Supové Mexika
Zakladatel: jana
| << | < | > | >> |
| Kakho-oto 22.03.2017 12:24 |
Nejvíce podle knihy je natočen seriál Kara ben Nemsi effendi (1973, 1975), z těch šedesátkových filmů jednoznačně Vinnetou I (1963). Souhlas s uživatelem Kačka, že nějaká úprava je vždy nutná (dlouhý děj knižních mayovek, např. s několika zajetími, osvobozeními, dlouhé dialogy apod.). Rozhodně ale není potřeba vymýšlet si úplně nové příběhy, kdy si scénáristé snad myslí, že mají lepší fantazii než Karel May. Podle prvního dílu Supů Mexika by se dal natočit velmi dobrý dobrodružný film, aniž by scénáristé museli příliš věcí měnit. |
| Kačka 22.03.2017 09:11 |
Záleží na tom, co myslíte tím "opravdu podle knihy." Myslím, že ve filmu bude vždy potřeba něco vynechat nebo zjednodušit, pokud bude předloha jen trochu delší. To ovšem filmařům nebrání natočit dobrou adaptaci, za všechny ty hrůzné pokusy si mohou sami :) |
 Zeta 21.03.2017 23:33 |
Děkuji, zběžně jsem prolétla Vinnetou I (tedy verzi, kterou mám) a opravdu mě zklamala paměť, protože hned na začátku se sice píše o opakovačce na 25 nábojů, kterou Mr. Henry vyrábí, ale nikde není nic o tom, že by ji OS dostal (zmíněno je jen "aby si moje medvědbijka zase jednou vystřelila"). Vlastně mě zpětně celkem překvapilo, že toho OS za celou knihu Vinnetou I moc nenastřílí - ohání se hlavně nožem a pěstmi... Jinak se divím, že vlastně ještě žádná mayovka nebyla zfilmována opravdu podle knihy (i když za mě si zatím na tomhle poli nejlíp vede klasický Vinnetou I., byť Rattler chyběl a příhoda s Kiowy proběhla hodně jinak - ale základ zůstal). Supové Mexika by jako film nemuseli být vůbec špatní - spousta postav, tentokrát včetně žen, takže by se nemuselo nic extra přimýšlet navíc, lotrovská rodinka, dvojníci, exotické lokace, to by přece mohlo vypadat dobrodružně a přitažlivě i dneska... |
| mescalero 20.03.2017 10:24 |
K případnému zfilmování Supů Mexika - hrozím se jen toho, jak by vypadali Jumové v představě filmařů (ve skutečnosti nosili bojovníci jakési "slipy", jiného oblečení moc neměli a pokud ano, šlo o odložené mexické či americké "hadry") a toho, že by pravděpodobně mluvili lakotsky. |
 honza. 19.03.2017 09:10 |
Mayovy chyby často pramenily z nedůslednosti a z chvatu, v jakém příběhy psal. Často zapomíná na předchozí příběhy nemluvě o tom, kolikrát se opakuje - třeba popis kolenního výstřelu či oné súry koránu, podle níž se zjistí, zda je dotyčný opilý. Někdy dávno napsanou povídku přiřadil k ději, který se odehrával mnohem později - ale už ho ne dostatečně upravil. Tak se například s Old Firehandem seznámil hned dvakrát. Poprvé v Pokladu, tam byl Firehand relativně mladý, tudíž i Shatterhand musel být klučina a ve V II., kdy byl Firehand už starý chlap - a Shatterhand ještě stále mladý. Ovšem za sebe musím říci, že jsem tyhle přešlapy Karlovi vždy rád odpustil :-) K cyklu Ve stínu pádišáha - vždy jsem četl pouze vydání z Olympie, až nedávno jsem sáhl po Toužímském a Moravci z třicátých let - a jako bych četl jiný román. Neřekl bych, že Olympia (resp. Karl-May-Verlag nebo snad oba dohromady) toho tolik vypustila, a často odstavce a stránky, které dávají dalšímu ději logiku. Satan a Jidáš, ano, takhle to cítím. Zalidněný příběh plný napětí a Shatterhand-vypravěč jakoby byl čtenáři blíž, než v jiných knihách. Kdyby RTL zfilmovala místo Stříbrného jezera první díl Satana a Jidáše, zase by to celé vypadalo trochu líp. To dobrodružství si o film přímo koleduje. |
| Kačka 18.03.2017 21:24 |
Tedy, ne, že by náš milovaný Karl nedělal chyby, ale myslím, že Old Shatterhand henryovku získal později - až na začátku druhého svazku (dle pův. řazení). Na začátku prvního dostal medvědobijku. Mimochodem, Emeryho potkal též v příběhu Gum (Loupežná karavana) a tam asi taky henryovku ještě neměl, pokud se nepletu (ale už je to dlouho, co jsem ji četla). |
Zeta 18.03.2017 20:18 |
Chtěla jsem původně přispět až poté, co dočtu třetí díl Supů, ale tohle mi zkrátka nedá - i když je to drobnost. Když OS vypráví Emerymu o tom, jak a proč znají strom na konci Llana Estacada, během líčení padne: "Především musím říci. že nám všechno sebrali -" "To se rozumí samo sebou! Tvou gun i opakovačku -" "Tu jsem tehdy ještě neměl..." jak mohl OS Henryovku "ještě nemít", když už byli s Vinnetouem bratry a přáteli - vždyť ji dostal ještě předtím, než se seznámili, pokud si to pamatuji správně :)? Je to chyba samotného KM, nebo je to chyba překladu (umím si představit, že v originále je něco ve smyslu "tu jsem s sebu tehdy neměl" - zkrátka ji OS nechal v pueblu nebo jinde, po důvodech netřeba pátrat)? Každopádně mě to uhodilo do očí a těším se na odbornější vysvětlení vás mayologů, třeba jsem jen něco přehlédla, nebo mám mizerný překlad... |
Zeta 13.03.2017 21:04 |
Když tak čtu všechny ty pochvalné názory na pádišáha, tak jsem už skoro rozhodnutá, že po přečtění třetího dílu Supů opravdu vyzkouším Orient! Na Balkán se obzvlášť těším, čtyři roky jsem v tam žila, takže si čtení určitě vychutnám :))) Přesně jak píšete, Kakho-oto a Sapfo - Supové jsou plní skvěle vykreslených postav a postaviček. Záporácká rodina Meltonů je skutečně odporná, Judita by zasloužila řemenem pokaždé, když se objeví, Marta Vogelová je nádherně křehká, Kruger Bej vyzařuje sílu, a mladým mimreňským bratrům prostě člověk drží palce. Navíc je fakt, že v téhle sérii je poměrně hodně ženských postav - a dokonce se snaží svádět hlavní hrdiny, když si to zpětně vybavím! :) Dcera majitelů hotelu v Sonoře se pokoušela o Old Shatterhanda, manželka juriskonsulta zase měla zálusk na Vinnetoua, teď jsem akorát četla, jak se Judit pomalu plazí po Old Shatterhandovi u ní v bytě...a pak že May nepsal ženské postavy! :) Tyhle tři nejsou sice zrovna výkvět dobrých vlastností, ale i tak - jsou tu. Kupodivu i zápletka s dvojníky je podařená - normálně filmy a příběhy na tohle téma nemám vůbec ráda - asi proto, že není podaná jako legrace nebo náhoda, která zašmodrchá děj, ale jako chladný kalkul. Určitě jsou Supové kniha, kterou si chci pořídit v papírové podobě. Naposledy upraveno: 13.03.2017 21:56, Zeta |
| Sapfo 13.03.2017 18:08 |
Supové jsou skvělí, najdeme tam všechno atraktivní: mexickou mentalitu, indiány na pomezí severu a jihu, Vinnetoua, Sasko i orient. Jako bonus dva protipóly ženství: krásnou krutou bestii Judith a půvabnou a čistou Martu (OS první bývalou lásku), obě téměř ze stejného kraje. I Vinnetoua dokázaly vykolejit, a to je už co říct. Jinak souhlasím s Kakho-oto. "Ve stínu padišáha" je základní kánon u orientálních Mayovek. Řadím ho spolu s Mahdím mezi to nejlepší, co KM napsal. (kromě Vinnetoua). Pro mě je to geniálně nadčasové, pořád aktuální, zkrátka dokonalé. Narozdíl od kolegy (tedy mám nějaké tušení, že máme s Kakho-oto úplně stejný obor), se mi jeví první tři díly "padišáha" lepší. Vzdálenější svébytné a hrdé kultury Kurdů, Jezídů, atd. mi přišly zajímavější, než prohnilý mafiánský Balkán. (kde strádal i ten ušlechtilý Ríh :( ). Jo, a z povídek se mi "Krumir" taky líbí asi nejvíc. Je tam snad nejčastější výskyt "zvířecích" scén na stránku. "Let" ušlechtilého arabského koně po solném jezeře, jenž nesmí zpomalit, aby se nepropadnul, je prostě něco nádherného. Takhle to nedokáže vylíčit kromě KM nikdo. |
| Kakho-oto 13.03.2017 13:14 |
Satan a Jidáš - čteno dvakrát, velmi oblíbené a řadou prvků originální. Velmi zajímavý a odvážný tah s pobytem Vinnetoua na severu Afriky, ďábelská rodina Meltonů, skvělý padouch v sukních, prostředí rtuťových dolů, krutí indiáni, Marta Vogelová... Když už si May troufl na dobrodružství Vinnetoua v Africe, mohl do děje zakomponovat i Halefa (byť ten žil již v jiné části islámského světa) - setkání Vinnetoua a Halefa, navíc s přítomnosti Olda Shatterhanda alias Kary ben Nemsího, by bylo kouzelné. Mayovky v Orientu: základ představují cykly Ve stínu padišáha a V zemi Mahdího. V říši stříbrného lva, Ardistan a Džinistan, Na onom světě - to jsou již cykly poněkud jiného ražení, ne zcela dobrodružného. Mám rád i několik povídek z Orientu, z raných novel se mi hodně líbí Krumir (Gum se mi naopak moc nelíbí). Ve stínu padišáha - pro mě mají zase větší kouzlo poslední tři díly (téměř nekonečný boj s balkánskou mafií před 150 lety). Celkově však preferuji příběhy s Vinnetouem - obecně vzato vrchol Mayovy tvorby. I pár románů z Jižní Ameriky hodnotím velmi vysoko. |
 Belenor 10.03.2017 18:24 |
Pro úplnost: zde seznam orientálních, jak je seřadil pan Imgram: Odkaz |
Zeta 10.03.2017 17:06 |
Děkuji za doporučení! Uvidíme, do čeho se nakonec zakousnu, podle tvého popisu zní pádišáh lákavě, a klidně bych ho zkusila. Ačkoli se trochu obávám, že aspoň ze začátku mi v orientálních mayovkách bude chybět přátelství Old Shatterhanda a Vinnetoua - jejich dorozumívání beze slov, vzájemné vysvobozování ze zajetí, obdiv, s jakým OS o V přemýšlí...Tady bych ještě poznamenala, že s každou další knihou si jejich vztah užívám víc a víc, a smekám, že autor se v pocitech zbytečně nešťourá, a přesto je znát, jak je pouto mezi hrdiny čím dál silnější a hlubší. Jak říkáš - May islám nijak nepropaguje, což je příjemné překvapení. Vůbec zatím ze všech knih čiší obrovská míra tolerance k jiným kulturám, ale zároveň smysl pro obecně platné dobro a lidskost. V tomhle aspektu o hodně předběhl svou dobu. |
Belenor 10.03.2017 15:43 |
Když zrovna ten pádišáh je základ - výchozí bod :-) Minimálně je vhodné si přečíst první tři díly, kde jsou události, na které se May odkazuje v pozdějším díle (seznámení s Halefem, bitva v Údolí stupňů, události v Bagdádu, u Babylonské věže). Jinak ti zbudou max. nějaké povídky a novely, nebo možná V zemi mahdího, kde je stěžejní orientální postava hadži Halef jen okrajově. Každopádně V říši stříbrného lva, Na věčnosti, Ardistan a Džinistan - tyto tři radím nechat až na později (byť AAD mi přijde ze všech mayovek nejlepší). To vypadá, že budu muset pohnout zadkem a bibliograficky zpracovat orientální příběhy :-) A rozhodně se neboj zmínek o islámu. Není to, že by ho May propagoval, spíš naopak. V dnešní době velmi politicky nekorektní literatura :-) |
Zeta 10.03.2017 15:05 |
Belenor: Díky za vysvětlení, měla jsem obavu, zda mi nějaká část třeba nechybí, když jsou knihy rozdělené takhle (z mého pohledu) zvláštně. Ano, je to mé první setkání s románem z Orientu (do dalších jsem zatím jen letmo nahlédla), a jsem celkem příjemně překvapena, jak svižně čtení ubíhalo, a jak mě bavilo. Trochu jsem nevěděla, co přesně čekat - nejsem zrovna fanoušek islámu, a tyhle části světa mě proto nikdy nelákaly - ale propojení s americkou sérií díky přítomnosti Vinnetoua a Meltonů posloužilo dobře. Navíc May píše "nestranně" (divné slovo, já vím), kladné i záporné postavy se vyskytují rovnoměrně jak mezi muslimy, tak mezi křesťany. Ze zmiňovaných popisovaných krutostí mi bylo trochu smutno, respektive z toho, že se dějí i dneska, ale k severu Afriky a dobrodružné literatuře i tohle patří, o to je knížka vlastně současnější. Původně jsem po dočtení Supů měla v plánu začít číst Old Surehanda, ale možná, že bych měla zkusit ten Orient (ale něco kratšího, na cyklus Ve stínu Pádišáha se ještě necítím :). |
Belenor 10.03.2017 13:57 |
Děkuji za obsáhlý komentář :-) Jen odpovídám, že i v tištěné verzi je asi půlka druhého svazku ještě závěr děje na skalním hradu. Ještě bych se chtěl zeptat - to je Tvé první setkání s orientálním Mayem? Mně osobně totiž přijdou orientální mayovky do jisté míry lepší a tak nějak dospělejší, než klasické vinnetouovky (byť román Vinnetou je špička). |
Zeta 09.03.2017 19:02 |
Dnes jsem dočetla druhý díl Supů (scan z nakladatelství Laser, rok 1992) a měla bych nejprve dotaz - hodně mě překvapilo, že po první asi třetině knihy, která se stále týká osvobození polských dělníků, přijde najednou skok nejprve do Německa a pak do Afriky. Čekala bych spíš, že v knize 1. se první dějová linie dokončí, a ve 2. dílu bude už jenom africké dobrodružství. Je to tím, že mám scan knihy stažený z internetu, a v tištěném vydání je to jinak? Nebo příběh v téhle podobě vážně vyšel (aspoň tedy u Laseru)? K samotné knize - opět nemůžu říct jinak, než že se mi líbila a bavila mě. Osvobození horníků jsem přečetla jedním dechem, to bych si uměla představit klidně ve filmu, jak Olda s mladým mimbreněm prolézají podzemí, a stihnou přitom vysvobodit zajatce, uzavřít příměří se Lstivým Hadem, dopadnout Meltona, a ještě mu vzít nakradené peníze :) Stejně tak klasický boj muže proti muži, díky němuž i mladší z mimberňských bratrů získá jméno. Poměrně nezvyklá je linie se zákeřnou Judit, vím, že se tu mluvilo o tom, že May psal minimum ženských postav, ale rovnou ženská záporná hrdinka, a navíc tak bezcitná potvora, že se i Old Shatterhand nechá unést hněvem ("Táhni a dbej, abys zmizela, zmije, a pamatuj si, že ani já tě už nechci spatřit. Přijdeš-li mi do cesty, docela zapomenu, že vězíš v ženské skořápce a naložím ti na hřbet lasem takový náklad, že jím nehneš z místa..." trefná charakteristika!), to jsem přece jen nečekala. Úvod druhé části a vysvětlování "Petrolejového prince" bylo trošku zdlouhavé a rozvláčné, ale zato představa Vinnetoua v klobouku a obleku, při ní jsem se spokojeně usmívala od ucha k uchu. To samé o pár stránek později, když jsou oba v arabských oděvech (který "Vinnetou shledával hrozně nepohodlným") :-D :-D Fajn změna bylo i částečné obrácení rolí - v Africe je to Olda, kdo toho umí a zná víc, jazyky počínaje a zvyklostmi konče. Přesto se V opět několikrát ukázal jako nenahraditelný (když se vyměnil za Oldu během zajetí, nebo když varoval před vstupem do skalní komory, kde skončili uvězněni), takže interakce mezi V a OS rozhodně nechyběla. Trochu mě mrazilo při scénách, které by měly zůstat ve sto let starých knihách, ale v těchhle částech světa se bohužel dějí dodnes - zasypaná žena v písku, krevní msta, která se táhne spoustu let, tresty jako baštonáda nebo výprask (docela jsem koukala, že pacifista Olda nechal zajatého šejka zbít, i když trest nařídil v půlce ukončit, a i když si to šejk za vraždy zasloužil. Stejně ale...Brrr). Koukám, že jsem se nějak rozepsala! Tak či tak, dojmy z knížky mám po všech stránkách pozitivní, hurá na třetí část :) Naposledy upraveno: 09.03.2017 20:57, Zeta |
Belenor 14.02.2017 22:24 |
Závidím :-) Občas se dobrá koupě zadaří. Mám v pěkné převazbě Dobyvatele Gran Chaka a mám pocit, že to taky nebylo nijak drahé. Co se týče samotného příběhu, mám pocit, že se mi zas tak nelíbil, podle mě May napsal lepší, ale obecně mám zkušenost, že se mi May čte dobře i v "dospělosti", možná je to tím, že duševně dospělý stále nejsem, nevím :-) |
 hunterN 14.02.2017 20:14 |
S kým jiným, než se zde diskutujícími se musím podělit o radost. Konečně mi dorazilo Hynkovo vydání Supů Mexika (tedy resp. Satan a Jidáš I., II., III.). Ačkoliv převazba, tak naprosto bezvadný vynikající stav, bez jediné skvrny, šmouhy nebo sebemenšího poškození některé stránky, až se nechce věřit, že se jedná o 111 let staré vydání. Navíc, v porovnání s jinými nabídkami a v horším stavu, prakticky za hubičku (dá se říct, že za stejnou cenu jako nové vydání od Našeho Vojska). Stejně jako mescalero, si pohrávám s myšlenkou, že se do do Supů, resp. Satana a Jidáše, znovu (asi po 20 letech) pustím. Už jen kvůli tomu, že tehdy jsem četl pouze poněkud zkrácené dvoudílné vydání Albatrosu. Naposledy upraveno: 14.02.2017 22:53, hunterN |
hunterN 11.02.2017 15:22 |
Mescalero: ty Supy od TaM Ti závidím. Mám sice vydání od Albatrosu, Laseru a každým dnem čekám vydání od Hynka v převazbě, ale mít vydání od TaM, tak jsem nadšen a štastnej jako blecha. Nejlépe samozřejmě v původní vazbě a v dobrém stavu, to by ale chtělo mít jednak velké štěstí na ně narazit a pak mít takovou drobnost, jako zbytečných 12 - 15 tisíc (v horším stavu by přišli na nějakých osm tisíc), ale to už bych bral spíše i převazbu. Za dobrý stav bych byl tak 1,5 - 2 tisíce ochotný dát. |
| mescalero 09.02.2017 12:16 |
Pohrávám si s myšlenkou se zase po letech (po 14-15) pustit do Supů Mexika. Vlastním vydání Albatrosu (pův. brož svázaná do pevných desek) a pak TaM z r. 1935 (pouze převazba, nicméně jednotné desky a vynikající stav). Vydání z Albatrosu je velmi čtivé, nicméně hodně krácené a také je tu asi o pět kvašů méně (jde o ty, které se vztahují k vynechanému ději). Všimněte se také, jak často se Old Shatterhand dostává do sporu (ne vlastní vinou, většinou jen tím, že hájí určité principy a postoje) se stávajícími spojenci, tady s náčelníkem Mimbreňů (ten konflikt byl ve vydání Albatrosu vynechán, včetně kvaše, kde Olda v souboji poráží náčelníka M.). |
| << | < | > | >> |