Supové Mexika
Zakladatel: jana
| << | < | > | >> |
 Zeta 07.04.2017 23:07 |
Třetí díl Supů konečně dočten, a opět jsem víc než spokojená! Trochu jsem měla obavu, aby z pronásledování Meltonů nebyla nastavovaná kaše, ale úplně zbytečně - po Mexiku a Africe je tady konečně "ten pravý divoký Západ" s horami, prériemi a puebly, a v něm dlouhá a nelítostná honička "kdo to déle vydrží", protože momentů, kdy už to vypadá, že OS and Co. uspějí, a nakonec jim kořist o fous upláchne, je dost a dost. Z těch pár mayovek, co mám přečteno, se v Supech zatím objevila čtveřice asi nejodpornějších záporáků (ano, přebíjí u mne i Santera, aspoň teď, uvidíme, až se dojmy z knihy usadí s odstupem delšího času a třeba na druhé přečtění) - těžko vybrat, kdo z nich byl vlastně nejhorší a nejzkaženější, jestli zlatokopka Judit, "satan" Harry Melton, "jidáš" Tomáš Melton, nebo synáček Jonathan. Toho jediného mi na konci bylo vlastně i trochu líto, když upřímně říká OS, že je mu ze srdce jedno, že se jeho otec probodl, protože jeho otci by to obráceně bylo taky jedno. Jestliže v tomhle prostředí vyrůstal, není divu, že se stal tím, čím se stal - de facto neměl na vybranou... Moc mi byla sympatická Marta, která se odvážně vydala za svým bratrem a celou dobu ani v zajetí a podobně si nestěžovala (v protikladu k Judit, která nezavře zobák a vždycky si svou žvanivostí uškodí). Bavila jsem se, když OS několikrát ukázal svoji potměšilou stránku - když souhlasí s Dunkerovým nápadem dát svázaného Jonathana a Judith vedle sebe a baví se tím, jak si vzájemně spílají, když ukazuje později ukradenou tobolku Jonathanovi, nebo když lasem spoutá advokáta a neváhá ho zapřáhnout za koně. Na můj vkus bylo ve třetím dílu trochu málo Vinnetoua, respektive jeho interakce s OS, a docela nezvyklé mi přišlo, že ho V několikrát napomenul za nerozvážnost nebo ho vyloženě varoval, aby si dával pozor (a skutečně se pak ke konci OS dost šeredně pomlátí pádem z koně). A ani OS si neodpustí proroctví, že Thomas Melton zemře vlastní rukou jako Jidáš, a i to se splní... Mimochem z těch Meltonů mi opravdu nebylo úplně dobře po těle - nechápu, že byly doby, kdy se šmahem celé Mayovo dílo odsuzovalo jako knížky pro děti, protože zrovna třeba tahle trilogie mi přijde jako docela silné kafe) Opět samozřejmě úchvatné lokace, co doslova ožívají před očima (asi nejvíc se mi líbilo pueblo Judith s průplavem do řeky, a pak Hluboká voda), navodit atmosféru umí May dokonale a vůbec se nedivím, že před érou televize (natož internetu a filmových triků) jeho knihy hltaly miliony lidí. Účinek mají jeho popisy i dneska... Takže za mne Supové Mexika opět 10/10 (hmmm, zajímalo by mě, zda někdy udělím méně bodů - možná budu přehodnocovat, až budu číst knížky podruhé, potřetí a už si budu všímat větších detailů). A teď se rozhodnout, jestli pokračovat Pádišáhem,nebo Surehandem. Pořád zatím nevím, nevím....:) |
Zeta 26.03.2017 13:18 |
Mescalero: Souhlasím a podepisuji v plnem rozsahu - i když jsem sama žena, tak v dětství mi pistolnice a vojevůdkyně nikdy nechyběly. Uznávám ovšem, že nejsem žádný směrodatný vzorek, protože jsem byla typická "holka, co chtěla být klukem" - takže filmové mayovky a další westerny, z knížek foglarovky, Lovci mamutů a Robinson, venku lítat v kraťasech a neustále odřená kolena... Netuším, jak absenci ženských hrdinek vnímaly ostatní "normální" dívky, natož jak to vnímají dívky dneska, v době, kdy jsou už ve školce děti masírovány politickou a genderovou korektností. Výmluvným důkazem budiž že v knihkupectvích bežně najdeme regály, označené jako "Čtení pro dívky" (Stmívání, Upíří deníky atd.) a "Čtení pro mládež" (mayovky, foglarovky, komixy atd.) Označení "Čtení pro chlapce" je už asi na seznamu zakázaných sousloví. Jak píše Kakho-oto, stačilo by vzít v podstatě kteroukoliv mayovku (trvám na tom, že zrovna Supové - minimálně první díl, by mohli vypadat skvěle), přepsat ji do filmové úpravy, a začít točit. Samozřejmě, vyškrtat řečnění OS když je v zajetí Yumů a když se dohaduje na úřadech, klidně škrtnout jeho pobyt v Sonoře a plavbu na lodi a udělat to nějak jinak, ale zápletka s "ukradením" haciendy kvůli rtuťovým dolům, do kterých budou vlákáni přistěhovalci z Polska, "andělská mrcha" Judit, boje Mimbreňů s Yumy, a s tím vším zamíchá OS a Vinnetou...to by přece byla paráda! Zpětně vlastně nechápu ani tvůrce filmů ze 60. let, že se knih drželi jenom rámcově (Vinnetou II a počáteční zápletka s přepadením vlaku a proradným bílým náčelníkem Finneteyem by ve filmu mohla vypadat báječně). Škoda, velká škoda, že se touhle cestou nevydali ani tvůrci nové série, a tím pádem se dalšího zpracování asi hned tak nedočkáme (jestli vůbec někdy)... Naposledy upraveno: 26.03.2017 13:19, Zeta |
 hunterN 23.03.2017 22:21 |
mescalero: z dobrodružných mě napadá snad jen Tanec s vlky od Michaela Blakea. A na to, proč je film z 99,9% věrný své literární předloze, existuje velice jednoduchá odpověď. Autorem scénáře k filmu je sám spisovatel :-) Naposledy upraveno: 23.03.2017 22:22, hunterN |
| mescalero 23.03.2017 14:08 |
Zeta: kdo v 9-12 letech stál v dobr. filmu o silnou ženskou postavu? Já ani nyní nestojím o ty různé bojovnice v kožešinových podprdách a spoďárech, náčelnice, vojevůdkyně .... Vše, co neodpovídá plus mínus skutečnosti, je špatně, vadí a irituje. Ve světě mužů se v mužské roli především prosadily ženy mužatky, které se chovaly a vypadaly spíše jako muži. Ano - mayovkám by slušel vícedílný seriál. V nové sérii chtěli vyprávět od začátku do konce příběh O. Shat. a Vinnetoua, ale ve 3 dílech stihli sotva začátek. Krvní bratia se skoro ani nestihli seznámit, honem frk frk uzavřeli bratský svazek, aby po několika minutách byl všemu konec v celku trapné a nijaké scéně, kdy je Vinnetou bez velkých cavyků a cirátů odbouchnut - to je scénáristická bezradnost. |
Zeta 23.03.2017 13:44 |
V tomhle naprosto souhlasím, rasová a genderová korektnost - respektive lpění na ní za každou cenu - je totální zlo. Dneska prostě nejde natočit film, kde by nebyla aspoň jedna hlavní ženská postava (v tomhle chápu tvůrce nových filmů, kteří podle současných pravidel zkrátka museli mít silnou ženskou postavu, tak úplně přepsali Nšo-Či. Jinak předpokládám, že by na film nedostali peníze...). Smutné. Z dobrých adaptací mě napadá Pán Prstenů, tam se škrtalo a připisovalo minimálně, jenže taky se celá trilogie točila skoro deset let, a stála astronomické peníze. Harry Potter se taky povedl (i když můžu posoudit jen první tři díly, zbytek jsem nečetla). Oboje je fantasy, z dobrodružných věcí mě, pravda, nic moc nenapadá. Jinak si myslím, že vzhledem k objemu mayova díla (i když vezmeme jen příběhy Vinnetoua a Old Shatterhanda, které jsou asi nejoblíbenější), by tomu IMHO slušel výpravný televizní seriál. Množství postav, lokace jako jsou jeskyně, prérie, lesy, jezera, příběhy s několikerým zajetím a osvobozením, to by mohlo vypadat dobře! Vím, je to jen snění, ale dovedu si představit dvě série, každou o cca 10 dílech, a rozpracovat v nich děj Vinnetou 1-3, Supy Mexika, Old Surehanda, a pár kratších povídek, které by se vešly do jednoho dílu...Škoda, že nové filmy neměly úspěch, jaký se očekával, takže z pokračování v točení mayovek asi nebude na dlouhou dobu nic. |
| mescalero 23.03.2017 10:46 |
Vezměte-li si jakéko-li literární dílo, případně to zužme jen na dobr. žánr, a přemýšlejte, který film alespoň v základním ději odpovídá své lit. předloze - myslím, že takových mnoho nenajdete. A pak - většinou platí, že čím novější filmové zpracování, tím horší, zvláště v poslední době. Nejhorší jsou některé hrůzné nápady scénáristů a modernizace směrem k dnešku. Obzvlášt strašné a iritující jsou různé aktualizace ve smyslu rasové korektnosti. Když v lit. předloze nevystupuje černoch a z hist. hlediska třeba ani vystupovat nemůže, nevím proč ho tvůrci musí nacpat takřka kamkoliv. |
| Kakho-oto 22.03.2017 12:24 |
Nejvíce podle knihy je natočen seriál Kara ben Nemsi effendi (1973, 1975), z těch šedesátkových filmů jednoznačně Vinnetou I (1963). Souhlas s uživatelem Kačka, že nějaká úprava je vždy nutná (dlouhý děj knižních mayovek, např. s několika zajetími, osvobozeními, dlouhé dialogy apod.). Rozhodně ale není potřeba vymýšlet si úplně nové příběhy, kdy si scénáristé snad myslí, že mají lepší fantazii než Karel May. Podle prvního dílu Supů Mexika by se dal natočit velmi dobrý dobrodružný film, aniž by scénáristé museli příliš věcí měnit. |
| Kačka 22.03.2017 09:11 |
Záleží na tom, co myslíte tím "opravdu podle knihy." Myslím, že ve filmu bude vždy potřeba něco vynechat nebo zjednodušit, pokud bude předloha jen trochu delší. To ovšem filmařům nebrání natočit dobrou adaptaci, za všechny ty hrůzné pokusy si mohou sami :) |
Zeta 21.03.2017 23:33 |
Děkuji, zběžně jsem prolétla Vinnetou I (tedy verzi, kterou mám) a opravdu mě zklamala paměť, protože hned na začátku se sice píše o opakovačce na 25 nábojů, kterou Mr. Henry vyrábí, ale nikde není nic o tom, že by ji OS dostal (zmíněno je jen "aby si moje medvědbijka zase jednou vystřelila"). Vlastně mě zpětně celkem překvapilo, že toho OS za celou knihu Vinnetou I moc nenastřílí - ohání se hlavně nožem a pěstmi... Jinak se divím, že vlastně ještě žádná mayovka nebyla zfilmována opravdu podle knihy (i když za mě si zatím na tomhle poli nejlíp vede klasický Vinnetou I., byť Rattler chyběl a příhoda s Kiowy proběhla hodně jinak - ale základ zůstal). Supové Mexika by jako film nemuseli být vůbec špatní - spousta postav, tentokrát včetně žen, takže by se nemuselo nic extra přimýšlet navíc, lotrovská rodinka, dvojníci, exotické lokace, to by přece mohlo vypadat dobrodružně a přitažlivě i dneska... |
| mescalero 20.03.2017 10:24 |
K případnému zfilmování Supů Mexika - hrozím se jen toho, jak by vypadali Jumové v představě filmařů (ve skutečnosti nosili bojovníci jakési "slipy", jiného oblečení moc neměli a pokud ano, šlo o odložené mexické či americké "hadry") a toho, že by pravděpodobně mluvili lakotsky. |
 honza. 19.03.2017 09:10 |
Mayovy chyby často pramenily z nedůslednosti a z chvatu, v jakém příběhy psal. Často zapomíná na předchozí příběhy nemluvě o tom, kolikrát se opakuje - třeba popis kolenního výstřelu či oné súry koránu, podle níž se zjistí, zda je dotyčný opilý. Někdy dávno napsanou povídku přiřadil k ději, který se odehrával mnohem později - ale už ho ne dostatečně upravil. Tak se například s Old Firehandem seznámil hned dvakrát. Poprvé v Pokladu, tam byl Firehand relativně mladý, tudíž i Shatterhand musel být klučina a ve V II., kdy byl Firehand už starý chlap - a Shatterhand ještě stále mladý. Ovšem za sebe musím říci, že jsem tyhle přešlapy Karlovi vždy rád odpustil :-) K cyklu Ve stínu pádišáha - vždy jsem četl pouze vydání z Olympie, až nedávno jsem sáhl po Toužímském a Moravci z třicátých let - a jako bych četl jiný román. Neřekl bych, že Olympia (resp. Karl-May-Verlag nebo snad oba dohromady) toho tolik vypustila, a často odstavce a stránky, které dávají dalšímu ději logiku. Satan a Jidáš, ano, takhle to cítím. Zalidněný příběh plný napětí a Shatterhand-vypravěč jakoby byl čtenáři blíž, než v jiných knihách. Kdyby RTL zfilmovala místo Stříbrného jezera první díl Satana a Jidáše, zase by to celé vypadalo trochu líp. To dobrodružství si o film přímo koleduje. |
| Kačka 18.03.2017 21:24 |
Tedy, ne, že by náš milovaný Karl nedělal chyby, ale myslím, že Old Shatterhand henryovku získal později - až na začátku druhého svazku (dle pův. řazení). Na začátku prvního dostal medvědobijku. Mimochodem, Emeryho potkal též v příběhu Gum (Loupežná karavana) a tam asi taky henryovku ještě neměl, pokud se nepletu (ale už je to dlouho, co jsem ji četla). |
Zeta 18.03.2017 20:18 |
Chtěla jsem původně přispět až poté, co dočtu třetí díl Supů, ale tohle mi zkrátka nedá - i když je to drobnost. Když OS vypráví Emerymu o tom, jak a proč znají strom na konci Llana Estacada, během líčení padne: "Především musím říci. že nám všechno sebrali -" "To se rozumí samo sebou! Tvou gun i opakovačku -" "Tu jsem tehdy ještě neměl..." jak mohl OS Henryovku "ještě nemít", když už byli s Vinnetouem bratry a přáteli - vždyť ji dostal ještě předtím, než se seznámili, pokud si to pamatuji správně :)? Je to chyba samotného KM, nebo je to chyba překladu (umím si představit, že v originále je něco ve smyslu "tu jsem s sebu tehdy neměl" - zkrátka ji OS nechal v pueblu nebo jinde, po důvodech netřeba pátrat)? Každopádně mě to uhodilo do očí a těším se na odbornější vysvětlení vás mayologů, třeba jsem jen něco přehlédla, nebo mám mizerný překlad... |
Zeta 13.03.2017 21:04 |
Když tak čtu všechny ty pochvalné názory na pádišáha, tak jsem už skoro rozhodnutá, že po přečtění třetího dílu Supů opravdu vyzkouším Orient! Na Balkán se obzvlášť těším, čtyři roky jsem v tam žila, takže si čtení určitě vychutnám :))) Přesně jak píšete, Kakho-oto a Sapfo - Supové jsou plní skvěle vykreslených postav a postaviček. Záporácká rodina Meltonů je skutečně odporná, Judita by zasloužila řemenem pokaždé, když se objeví, Marta Vogelová je nádherně křehká, Kruger Bej vyzařuje sílu, a mladým mimreňským bratrům prostě člověk drží palce. Navíc je fakt, že v téhle sérii je poměrně hodně ženských postav - a dokonce se snaží svádět hlavní hrdiny, když si to zpětně vybavím! :) Dcera majitelů hotelu v Sonoře se pokoušela o Old Shatterhanda, manželka juriskonsulta zase měla zálusk na Vinnetoua, teď jsem akorát četla, jak se Judit pomalu plazí po Old Shatterhandovi u ní v bytě...a pak že May nepsal ženské postavy! :) Tyhle tři nejsou sice zrovna výkvět dobrých vlastností, ale i tak - jsou tu. Kupodivu i zápletka s dvojníky je podařená - normálně filmy a příběhy na tohle téma nemám vůbec ráda - asi proto, že není podaná jako legrace nebo náhoda, která zašmodrchá děj, ale jako chladný kalkul. Určitě jsou Supové kniha, kterou si chci pořídit v papírové podobě. Naposledy upraveno: 13.03.2017 21:56, Zeta |
| Sapfo 13.03.2017 18:08 |
Supové jsou skvělí, najdeme tam všechno atraktivní: mexickou mentalitu, indiány na pomezí severu a jihu, Vinnetoua, Sasko i orient. Jako bonus dva protipóly ženství: krásnou krutou bestii Judith a půvabnou a čistou Martu (OS první bývalou lásku), obě téměř ze stejného kraje. I Vinnetoua dokázaly vykolejit, a to je už co říct. Jinak souhlasím s Kakho-oto. "Ve stínu padišáha" je základní kánon u orientálních Mayovek. Řadím ho spolu s Mahdím mezi to nejlepší, co KM napsal. (kromě Vinnetoua). Pro mě je to geniálně nadčasové, pořád aktuální, zkrátka dokonalé. Narozdíl od kolegy (tedy mám nějaké tušení, že máme s Kakho-oto úplně stejný obor), se mi jeví první tři díly "padišáha" lepší. Vzdálenější svébytné a hrdé kultury Kurdů, Jezídů, atd. mi přišly zajímavější, než prohnilý mafiánský Balkán. (kde strádal i ten ušlechtilý Ríh :( ). Jo, a z povídek se mi "Krumir" taky líbí asi nejvíc. Je tam snad nejčastější výskyt "zvířecích" scén na stránku. "Let" ušlechtilého arabského koně po solném jezeře, jenž nesmí zpomalit, aby se nepropadnul, je prostě něco nádherného. Takhle to nedokáže vylíčit kromě KM nikdo. |
| Kakho-oto 13.03.2017 13:14 |
Satan a Jidáš - čteno dvakrát, velmi oblíbené a řadou prvků originální. Velmi zajímavý a odvážný tah s pobytem Vinnetoua na severu Afriky, ďábelská rodina Meltonů, skvělý padouch v sukních, prostředí rtuťových dolů, krutí indiáni, Marta Vogelová... Když už si May troufl na dobrodružství Vinnetoua v Africe, mohl do děje zakomponovat i Halefa (byť ten žil již v jiné části islámského světa) - setkání Vinnetoua a Halefa, navíc s přítomnosti Olda Shatterhanda alias Kary ben Nemsího, by bylo kouzelné. Mayovky v Orientu: základ představují cykly Ve stínu padišáha a V zemi Mahdího. V říši stříbrného lva, Ardistan a Džinistan, Na onom světě - to jsou již cykly poněkud jiného ražení, ne zcela dobrodružného. Mám rád i několik povídek z Orientu, z raných novel se mi hodně líbí Krumir (Gum se mi naopak moc nelíbí). Ve stínu padišáha - pro mě mají zase větší kouzlo poslední tři díly (téměř nekonečný boj s balkánskou mafií před 150 lety). Celkově však preferuji příběhy s Vinnetouem - obecně vzato vrchol Mayovy tvorby. I pár románů z Jižní Ameriky hodnotím velmi vysoko. |
 Belenor 10.03.2017 18:24 |
Pro úplnost: zde seznam orientálních, jak je seřadil pan Imgram: Odkaz |
Zeta 10.03.2017 17:06 |
Děkuji za doporučení! Uvidíme, do čeho se nakonec zakousnu, podle tvého popisu zní pádišáh lákavě, a klidně bych ho zkusila. Ačkoli se trochu obávám, že aspoň ze začátku mi v orientálních mayovkách bude chybět přátelství Old Shatterhanda a Vinnetoua - jejich dorozumívání beze slov, vzájemné vysvobozování ze zajetí, obdiv, s jakým OS o V přemýšlí...Tady bych ještě poznamenala, že s každou další knihou si jejich vztah užívám víc a víc, a smekám, že autor se v pocitech zbytečně nešťourá, a přesto je znát, jak je pouto mezi hrdiny čím dál silnější a hlubší. Jak říkáš - May islám nijak nepropaguje, což je příjemné překvapení. Vůbec zatím ze všech knih čiší obrovská míra tolerance k jiným kulturám, ale zároveň smysl pro obecně platné dobro a lidskost. V tomhle aspektu o hodně předběhl svou dobu. |
Belenor 10.03.2017 15:43 |
Když zrovna ten pádišáh je základ - výchozí bod :-) Minimálně je vhodné si přečíst první tři díly, kde jsou události, na které se May odkazuje v pozdějším díle (seznámení s Halefem, bitva v Údolí stupňů, události v Bagdádu, u Babylonské věže). Jinak ti zbudou max. nějaké povídky a novely, nebo možná V zemi mahdího, kde je stěžejní orientální postava hadži Halef jen okrajově. Každopádně V říši stříbrného lva, Na věčnosti, Ardistan a Džinistan - tyto tři radím nechat až na později (byť AAD mi přijde ze všech mayovek nejlepší). To vypadá, že budu muset pohnout zadkem a bibliograficky zpracovat orientální příběhy :-) A rozhodně se neboj zmínek o islámu. Není to, že by ho May propagoval, spíš naopak. V dnešní době velmi politicky nekorektní literatura :-) |
Zeta 10.03.2017 15:05 |
Belenor: Díky za vysvětlení, měla jsem obavu, zda mi nějaká část třeba nechybí, když jsou knihy rozdělené takhle (z mého pohledu) zvláštně. Ano, je to mé první setkání s románem z Orientu (do dalších jsem zatím jen letmo nahlédla), a jsem celkem příjemně překvapena, jak svižně čtení ubíhalo, a jak mě bavilo. Trochu jsem nevěděla, co přesně čekat - nejsem zrovna fanoušek islámu, a tyhle části světa mě proto nikdy nelákaly - ale propojení s americkou sérií díky přítomnosti Vinnetoua a Meltonů posloužilo dobře. Navíc May píše "nestranně" (divné slovo, já vím), kladné i záporné postavy se vyskytují rovnoměrně jak mezi muslimy, tak mezi křesťany. Ze zmiňovaných popisovaných krutostí mi bylo trochu smutno, respektive z toho, že se dějí i dneska, ale k severu Afriky a dobrodružné literatuře i tohle patří, o to je knížka vlastně současnější. Původně jsem po dočtení Supů měla v plánu začít číst Old Surehanda, ale možná, že bych měla zkusit ten Orient (ale něco kratšího, na cyklus Ve stínu Pádišáha se ještě necítím :). |
| << | < | > | >> |