Mayovky na Internetu

Smršť

Unter der Windhose (1886), později Das sprechenden Leder (1921, Mluvící kůže)

Rok
Vazba
Poznámky
1902
Old Surehand, J.R. Vilímek, 1902 | Il. Josef Ulrich.
J.R. Vilímek - jako součást druhého svazku románu Old Surehand. Překlad J.K. Landa.
1922
Pirát, Vojtěch Šeba, 1922 | Il. Karel Šimůnek?
Vojtěch Šeba - ve sbírce Pirát jako Mluvící kůže. Překlad J. Šimon.
1931
U táborových ohňů, TaM, 1931 | Il. Zdeněk Burian.
Toužimský a Moravec - jako součást druhého svazku románu Old Surehand (U táborových ohňů). Překlad J.K. Landa.
1974
Pouští a prérií, Albatros, 1974 | Il. Zdeněk Burian.
Albatros - ve sbírce Pouští a prérií jako Mluvící kůže. Překlad Alena Hartmanová. Bill místo Willa. Vypravěč vyká Josephovi. Inču-čuna, Yato-inta. Chybí zcela zmínka o původu postav (Rakousko, Brno). Nemá poslední odstavec. Pohřeb bez modlení, Stvořitel vynechán (v poslední přímé řeči).
1980
Kapitán Kajman, Olympia, 1980 | Il. Gustav Krum.
Olympia - ve sbírce Kapitán Kajman jako Mluvící kůže. Překlad František Kafka. Drobné změny v textu, zejména vyházena slova jako sir, welcome, scurvy fellow. Vypravěč vyká Josephovi. Inču-čuna, Yato-inta. Chybí zcela zmínka o původu postav (Rakousko, Brno). Nemá poslední odstavec. Navíc odstavec, který mluví o totemu.
1990
Kapitán Kajman, Kentaur, 1990 | Il. Pavel Žilák?
Kentaur - ve sbírce Kapitán Kajman. Překlad František Kafka. Zřejmě totéž, co u Olympie.
1996
Synové Upsaroku, GABI, 1996 | Il. Milan Fibiger.
GABI - ve sbírce Synové Upsaroků jako O mluvící kůži. Adaptace Pavel, Kateřina a Iva Juhászovi. Text zestručněn. Některá cizí slova odstraněna, některá ponechána. Vypravěč tyká Josephovi. Inču-čuna, Yato-inda. Mají Brno, ale vyznívá to, že je Rollinsová spíš Češka než Němka. Nemá poslední odstavec.
2007
Old Surehand III., Návrat, 2007 | Il. Miroslav Pospíšil.
Návrat - jako součást třetího svazku románu Old Surehand (str. 141). Překlad J.K. Landa. Jazyková úprava Milan Valoušek. Modernizace textu není zcela povedená (zní zastarale). Inčučuna, Yatointa. Vypravěč z Evropy (místo "jsem Němec"), ona Němka z Rakouska. Text jinak celkem věrný.

Příběh vyšel za Mayova života pouze dvakrát, a to nejprve v roce 1886 ve sbírce Das Buch der Jugend a později v přepracované podobě jako součást druhého svazku románu Old Surehand. Dá se předpokládat, že vypravěč původní verze je Old Shatterhand (zde pojmenován Selki-lata) - přátelí se s Vinnetouem (ten je v příběhu jen zmíněn). V přepracované verzi se vypravěč jmenuje Yato-inta a přátelí se s Inču-čunou. První verze má na konci odstavec, který říká, že se stal z Josepha státní úředník a potkal se ve Skalistých horách s Velkým jelenem, jinak se verze příliš neliší.

May má v textu několik zajímavých chyb. V textu je použito "Itschi" místo "Iltschi", když postavy mluví o větru. Indiáni jedou k prezidentovi Spojených států, ale jedou na západ místo na východ (tohle je v Surehandovi opraveno). Jeden z indiánů mění jméno ze Řvoucího buvola na Řvoucího býka. Padoucha pak pronásleduje Řvoucí býk, ale podle kontextu by to měl být spíš Hořící dýmka. Tyto chyby jsou v různé míře opraveny buď již Mayem, nebo později v posmrtných vydáních.

Hlavním motivem je Mayem oblíbená boží odplata za spáchané hříchy. Tentokrát je trestajícím elementem větrná smršť.

Originální text na karl-may-gesellschaft.de. Jeho překlad najdete v e-knihách.

Použitá literatura:

(bel, vytvořeno 1. 9. 2007, aktualizováno 21. 5. 2016)




od 1. 9. 2005