Oblečení v mayovkách
Zakladatel: Zeta
| << | < | > | >> |
 Zeta 25.01.2021 00:10 |
No teď se úplně rozplývám, když si představím jak se Old Shatterhand poprvé naplno probere - ne ty krátké momenty v bolestech a horečkách, kdy o sobě tak nějak nevěděl - respektivě věděl právě jen to, že ho příšerně bolí záda, a že je pomalu a jistě na cestě do věčných lovišť - ale když se probere už ošetřen, relativně bez bolesti (aspoň ve srovnání s předchozími dny), a první, co uvidí, je milý úsměv Vinnetoua. Myslím, že když ho Vinnetou našel, tak vlastně ani nevěděl, že je to on. Nedokázal si srovnat v hlavě, co se vlastně děje, akorát během ošetření cítil, že to ještě víc bolí - a omdlel. Ten moment shledání si taky představuju jako velmi dojemný a krásný!. Tohle vidím rovněž stejně. Navzájem se hodně naučili jeden od druhého. Vinnetou vlastně k náčelnictví přišel velmi mlád a "jako slepý k houslím", a určitě mu v té nelehké a vážné roli OS velmi pomohl. Opět je v tom, co říkáš, alespoň minimální opora v realitě - Mescalerové dodnes žijí víceméně na území, kde žili vždycky, byť je samozřejmě zmenšené a osekané. Ale je hezké si představovat něco jako ve Vinnetou Poslední Výstřel - Old Shatterhand doprovází Vinnetoua na všechna ta vyjednávání s tehdejší armádou a úřady, a staví se jednoznačně na stranu Apačů...A na druhou stranu právě to přijetí do kmene - někde dokonce Old Shatterhand říká, že Vinnetou byl jeho "vysokoškolským učitelem" ve všech věcech, které se týkaly života v divočině, takže i on hodně získal. A předpokládám, že "první pomoc" s minimem prostředků, a jak zvládat bolest, určitě opomenuto nebylo... |
| La Luna 24.01.2021 17:11 |
Úplně souhlasím, ta naděje asi musela pomalu, ale jistě slábnout, no a v tom nejhorším konečně přichází záchrana. To shledání muselo být dojemné, nebo spíše ten moment, kdy se Old Shatterhand konečně probere a zjistí, že Vinnetou ho našel, že má ošetřenou ránu a že to nakonec nejspíš dobře dopadne. To musel být krásný moment. :) S tou bolesti mě napadá, že si tak nějak navzájem pomohli, že se jeden od druhého "naučili" popasovat se s tím jiným druhem bolesti. A i když si myslím, že ani jeden neměl úplný růžový život, tak s tebou musím souhlasit, že Old Shatterhand se musel vyrovnat se smrtí sourozenců atd. Navíc v knize se píše, že od té doby, co byl náčelníkem Inču-čuna, se Apačové začali dávat dohromady a jejich kmen vzkvétal. Z toho vyvozuju i větší důraz na diplomacii (také přispěním Klekí-petry) a méně zbytečných válek, takže menší pravděpodobnost smrti během soubojů atd. |
Zeta 24.01.2021 16:21 |
Když bychom to vzali fakt ve všech detailech, tak určitě se musel třeba i zvednout a dobelhat se po čtyřech k řece se napít...Bez jídla by asi dva týdny vydržel, ale bez vody těžko. No a s tím ovšem souvisí věci jako odplazit se zase někam jinam a jít "na malou"...Taky mě z toho mrazí, a myslím si, že i vtěch světlých momentech probrání si právě mnohokrát myslel, že tam zemře, že ho nikdy nikdo nenajde. Představuju si, že se u něj střídaly pocity naprosté beznaděje s pocity "tak lehce se nevzdám". Že ovšem čím dál víc ta beznaděj začala mít navrch, protože zranění se nehojí, spíš naopak bolí čím dál víc, záchrana žádná nepřichází... Jo, přesně takhle to vidím. OS si jistě užil svoje, ale Vinnetou byl jaksi "vytrénován" na to, snášet fyzické útrapy, ale ty duševní zas tak moc ne. Představuju si, že i když třeba výchova mladého bojovníka byla ostrá tak tam pořád byly silné rodinné vazby, láskyplnost a tak (aspoň co jsem viděla a slyšela v různých rezervacích, tak třeba bylo normální, že se kmen staral o všechny, že třeba v Cherokee běžně fungovalo něco jako "supermarket" - odkud si každý mohl něco vzít a zároveň tam něco dát) Naproti tomu OS coby dítě z chudé rodiny byl odmala zvyklý na různé ústrky, na to, že mu umírali sourozenci a tak podobně. Každý byl v tomhle zkrátka vychován jinak, a i když to asi částečně překonali během let, nemyslím, že by se to někdy podařilo zlomit úplně. |
| La Luna 24.01.2021 15:29 |
Když se nad tím zamyslím, kolikrát během těch dvou týdnů se už asi Old Shatterhand loučil v duchu se životem? Kolikrát se asi během té doby probral z bezvědomí a myslel si, že tam umře? Brrr, úplně mě mrazí. Jo, s tím rozdílem u tělesné a duševní bolesti musím souhlasit. Tedy, ne že by pro Old Shatterhanda nebyla duševní bolest strašná, ale pro Vinnetoua to bylo asi náročnější. S tím vším nuceným klidem zachovávaným za všech okolností bylo nespíš těžké si vůbec připustit, že ho něco bolí. A o to to nejspíš bylo horší. |
Zeta 24.01.2021 12:20 |
Ten seriál si popravdě už skoro vůbec nepamatuju, ale naprosto souhlasím. Asi by to OS vydržel - ostatně nic jiného by mu nezbývalo - ale rozhodně ne tak, jak je to popsáno v knize. Pevně držet, aby sebou moc neškubal, možná kus dřeva mezi zuby, slzami zmáčené tváře... Jo, taky to vidím takhle, Old Shatterhand by si z té doby asi moc nepamatoval, protože už během pár minut by (naštěstí) omdlel. Na sebeovládání už by sílu určitě neměl, docela dobře si ho umím představit téměř loučit se se životem v nějaké modlitbě, těsně předtím, než ho Vinnetou najde. A to, zda křičí bolestí nebo ne, by mu asi po dvou týdnech už bylo úplně jedno, možná by si to vlastně ani vůbec neuvědomil, v horečce a napůl v bezvědomí. Jinak měla jsem na mysli fyzickou bolest, tu duševní ne - a naopak tady si myslím, že Vinnetou to snáší naooko jakože okay, ale že uvnitř vždycky trpí víc, než kdyby mu zaživa strhávali nehty na rukách. Že pro Old Shatterhanda je jaksi "horší" tělesná bolest, a pro Vinnetoua ta duševní. |
| La Luna 24.01.2021 11:49 |
Ano, podepisuji se v plném rozsahu, někdo z přítomných určitě dělal "sestřičku". (Vzpomínám si, že v prvním díle seriálu Můj přítel Vinnetou je Vinnetou postřelen právě do nohy a taky ho musí držet, když mu vytahují kulku.) Možná, že to May původně napsal uvěřitelněji, kdo ví. Podrobnosti o ošetření rány od medvěda by asi musel zprostředkovat Vinnetou (hádám, že Old Shatterhand omdlel během jedné dvou minut) a ten by o nich nejspíš taktně pomlčel. Protože, jak už jsi psala, Old Shatterhand tu bolest pouze nedává najevo. Ale když člověk leží dva týdny s takovou ránou a bez pomoci, nemá už na nějaké sebeovládání ani pomyšlení, natož sílu. Takže už kvůli němu doufám, že to místo bylo vážně tak opuštěné (když ho během dvou týdnů nikdo nenašel), protože ten výkřik (bez kterého se to nejhorší čištění určitě neobešlo) by mu mohl pošramotit zálesáckou image. Souhlasím i s tím, že Vinnetou se tu bolest naučil vytěsnit, ale myslím, že pouze tu tělesnou. Jednak si nejsem jistá, že se vůbec dá naučit takhle snášet bolest duševní, druhak byl Vinnetou v jádru citlivý, stejně jako Old Shatterhand. V jenom překladu části Do věčných lovišť se, myslím, píše něco ve smyslu: "Po čem jeho citlivá, po spravedlnosti toužící duše prahla, byl prostě hrozně potřebný pocit lásky, blízkosti, důvěry, bratrství se všemi lidmi." Nakonec, i ta chvíle, kdy nad Nšo-či a Inču-čunou zpívá pohřební písně, ukazuje - jak jsi se krásně vyjádřila - tu nezkrocenou, krystalickou bolest duše. |
Zeta 24.01.2021 02:39 |
Ještě když jsme u tématu zvládání bolesti - myslím, že mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem je v tom dost markantní rozdíl. Že Vinnetou se umí vědomě dostat do jakéhosi "změněného stavu mysli", podobně jako například lidé, kteří dokáží chodit po žhavém uhlí, a že tím pádem skutečně bolest v podstatě "vytěsní". Nakonec, spousta indiánských kmenů praktikovala nejrůznější rituály jako Sun Dance, a na to se určitě museli nějakým způsobem připravovat. U Old Shatterhanda mám za to, že sice disponuje velkým sebeovládáním, navíc v těch dobách byli lidé obecně odolnější, zvlášť v drsných podmínkách amerického západu. Nicméně u něj jde spíš o "zatnout zuby" a soustředit se na to, aby bolest nedal otevřeně najevo. A myslím, že na Vinnetouův level se zkrátka nikdy nemůže dostat, i když si umím představit, že se Vinnetou v rámci zálesácké "školy" pokoušel jej tomuto umění naučit. Nevím, jestli můj pohled na věc dává nějaký smysl, ale myslím, že chápeš,co chci říct :) |
Zeta 23.01.2021 22:38 |
To je pravda, a myslím si totéž. Zvlášť v té době by zkrátka nebylo jen tak se vylízat z různých zranění. May sice občas něco tak nějak letmo zmíní, ale dál to vůbec nehraje roli. Vybavím si ještě, že docela dostkrát je Old Shatterhand omráčen silným úderem do hlavy - to by přece muselo způsobit otřes mozku, což rozhodně na několik dní není nic příjemného, a je nereálné, aby pak úplně jako by nic podstupoval souboje, vysvobozoval se ze zajetí a tak podobně - minimálně několik dní by mu bylo hodně zle...O následcích nemluvě - normální člověk třeba po vykloubení kosti nebo s nataženým svalem musí na rehabilitaci, a tohle jsou věci, které předpokládám, že při jejich způsobu života se jim děly zcela běžně... Oba překlady znám - v jednom jsou operace a následné vyčištění bylinkami popsány tak, že se OS nuceně usmívá, a ve druhém že si i Vinnetou všimne jeho napjatých čelistí a skousnutých rtů (a myslím, že ho za statečnost dokonce pochválí). Pokud si pamatuju, tak v jedné verzi nějaký mírný projev bolesti je - myslím nějaké syknutí nebo tiché zasténání, když se OS na zraněnou nohu poprvé postaví...Jak to je v původním vydání netuším, ale předpokládám, že je taky "za hrdinu". Ve skutečnosti si myslím, že by ho někdo musel držet, aby se při operaci nehýbal a vydržel ji...A ještě si vybavuju, že říká něco jako že při těch bylinkách měl pocit, jako by mu ránu vypalovali rozžhaveným železem, a že se ta procedura musela třikrát opakovat...jako pardon, ale v tom případě mi daleko skutečnější připadá jak v nových filmech, kde se opravdu s vypalováním rány setká, prostě a jednoduše nahlas vykřikne. S medvědem mě to mrzí taky, protože to dobrodružství by přece bylo skvostné! Boj o holý život, sám v divočině, patrně bez prostředků, a nezbývá, než doufat v zázrak...Jeeeej, to co jsi napsala zní perfektně! Jo, to by bylo přesně ono! Několik dní mezi životem a smrtí, v hrozných bolestech, občas probrání se k vědomí, občas mdloby a totální "okno"...Myslím si, že teoreticky by to OS přežít mohl, protože přece jen se jedná o mladého, zdravého a silného muže, ale bez trochy štěstí by se to neobešlo. Asi se pouštět do detailů toho následného ošetření Vinnetouem by bylo už trochu moc, (i když bych si to klidně přečetla), ale rozepsat to víc by fakt nebylo od věci. Naposledy upraveno: 24.01.2021 07:28, Zeta |
| La Luna 23.01.2021 22:00 |
Ano, tohle je docela nedomyšlené, že se ze všeho dostanou tak hladce. Na bitvu v doupěti jsem, upřímně řečeno, zapomněla, ale potom při útěku se nezdálo, že by byl Old Shatterhand zraněný a že by Vinnetou byl "jako cedník", protože ani jeden pak nemá žádné problémy bojovat. Těch "zranění" by se v knihách našlo určitě víc, ale kromě těch, co jsem psala dřív, vlastně většinou slouží jenom jako podmínka umožňující zajetí a pak už s sebou nenesou žádné další nepříjemné následky jako třeba znevýhodnění v boji. Operace bez mrknutí oka - no, no, taky si nejsem úplně jistá, že je to možné. :) Druhý díl Old Surehanda mám ve dvou překladech, v jednom to Shatterhand snáší s nuceným úsměvem (pravděpodobně taky kvůli obecenstvu, aby nebyl za slabocha), ve druhém se tak tak drží, aby ani nehlesnul. Ono taky kdo ví, jak to bylo původně. :) Jinak myslím, že u té řeky byl Old Shatterhand už víc mrtvý, než živý, přece jenom dva týdny s tak vážným zraněním, to by člověka vyčerpalo i za mnohem lepších podmínek. Tam to byl skutečně boj o život a pokud to tak May opravdu původně napsal, tak je škoda, že se to někde vynechalo, protože to bylo opravdu vážné "dobrodružství" a zasloužilo by si víc prostoru, než kolik je mu věnováno tam, kde ho úplně nevyškrtli. Sice by bylo náročné o tom psát něco uvěřitelného, ale dalo by se to obejít prohlášením ve stylu: z následujících dnů si téměř nic nepamatuji, jen neskutečnou bolest a nekonečné potácení se mezi vědomím a mdlobami atd. |
Zeta 23.01.2021 20:32 |
Těch překladů a verzí je právě spousta, tak je to těžký - a dost mě mrzí, že vlastně ještě snad nikdo nepřeložil mayovky úplně věrně - a vlastně i Němci mají různé upravené verze... Jinak s Ribannou kdo ví, je fakt, že ženy dospívají dřív, než muži, a že nevíme, v jakém věku se to stalo - dřív bylo běžné, že se dívka vdávala třeba už v sedmnácti, a u "přírodních národů" to klidně mohlo být ještě dřív - takže pokud jim oběma bylo např. patnáct, tak Vinnetou byl ještě v podstatě "kluk", zatímco Ribanna už mohla být rozumná, prakticky dospělá žena...S věkem Old Firehanda je to taky složitější, tam to má May trochu pomíchané, protože úplně jinak starý je v Pokladu a jinak ve Vinnetou 2 :D :D O těch červech je napsáno tady, a myslím, že z tohohle případu Karl May celkem čerpal inspiraci - tenhle člověk měl taktéž rozdrápaná záda, že byla vidět holá žebra: https://en.wikipedia.org/wiki/Hugh_Glass#Grizzly_bear_mauling . Jinak přesně takhle si to představuju taky - Vinnetou na něj někde čeká, ale Šárlí nepřijíždí a neposílá žádné zprávy, že se plánuje nějak opozdit, tak mu vyjíždí naproti, a najde ho v zuboženém stavu ležet někde u řeky, prakticky polomrtvého, a musí se o něj postarat, i když uvnitř taky aspoň na chvíli zpanikaří... Nejsi jediná, já tohle vnímám naprosto shodně! Myslím si, že život v prérii a celkově na divokém západě s sebou ta zranění přinášel - navíc oni dva neustále podnikají různé nebezpečné věci. Přijde mi neskutečné, aby každá bitva nebo boj o holý život skončily takhle hladce, a myslím si, že by si jak Vinnetou, tak Old Shatterhand odnesli alespoň čas od času nějakou ránu. Vybavuju si jen bitvu v doupěti OF, kde je Vinnetou údajně "díra na díře", a i Old Shatterhand utrží nějaká zranění (blíže specifikováno ale nic není), a pak na jednom místě OS říká něco ve smyslu "měl jsem na těle spoustu památek na ty ne vždy šťastně zakončené souboje", ale May tenhle aspekt zkrátka dost opomenul. A jinak k tomu střelnému zranění - tam se mi zdá prakticky nereálné, aby Old Shatterhand bez mrknutí oka zvládl "operaci", kdy Vinnetou vyřezává kulku nožem, bez jediného zasténání. To přece muselo taky být neskutečně bolestivé, a myslím, že v reálu by to takhle jednoduché rozhodně nebylo... |
| La Luna 23.01.2021 11:52 |
No, v nejbližší době to na cestu do Ameriky nevidím, ale doufám, že se situace kolem pandemie brzo zlepší :D S tím překladem jsem to myslela spíš tak, že máš možná nějaký věrnější (v mém vydání toho spoustu chybí, možná, že i tohle bude ten případ). Je možné, že se Ribanna rozhodovala podle rozumu, ale myslím, že to klidně mohla být i větší láska k Firehandovi. Konečně, starší muž si s mladší ženou rozumí spíš, než v podstatě ještě kluk s dospělou. Samozřejmě je to těžké posuzovat, když nevíme, kolik Vinnetouovi, Ribanně a Firehandovi bylo. O těch muškách slyším poprvé, ale brrr... Ne, na to bych fakt neměla a Vinnetou nejspíš také ne. Já myslím, že dost hrozný musel být už jenom pohled na to, jak Old Shatterhand leží zraněný na břehu řeky vedle toho medvěda. (I když teď mě napadá, že na tu zdechlinu se mouchy nejspíš slétaly samy, takže ve chvíli Vinnetouova příjezdu už mohla být rána částečně "dezinfikována".) Když si představím, že se někde nejspíš měli sejít, Old Shatterhand se třeba o týden opozdil, Vinnetou se mu vydal naproti, možná už o něho začínal mít starosti a pak viděl tohle... Možná, že i nějaká ta slza se objevila. Když jsme u těch zranění, jsem jediná, kdo cítí lehký nepoměr mezi počtem zranění Old Shatterhanda a Vinnetoua? Nebo komu přijde divné, že zranění skoro nikdy nebyli? Čistě statisticky, při tolika dobrodružstvích je přece velká pravděpodobnost, že je někdo postřelí nebo zraní třeba nožem. A pokud budu počítat pouze cesty po Severní Americe plus celou honbu za Meltony, tak je tam snad jen kulka do stehna ve druhém dílu Old Surehanda, ten medvěd a pak Vinnetoua nemoc při cestě z Afriky. (Teď samozřejmě nepočítám bitvu s Apači v prvním díle Vinnetoua.)To je přece strašně málo. Ať jakkoliv obdivuji jejich tělesnou zdatnost a jiné schopnosti, taky mohli mít přece někdy jenom "blbou smůlu", ne? Nehledě na to, že Vinnetou není až do toho osudného výstřelu na hoře Hancock zraněn ani jednou. |
Zeta 23.01.2021 10:25 |
Prozatím budeš muset do Portlandu, už jsem zas postoupila dál na západ, před rokem a něco :D :D Ale samozřejmě pokud se sem někdy vydáš, bude mi ctí být ti doprovodem po USA, už toho mám naježděno celkem hodně (pokud máš Facebook, klidně si mne přidej - Zdenka Asimakopoulos tam je jedna jediná :D :D) Musela bych hledat v těch pdfkách, což není vždycky úplně jednoduché, ale hádám, že máš pravdu (německy neumím, tak to nemůžu posoudit), že je to třeba zas jen nějaký překladatelský přídavek v nějakém jednom vydání. A tomu, že byli přátelé věřím. Asi mezi nimi bylo nějaké období, kdy spolu nemluvili, ale překonali jej. Ribanninu volbu chápu tak, že jednak byla do OF zamilovaná, a jednak on byl existenčně zajištěný. I když o hodně starší běloch, byl zkrátka lepší volba než řekněme šestnáctiletý mladý kluk s nejistou budoucností. Přesně jak jsi napsala - Ribanna tak nějak ví víc, než se na ní dá poznat. Dovedu si představit, že u Vinnetoua to bylo tak 60% srdce a 40% rozum a u OF přesně naopak. 60% rozum a 40% srdce. Že je zkrátka milovala oba, ale při rozhodování dala lehce přednost tomu rozumu, takže nešťastná rozhodně nebyla, naopak... O tom Hughovi Glassovi jsem četla, že si záměrně nechával rány infikovat mušími larvami, které žerou jen mrtvou tkáň a vyčistí všechno líp, než dezinfekce...Jakkoli odporně to může znít. neumím si představit Vinnetou dělat něco podobného milovanému Old Shatterhandovi, ale asi to tehdy byla v divočině celkem jediná možnost. Nejsem si jistá těmi rozervanými svaly - to by byla zdlouhavá rehabilitace. A jizvy by určitě taky nevypadaly nijak hezky, i když na divokém západě tohle asi bylo jedno, myslím, že dokonce někde i OS zmiňuje, že měl na těle spoustu památek na ne vždy vyhrané souboje. Naposledy upraveno: 23.01.2021 10:29, Zeta |
| La Luna 23.01.2021 09:41 |
:D Kdybych se někdy poštěstilo a já cestovala do Atlanty nebo New Yorku, tak se ráda nechám informovat :D Myslím, že Vinnetou a Old Firehand byli přátele ještě před tím, než si Ribanna vybrala. A je jenom vidět, že to bylo opravdové přátelství, když je tohle nerozdělilo. Samozřejmě je pak spojovala ještě pomsta, ale Old Shatterhand se jednou vyjádřil, že: "dva bratři, kteří se odmalička zbožňují, se k sobě nemohli chovat lépe". Žádnou zmínku o žárlivosti jsem v knize nenašla, ale možná to bude (zase :) překladem. Rána by se dala vyčistit nějakým alkoholem, ale ten, předpokládám, nebyl nejspíš po ruce. S těmi mdlobami to vidím stejně, tělo si někdy dokáže pomoci samo a je to jenom dobře. A i tady bych to viděla na několik dní v bezvědomí s vysokou horečkou. A navíc ta zanícená rána - no, myslím, že Vinnetouovi muselo dát opravdu hodně práce, aby Old Shatterhanda vykurýroval. A to si ještě mohl gratulovat, že se to vůbec podařilo. |
Zeta 22.01.2021 23:02 |
To nic, já fakt nepatřím mezi urážlivé lidi, naopak, a moc příjemně se mi s tebou povídá! :D Aspoň mám "Oldshatterhandovské" zážitky takříkajíc "z první ruky" (naštěstí ne té drtící :D), dala jsem si Balkán, Evropu i US. O takovou občanku taky nestojím, úplně mi stačilo v roce 2018 při třetí návštěvě US absolvovat 26 hodinovou cestu s čerstvě zvrtnutým kotníkem, ošetřeným jen a pouze namáčenou ponožkou :D (Kdyby někdo potřeboval přehled funkčních vodovodních kohoutků na trase Česká Třebová-Praha - New York - Atlanta, mohu zdarma poskytnout :D :D) Vztah Old Firehanda a Vinnetoua mi přijde taktéž ojedinělý - v podstatě mu přebral životní lásku, ale zůstali nadále dobrými přáteli, a myslím si, že po tragické smrti Ribanny se to pouto ještě jaksi utužilo (nebo aspoň mi to tak vyznívá, protože oba spojuje "touha po pomstě" na Parranohovi). Vlastně si vybavím i to, že v jednu chvíli OS pociťuje něco jako žárlivost, když je vidí pohromadě...Takže ano, tam bych to tak viděla. s Apanačkou asi podobně, už jen zkrátka a dobře kvůli původu, OS prostě indián není a nebude, takže ta úroveň porozumění bude mezi Vinnetouem a Apanačkou určitě velká (nebo respektive lépe řečeno "jiná" než mezi OS a V). Jo, taky bych nechtěla být v kůži ani jednoho z nich - vidím to na vyčištění od hnisu, nejspíš nožem, nebo možná nejakým kusem látky, vymytí ohřátou vodou, pak nějakou tu dezinfekci, možná zašití, a to všechno bez umrtvení, brrr, předpokládám a doufám, že už po chvíli Old Shatterhand bolestí omdlel. Naposledy upraveno: 23.01.2021 00:54, Zeta |
| La Luna 22.01.2021 22:23 |
Jejda, pardon, s tou Amerikou mi to nějak neseplo. Teď se teda stydím, protože tomu musíš rozumět rozhodně víc, než já. Upřímná omluva. Teda, za takovou občanku pěkně děkuju, radši bych tu normální. :) Uznávám, že většina rozhovorů se při společných dobrodružstvích odehrává mezi Old Shatterhandem a ostatními, na druhou stranu si myslím, že Old Firehand nebo Apanačka si s Vinnetouem rozuměli dobře. A souhlasím s tím, že Vinnetou měl určitě i ve svém kmeni nějaké přátele - vždyť s nimi vyrůstal. Dobrodružství trvající několik měsíců musíme asi brát jako autorskou licenci. A to čištění rány - nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, příjemný zážitek to určitě nebyl. |
Zeta 22.01.2021 21:49 |
No však je to pravda, pro OS je ta jizva něco jako občanský průkaz :D :D Jinak ano, když si vybavím pasáže v Old Surehandovi, kdy Vinettou používá ty pálivé bylinky, tak představa vyčištění takto rozsáhlého zranění, což po dvou týdnech muselo už být zanícené až běda, je děsivá. Navíc muset takovou bolest způsobit nejbližšímu člověku je úplně něco jiného, než ošetření někoho cizího, takže pro Vinnetoua to taky určitě nebylo lehké. V tomhle máš pravdu, nicméně aspoň z knížek mám pocit, že ty různé postavy jako Dick, Pitt, Sam atd. byli spíš kamarádi Old Shatterhanda, než Vinnetoua, takže rozhodně občas k pueblu zabrousili, ale asi bych to viděla spíš jako když člověk jde "na dvojku vína s bývalou spolužačkou". Ty dopisy si určitě posílali! :) Jinak tohle se mi líbilo na nové řadě filmů - že Vinnetou není sám, že má v kmeni i normálně přátele a kamarády. A nějakou slečnu bych mu ze srdce přála. Když jsme u toho - vždycky mi trochu nehrálo, že Vinnetou, coby náčelník všech Apačů (byť taková funkce fakticky nikdy neexistovala) mohl s Old Shatterhandem podnikat dobrodružství, která trvala třeba několik měsíců :D Vždyť měl přece spoustu jiných povinností, než se někde toulat po Africe v honbě za cizími miliony... Hihi, srozumitelné mi to je naprosto - daleko od rodiny žiju od roku 2010. Nejprve Řecko, teď Amerika, a rodinu jsem neviděla rok a půl :D |
| La Luna 22.01.2021 21:08 |
Tak "Vinnetouův podpis" mě fakt dostal. :D Je to tak trefné, že už není třeba nic dodávat. :D To zranění muselo být fakt příšerné, no a ta bolest při ošetřování - radši opravdu nedomýšlet. A ano, to přílišné cestování můžeme mít Old Shatterhandovi svým způsobem "za zlé", na druhou stranu to Vinnetou evidentně přežíval ve zdraví. :D Nesmíme totiž zapomenout na všechny ty zálesáky, kteří se při toulkách na Západě určitě zatoulali i k apačskému pueblu. Old Firehand, Old Surehand, Apanačka, Dick a Pitt, Sam Hawkens se Stonem a Parkerem atd. Mezi Vinnetouovi přátele bych zahrnula i Enčar-koa z prvního dílu Old Surehanda a mistra Henryho. Takže si rozhodně nemyslím, že by byl osamělý. Navíc si Old Shatterhand s Vinnetouem pravděpodobně dopisovali (soudím tak dle knihy Vinnetouovi dědicové, kde Vinnetou dokonce napíše vlastní životopis o několika svazcích(!)). A pokud ne, tak někdo z lovců ho určitě informoval. Jako náčelník se jistojistě nenudil a možná se při těch všech povinnostech taky začal rozhlížet po nějaké té slečně, která by ho měla opravdu ráda. Myslím, že mu stačilo vědomí, že "někde" na světě má někoho jako "rodinu", která ho "jistí" (pokud je to srozumitelné). Někdy lidé žijí daleko od zbytku své rodiny a třeba se nevídají často, ale pořád vědí, že ji mají a že nejsou sami. |
Zeta 22.01.2021 20:27 |
La Luna: No ale přesně takhle si to představuju taky. Zprvu spíše něco pragmatického - jak jsi zmiňovala například to ošetřování po nějakém zranění - a postupem času to právě přeroste v lásku, ve vzájemnou obrovskou náklonnost. Pomalu, ale jistě. A myslím si totéž - Vinnetou je tak nějak rezervovaný, protože ho láska několikrát zranila (berme, že OS hypoteticky zemřel), ale když někoho miluje, tak opravdu dokáže nosit na rukou, udělá naprosto vše. Jinak vzhledem k síle toho vztahu jsem vždycky měla Old Shatterhandovi trochu "za zlé", jak Vinnetoua neustále opouští...I když chápu, že časem se zkrátka chtěl oženit a víceméně usadit. Ano, ten medvědí útok je něco podobného, co se stalo Hughovi Glassovi, takže asi by se to hypoteticky přežít dalo, pokud by měl OS štěstí, a Vinnetou ho posléze řádně ošetřil (což si ani radši nechci domýšlet, jak by muselo strašně bolet). Nevím, proč to později změnili na jizvu na krku - asi proto, že se tímhle "Vinnetouovým podpisem" prokazuje poměrně často :D |
| La Luna 22.01.2021 19:57 |
Já bych to s tím sňatkem neviděla tak černě :) Old Shatterhand taky neměl zrovna na růžích ustláno, a přesto ho to nezlomilo. I tahle slečna by přes všechny špatné zkušenosti mohla být stále optimistická a věřit v to nejlepší. Koneckonců, právě ta naděje, která Old Shatterhanda nikdy neopouští, Vinnetoua odzbrojí při rozhovoru u jezera těsně před událostmi na hoře Hancock. Na druhou stranu, Vinnetou je souhrn snad všech myslitelných i nemyslitelných ctností a jsem si jistá, že by svoji milovanou doslova a do písmene na rukou nosil. Takže by si navzájem mohli do života přinést něco dobrého. Navíc si myslím, že Vinnetou by si nevzal žádnou, kterou by doopravdy nemiloval - protože jinak by si určitě nějakou vzal (přece jenom Old Shatterhand v Americe taky nebyl pořád, někdy byl rok i více jinde a to není krátká doba). Kdyby se tomu dal nějaký čas, tak by mezi nimi ta láska mohla vykvést - a pak by teprv nejspíš byla svatba. :) Samozřejmě chápu, že lidi se dřív brali z rozumu často, ale ne vždycky byli vůči sobě úplně lhostejní a nikdo taky neříká, že se do sebe později nemohli zamilovat a být vlastně šťastní :) Fíííha, ta pasáž s medvědem je teda dost drsná! O něčem takovém jsem neměla ani tušení. No, uznávám, že tohle úplně není jak z knížek pro děti. |
Zeta 22.01.2021 19:32 |
La Luna: Mayovky mám stažené v pdf formátech, ve fyzické podobě jen Vinnetou 1 a Vinnetou 3 - před rokem a půl jsem se totiž přestěhovala do USA, a s sebou jsem měla jen dva kufry věcí (bydlím momentálně v Portlandu v Oregonu). Jedná se o slovenské vydání Winnetou 3 z edice Stopy. Překlad Teofil Ušák, 1965 Tady je přesně ta pasáž: – Správne. Ale nezazlievajte mi, sir; Old Shatterhand ležal raz pod grizlym, ktorý ho prekvapil v spánku a rozdrapil mu na chrbte mäso, že bolo vidieť až rebrá. Pravda, Old Shatterhand si biftek svojho mäsa opäť prilepil na chrbát, aby sa mu zrástlo, ale jazva napríklad musí byť dobre viditeľná aj teraz. Rozopäl som si kabát z bizónej kože a potom aj bielu košeľu z jelenice. – Pozrite sem! – Tisíc hrmených, ale vás tá potvora dobre zdrapla! Iste vám bolo vidieť všetkých šesťdesiatosem rebier! – Veru, tak nejako to bolo. Stalo sa mi to dolu pri Red Riveri a ležal som s tou ranou dva týždne vedľa medveďa pri rieke, odkázaný len na seba, až ma našiel náčelník Apačov Winnetou, ktorého meno ste pred chvíľou spomenuli. Pak je to ještě v českém vydání od Návratu, to znám jen jako audioverzi, myslím, že ta pasáž je tady: Odkaz Souhlasím, že do dobrodružné literatury samozřejmě krev patří, ta doba dost surová zkrátka byla, běžně umíraly děti, neexistoval systém zdravotní péče, ve válkách s indiány nebo i v té americké občanské se nikdo s ničím moc nepáral. Myslela jsem to spíš tak, že je May brán jako autor pro děti, ale když se na to člověk podívá s odstupem a dospělým pohledem, tak tam to násilí zkrátka je, a není ho úplně málo. Se Santerem a Meltony to vnímám rovněž tak jako ty. Santer je oportunista, zkrátka viděl zlato, tak si ho vzal. Představuju si ho, že začínal nejspíš jako nějaký zlodějíček v saloonu a postupně se "vypracoval". Bere zkrátka náhodné příležitosti, jako třeba i útok na skrýš Old Firehanda - zachtělo se mu zkrátka peněz, a je to. Že se k tomu nachomýtli V a OS je vlastně spíš dílem náhody. Zatímco Meltonové připravují své akce třeba i několik let, ať už se jedná o ty dělníky, nebo o podvod na Huntera. To bych spíš už označila jako "zločinné spiknutí". Judith se k nim přidá, protože je to jednoduše zlatokopka, které nejde o nic víc, než o pohodlný život a o prachy... Naposledy upraveno: 22.01.2021 19:33, Zeta |
| << | < | > | >> |