Mayovky na Internetu

Jak jste se dostali k mayovkám?

Zakladatel: filda

<< | <> | >>

Zeta
17.12.2016 16:28
Čingačgúk: Ale právě lidé jako vy jsou potřeba k tomu, aby se hezké věci šířily dál! Že se na vás koukají ostatní jako na blázna, za to buďte spíš rád - průměrňáky si nikdo nepamatuje, ale cvoky vždycky. Pamatuji si velmi dobře, jak to v dospívání bolí - být "jiná/ý". Ale to přejde - pokud se s tou bolestí nějak smíříte a srovnáte. Pak člověku najednou ze dne na den dojde, že "divnost" je naopak dar, co život usnadňuje. Průměrňák si spoustu věcí nedovolí právě proto, že by ho okolí považovalo za blázna, ale člověk, co už v té škatulce je, má daleko volnější ruce (okolí mávne rukou "no jo, to je celá ona/celý on, na hovadiny, na to by ji/ho užilo...").

Držím vám palce - určitě lidé ve vašem věku, co četli nějakou mayovku (nebo by si ji rádi přečetli) existují, ale třeba si myslí právě totéž, co vy - že nikdo jiný takový není. A kdyby ne v tom věku, tak si je najdou později (jako já:) )
Čingačgúk
17.12.2016 15:00
Môžem potvrdiť, že May dnešnej (mojej) generácii naozaj veľa nehovorí, lepšie povedané, nič nehovorí. Keď som sa zmienil niekedy o tom, že čítam Maya, moji spolužiaci na mňa pozreli ako na blázna. Zo svojho pohľadu by som povedal, že dnešná mládež až tak veľa nečíta, a ak áno, väčšinou je to nejaký Harry Poter, Pán prsteňov a podobné fantasy knihy, rozhodne nikto nečíta westerny.

Ešte podotýkam, že sa mi zatiaľ nepodarilo stretnúť človeka v mojom veku, ktorý by prečítal nejakú Mayovu knihu. Nanajvýš niektorí videli nejaký ten film, to je ale všetko.
Kakho-oto
17.12.2016 13:27
Již v roce 1985 jsem v kině viděl film Vinnetou - rudý gentleman, později v televizi i další tři díly z klasické čtyřky. První mayovku jsem přečetl na podzim 1991, v jedenácti letech věku. Jednalo se o knihu Pouští (shodou okolností i Hitler přečetl jako první mayovku právě tento román), následovaly Duch Llana Estacada a trilogie Vinnetou (další pořadí si již nepamatuji). Do svých 14 let jsem přečetl okolo 30 knih, pak mě knižní May začal znovu zajímat až ve věku 17 let. Do současné doby jsem přečetl téměř vše, co bylo do češtiny přeloženo. Některé kusy již čtyřikrát. Zatím jsem nedal pouze kolportážní romány Lesní růžička (právě čtu 1. díl), Cestu za štěstím a pár povídek.
Včera jsem byl zrovna na dětském oddělení městské knihovny v Přerově, abych si půjčil Moravcovu knihu Čtení z kamení. V regále bylo i pár desítek mayovek - bez volného místa, v dobrém stavu... Opět jsem se utvrdil v tom, že dnešním dětem May vůbec nic neříká (výjimek bude zřejmě moc málo).

Zeta
17.12.2016 13:18
Zetinka: Děkuji za odpověď, mám z ní radost! Je prima, že děti pořád čtou, i když třeba něco jiného, než naše generace. Potvrdila jste mi to, co si čím dál víc poslední dobou myslím - že za současný stav, kdy se všude píše, jak jsou dnešní děti slabé/nemotorné/nevzdělané atd. nemůžou děti, ale jejich rodiče.

Před měsícem jsem při čekání na vlak potkala svou učitelku ze základky - je už v důchodu, ale pořád na půl úvazku učí. Pěkně jsme si popovídaly, rukama jí musely projít stovky dětí, ale pamatovala si i jaké knížky jsem nosila do školy :) Zeptala jsem se jí na totéž - zda je to s dětmi dneska tak tristní, jak se říká. Odpověď mě překvapila, protože prý vůbec ne. Děti jsou pořád děti, změnily se jen dobové reálie (dřív měl jen kluk z nejbohatší rodiny svůj kopací míč, dneska je to iPhone). Pořád se některé rády učí a jiné zlobí. Jediné, čeho prý hodně přibylo jsou -jejími slovy- "sirotci žijících rodičů", tedy děti, na které doma nikdo nemá čas. Přesně takhle si představuji rodiče, co řeknou, že tahle knížka je hloupá, tahle se ti nebude líbit...ideálně by podle nich mělo dítě číst jenom učebnice a volný čas trávit v organizovaných kroužcích.

Naposledy upraveno: 17.12.2016 13:18, Zeta


Zatinka
17.12.2016 12:03
Neřekla bych, že děti nečtou. Spíše čtou jinou literaturu než my. Hodně letí komiksy všeho druhu, od Marvelu, přes Malého prince, po japonské mangy, Simpsonovi, Čtyřlístek (!), Asterix atd. Druhá kategorie je Minecraft a vše kolem toho, a pak knihy deníkového typu (Deník malého poseroutky, Deník mimoňky, Velkej frajer Nate apod.). Takže žádná náročná a hodnotná literatura. Ale čtou. Pak letí hodně fantasy všeho druhu, zombíci a u nás také detektivky a fantasy od Thomase Breziny. Samozřejmě děti chodí pravidelně, je to ale spíše menší okruh. Čím dál častěji si připadáme spíše jako oddělení pro dospělé, protože více chodí maminky a babičky.

Máme tu i pár dětí, které se chodí jen dívat, neboť jim rodiče zakazují (!!!) půjčovat si knihy domů. A úplně miluju rodiče, kteří na každou knihu, na kterou děcko ukáže, řeknou: "Tu ne, ta je škaredá. Tu taky ne, ta je hloupá. Ta se ti líbit nebude..."

Zeta
17.12.2016 11:41
To musí být krásné, pracovat v knihovně! Tím pádem máte (nebo máš? Nikdy na internetu nevím, zda vykat nebo tykat...) vlastně z první ruky informace o tom, jak to je dneska s dětmi/mládeží a čtením. Je to vážně taková katastrofa, jak se říká? Když píšete, že i dneska se najdou kluci, co chtějí dobrodružnou literaturu...Máte třeba děti, které si chodí půjčovat knížky pravidelně? (A nemyslím jen Mayovky, ale obecně).

Zatinka
17.12.2016 07:45
Ze své práce v knihovně vím, že pro nižší ročníky (nemluvím teď o středoškolácích) už většinou neexistují konkrétní seznamy, co přečíst, ale je to na vlastním výběru. Takže mi třeba přijde kluk, že potřebuje nějakou dobrodružnou literaturu a ať mu něco najdu. Pak je jednoduché podstřčit třeba Foglara nebo mayovky.

Belenor
16.12.2016 23:26
May v povinné četbě? Tak to je hustý. To bych nečekal. To jsem zvědav, esi s něčím takovým přijde synátor :-)
Čingačgúk
16.12.2016 22:47
Za moje prvé stretnutie s mayovkami vďačím otcovi. On ma priviedol k tomu, že som pozeral nejaké tie "vinetuovky". Mohol som mať vtedy cca 5 rokov. Filmové mayovky mi vtedy strašne učarovali :) Neskôr mi otec ukazoval rôzne fotky, ktoré si vystrieľal na strelnici, ešte keď bol chlapec; doniesol mi nejaké svoje 30 ročné hračky - kone a indiánov, a ja som bol v siedmom nebi. Odvtedy som sa hral s indiánikmi denno denne, Z TV programov som si vystihoval fotky z filmov, ak nejaký občas išiel, prinútil som otca, aby natočil všetky filmy, ktoré išli, na VHSky...

Knižné mayovky som vtedy vôbec neriešil, myslel som si, že je to aj tak to isté, čo vo filme, nuž načo to čítať? :D Zlom nastal, keď sme v piatom ročníku mali vrámci povinného čítania prečítať nejakú mayovku. Ako poctivec, som asi jediný z triedy bral túto úlohu vážne, a preto som povedal mame nech mi kúpi nejakú tú knihu. Kúpila mi Poklad v Striebornom jazere, z antikvariátu za 2€ :D - polorozpadnutá kniha, no pustil som sa do toho. Hneď prvé strany ma presvedčili, že to nebude asi totožné s filmom, a i keď som sa spočiatku tváril kyslo, kvôli rozsahu (knihy, ktoré som dovtedy čítal mali nanajvýš 120 strán), Knihu som doslova zhĺtol, ani neviem ako.

No a tu sa vlastne spustila lavína. Začal som prezerať antikvariáty, kúpil som každú mayovku v slovenčine, ktorú som zbadal. A ak sa nudím, čítam ich dookola, lebo nič lepšie nie je. Dnes mám 17 rokov a za ten čas som si nahromadil asi 24 kníh. Škoda, že toho v slovenčine vyšlo tak málo.

Asi pred 2-3 rokmi som objavil aj tento web, dostal som sa sem cez google, keď som sa pokúšal nájsť obrázok medveďobijky :) Na tejto stránke som toho veľmi veľa prečítal a ešte viac sa toho dozvedel - týmto chcem poďakovať aj tvorcom za to všetko čo tu spravili.

Belenor
16.12.2016 18:15
Dobrý nápad nejprve zdolat celého Vinnetoua. Myslím, že prokládat to jinými knihami při prvním čtení není vhodné.

Satan a Jidáš vs. Supové Mexika: zřejmě záleží na tom, o která vydání se jedná (Návrat, Laser/Naše vojsko...). Předem říkám, že se v e-knihách, které se povalují tu a onde na Internetu, neorientuji. Jediné, co si vybavuji, že jsme tu na stránkách řešili, bylo to, že nějaká naskenovaná verze Supů Mexika postrádá závěr - možná proto tam ta kapitola není? (řešili jsme to zde: http://karel-may.majerco.net/diskuze/tema/207-E-booky?start=15).

Kara ben Nemsí je srovnatelně kvalitní s americkými příběhy. Tam je jako startovací bod série Ve stínu pádišáha (Pouští, Divokým Kurdistánem atd.)

Zeta
16.12.2016 17:14
Děkuju za hezké přivítání, těší mě :)

Pročetla jsem příspěvek i diskusi k pořadí čtení - jsem zatím v první třetině Vinnetou II, ale do spousty dalších jsem nahlédla nebo přečetla pár stránek, když mě při tom nahlížení něco v ději zrovna zaujalo (už teď se třeba těším na dva díly Old Surehand, vypadá to hezky výpravně a zároveň dramaticky). Jsem předběžně rozhodnutá, že nejdřív zdolám 3 díly Vinnetoua a pak postupně zbytek knih, kde jsou hlavními postavami Vinnetou s Old Shatterhandem.

Nejsem třeba vůbec moudrá z knížek Satan a Jidáš, respektive Supové Mexika - podařilo se mi stáhnout kus knihy Satan a Jidáš - kapitola 8 Spravedlnost přichází z nebes, ale ani v jednom ze tří dílů Supů Mexika jsem ji nenašla, ale to bude nějaký čas trvat, než se dostanu až tak daleko :)

Karu ben Nemsiho zatím vůbec neřeším, i když jsem taky nahlédla, do toho se zakousnu později :)

Belenor
16.12.2016 06:37
Vítej mezi fandy mayovek! S dovolením budu tykat, jak je na Internetu zvykem :-) Určitě se ptej, máme tu pár odborníků, kteří určitě rádi odpovědí.

Zrovna román Vinnetou je jeden z nejlepších, pro greenhorna výborná volba :-) Co se týče pořadí čtení, tak jsme o něm diskutovali v jiném tématu, které třeba pomůže (ale počítám, žes ho již našla): Odkaz

Naposledy upraveno: 16.12.2016 06:38, Belenor


Zeta
15.12.2016 21:19
Jsem ve čtení Mayovek prakticky totální greenhorn :)

Jednu nebo dvě jsem přečetla kdysi dávno v dětství, táta Mayovky jako kluk miloval, ale sám je neměl a půjčoval si je, proto jsem žádné nezdědila a jako dítě vyrostla spíš na foglarovkách. Filmy jsem pochopitelně zbožňovala a znala téměř zpaměti. A tak jsem se ke čtení dostala oklikou až vlastně dneska, ve dvaatřiceti. Jednoduše jsem po shlédnutí traileru na nové filmy dostala chuť si pustit ty původní, a při hledání, kde si stáhnu Vinnetou I na mě vykoukl i pdf. soubor a tedy knížka. Prostě náhoda. Stáhla jsem ji s tím, že si vlastně matně pamatuju, že ten příběh byl trochu jinak, a tak proč si ho v zimě nepřečíst? A nepřestala jsem číst až do deseti večer...

Mám za sebou první díl Vinnetoua a zběžně jsem prolétla spoustu dalších (ano, přiznám se, že jsem si Mayovek následně postahovala co nejvíc, až se tím prokousám, tak se budu snažit pořídit ty oblíbené knižně - Vinnetoua jsem si taky vzápětí koupila, tak to snad není nic až tak nečestného). Jsem naprosto nadšená a nechápu, že mě čtení Mayovek v dětství tolik minulo. Při hledání nějakého klíče, jak knížky číst, jsem narazila na tuhle stránku, pár dní jsem jen pročítala, a dneska už mi to nedalo, tak jsem se i zaregistrovala, abych se mohla ptát, učit a sdílet nadšení. :)
mishka
16.12.2011 16:41
U mě to začalo objevem kufru plným Mayovek po dědečkovi a tátovi, od Toužimského po Olympii. Bylo mi 9 let a začal jsem cyklem Ve stínu padišáha...
milan71
24.09.2010 22:29
U mňa to začalo filmom (PNSJ). Pamätám si dodnes, ako som sedel v kine ako prikovaný a hltal každú sekundu. Mal som šťastie, mama pracovala v kine, takže keď sa dalo a moc som otravoval, dovolila mi pozerať ten istý film aj niekoľko krát za deň. A zvíťazili u mňa mayovky, na celej čiare, čo mi zostalo dodnes (mám už 39). Knihy prišli na rad až potom.
alladik
28.08.2010 20:49
Tak u mne byly první knihy, první filmová mayovka (Poklad na Stříbrném jezeře) přišla až poté, co jsem už měl načteno většinu mayovek, které byly za socialismu u nás k sehnání. Už si ale stoprocentně nejsem jistý, která kniha byla úplně první, myslím, že výběr z Albatrosu Pouští a prérií - každopádně to byla první kniha, kterou jsem měl ve svém vlastnictví - byl to vánoční dárek od přátel mých rodičů, kteří měli super vkus na knihy.
pavol stancel
13.08.2010 12:29
Samozrejme najprv boli filmi. Mal som dvanásť rokov, keď sa u nás objavila kniha winnetou. Čítal ju otec, potom brat a ja som sa mu posmieval, že načo číta knihu, keď videl film, lebo som bol presvedčený, že film je natočený skoro presne podľa knihy. Predsa som však neodolal - a zažil som jednu z najkrajších chvíľ svojho detstva a tie chvíle som si častu privolával čítaním ďalších kníh KM.

pavlina
29.07.2010 13:07
Bylo to hodně dávno,když jsem viděla první mayovku.Tak jsem ještě chodila do školy. Byl to film Poklad na Stříbrném jezeře.Když chtěli Freda oběsit tak jsem málem brečela,ale nakonec to dobře dopadlo.A já jsem se do těch filmů prostě zamilova,a to mi zůstalo do dnes.A to mi je dnes 37 let.

Belenor
27.07.2010 12:27
Ty jo, to už je tak dávno, že při své chabé paměti již nevím a budu jen spekulovat :-) Možnosti jsou dvě - buď jsem viděl nějaký film, nebo jsem četl žlutého Vinnetoua od Albatrosu. A tak nějak mám pocit, že kniha byla dříve. Ale teda ruku do ohně bych za to nedal :-) Každopádně za to může moje matka, tím jsem si jist :-)

Zatinka
26.07.2010 19:22
Zcela "originálně" přes filmové mayovky (asi ve 4 letech). Pak jsem na počátku puberty dostala od našich k Vánocům žlutého albatrosovského Vinnetoua a už mi ten koníček zůstal.
<< | <> | >>