Fanfiction - mayovky
Zakladatel: Apanači
Fanúškovia mnohých obľúbených autorov a filmov si vytvárajú nové vlastné príbehy svojich hrdinov: píšu o nich, točia filmy alebo robia hry.
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
Ako je to vlastne s mayovkami a týmto fenoménom?
Existující fanfiction:
Apanači: Doolé, dcéra Apačov (příp. zde)
Kačka: Shatterhand
Kakho-oto: Rils Mirkis a Old Secretman
Kniga:
- Hřích Old Shatterhanda – 1. kapitola
- Hřích Old Shatterhanda – 2. kapitola
- Návštěva v Ernsthalu – část I.
Vinnetou a Old Sugarhand v údolí mrtvých skunků
| << | < | > | >> |
| mescalero 15.02.2017 09:46 |
O nadání Apanači nemám žádné pochybnosti, že je v této "osobě" něco více jsem tušil už od jejích prvních diskusních příspěvků. Držím ji palce. |
| Sapfo 14.02.2017 09:30 |
Apanači, to bylo prostě úžasné. Díky za krásný zážitek |
 Belenor 11.02.2017 14:24 |
Na stránku s e-booky jsem přidal příběh od Apanači jménem "Doolé, dcéra Apačov". http://karel-may.majerco.net/e-book/ |
| j.oakhurst 10.02.2017 20:52 |
Apanači ,kakho-oto,mescalero se zájmem jsem si přečetl Vaši diskusi a je potěšující, že jste nevyloučili možnost začít realizovat některé své nápady vztahujíci se tématu V.a OS. Myslím ,že by byla škoda nevyužít svých schopností a znalostí neboť jak sami uvádíte máte jisté zkušenosti již z dřívějška a je to poznat i z vašich příspěvků. Apanači Když jsem četl část tvé povídky přišla mi na um myšlenka jak jsem před lety koupil jedné naši malé rodinné příslušnici ve věku 12 let na vánoce knížku Červený hedvábný šál. Uvedená kniha byla taková dětská indiánka a stala se velmi oblíbenou knihou obdarované, která si v ní v průběhu svého dospívání četla několikrát ...Autorka knihy Federica De Cesco se v ůvodu vyznala ze svých sympatií k indiánům a že si knihu napsala pro radost..... To že ženy dokáži napsat poutavou knihu s námětem z divokého západu i pro kluky mohu potvrdit sám, protože mezi jednu z mých oblíbených knih z klukovských let patří Lovci mustangů od americké spisovatelky Lee McGiffinové Z vážnější literatury z této epochy osidlování DZ je výborný román Poutníci od K Winsorové. Mescalero-Young Vinnetou je dobrý nápad ,stálo by zato zúročit své více než bohaté znalosti v oblasti kterou se již léta zabýváš.Ta myšlenka je dobrá, čtenáře zajímá co bylo před ,nebo co bude potom. Nemyslím, že je třeba se držet nějak přesně Mayova stylu pokud by jsi se do toho pustil, jde spíš o hodnoty, které May vyznával, a ty jsou ti blízké ,tvé názory na KM zde na foru to zcela potvrzují. Ohledně toho jak by případná další díla mohla vypadat není mi cizí ani myšlenka ,že OS. a V. ve dvojici či jednotlivě nemusí hrát hlavní prim. Mohlo by jít o čistě dobrodružný příběh jiného hrdiny, hrdinů kdy se OS. a V objeví v nějakém zásadním střetu nebo jenom okrajově budou přítomni.Tak by se autor mohl vyhnoui srovnávání a přílišné snaze nepoškodit spisovatelův odkaz s tím že by ponechal mayovo co jeho jest ale vytvořil by své vlastní osobité dílo |
 Apanači 09.02.2017 14:17 |
Ďakujem Vám, ktorí ste si to prečítali, ten blog chce byť akoby ten môj „šuplík“, ako to píše Mescalero. Zároveň to mám ako cvičný priestor, kde sa chcem naučiť, ako to chodí – a potom si založiť ešte iný – s odlišnou tématikou. Dlhšie som zvažovala, či sem hodiť jeho link. Vidím, že som urobila dobre – som vďačná Zete za poznámku o vyhlásení – ďakujem, Zeto, veľmi si mi pomohla, už len čakám, kedy mi príde od Teba faktúra za koučing! :-D Momentálne netúžim po publicite – naozaj absolútne vôbec. Tu v diskusii sa mi to zdá byť dosť úzky okruh ľudí. Vidím to aj na číslach s štatistike blogu – o 2-3 zobrazenia naviac. Okrem toho tu sa to o dva dni posunie dole a takmer to zanikne v prepadlisku dejín :-) Takže pohoda... Imitácia Karla Maya: tá sa začne až od 2. kapitoly, kde hlavné slovo preberie OS. V prvej kapitolke rozpráva Doolé, tam si skúšam vytvoriť svoj vlastný štýl „pisateľskej reči“. Vžívam sa do teenagerky, ktorá má v sebe rebelskú krv, ako to k puberte patrí; má slovnú zásobu odlišnú od dnešných kočiek, napr. nehovorí o inteligencii ale o sove, zato však emócie sú tie isté ako pred tými 150 rokmi: hnev je hnev, strach je strach. :-) A ten rituál, ktorým má prejsť, by som dopriala aj súčasným mladým dámam. :-) S nástupom OS príde aj viac akcie – časom :-). Samozrejme v takom stupni, na aký si trúfam. :-) Vy, páni, by ste to dali, to by bol Váš priestor! K obrázkom: ďakujem, Zeto, tá ilustrácia s batôžkom pre drobčeka aj mňa samu prekvapila – to bol dobrý deň aj pre mňa aj pre skener. :) Mám to na A4 a originál vyzerá tuším ešte lepšie. V pdf-verzii poviedky by som chcela mať obrázok vždy na začiatku kapitoly, na blogu by som pridala niečo maličké jednoduché aj na začiatku každého príspevku. Vidím ako od obrázka k obrázku získavam skúsenosti. Ešte sa potrebujem riadne „vykresliť“- udržať si jeden štýl. Nateraz mi to takto stačí. Veď o nič nejde. :-) Kakho-oto: to sa dá z Tvojho písania poznať, že máš skúsenosti s publikovaním. Podľa mňa, keď máš predstavu, o čom by si písal, a keď dostaneš na to chuť – je to len otázka času. Navyše, si zvyknutý narábať s faktami... To dáš! Mescalero: ďakujem za inšpiráciu– ono by sa to asi časom dalo prepísať aj do nemayovskej verzie... Young V by som si určite rada prečítala! :-) |
| mescalero 09.02.2017 12:33 |
Belenor: no "můj young Vinnetou" by byl hodně zabíjáckej typ, ale zato dokonalej. Jeden skutečný meskalerský bojovník, hodně obávaný samotář, který se rád sám toulal po horách a pláních a znal prý různá místa, kde se nalézalo zlato, měl jméno Rychlý zabiják. Ale obávám se, že by kromě zabíjení byl YV i nositelem mých názorů a myšlenek, že by to při psaní prostě do té postavy prosáklo. A rozhodně bych ho nehnal do žádných milostných eskapád, mladý V. by byl vtělenou cudností, prostě takovej vraždící mnich. Samozřejmě, že by zabíjel jen v boji a na zabíjení by "neujížděl". Ale ty problémy se zbraněmi - nejsem lukostřelec, neměl jsem v ruce apačskou palici, střílel jsem jen ze vzduchovky, přitom, když by Vinnetou zabil Stantona, mohl by se i zmocnit jeho osobní soukromé zbraně (Stanton si na vlastní náklady koupil tehdy, tj. kolem r. 1855, moderní pušku - sharpsku). |
Belenor 09.02.2017 11:33 |
Jestli se mohu vmísit: myslím, že není nutné snažit se napodobit Mayův styl. Pokud si vezmu za příklad vesmír Star Wars, příp. vesmír Star Treku, tak tyto jsou tvořeny desítkami autorů. Ti mají nejspíš obecné pokyny, jak se mají postavy chovat, ale nějaký styl vyprávění nebo tak je z větší části jejich. Takže já bych se nebál (teda, já jo, já psát neumím) "mayovku" napsat po svém, pokud Shatterhand zůstane tím nesnesitelným všeználkem a Vinnetou dokonalým člověkem :-) |
| mescalero 09.02.2017 11:18 |
kakho-oto: povídku od Apanači jsem zatím jen prolétl takovým tím rychločtením (někdy se k tomu vrátím, teď není času) a přijde mi to dobré. Je znát, že to píše žena - to jen konstatuji. Zároveň tu vidím potenciál (který je "cítit" vlastně z jakéhokoliv Apanačiního příspěvku) na zcela vlastní autorskou tvorbu, čím chci říci, že Apanači má na víc, než být jen něčím pokračovatelem. Kdyby byl příběh apačské dívky oproštěn o všechny mayovské atributy, obstál by sám o sobě. Otázkou je (a nejenom pro dílko Apanači), co s tím dál, zveřejnění na netu dnes samo o sobě není žádnou hodnotou, je vlastně ničím, neboť na netu může dnes publikovat každý, což je na jedné straně dobře, na straně druhé je to laciné šídítko pro ty opravdu nadané. Teprve otištění v nějakém "hmotném" do ruky uchopitelném periodiku (nemluvme hned o knize) něco znamená - i když dnes je i tohle relativní. Ani já zatím nemám potřebné znalosti, to, co vím (nebo o čem vím a nemám to ještě zpracované), jsou je střípky. Nějaký plynulý tok na sebe navazujícíh událostí z meskalerské historie neexistuje, jsou tu hluchá období, vyprávění indiánských pamětníků neobsahuje žádné datace, jen málokdy se dá orální historie ztotožnit se zápisy úředními a vojenskými. Což na druhé straně dává prostor pro fantasii autora. Ale přinutit se k nějakému výkonu, když to po vás nikdo nechce ... jak v 50-letém bytostném skeptikovi vykřesat nějaké nadšení pro nechtěnou a zbytečnou literární práci? Na druhé straně si říkám: "Ještě jsem nenapsal svou poslední větu ... ". Také jsem v určitém období publikoval často, ale už deset let je to pryč, westernové časopisy zanikly, což mě "zabrzdilo v tvůrčím rozletu", neboť jak už jsem tu psal: do šuplíku mi to fakt nejde. Kolikrát se mi stávalo, že jsem článek napsal třeba hodinu před termínem odevzdání - tenhle adrenalin jsem miloval, dokázal jsem se pak vybičovat k netušeným výkonům. |
| Kakho-oto 09.02.2017 10:11 |
Apanači: Přečetl jsem si dosavadní publikované části povídky a těším se na další (předpokládám, že příběh bude o dost delší než zatím publikované). Já si na psaní fan-fiction netroufám. Případný výsledek by byl diametrálně odlišný od povídky o indiánce Motýl. Určitě bych se soustředil na dramatické scény, akce apod., nedokázal bych ale napodobit Mayův styl, takže to ani nemá smysl. Nemám ani potřebné znalosti apačských bojů s Američany, Mexičany či indiány. Mladý Vinnetou bojující proti americkým vojákům - to by se mi ale moc líbilo (reakce na Mescalerův příspěvek), takové příspěvky bych si rád přečetl. Naopak nějaké slashe a porno plést do čehokoliv co zavání Mayem, je zhovadilost a prasárna. Nelíbí se mi ani povídka od slovenského autora fantasy Červeňáka, která je zveřejněná v knize Chřestýš Callahan. Autor zabrousil na Divoký západ a v jedné povídce hlavní hrdina bojuje proti "zlé apačské kurvě" (jméno už si přesně nepamatuji, ale jedná se o zkomoleninu slova Vinnetou) alias náčelníkovi Apačů, který pomáhá svému bílému příteli Barkerovi (!!) a jeho tlupě lovců skalpů v masakrování indiánů, kteří nechtějí žít v rezervacích. Povídku jsem nečetl, jen jsem ji prolétl očima, abych věděl, o co jde. Publikuji poměrně často, avšak příspěvky z regionální historie - v obecních zpravodajích, regionálních sbornících, v publikacích o dějinách obcí apod. |
| mescalero 09.02.2017 09:06 |
Psaní do šuplíku je hezká věc, ale jednoho krásného dne každý takový "šuplíkář" podlehne touze publikovat. A pak je tu další sorta, která se k psaní "dokope" jen v případě, že jde o nějakou zakázku, nejlépe termínovanou a honorovanou - do této kategorie se tak trochu řadím i já. I když s tím "nonorováním" je to dnes, ve věku internetu, pasé. Nepíšu tu teď o tzv. přípravných pracích, tj. různých výpiscích, překladech, poznámkách - k některým svým článkům např. ve Western Worldu (v tištěné podobě dvoustrana A4 s obrázky) jsem měl často několik desítek stran výpisků a překladů. Když už bych měl něco napsat a vycházet přitom z Mayových knih a použít jeho hrdiny, asi bych nejprve zkusil po svém přepsat a převyprávět nějakou povídku či kratší ucelenou pasáž, to, jak jsem během psaní do různých časopisů, mi jde, neboť jsem takto dokázal "zživotnit" (samozřejmě bez nároku na spoluautorství a honorář) texty svých kamarádů cestovatelů, což byly původně většinou nudné suché výčty navštívených lokalit s různým údaji o nadmořských výškách, teplotách a počasí vůbec, a nalézt v nich i nějaký příběh. Podobně jsem postupoval i v článcích z historie ind. válek (jiné jsem vlastně nepsal) - začal jsem "beletrizovat" literaturu faktu a pokud vím, mělo to i nějaký ohlas, neboť se to četlo lépe než obvyklá učená pojednání plná odkazů na původní prameny. Ale zpět k nějakému pokusu o mayovský příběh - zcela určitě nedokážu navázat na Mayův styl psaní, můj je úplně jiný a také se ho nehodlám vzdát, když jsem se k němu po dlouhém tápání "dopracoval". Zcela určitě by mé první pokusy byly spíše uvolněnou literaturou faktu, tj. do skutečných historických událostí bych zasadil mayovské postavy, např. v r. 1855 bych mladičkého Vinnetoua nechal bojovat s americkými dragouny a přiznal bych mu tu čest, že by to byl on, kdo v lednu 1855 zastřelil kapitána Stantona (po něm se jmenuje pevnost Fort Stanton), v r. 1858 bych ho nechal vést bojovníky, kteří v Psím kaňonu (Dog Canyon) napadli a zahnali na útěk oddíl amer. vojáků atd. atd. V r. 1861 bych Inču-čunu a Vinnetoua nechal vést mírové rozhovory s konfederačními důstojníky, které by se ovšem zvrtly, došlo by ke konfliktu (Meskalerové tehdy zabili 3 konfederační vojáky na výzvědách v jejich území, náčelník Nicolás zlikvidoval menší oddíl vojáků, civilů a zvědů, když ho předtím zavedl do pasti), jehož výsledkem by byl ústup Jižanů z mesk. domoviny. Je toho mnoho, prostě byl by to život Vinnetoua před setkáním s O. Shatterhandem, takový Young Vinnetou. |
 Zeta 08.02.2017 18:47 |
Apanači: Mně se tvoje povídka líbí, pohled ze strany mladé indiánky je neokoukaný, světem KM se IMHO inspiruješ, aniž bys ho nějak "znásilňovala". Upřímně obdivuji všechny, kdo se do psaní pustí - já k tomu nikdy nenašla odvahu, natož k tomu, se o svůj výtvor ještě podělit s ostatními! (A ilustrace u první kapitoly, dívka s batoletem na zádech, to je opět z tvého pera? Klobouk dolů, povedla se ti!) Souhlasím s tebou - co je špatného na tom, si vypůjčit milované hrdiny a vytvářet k nim další příběhy podle fantazie? Je to v podstatě takové pokračování dětské hry (předpokládám, že by se tady na fóru nenašel ani jeden uživatel nebo uživatelka, co si v dětství nehráli na Vinnetoua a Old Shatterhanda, a taky bylo úplně jedno, že místo prérie se člověk proháněl na louce za městem :-)) ) Pořád lepší mít jako koníček psaní fanfikcí, i když třeba přitažených za vlasy a bez znalosti dobových reálií, ale zato s radostí a nadšením (jak píšeš - povídkou sis udělala sama sobě radost), než trávit čas posedáváním v kavárnách a nakupováním oblečení a bot, jako spousta dnešních mladých žen... Jen ještě jeden tip - přece jenom pro jistotu si na blog někam dej prohlášení, že si hrdiny pouze vypůjčuješ a že se jedná o fanouškovskou zábavu, která nevznikla za účelem zisku. Lidi jsou různí, lepší být připravena předem ;-) |
Apanači 08.02.2017 16:25 |
Kakho-oto: Urobila som si radosť a napísala fanfic poviedočku. Belenor mi preukázal tú česť a súhlasil, že sa to niekde tu na webe môže zavesiť. Ako som spomínala, ešte dorábam ilustrácie, formátujem... Nakopla ma nová trilógia v zmysle: Keď oni môžu kadečo navymýšľať, vari ja som horšia? :-D Ale teda vo vymýšľaní zostávam v línii KM. A inšpiroval ma aj tento rituál: Na ochutnávku - tu na Andylande si súkromne skúšam po kúskoch príbeh publikovať, pomáha mi to vychytať preklepy, chýbajúce čiarky atď. - treba to samozrejme čítať "odspodu" - ako blogové príspevky. Naposledy upraveno: 08.02.2017 16:33, Apanači |
| mescalero 08.02.2017 11:36 |
Apanači: ber mě trochu s rezervou. Na amatérské pokusy nelze klást stejná měřítka jako na tištěná díla, spáchaná renomovanými autory a odborníky. Reálné westerny - ty filmové dosáhly největší úrovně kolem r. 1990-92, další už se jen držely nastavené laťky, ale většinou ji podlézaly. Informace z netu - ty dobré a spolehlivé člověk pozná, až když se trochu orientuje v problému: není jiné cesty než se postupně prodrat skrze odpad ke kvalitě. A to musí každý sám. I když ti zkušenější a znalejší mohou ledacos posoudit a leccos poradit. Meskalerštína - obrátil bych se na Jiřího Koubu, nikoho lepšího na apačské jazyky neznám. Problém je v tomto: nutno zvážit, s jakou podobou meskalerských slov by se mohl ve své době setkat K. May (většinou měl k dispozici údaje a informace staré 50 a více let, tzn. že např. v r. 1880 čerpal z materiálu sepsaných a zapsaných kolem r. 1800-1820), a jak vypadá meskalerština dnes. Není žádný zvyk či dohoda, jak meskalerská slova dnes u nás, tj. ve spojení s českým textem, zapisovat, v beletrii budou různé fonetické značky působit divně a případnému čtenáři laikovi (a jiní tu vlastně nejsou) budou připadit nesrozumitelné. Místní názvy - nutno sehnat dobové mapy a materiály, dále řešit takové věci, jako např. jak danému pohoří, průsmyku, řece, jakémukoliv místu říkali tehdejší Indiáni (každý kmen mohl mít svůj název), hispánští osadníci a amer. vojáci, zálesáci, přistěhovalci ... Malý příklad, už jsem to tu zmińoval: May píše o Černém mustangu jako o Tokvi-kavovi, skuteční komančští Černí koňové (vím o dvou stejnojmenných náčelnícich kolem r. 1870-75, jeden byl Yamparica, druhý Quahadi, tedy Naiini) byli zapsáni jako Tocomi, Tucumi, Tu-ucumah, všechno tyto formy odpovídají Mayovu "Tokvi", o výrazu "kava" soudím, že jde o zkomoleninu či jinou formu komančského "coby" (tak se jmenoval náčelník Quahadijů kolem r. 1874-75, Coby se překládá jako "divoký kůň", respektive "mustang"). Takže May si možná výraz Tokvi-kava sám vytvořil z komančských výrazů, které měl k dispozici. |
Zeta 08.02.2017 11:27 |
Apanači: Není za co, však moje stránka to není :) Ano, stránky prohlížím v Google Chrome, protože mám jako default language nastavenou Aj, tak stačí kliknout pravým tlačítkem a vybrat volbu "translate to English", aniž je potřeba cokoliv kopírovat. :) Ještě drobnost - autorky jsou rády za všechny komentáře :) Mescalero: To zní jako moc pěkný projekt! Samozřejmě že nastudování reálií by zabralo spoustu času, ale taky by asi záleželo na předpokládané délce takové povídky. Chápu správně, že mluvíš o pokračování "oficiálním", které by skutečně vyšlo, nebo se pořád pohybuješ v rovině internetové fanfikce? |
| Kakho-oto 08.02.2017 11:21 |
Apanači: Jestli tomu dobře rozumím, tak dokončuješ nějaký mayovský příběh. Bude k dispozici na těchto stránkách? Nebo to dokonce vyjde v nakladatelství? Děkuji za odpověď |
Apanači 08.02.2017 11:02 |
Mescalero: To by bol vážne ambiciózny projekt, čo si písal o tých reáliách! A keď Ty sám máš pred tým rešpekt, potom už neviem, koho si mám do tej úlohy predstaviť. Myslím, že aj sami Američania, ktorým sa to dialo tam "pod nosom", keď robia dáky akože reálny western, vedia fakty riadne poposúvať. Zažila som to, keď som písala moju story - snažila som sa držať aspoň v rámci reálií, ktoré utvoril KM. Keď mi chýbali infošky, hrabala som sa na webe - s tým, že som vedela, že je to relatívne a nie úplne spoľahlivé. Brala som to zároveň aj trochu easy - že veď nerobím etnografickú príručku - iba sa bavím. Bavím na úrovni. :-D Posťahovala som si z netu kopec mapiek, fotiek, článkov, hľadala som apačské slovíčka - lebo to považujem za mayvské, občas niečo šplechnúť v cudzom jazyku. Použila som samozrejme len tie slová, ktoré som našla - vsadila som ich podľa toho do príbehu :-D. Prosím Ťa, nemáš Ty náhodou nejaký zdroj na mescalerské nárečie? Naposledy upraveno: 08.02.2017 11:03, Apanači |
Apanači 08.02.2017 10:54 |
Zeta: ďakujeeem! Za celý iniciačný tutoriál! :-) Super! Skúšala som tú angličtinu - na prvom, čo mi prišlo pod ruku - Vertrauen - fakt to je vynikajúca úroveň! Slovenčinu ani nejdem skúšať, to poznám, je to slabé. Aspoň bývalo...Bavíme sa o google translatore - dobre som to pochopila? Páči sa mi katalogizácia a ratingy - že si fakt môžem vybrať, čo chcem. Asi sa tomu dá aj dosť veriť, že je to spoľahlivé - alebo to potom hádam ľudia v komentoch nasmerujú, kam by to malo patriť. Ohromilo ma, ako je toho veeeľa, a že stále aktuálne pribúdajú nové veci. Je to skutočne pre mňa " a whole new world!". Na ten Winnetouov uhol pohľadu sa hrozne teším! Ale začnem tým prvým, ako píšeš. Keď odznejú Vianoce...ešte som len v horách, zatiaľ bez snehu. :-) Naposledy upraveno: 08.02.2017 12:41, Apanači |
| mescalero 08.02.2017 10:04 |
A co takhle zkusit zasadit Mayovy hrdiny do naprosto reálného Dívokého západu? Tohle podle mě málokdo zkusí, protože tady je nutné znát takřka dokonale historické reálie Nového Mexika, Texasu a okolí a slušně se vyznat v etnografii. Tuším, že v jednom českém pokračování došlo k označení Raccurohů za Siouxe - tohle už ovšem hraničí se základní neznalostí Mayova díla. Já sám bych se i do něčeho pustil, ovšem svazuje mě zatím pramalá znalost skutečné historie atp. (jistěže možná vím více než většina jiných, ovšem právě tato "znalost" mi ukazuje, co vše ještě nevím, co bych vědět měl). A to nemluvím o dalším - takový Mayův pokračovatel musí hodně vědět o koních, o zbraních, o stopování, měl by na slušné úrovní znát latinu, jména Indiánů by měla být v řeči příslušného kmene atd. atd., je toho spousta. Stručně řečeno, Mayův realistický pokračovatel by měl mít vědomosti Karla Maye a zároveň mít v malíku historii, topografii, etnografii a co já vím ještě oblastí a období, o nichž chce psát. Ptám se, co znají podle mého většinou "nesoudní" pokračovatelé děl Karla Maye? Možná se nebudu příliš mýlit, když napíšu, že kromě velké drzosti a nesmírné chuti "prznit odkaz mistra", jsou zcela nepoznamenáni jakýmkoliv potřebným věděním. Ano, někteří možná mají literární talent, ale ani ten v našem případě nemusí sám o sobě stačit. A vnášení erotiky, sexu a různých zvráceností do světa mayovských hrdinů považuji za odpornost prvního stupně - a to jinak nejsem žádný cimprlich. Naposledy upraveno: 08.02.2017 10:06, mescalero |
Zeta 07.02.2017 20:27 |
Apanači: Není za co, zkus asi oboje, každému vyhovuje něco jiného, třeba je DE-SK v pohodě. A třeba je slušný i přímý překlad DE-CZ, EN může být v mém případě jenom profesní deformace a zvyk, který nemá opodstatnění, navíc každý máme jiný práh toho, jaké gramatické fauly jsou ještě ok, a na co už se nedá koukat (u mne je tahle hranice přibližně někde u shody podmětu s přísudkem, za chyby ve vyjmenovaných slovech bych rovnou stavěla k mučednickému kůlu :-D ) Z povídek na stránce bych pro začátek doporučila následující: Mein Bruder, Mein Feind - kapitoly přiměřeně dlouhé, žádný slash, žádný alternative universe, pro seznámení se stránkou ideální, navíc je k tomu druhý díl, který je ve stejném duchu Das Buch - kapitoly akorát, žádný slash, pohled na události z první knihy skrze pohled Vinnetoua je zajímavý Bis der neue Ta anbricht Teil 1- - má i druhý díl a i když tam už nějaký ten slash je, tak je to hezky napsané (žádný strach, za celou dobu naprosto k ničemu nedojde, žádné graphic popisy v povídce nejsou.) |
Apanači 07.02.2017 19:10 |
Jeeej, super, díki, tak potom beriem späť to, čo som predtým napísala. Keď sa to dá dobre zvládnuť s eng, tak to skúsim, ako píšeš. A máš niektorú story obľúbenú, že sa Ti tak viac páčila, pls? Z tých neslashových keby sa dalo... |
| << | < | > | >> |