To se omlouvám, za sebrání romantických představ...:) Ona hezká je, akorát zkrátka tmavá, no...Asi je to dané tím, že kousek od rezervace už se jedná spíš o dolní tok, a třeba horní vypadá jinak - neviděla jsem ho. A k boření ideálů musím přiznat, že moje cesty napříč USA mi jich vzaly celkem dost. Např. St.Louis dávno není romantické město s kolesovými parníky a Memphis město blues a country. Jsou to špinavá, smutná, veskrze ošklivá a chudá města s vysokou kriminalitou, kde se ani v centru člověk necítí moc bezpečně... Naposledy upraveno: 26.01.2021 10:23, Zeta |
| La Luna 26.01.2021 08:43 |
Tak "moje velká hlava" místo cedru fakt pobavila. :D Taky myslím, že nic náročného se nedá dělat donekonečna a bez přestávky, každý si přece někdy potřebuje "udělat prázdniny". A myslím, že v protikladu ke každodenní tělesné námaze pak Vinnetou ve volných chvílích zaměstnával taky hlavu - takže bych to viděla na nějaké studium. Koneckonců, Old Shatterhand vystudoval gymnázium a to v té době něco znamenalo. Odkud asi Vinnetou znal zákony optiky, kterými v posledním díle Supů omráčil Emeryho? :) (Předpokládám, že Klekí-petra začínal s něčím základnějším a více užitečným pro každodenní život.) Taky si vybavuju, že když se Old Shatterhand probere v pueblu, tak Vinnetou drží v ruce knihu. Takže čtení - navíc Old Shatterhand mohl posloužit jako slovník, pokud bylo třeba. :) Tak právě jsi mi sebrala moji představu o nádherném Rio Pecos - škoda, že není tak hezká. :) Ale alespoň, že jim jsou ty knihy a filmy k něčemu dobré. :) |
Zeta 25.01.2021 22:39 |
Jj, díky němu jsem třeba byla schopná si z angličtiny udělat i státnice. Učil prostě jinak, než přeškolená ruštinářka na gymplu. Hihihi, jak by řekl Sam :D Tohle je skvostná představa! :D Old Shatterhand, který dělá chyby při různých "zkouškách" z indiánských rostlin, nebo se mockrát přeřekne při lekcích jazyků a místo třeba "U řeky roste cedr" řekne něco jako "Moje velká hlava" :D Nebo se učí házet tomahawkem, který místo zaseknutí se do stromu skončí na dně jezera...a tak dále :D Umím si představit spoustu takových různých chvilek mezi nimi...A v tomhle máš taky pravdu, jejich život byl plný násilí, bolesti, nejistoty, krutostí a bezpráví, kterých byli svědky. A logicky tohle nikdo nevydrží nekonečně dlouho, určitě měli způsoby jak se odreagovat a na chvíli nemuset být "Vinnetou, náčelník všech Apačů" a "Old Shatterhand, slavný zálesák", ale prostě a jednoduše Vinnetou a Šárlí, dva úplně obyčejní, věrní přátelé... To je v knize Vánoce, živí se doučováním, aby si mohl platit hodiny hudby. A vlastně si vzpomínám, že tam Carpio zmiňuje něco jako že mladý Sapfó věnoval všechny peníze na různé lekce šermu, jízdy na koni a tak podobně, takže určitě to možné bylo...Myslím, že to byla doba rozkvětu nejrůznějších zájmových spolků a sportovních oddílů, a činorodý Karl se určitě nenechal dvakrát pobízet... Taky jsem na to koukala úplně vykulená :D V meskalerské rezervaci slyšet jméno Vinnetoua! A co mě překvapilo ještě víc - když jsem se zeptala právě na to, jak lidé ty knihy vnímají, jestli je to neuráží, a jestli to není plné nesmyslů, průvodce mi odpověděl, že naopak, že jsou za Vinnetoua vděční, protože jednak je to propagace jejich kultury (ona ta rezervace je dost mimo turistické oblasti, v tom íčku jsme byli přesně 4 včetně průvodce...), a druhak jeho popularita od 60.let přináší rezervaci nemálo peněz - na podzim se organizují zájezdy Němců a fanoušků, Meskalerové pro ně pořádají různé slavnosti a tak...A k té věrnosti realitě: prý to není vůbec zlé (knihy). Nějaké nesmysly tam jsou, smál se třeba že Meskalerové nikdy nebydleli v pueblech, nebo že v Rio Pecos by pod vodou Shatterhand neviděl ani ň, protože voda je po celý rok úplně hnědá (potvrzuju, měl pravdu), ale celkově je to prý okay...Držím pěsti, ať se ti poštěstí se tam někdy kouknout, byl to pro mne skvělý zážitek! :) Naposledy upraveno: 26.01.2021 06:43, Zeta |
| La Luna 25.01.2021 20:11 |
Dvacet jazyků?! Tak to smekám klobouk i se svým druhým skalpem. :D Ne, opravdu to je obdivuhodný výkon. To's měla na takového učitele štěstí. S tou legrací souhlasím, vždyť když se někdo zná s někým tak dobře, tak je skoro nemožné občas nevytáhnout vtipy, kterým rozumí jenom oni (stačí chvilka nepozornosti nebo přeřeknutí a nezapomenutelný vtip je na světě). Navíc život na Západě nebyl jednoduchý - a nejstarším lékem proti těžkostem je přece humor. Když jsme u toho, umím si představit, že když se Old Shatterhand učil ty jazyky nebo třeba indiánské názvy nějakých rostlin, tak u toho musel být srandy kopec a Vinnetou se u toho určitě skvěle bavil. :) Pokud mě paměť neklame, tak Old Shatterhand na gymnáziu doučoval nějakého kluka a od jeho otce pak za to měl hudební lekce . Bylo by možné, že by se nějak podobně naučil i anglicky? V Americe znají Vinnetoua?! Tak to koukám jak sůva z nudlí. :D Ale hádám, že v porovnání s realitou si asi May dost vymýšlel, že? :) V té rezervaci to muselo být fakt zajímavé, taky bych se tam ráda jednou podívala. |
Zeta 25.01.2021 19:33 |
Jj, po USA toho nemám nacestováno úplně málo :) A věř tomu nebo ne, po asi deseti minutách z průvodce vypadlo "V Evropě mají slavnou postavu, která je Meskalerský Apač. Jmenuje se Vinnetou..." Já na to koukala jak spadlá z višně :) Takhle si to představuju, ano. Slovo OS mělo daleko větší dopad než to, co by žádali samotní Apačové. Lvího krále 2 sice neznám, ale tohle si představit dovedu naprosto bez problémů :D Old Shatterhand se plíží a hledá Vinnetoua, zatímco Vinnetou je vlastně pár metrů od něj a potutelně se usmívá, když ho OS těsně mine :D Já si totiž myslím, že přes všechnu vážnost a melancholii Vinnetou smysl pro humor měl. Neukazoval ho asi nijak často a rozhodně ne každému, ale umím si představit, že když byli s Old Shatterhandem spolu sami, tak měli různé "soukromé vtipy", kterým rozuměli jen oni dva, že byli schopní se třeba při plavání v řece občas chovat jak malí kluci, cákat po sobě vodu, z legrace se stahovat pod vodu a tak podobně...myslím, že to zkrátka bylo opravdové blízké přátelství, ne jen neustálé dobrodružství a nebezpečí... No, znám člověka, který umí jazyků víc než dvacet, včetně japonštiny, čínštiny, staré perštiny a tak podobně (samozřejmostí je většina evropských jako italština, angličtina, francouzština, němčina, španělština atd.) Nevím, jestli ještě žije, kdysi mě učil angličtinu, dnes by to byl osmdesátiletý pán, ale jako učitel byl famózní. někdo má zkrátka talent "od Boha". I když zrovna ty indiánské jazyky taky nevím nevím, to je úplně jiná struktura, jiná gramatika, a naučit se čtyři najednou za pouhých několik měsíců mi taky nepřijde možné...:D Když jsme u toho, tak vlastně kde a jak by se v té době mladý a chudý Old Shatterhand naučil plynně anglicky, je taky otázka...:D |
| La Luna 25.01.2021 19:13 |
Rezervace Mescalerů? To zní skvěle! :D A s tou nestabilní politickou situací máš úplnou pravdu, určitě to tak bylo, zvlášť v těch odlehlých oblastech. A právě tady mohl Old Shatterhand pomoci, vždyť slovo bělocha mělo daleko větší váhu než slovo indiána. Ano, ano, rozhodně to muselo být zajímavé. Znáš pohádku Lví král 2? Je tam scéna, kdy se učí jedna lvice plížit (a moc potichu jí to nejde :), její učitel leží v trávě a odpočítává: "Tři, dva, jedna..." a v ten moment se té útočící lvici vyhne. :D Teda, Old Shatterhand se na prérii plížit uměl, ale někde v kamenitém terénu v horách to klidně mohlo vypadat podobně. :D (Doufám, že to znáš, můj popis situace není úplně nejlepší.) Ještě k tomu učení: neumím si představit učit se tři nebo čtyři jazyky nebo nářečí najednou. Vím, že Old Shatterhand byl sice frajer, co ovládal všech sto šedesát tři a tři čtvrtě jazyků a nářečí, které na cestách potřeboval, ale nevím, nevím, muselo mu to dát docela zabrat. :D Naposledy upraveno: 25.01.2021 19:26, La Luna |
Zeta 25.01.2021 18:32 |
Já taky nejsem žádný odborník na indiány, to ani náhodou! Ale rezervaci Mescalerů jsem v roce 2019 měla čest navštívit, a povídání průvodce v informačním centru bylo velmi zajímavé. Vždycky při návštěvě kterékoliv rezervace se snažím dozvědět se co nejvíc. A co se týká mayovek, tak pokud mě něco zaujme, třeba nějaká lokalita nebo detail, zkouším si k tomu vyhledat reálie, beru to jako příjemnou zábavu, stejně jako ty - protože mám ty příběhy moc ráda :) Přesně, přesně tak! Co si budeme namlouvat, tehdy se s indiány obecně zacházelo jako s podřadnými lidmi druhé kategorie (a kolikrát ani ne jako s lidmi:( ), zatímco Old Shatterhand byl přece jen vzdělaný, inteligentní běloch. Sice imigrant, ale to byl v té době každý druhý, takže to nemohlo hrát velkou roli. Představuju si, že by se stavěl za práva Apačů, že by to byl on, kdo jak říkáš vyjednával s armádou, se zástupci vlády a tak podobně...Nelze zapomenout ani na to, že se vlastně bavíme o době krátce po občanské válce, kdy se teprve utvářela moderní struktura země, určitě byla spousta zpustošených vesnic, místa, kde lidi neuznávali vítězství Unie a bouřili se proti novým pořádkům atd. Souhlasím, že by to zpomalilo děj, a asi že to May neměl kloudně nastudované, co a jakým způsobem by Vinnetou Old Shatterhanda učil. Ale představa je to rozkošná, když je mladý OS ještě greenhorn...a učí se třeba házet kopím a moc mu to nejde (to myslím i zmiňuje v Satan a Jidáš, že pro boj s ním bylo vybráno kopí, protože si indiáni mysleli, že to s ním neumí - a píše, že Vinnetou si dal spoustu práce, aby ho to ve skutečnosti naučil...:) Nebo různé ty stopovací výpravy a plížení - tak jak to May popisuje - po špičkách a prstech - to by vyžadovalo přece strašnou sílu v břišních svalech, pažích i nohou, zkrátka v celém těle... |
| La Luna 25.01.2021 09:22 |
No, já žádná odbornice na indiány nejsem, jen se občas snažím v tom Mayově příběhu doplnit nějaké detaily, které by podle mě mohly být zajímavé, podle toho, co je v textech okrajově zmíněno - samozřejmě úplně neprofesionálně, prostě proto, že mám ty příběhy ráda. :) Jinak moje znalosti o indiánech se rovnají plus mínus gympláckému dějepisu, tedy žádné podrobné znalosti jejich historie nebo zvyků. A snažit se Maye napasovat do skutečnosti, to jsem vzdala už dávno, někdy na prvním stupni. :) Takže pokud něco opravdu historicky sedí, je to spíš šťastná náhoda. :D Ano, ano, Old Shatterhand byl určitě nápomocný, zvlášť při tom všem vyjednávání s vládou, armádou atd. A určitě to bylo prospěšné, protože i když byl Vinnetou zásluhou Klekí-petry poměrně dost vzdělaný, mnoho věcí se za tu dobu změnilo. Navíc byl Old Shatterhand vlastně "bílý náčelník Apačů", jak je někde zmíněno (díky obřadu sbratření, kdy jej de facto Inču-čuna přijímá za syna). Tu část s bylinkami znám taky. :) A rozhodně by bylo zajímavé projít si tu "zálesáckou vysokou školu" spolu s Old Shatterhandem. Podle mě to ale není rozepsané kvůli tomu, že by to hodně zpomalilo děj a navíc to všechno měl May zprostředkované "z druhé ruky" (i když se tvářil, že ne), takže se nejspíš chtěl vyhnout možnosti, že udělá v nějaké "méně důležité" pasáži chybu, která by to mohla podkopat. |
Zeta 25.01.2021 03:38 |
Jinak ještě doplním, že tohle je další věc, kterou bych velmi ráda viděla rozepsanou do větších podrobností - ta doba, kdy se z Old Shatterhanda stával onen slavný zálesák. Kdy ho Vinnetou učil různé dovednosti jako stopování, orientaci v prériích, různé indiánské jazyky, domorodé zvyky a obyčeje, zmiňovanou první pomoc z přírodních zdrojů (psala jsem v jiném vlákně, ale v Old Surehandovi Shatterhand zmiňuje, že mu kdysi Vinnetou o těch bylinkách povídal, že vymřou spolu s rudým mužem...to by byl přece krásný, sladkobolný moment tohle vidět a číst!), kdy mu ukazoval různá krásná místa v okolí, kdy OS skládal všelijaké "zkoušky", jako třeba když v knihách popisuje hledání Vinnetoua a Nšo-Či, a určitě to nebylo vždy s úspěchem...:) |
Zeta 25.01.2021 00:10 |
No teď se úplně rozplývám, když si představím jak se Old Shatterhand poprvé naplno probere - ne ty krátké momenty v bolestech a horečkách, kdy o sobě tak nějak nevěděl - respektivě věděl právě jen to, že ho příšerně bolí záda, a že je pomalu a jistě na cestě do věčných lovišť - ale když se probere už ošetřen, relativně bez bolesti (aspoň ve srovnání s předchozími dny), a první, co uvidí, je milý úsměv Vinnetoua. Myslím, že když ho Vinnetou našel, tak vlastně ani nevěděl, že je to on. Nedokázal si srovnat v hlavě, co se vlastně děje, akorát během ošetření cítil, že to ještě víc bolí - a omdlel. Ten moment shledání si taky představuju jako velmi dojemný a krásný!. Tohle vidím rovněž stejně. Navzájem se hodně naučili jeden od druhého. Vinnetou vlastně k náčelnictví přišel velmi mlád a "jako slepý k houslím", a určitě mu v té nelehké a vážné roli OS velmi pomohl. Opět je v tom, co říkáš, alespoň minimální opora v realitě - Mescalerové dodnes žijí víceméně na území, kde žili vždycky, byť je samozřejmě zmenšené a osekané. Ale je hezké si představovat něco jako ve Vinnetou Poslední Výstřel - Old Shatterhand doprovází Vinnetoua na všechna ta vyjednávání s tehdejší armádou a úřady, a staví se jednoznačně na stranu Apačů...A na druhou stranu právě to přijetí do kmene - někde dokonce Old Shatterhand říká, že Vinnetou byl jeho "vysokoškolským učitelem" ve všech věcech, které se týkaly života v divočině, takže i on hodně získal. A předpokládám, že "první pomoc" s minimem prostředků, a jak zvládat bolest, určitě opomenuto nebylo... |
| La Luna 24.01.2021 17:11 |
Úplně souhlasím, ta naděje asi musela pomalu, ale jistě slábnout, no a v tom nejhorším konečně přichází záchrana. To shledání muselo být dojemné, nebo spíše ten moment, kdy se Old Shatterhand konečně probere a zjistí, že Vinnetou ho našel, že má ošetřenou ránu a že to nakonec nejspíš dobře dopadne. To musel být krásný moment. :) S tou bolesti mě napadá, že si tak nějak navzájem pomohli, že se jeden od druhého "naučili" popasovat se s tím jiným druhem bolesti. A i když si myslím, že ani jeden neměl úplný růžový život, tak s tebou musím souhlasit, že Old Shatterhand se musel vyrovnat se smrtí sourozenců atd. Navíc v knize se píše, že od té doby, co byl náčelníkem Inču-čuna, se Apačové začali dávat dohromady a jejich kmen vzkvétal. Z toho vyvozuju i větší důraz na diplomacii (také přispěním Klekí-petry) a méně zbytečných válek, takže menší pravděpodobnost smrti během soubojů atd. |
Zeta 24.01.2021 16:21 |
Když bychom to vzali fakt ve všech detailech, tak určitě se musel třeba i zvednout a dobelhat se po čtyřech k řece se napít...Bez jídla by asi dva týdny vydržel, ale bez vody těžko. No a s tím ovšem souvisí věci jako odplazit se zase někam jinam a jít "na malou"...Taky mě z toho mrazí, a myslím si, že i vtěch světlých momentech probrání si právě mnohokrát myslel, že tam zemře, že ho nikdy nikdo nenajde. Představuju si, že se u něj střídaly pocity naprosté beznaděje s pocity "tak lehce se nevzdám". Že ovšem čím dál víc ta beznaděj začala mít navrch, protože zranění se nehojí, spíš naopak bolí čím dál víc, záchrana žádná nepřichází... Jo, přesně takhle to vidím. OS si jistě užil svoje, ale Vinnetou byl jaksi "vytrénován" na to, snášet fyzické útrapy, ale ty duševní zas tak moc ne. Představuju si, že i když třeba výchova mladého bojovníka byla ostrá tak tam pořád byly silné rodinné vazby, láskyplnost a tak (aspoň co jsem viděla a slyšela v různých rezervacích, tak třeba bylo normální, že se kmen staral o všechny, že třeba v Cherokee běžně fungovalo něco jako "supermarket" - odkud si každý mohl něco vzít a zároveň tam něco dát) Naproti tomu OS coby dítě z chudé rodiny byl odmala zvyklý na různé ústrky, na to, že mu umírali sourozenci a tak podobně. Každý byl v tomhle zkrátka vychován jinak, a i když to asi částečně překonali během let, nemyslím, že by se to někdy podařilo zlomit úplně. |
| La Luna 24.01.2021 15:29 |
Když se nad tím zamyslím, kolikrát během těch dvou týdnů se už asi Old Shatterhand loučil v duchu se životem? Kolikrát se asi během té doby probral z bezvědomí a myslel si, že tam umře? Brrr, úplně mě mrazí. Jo, s tím rozdílem u tělesné a duševní bolesti musím souhlasit. Tedy, ne že by pro Old Shatterhanda nebyla duševní bolest strašná, ale pro Vinnetoua to bylo asi náročnější. S tím vším nuceným klidem zachovávaným za všech okolností bylo nespíš těžké si vůbec připustit, že ho něco bolí. A o to to nejspíš bylo horší. |
| << | < | > | >> |