Oblečení v mayovkách
Zakladatel: Zeta
| << | < | > | >> |
 Zeta 02.06.2022 22:15 |
La Luna: Dostala jsem chuť si celý příběh Scout poslechnout, a hádej, na co jsem narazila! :-D :-D Hned při jejich prvním setkání v hostinci (poslouchané vydání je Návrat): "Přiznávám, že mě vystupování toho muže zaujalo. Cítil jsem, že mé tváře zčervenaly." :-D:-D Asi i tady je to zahanbením, že Old Death je dost drsňák, slavný zálesák k tomu, a Old Shatterhanda celkem proškolí. Samozřejmě musíme brát v potaz, že celý Scout příběh se odehrává bezprostředně po Vinnetou 1, takže kolik může Charleymu být? Nějakých 22 roků? Neuvádí se - nebo jsem si toho nevšimla - jak dlouho pracoval v New Yorku pro detektivní agenturu, ale vzhledem k tomu, že si získal natolik dobrou reputaci, bych to odhadla na třeba rok a půl? Takže pořád ještě hodně mladý muž :-D:-D |
Zeta 29.05.2022 08:30 |
Já ti to nerozporuju, jen že zkrátka v knížkách o tom je fakt zmínka :-D:-D Vlastně když se to vezme kolem a kolem, blond lidé s modrýma očima obecně většinou mají hodně světlou pleť, takže ruměnec na nich bývá víc vidět - což zas ale moc nekoresponduje s tím, že Old Shatterhand bývá popisován jako celkem opálený a Karu ben Nemsího ne úplně málo lidí rovnou považuje za Araba:-D:-D Přitom v polovině devatenáctého století se pořád ještě spíš držela v módě co nejsvětlejší barva kůže, sport a s ním zdravé opálení se teprve začínalo prosazovat...V tom aby se čert vyznal! :-D:-D |
| La Luna 28.05.2022 23:09 |
No, ten překlad znám taky, ale tady se přece jedná o jeho čestnost a pravdomluvnost, ne? A taky se určitě styděl, že takhle zneužijí pomoc někoho, kdo mu byl sympatický. Takže ano, ale vocaď pocaď a za tím si stojím. :-) |
Zeta 28.05.2022 07:52 |
Hahaha, našla jsem důkaz, že se s tím červenáním Old Shatterhanda nijak zásadně nemýlím a že má reálný základ!:-D:-D:-D "Starý stopař prášil, až se stromy zelenaly, já jsem při tom střídavě červenal a bledl a seňor Cortesio po mně vrhal obdivné pohledy a jistě si myslil, že ty zapálené červené uši a tváře jsou sympatickým důkazem neobyčejné skromnosti mladého důstojníka. Však mi taky znovu potřásl rukou a honem honem pospíchal, aby vzdal náležitou čest mým poněkud imaginárním válečným zásluhám. "Slyšel jsem o vašich činech, seňore,“ ujišťoval mě, „a mohu i vám zaručit, že dostanete hodnost, která odpovídá vašim mimořádným činům. Jsem ochoten vám ještě v této chvíli vyplatit zálohu na zakoupení potřebné výstroje.“ Třeba to samozřejmě zas v jiném překladu Scouta není, nebo v originále je to jinak, ale samo o sobě by mě to, že Charley snadno zčervená, skutečně nenapadlo :-D:-D:-D |
Zeta 26.05.2022 22:14 |
Ano, přesně takhle si to představuju, že jako malý Charley trpěl nějakými těmi problémy s očima. Snad někde jsem četla i to, že to byl důvod, proč Karel May vyrůstal víceméně s babičkou - "postižené" dítě bylo pro chudou rodinu zkrátka obrovská zátěž a na opravdového doktora nebyly peníze, Tím spíš si představuju, že Charleyova babička ho brala k nějakému mastičkáři a i proto byl "slepý" třikrát, a návrat zraku a uzdravení očí byl spíš malý zázrak... Však to je těch 90%, které na Judith nesnáším!:-D Jak jí je úplně jedno, že kvůli ní její amanti pokládají život. Herkules, Lstivý had, Jonathan... Je jak říkáš inteligentní a místo vynalézavá bych skoro dodala "vychcaná" - vem si, že dokonce se snaží i svádět Old Shatterhanda a plazí se po něm (scéna, kde bych ji nejradši skopla na podlahu, to se přiznám rovnou!!!:-D:-D:-D) Jako je třeba uznat, že kromě právě Charleyho se pokaždé jednalo o chlapy, kterým se bohužel v Judith přítomnosti krev přenesla z mozku směrem dolů, ale zkrátka její touha po penězích je odporná. Obecně, když se to tak vezme, chamtivost je další celkem silný námět všech mayovek - v podstatě každý, Santerem počínaje a Judith konče, kdyby si vzal, co chtěl, tak si mohl v pohodě žít. Santer by vypozoroval kde Apačové mají zlato, šel by si ho tam nakopat a nazdar. Judith by si vzala Lstivého hada, měla by vysněný palác a zlato, a taky nadosmrti pokoj... |
| La Luna 26.05.2022 21:26 |
S tvojí teorií úplně souhlasím, kdybych po pěti nebo kolika letech poprvé viděla, už bych se nikdy nechtěla přestat dívat na všechnu tu nádheru kolem. Jasně, že má Old Shatterhand škodolibou stránku. Většinu času se sice projevuje spíš jako humorná, ale oboje k sobě patří. Někdy je humor to jediné, díky čemu se můžeme poprat s okolnostmi a Charley si ho podle mě vypěstoval právě kvůli těžkostem v dětství. Lstivý Had sice Judith naučil tomu zálesačení skvěle, před tím klobouk dolů, ale stejně to můj odpor k ní nezmenší. Kromě toho, jak pohrdavě se vyjadřuje o smrti muže, který jí doslova a do písmene snesl modré z nebe a měl oči jenom pro ni, mi na ní vadí právě její schopnosti. Ona nebyla hloupá, naopak, byla vynalézavá a inteligentní, a přesto používala všechny svoje přednosti k tomu, aby co nejvíc vytěžila pro sebe. Komu při tom ublíží, jí bylo jedno. Někdy to bylo dokonce jejím záměrem. Byla to bezohledná a podlá mrcha. A právě to je na tom nejhorší, když člověk, který by mohl svým nadáním něco změnit k lepšímu, jej namísto toho používá k sobeckým účelům a neohlíží se napravo ani nalevo. |
Zeta 26.05.2022 20:30 |
Je to myslím vlastně jen ve vydání od Návratu, ale na 100% jistá si nejsem, plus originál v Němčině si nikdy nepřečtu:-D:-D Ale jinak ano - Karel May zmiňuje svoje nepříliš radostné dětství v chudé rodině celkem často, a vícekrát právě i tu slepotu (popravdě si moc neumím představit, jak by se v jeho době dalo něco takového operovat, leda že by šlo o nějakou infekci a třeba vracející se hnisavý zánět spojivek, kdy by prostě mu pokaždé důkladně vypláchli a vyčistili oči). Nicméně když jsem se o tomhle dozvěděla poprvé, hned jsem si vytvořila teorii :-D:-D Že pokud mladinký Charley opakovaně neviděl, tak pak právě když vidět natrvalo začal, chtěl vidět co nejvíc - proto ta cestovatelská vášeň a touha po poznávání cizích zemí a věcí, které si v dětství mohl leda tak představovat se zavázanýma očima. I proto asi ta jeho nadpozemská trpělivost a odolnost, že si všechno musel vydřít, že musel díky chudobě a těm potížím s očima odjakživa čelit nejrůznějšímu posměchu, urážkám, bolesti, a musel být dvakrát lepší, silnější, úspěšnější, než ostatní, což se mu povedlo...<3<3<3 Joooo, to vydávání se za zelenáče je vtipný hodně a i na po x-té si to pokaždé užívám!:-D:-D Je znát, že ho to zkrátka baví - jako co si budeme povídat, Old Shatterhand má i takovou tu malinko škodolibou stránku. Když jsme u té mrchy Judith, tak třeba jak schválně dá ji vedle svázaného Jonathana a celkem se baví tím, jak se oni dva zhádají jak psi :-D Jinak Judith je jedna z postav, kterou z 90% bytostně nesnáším - hlavně právě kvůli Lstivému Hadovi, který opravdu ji měl rád, nabídl jí bohatství, palác a zkrátka se jí úplně odevzdal, byl to sympaťák a zasloužil si squaw, která by ho respektovala a milovala. Jediné, co na Judith obdivuju - a za což také může právě Lstivý Had je její schopnost přežít v těch prériích. Umí jezdit na koni jako chlap, umí se plížit, naučila se indiánský jazyk, Prostě je drsná a dokáže přežít za jakoukoliv cenu. |
| La Luna 26.05.2022 11:53 |
Přesně tuhle část si pamatuju. Taky jsem si to zapamatovala, protože je to sice drsné, ale možná něco takového potřeboval Old Surehand slyšet. Moc si to vydání nepamatuju, pro mě existovalo roky jenom vydání od Olympie, takže to nemůžu posoudit v kontextu, ale je možné, že tak původně něco takového bylo. Mayovy první výtvory jsem nečetla, ale je pravda, že Supové jsou trochu taková pohádka. Ale bezesporu zajímavá. :-) Musím uznat, že mě nikdy neomrzelo Shatterhandovo vtipkování, když se vydává za úplnýho zelenáče. Je to sice ohraný, ale pořád vtipný. :-) To s Judith mi taky utkvělo v paměti, ale já ji skrz naskrz nesnáším. Ta její lakota, chamtivost a pomstychtivost z ní nakonec udělaly divoké zvíře. Lstivého Hada vážně lituju, on mi byl opravdu sympatický a zasloužil si někoho mnohem lepšího. Naposledy upraveno: 26.05.2022 17:03, La Luna |
Zeta 26.05.2022 09:12 |
Ještě k těm emocím - asi nejvíc, kdy to Old Shatterhandovi "ujede" (když pomineme smrt Carpia, která jak jsme už se bavily je hodně o citech), mi přijde, že je Judith, když je totálně bezcitná poté, co Herkules spáchá sebevraždu. Nepamatuji si už úplně přesně slovo od slova, ale Old Shatterhand na ni zakřičí něco jako "Táhni ty zmije, a jestli mi ještě někdy přijdeš na oči, zapomenu, že vězíš v ženské skořápce a naložím ti lasem tolik, že se nehneš z místa!". To je u něj velmi, velmi neobvyklé, protože většinou je k ženám galantní, ale tady fakt věřím, že kdyby Judith ještě pípla a hned nezalezla, neváhal by a před očima všech přítomných by jí zřezal zadní část těla domodra jako malému spratkovi. Takovýhle výbuch vzteku si snad v žádné jiné scéně nevybavím... |
Zeta 26.05.2022 08:28 |
Taktéž mě vyškrtávání pasáží o víře dost štve, i když nejsem věřící! Líbí se mi totiž, že Charley přesto, že věřící je, to nikdy nepodává nějakým urážlivým způsobem, spíš tak nějak že Bůh je jakási paralela s lidským svědomím a že by člověk měl žít podle křesťanských zásad. Což v jeho pojetí znamená skutečně milovat bližní, ať jsou jakéhokoli vyznání nebo barvy pleti, nikomu druhému pokud možno neubližovat (byť pochopitelně na divokém západě nebo v arabskích zemích se zabíjení druhých přirozeně vyhnout nešlo), mít soucit a slitování, a přestát právě i různé na první pohled příkoří. Vybavuju si právě z Old Surehanda scénu, kdy se Charley skoro naštve nad větou "To jsem si nezasloužil" a odpoví něčím jako že byl coby malé dítě třikrát slepý a třikrát operován, že se jako student dřel po nocích s psaním u okna a ve světle měsíce, protože neměl peníze na lampu "Zasloužil jsem si to?" načež pak dodá, že později v životě ho naopak v úžasných momentech mockrát napadlo "To jsem si ani nezasloužil!" Hahahaha, když vlastně tak o tomhle diskutujeme, nepřijde ti celá trilogie Supů Mexika (navzdory všem temným momentům) vlastně jako brilantní mexická telenovela?:-D:-D Máš tam všechno - totální korupci a lenost, všechny ty ženské včetně nebezpečné femme fatale, křehké slečny, která se živí zpěvem, seňory, která má manželal totálního podpantofláka, ožebračeného miliardáře ochlastu, naivního haciendera, bandu zločinců, kteří se neštítí ničeho - navíc jde o opravdu velké peníze - které se právě snažej ukrást té nevinné dívce, indiány, exotické kulisy včetně Afriky...Je tam i spousta těch vtipných a jakože klišé momentů, až bych řekla, že vlastně Karel May se v tomhle díle tak trochu "vrátil ke kořenům" té brakoidní kolportáže a červené knihovny na nekonečně mnoho sešitů, nezdá se ti?:-D:-D:-D A s tím psem mě to taky dost děsilo, protože prostě kousnutí a kolikrát i pořádné drápnutí od zvířete se hojí většinou dost dlouho a špatně, a přijde mi, že tady Charley riskoval docela hodně. Prát se s lidma je jedna věc - asi málokdo tě kousne do lýtka - ale prát se s velkým psem je věc úplně jiná. S Old Deathem ta rvačka v hospodě zas ještě má rozměr že se s Vinnetouem k sobě nesmí znát, OS celou dobu musí vydržet předstírat, že ho vidí poprvé:-))) Upřímně to jak se navzájem chrání je zkrátka velká část kouzla, která se mi na knížkách nikdy neomrzí! |
| La Luna 25.05.2022 21:24 |
Co se týče vyškrtnutých pasáží, je podle mě Olympia alespoň v něčem celkem slušná. Zrovna Surehanda mám v jejich vydání a o Kaňonu omylu je snad skoro jedna celá kapitola - rozhodně to není odbyto v jediném odstavci. Další povídky, které tam byly původně zahrnuté, vyšly zvlášť, takže mi to tolik nevadí; ale všechny ty vystřihnuté rozhovory ohledně víry mě rozčilují, protože kurník, vždyť je to přece důležité pro vývoj postav. V nějakém jiném vydání jsem našla rozhovor Surehanda s Charleym právě o tomhle a od tý doby pro mě má Surehand jako postava mnohem větší hloubku. Víra byla vůbec jedním z velmi důležitých, skoro bych řekla klíčových motivů a ty se přece neškrtají! Naprosto souhlasím s tím pohledem na "obyčejné" lidi. Myslím, že je to moc pěkné zrcadlo, a že nám to může čas od času připomenout, že i když ne o všech problémech víme, neznamená to, že neexistují. A teď konečně k tématu z knihy návštěv... Tak to je trefa do černýho! Jo, jo, jo, Old Shatterhand se ovládá opravdu hodně. Sice mu sem tam ujedou nervy, ale každej je na to tak nějak zvyklej, tak se z toho moc nedělá. (Nechci se úplně zamotávat do psychologie, protože studovaná v ní rozhodně nejsem, ale říká se, že lidi, co si dovolí zdravou dávku slz, vzteku i smíchu, pak prý snesou mnohem víc než ti, co se jakýmkoliv projevům emocí brání. Jak říkám, nejsem studovaná, ale tímhle jsi mi to úplně připomněla.) Zato Vinnetou v hostinci na koni mi přivodil záchvat smíchu, stejně tak ty facky v Sonoře. (A taky to, že ho Charley přirovnává k nějakému zvířeti nebo čemu, které chce ta povedená seňora předvádět na večírcích.) Vybavuju si opačnou situaci, kdy ve Scoutovi při Vinnetouvě boji v hospodě sedí Charley jak na trní a sahá po koltu, až ho musí Old Death napomenout. Holt si oba brání nejlepšího kámoše lomeno bráchu a tím je podle mě řečeno úplně všechno, ten pocit zná asi každý. :D Mimochodem, zrovna u té scény s tím psem v hostinci jsem ani nedutala, jak byla napínavá! Jo, a ještě k těm překladům: žádné pohrdání ze strany Šošonů si nevybavuju, ale už si zvykám... :-/ |
Zeta 24.05.2022 19:52 |
La Luna: To si budu muset najít, vzdáleně mám pocit, že si tyhle scény vybavuji!:-)) Ale jak dobře víme, možná to dopodrobna je jen např. ve vydání od Návratu, a v Albatrosu jsou jen dvě věty:-) Vydání od Návratu mi obecně přijdou nejpodrobnější, a to jak co se týká románů Vinnetou 1-3, tak Old Surehanda, kde většinou jsou hodně silně osekané ty náboženské motivy a všechny vložené "povídky" - třeba Mistake kaňon je taky zkrácen na asi jeden odstavec a vůbec se neřeší že Charley vlastně během cesty zbavil střelce celoživotního pocitu viny s pomocí vyprávění o dvou pokrývačích...takže třeba je tohle podobné. Já si pamatuju, že Old Surehand dal Charleymu kontakt na bankéře pro případ, že by se s ním něco stalo, zkrátka že tam neměl jezdit jen tak, ale opravdu až v případě, kdy už nebude jiná možnost. Jinak když jsme u tohohle, tak se mi hodně líbí jak Karel May nelíčí jen rozlehlé prérie a ošlehané zálesáky, ale i tenhle svět bankéřů, úředníků, hacienderů, obyčejných farmářů nebo hostinských jako matka Thicková...Že sice jeho "divoký západ" je celkem kruté místo, kde se potlouká všelijaká sebranka, ale že nezapomněl i v dobrodružné literatuře na úplně normální lidi, kteří nechtěli nic jiného, než mít klid a slušnou práci. Že na to dopláceli indiáni je věc jiná - to se předpokládám těhle lidí moc netýkalo. Moc pěkně to shrnuje Old Shatterhand když ve Vinnetou 1 na Inču-Čunovu otázku odpoví ve stylu "Nabídli mi místo surveyora a tu práci dělám. Víc nevím." |
| La Luna 24.05.2022 07:10 |
Old Surehand přece vyrostl v rodině toho bankéře, u kterého se Old Shatterhand zastavuje v St. Louis? (snad si město pamatuju správně) - zkrátka když se děj po událostech v Llanu a přestávnce v orientu vrací na Západ. Těch nechci kecat, ale mám dojem, že otec toho bankéře byl ten dozorce, který pomohl Old Surehandovu otci a strýci? (opět si nejsem úplně jistá) utéct. Prostě někdo zapletený do všech těch událostí se Lea ujal. Proto taky Charley odmítá pozvání, aby u bankéře zůstal, protože by v jeho domě mohl omylem zjistit něco, co si Leo přál udržet v tajnosti. |
Zeta 23.05.2022 21:49 |
Prrrr, to je příliš chvály na mou nevzdělanou hlavu!:-D:-D I tak děkuji, holt když se do něčeho zažeru, tak fakt naostro, což platí i o mayovkách. Pořád mě moc baví třeba právě takhle diskutovat o drobnostech z knih a filmů! U Apanačky a Old Surehanda si zkrátka myslím, že jak to občas u sourozenců bývá, nebyli si nijak moc podobní. Rysy ve tváři, čehož si (jak jinak:-D:-D) všimne Old Shatterhand, ale i jemu dá dost práce tuhle záhadu rozklíčovat... nicméně Surehanda si představuji s tak nějak hnědošedými vlasy, Apanačku s černou hřívou (což není žádná vzácnost, třeba sestra je spíš světlá, pihovatá, zatímco já vylezu v tílku a okamžitě ztmavnu...) Dětství si navíc každý přirozeně idealizuje, jak v zimě pořád byl sníh a v létě pořád modré nebe, stromy vyšší, tráva zelenější...takže zápletka že vlastně ani Leo ani Fred Benderovi nevědí, že jsou bratři, na svou pravou rodinu těch vzpomínek moc nemají, je úplně v pohodě! Počkat, tady mě teď napadá, že je otázka, jak vlastně vyrostl Old Surehand? S tím, že rodiče i bráška jsou mrtví? Je to někde v knížkách, nebo ne? Aspoň já si o tom nic nepamatuju, že by někde bylo zmíněno kdo a jak Old Surehanda vychoval... Naposledy upraveno: 24.05.2022 04:42, Zeta |
| La Luna 22.05.2022 20:26 |
Tak všechny tři premiéry Pána prstenů mě bohužel minuly, to jsem na to byla ještě pořád špunt, abych to dokázala ocenit. Zato teď je pro mě každá knihám věrná scéna učiněný bonbónek. Ovšem tengwar jsem se ještě nikdy psát neučila, i když už ovládám pár slovíček ze sindarštiny i quenijštiny, ale jsou spíš pochycená mimochodem. Je neuvěřitelné, že taková fanynka mayovek jako ty stihla načerpat všechny ty znalosti za pouhých šest let. Já s nima žiju od třetí třídy a pořád mi postřehy všech uživatelů (a samozřejmě i informace zpracované administrátory) rozšiřují obzory. Nikdy jsem si vlastně neuvědomila, že by mohlo Old Surehanda a Apanačku dělit víc než tři čtyři roky. Ale s tím rozdílem sedmi let to dává všechno větší smysl. Old Surehand už určitě považoval svého malého brášku za ztraceného, protože jestli (jak si myslel) nepřežili jeho rodiče, jak by mohlo takové miminko? A fakt, že spolu ti dva poté strávili tolik času, aniž by si uvědomili svoje pokrevní pouto, považuju pravděpodobný právě kvůli Old Surehandovu předčasnému zestárnutí. |
Zeta 12.05.2022 21:49 |
Tu ilustraci vidím poprvé, ale zkrátka bohužel ve fyzickém vydání mayovky nemám, to by nešlo při mém "kočovném" stylu života s sebou tahat, jsem neskonale vděčná za ta pdfka a audioknihy... La Luna: Já Tolkiena na gymplu žrala, kreslila jsem si mapu Středozemě na největší papírový formát co se dal koupit, cestou vlakem do Prahy a z Prahy (dojížděla jsem každý týden na kolej skoro dvě hodiny tehdy) jsem se učila psát Tengwar, bya jsem i na premiéře Dvou věží a Návratu krále (na té druhé dokonce v kostýmu)...:-D Dlužno říct, že se to sešlo tak nějak zvláštně - asi rok před vydáním filmů mi kamarádka z gymplu půjčila Hobita, já si následně přečetla i LOTR, protože ten svět mě zaujal...no a pak už jsem byla pohlcená, stejně jako teď už od roku 2016 jsem totálně zanícená do mayovek :-D:-D Scyris: Moc a moc díky za tvoje postřehy a nápady, je super vidět dalšího nadšence! každý tvůj příspěvek budu s nadšením číst! Apanačka a Old Surehand, respektive Fred a Leo - asi si představuju, že je od sebe dělilo nějakých 5-7 let. Když je rozdělili, mohlo být Surehandovi třeba 8 a Apanačkovi 1 rok. Surehand z toho žádné extra závěry asi nevyvozoval, koneckonců tehdy děti naprosto běžně umíraly, navíc poslední, o co má kluk v tomhle věku zájem, je nějaké mimino Prostě nějakou chvíli bylo, teď není, tečka. Jeho zranilo až to pozdější, co udělal Generál, to křivé obvinění rodičů z penězokazectví a tak. Apanačka na ty události nemá žádné vzpomínky, protože právě byl to mimino. Věkový rozdíl tedy není zas tak nějak moc velký, ale v tomhle věku je zkrátka markantní. Plus si představuji Old Surehanda jako tak nějak "předčasně zestárlého" muže - kvůli tomu všemu utrpení, kterým si prošel. Zkrátka člověk, kterému je sice 32, ale vypadá na 40 (každý z nás někoho takového v okolí máme). Pokud mě paměť neklame, měl by být snad dokonce mladší, než Old Shatterhand, aleani na chvíli na mne v knížce tak nepůsobil. Naposledy upraveno: 13.05.2022 09:43, Zeta |
| scyris 12.05.2022 20:22 |
Taky myslím, že věk není uveden, jen že Fred - Apanačka je mladší a Leo - Old Surehand je starší. |
| La Luna 12.05.2022 19:59 |
Scyris: A jó, tu ilustrací znám, Albatros to nedávno zahrnul do nového vydání. Ale tu scénu tam snad ani nedali, jestli se nepletu. Já si říkala, že to tam nějak nesedí. Starý dobrý Sam Hawkens, no jo. A Dick a Pitt jsou taky dvojice k pohledání. Ale to je přesně ono, to je prostě zkušenostmi vyvinutý smysl, protože pokud je nemá na starost někdo zodpovědný, kouká z toho průšvih. Přečíst Silmarillion je úctyhodný výkon, ale přečíst to dvakrát, to je na metál. Apanačka to rozhodně neměl lehký. O kolik míň ho to zasáhlo, je otázka. Jejich věk nebyl nikdy přesně udán, ani jejich věkový rozdíl, ne? |
| scyris 12.05.2022 09:29 |
K danému tématu ještě ilustrace od Zdeňka Buriana: http://www.daildeli.cz/ilustrace/01burian/04may01/072.jpg |
Zeta 12.05.2022 08:02 |
:-D No jasně, to máš pravdu, však koneckonců v tom zálesáckém prostředí se dá předpokládat, že nějaké pocity studu asi vůbec nebyly, podobně jako to je třeba u kluků ve válce - společný sprchy (pokud vůbec sprchy jsou), teď se vidí různě zranění, a to asi taky těžko jde ošetřit přes oblečení, navíc v mayovských příbězích s nimi prériemi neputují ženy (až na pár výjimek jako když třeba ochraňují ty vystěhovalce v Petrolejovém princi), a nikdo nemá nic, co by ten druhej chlap už neviděl. :-D :-D :-D Tady se přiznám že jsem se zakuckala smíchy!!!!:-D :-D To je tak dokonalý! "To vás nemůžu nechat ani chvilku bez dozoru, aniž byste provedli něco hloupého?" Hnedka mi naskočil bezpočet scén, kdy si chudák Old Shatterhand takhle v duchu povzdechnul - třeba jak Sam navzdory zákazu ve Vinnetou 1 jde ke Kiowům a pak jednak ho málem zajmou, načež běží opačným směrem, takže ho zajmou už tentokrát natvrdo. Halef s tím holubníkem je totéž. Vlastně i Old Surehand taky zdrhne, načež ho zajmou znova, a OS s ostatními pak musí lovit ty medvědy. To už je na facepalm, přitom dospělej chlap!!!:-D Když jsme u téhle knížky, tak Dick s Pittem a jejich pitomým nápadem se zakopanou básničkou, což Old Shatterhanda stojí kulku do stehna...Vlastně tady jim to i řekne, že nebýt jejich hloupého nápadu, neměl by teď zraněnou nohu - oni se pak nějak omlouvají, načež on spíš jen mávne rukou, že teď už je to stejně jedno...Což si myslím, že nakonec vždycky je tak nějak jeho postoj v těhle situacích. Dostane se do šlamastyky blbostí druhých, ale už se stejně nedá nic dělat, tak je zbytečné nadávat, litovat se, nebo klesat na mysli. Jediný, u koho už ta číše přeteče je Old Wabble, ale ten toho napáchal tolik, a nikdy se za to ani neomluvil, že zkrátka ani Old Shatterhand se svou svatou trpělivostí už to nemohl přehlížet. Tohle si z LOTR už tak přesně nepamatuju, Silmarillion jsem četla jen dvakrát a už je to dávno, to bylo někdy tak v roce asi 2003, když jsem nastupovala na vejšku. Ale takhle ve zkratce ano, je to tragický příběh, plný smutku, je to zkrátka osud tragického formátu. To stejné máme v Surehandovi - je to vlastně zničený život každého z rodiny, možná až na Apanačku, protože ten je ještě mladý, Tok-Belu měl vždycky upřímně rád, a Tahuu určitě bez problémů dokáže přijmout do svého srdce. Život má před sebou, a celá ta tragédie ho myslím poznamenala ze všech nejmíň, protože si nešťastné události nepamatuje... |
| << | < | > | >> |
