Oblečení v mayovkách
Zakladatel: Zeta
| << | < | > | >> |
 Zeta 22.01.2021 19:15 |
La Luna: Ty jsi geniální! Jooo, to si živě umím představit, Vinnetou v rukou nějaké hodné, možná trochu osudem zkoušené bílé ošetřovatelky po nějaké třeba záchraně vystěhovalců, a tak trochu se do sebe zamilují, i když je to zároveň tak nějak "sňatek z rozumu", ale i ta náklonnost tam je (nevím, jestli to popisuju dobře, ale zkrátka není to úplně spalující vášeň na první pohled, ale tak to dřív bylo). Dva v podstatě "zranění" lidé, kteří se navzájem potřebují, a navzájem si aspoň trochu zaplní prázdný prostor v srdcích... Jinak tohle je taky přesné - OS by strávil opět pár dní na hranici života a smrti (hádám střela například někde do horní části pravé strany hrudníku, takže nutnost vytažení kulky, krvácení, bez antibiotik určitě horečka. Vinnetou by se samozřejmě strachoval, ale zase scéna, kdy by držel probírajícího se OS za ruku a tváří by se mu mihl úsměv by byla moc hezká :D Sapfo: Jo, tohle je taky pravda. Vinnetou už předtím obdivoval OS sílu a udatnost po zabití medvěda jen nožem, takže se logicky podobný pocit asi dostavil i tady - nakonec OS ho přemohl s jednou rukou ochromenou, a s vážným bodným zraněním. A V byl ušlechtilý bojovník, který tohle dokázal ocenit. Navíc pokud si vzpomínám, tak už při vyjednávání se skupinou zeměměřičů se OS vyjádřil - i když nepřímo - ve prospěch Apačů... |
| La Luna 22.01.2021 10:49 |
A mimochodem, jaký máš překlad toho Sans-earse? Já mám Albatros 1968 a tam není o medvědovi ani ň, Old Shatterhand se zde prokazuje jizvou na krku. A ano, May je docela surový, ale v určité míře to do dobrodružné literatury tak nějak patří (boje, pronásledování atd.) a myslím, že tenkrát byl svět surovější než dnes (samoržejmě jak v čem, ale obecně spíš ano) a že to tenkrát nebylo tak tak šokující jako dnes. Bylo, ale ne tolik. Santer je pro mě jednoznačně padouch nad padouchy, ale uznávám, že nemáme tolik prostoru ho začít nesnášet, protože jeho nejhorší čin je vlastně vražda Nšo-či a Inču-čuny (a samozřejmě pokus zabít Vinnetoua). Ale bylo to vlastně víceméně náhodné, protože se od Sama náhodou dozvěděl, že jedou pro zlato, a proto se je rozhodl zabít. Nebylo to dlouho plánované, prostě viděl příležitost a tak jí využil. Tím nesmiřitelným nepřítelem se stává až v momentě, kdy ho Old Shatterhand a Vinnetou začínají stíhat, aby se pomstili. Ta jeho krutost je spíš vypíchnuta až v knize Vinnetouovi dědicové. Zatímco Meltoni, to je chladný kalkuk od a do zet, ženy, děti, žádné ohledy. A kromě toho, že je Old Shatterhand, Vinnetou a spol. honí ve třech dlooouhých knihách a po třech světadílech, tak navíc svým pronásledovatelům nepokrytě usilují o život, oni a dokonce i Judith! |
| Sapfo 22.01.2021 10:40 |
ad souboj v 1.díle: já to chápala tak, že Vinnetou dal po souboji zřízenému OS ještě "šanci" jednodušše proto, že ho překvapila OS obrovská síla a vůle poprat se s velmi zdatným indiánem, i když má fakt špatně "rozdané karty". Vinnetoua prostě překvapila bělochova statečnost a síla a to, že běloch vlastně zvítězil. Vinnetou si statečných nepřátel vážil (bez ohledu na to, jestli je zabil nebo ne:)). No a samozřejmě jakýsi náznak sympatií tam byl už tehdy taky. |
| La Luna 22.01.2021 09:04 |
Myslím, že Vinnetou by se z toho naštěstí nakonec nějak vyhrabal, ale už by to nebyl ten sebevědomý a nepřekonatelný náčelník Apačů, na kterého jsme všichni zvyklí. Podle mě byl ale dost silná osobnost na to, aby se vzchopil a dokázal dál vést svůj kmen a snažit se zabránit nesmyslným válkám. Možná, že by se upnul právě k tomuto. Jako je to ve filmu: "... v jejich stopách následovali dobrodruzi, bandité a desperáty a jejich bezohledný postup hrozil rozpoutat novou válku rudých proti bílým. Vinnetou považoval za své životní poslání zabránit těmto hrůzám, které mohly znamenat zánik všech indiánských kmenů." Jen by už byl hodně melancholický. Ale věřím, že by se snad mohla najít nějaká indiánská slečna, se kterou by byl nakonec šťastný. Koneckonců, tak slavný náčelník by si mohl vybírat. Nebo možná zachrání nějakou bílou slečnu v nesnázích, jejíž společnost třeba přepadnou indiáni/běloši, on se je vypraví zachránit... Ať bílá nebo rudá, stačilo by jedno vážnější zranění a hodná ošetřovatelka. A z filmu všichni víme, že to někdy bohatě stačí. :D Tím samozřejmě nechci lámat to bratrské pouto, ani zlehčovat smutek po případné smrti Old Shatterhanda, jen zkrátka věřím v to nejlepší. (Možná, že bílá slečna by nakonec byla pravděpodobnější, protože ve věcech víry Old Shatterhand Vinnetoua hodně ovlivnil. A tato slečna by mohla převzít žezlo a dál přibližovat Vinnetoua k "dobrému, velkému Manitouovi, který má rád všechny své děti stejně". :D) Jinak tvůj plán, jak je oba zachránit, je dobrý. :) Když se nad tím zamyslím, muselo by to být dostatečně dramatické a kulka by musela "přesně sednout", aby to Old Shatterhanda ohrozilo na životě, ale zároveň ho nezabila. Umím si pak představit silné krvácení, mdloby a vysokou horečku alespoň den dva, než by se zase probral, protože je to přece smrtelné zranění a nikdo neví, jestli se z toho dostane. Ale přijde mi trochu kruté nechat Vinnetoua tak trpět, zase, už si těch smrtí (nebo předpokládaných smrtí - Satan a Jidáš 2) užil dost. :D |
Zeta 22.01.2021 00:59 |
Když jsme u těch krutostí, tak třeba za mě není nejhorší padouch z celé ságy Santer, ale trojice Meltonů. Mimochodem, Jonathana si představuju jako mírně obtloustlého, nebo řekněme spíš podsaditého mladíka s rovnými blond vlasy, dokonale učesanými a ostříhanými, s doslova andělskou, vždy hladce oholenou tváří s modrýma očima. Na první pohled na tehdejší dobu okouzlí, protože vyzařuje blahobyt, peníze, a zároveň dobrosrdečnou povahu, zkrátka umí "klamat tělem". Small Hunter vypadá stejně, blahobytný, hezký dobrák, ale narozdíl od Jonathana jsou jeho oči a úsměv opravdu naivní, zatímco v těch Jonathanových je na druhý pohled vidět zákeřnost a faleš. A třeba Vinnetou si myslím, že to okamžitě pozná. Že má jakýsi vrozený dar číst v lidech jak v otevřené knize. OS samozřejmě taky, ale Vinnetou je zkrátka o level výš. |
Zeta 21.01.2021 23:06 |
Je to naprosto srozumitelné a vnímám to úplně stejně! (Taky jsem ráda, že jsme na stejné vlně :D). Vinnetou by pak byl úplně sám. OS je samozřejmě z V smrti zlomený a tak nějak v depresi, ale přesto si najde manželku, dál cestuje po světě, zkrátka jeho život neskončí. Pokud by to bylo obráceně, tak pro Vinnetoua si myslím, že by už nebylo cesty zpět, že by v té temnotě zůstal už navždy. Samozřejmě v mých představách mám teorii, jak by Vinnetou mohl přežít (rovnou se přiznám, že tyhle pasáže často přeskakuji, protože zkrátka ta jejich bolest je na mě moc...) - protože OS ví z V proroctví, odkud hrozí nebezpečí, tak udělá přesně to, co Vinnetou ve filmu - vrhne se před něj a kulku schytá sám. A přežije to :D Jinak tohle je zajímavá myšlenka, že by Vinnetou možná nechal Old Shatterhanda po tom souboji zemřít, a že se ho pokusil zachránit až poté, co se zjistilo, že Inču.čuna žije. Vždyť i Vinnetou sám byl - alespoň na chvíli - omráčen. A OS se probouzí v kaluži vlastní krve, takže k tomu ošetření nedošlo asi úplně hned... První lásku si určitě přečti, líbila se mi moc! Jinak přesně takhle to vidím - to Llano je strašlivá scéna, ze které mám vždycky knedlík v krku. Na jednu stranu by bylo zajímavé to "rozepsat", na druhou nevím, jestli bych to vlastně chtěla číst. Ale myslím si totéž, že to na oba dva zapůsobilo velmi silně, a že z toho určitě neměli dobré pocity, že se z toho zážitku dostávali celkem dlouho. Podobně by bylo zajímavé prozkoumat zranění OS od medvěda, jak je zmíněno v kapitole se Sans-Earem. Dva týdny ležet s takovou ránou, a opět vědět že nejspíš umřu, protože to muselo strašně bolet, hnisat, to by taky nebyla žádná sranda. On je KM v podstatě celkem surový, i když se vyhýbá detailním popisům krutostí. Ale když si člověk představí realitu, tak ho kolikrát zamrazí... Naposledy upraveno: 22.01.2021 00:45, Zeta |
| La Luna 21.01.2021 22:39 |
A ještě k tomu bratrství: myslím, že oběma na tom druhém záleželo stejně, ale kdyby umřel Old Shatterhand, bylo by to určitým způsobem "tragičtější", právě kvůli Vinnetouově "osamělosti". Smrt jednoho z nich by ale nejspíš byla bolestná stejně. (Nejspíš myslíme to samé, jen se to snažím nějak přesněji popsat, pokud je to vůbec srozumitelné.) |
| La Luna 21.01.2021 22:31 |
Jsem ráda, že jsme na stejné vlně :D Moc se mi líbí tvoje úvahy o prvním souboji, kdy se navzájem málem rozcupují na kousky. Ano, Vinnetou nejspíš opravdu tušil, že Old Shatterhandovi může věřit, ale když se člověk mnohokrát spálí, dává si pak pozor. Bledé tváře měly, bohužel, častokrát hadí jazyk. Ale myslím, že mu trochu věřil už před tou bitvou, protože Klekí-petra by přece svoje poslední slova neřekl nějakému mizerovi. Při boji se ten afekt dá pochopit právě kvůli Inču-čunovi. Myslím ale, že když se přišlo na to, že Old Shatterhand vlastně nikoho nezabil, tak má Vinnetou možná výčitky svědomí, proto se ho snaží zachránit. A snad doufá, že pokud přežije, bude dost času na objektivní posouzení a případné odsouzení... První lásku jsem ještě nečetla, ale chystám se to napravit :) To mučení v Llanu je opravdu strašné, pokaždé mi z toho běhá mráz po zádech. Je to příšerné nelidské, že si při tom ještě navzájem ubližovali. No, myslím, že ani Old Shatterhand ani Vinnetou se pár nocí po té události moc nevyspali. |
Zeta 21.01.2021 21:45 |
La Luna: Opět s tebou nelze než souhlasit, vnímám to podobně. Pokud mám chronologii správně, tak se OS ožení až po Vinnetouově smrti. A do té doby jsou jeden druhému skutečně nejbližším člověkem, s obrovským porozuměním a zároveň respektem. Přičemž dle mého osobního názoru jsou z Vinnetouovy strany ty city ještě silnější, protože jednak je víceméně osamocen v roli náčelníka, což je zodpovědná funkce, a druhak právě už nemá rodinu a ani manželku nebo děti. Takže v podstatě Šárlí je jeho jediný blízký člověk. OS naproti tomu přece jen má přátele různě po světě, plus se několikrát zmíní o rodině, kterou alespoň čas od času v Německu navštěvuje, tudíž nějaké blízké stále má. Jinak co se věcí lásky týká, tak jak říkám, ta jejich náklonnost a oddanost, všechny ty něžnosti, se mi strašně moc líbí. Protože to ukazuje hloubku jejich citů jeden k druhému, ne že bych za tím hledala něco víc (ačkoli chápu, že to tak může vyznít). Je třeba vlastně poměrně schizofrenní, že během bitvy ve V1 je to právě Vinnetou, kdo na OS zaútočí - a dost brutálním způsobem. Ránu pažbou do ramene bych viděla minimálně na dislokaci nebo na zlomenou klíční kost, o bodnutí skrze jazyk ani nemluvě. A přitom alespoň podle slov Sama Hawkense to byl Vinnetou osobně, kdo pak raněného OS ošetřil. A pak opět V, kdo nechtěl, aby OS pohřbili, dokud se nezačne rozkládat, a přitom ho posílá na smrt...Vždyť by přece bylo daleko jednodušší ho nechat na bitevním poli vykrvácet, než se táhnout několik dní s někým, kdo stejně s největší pravděpodobností na svá zranění zemře (protože musíme ještě připočíst i hluboký řezanec na ruce a nejspíš otřes mozku po ráně do hlavy...) Myslím, že Vinnetou podvědomě celou dobu tušil, že OS není lhář, a celá ta jejich potyčka byla spíš z lítosti a zklamání, když si v afektu chvíli myslel, že OS zabil jeho otce. Jinak co se lásky týká, znáš povídku Old Shatterhandova první láska? Tam mám chuť s ním zacloumat, chová se jak slon v porcelánu! :D Možná proto se oženil až v pozdějším věku - ve věcech lásky zkrátka trochu ňouma :D A scéna v Llanu to je další věc, která mi přijde děsivá. Až se mi nechce věřit, že by V a OS z toho neměli nějaké - moderní terminologií řečeno - PTSD po nějakou dobu. Muset přihlížet mučení a upálení kamarádů, vědět, že stejný osud čeká i mne, a pak povraždit víc jak deset lidí, to by přece zamávalo i s nejotrlejším hrdinou... Naposledy upraveno: 21.01.2021 21:55, Zeta |
| La Luna 21.01.2021 11:33 |
Ano, taky si některé scény v knihám nedokážu představit zpracované ve filmu, ale právě tím "rozmazáním" přesně nastaveného chování postav se snažím najít kompromis, abych oddělovat nemusela a uměla si ty situace představit i ve skutečnosti. Když se zamyslím nad tím, že "Šárlí je Vinnetouova slabá stránka", tak musím souhlasit. Ale doplnila bych to tímhle: i Vinnetou nebo taky jakýkoliv jiný známý či přítel je Old Shatterhandova slabá stránka. Vzpomínám si, že v knize Satan a Jidáš (3. díl) Old Shatterhand Emerymu vypravuje, jak indiáni upálili u stromu obchodníky, se kterými cestovali přes Llano. A fakt, že pak s Vinnetouem pobili všechny Komanče až na jednoho, aby pomstili tu nelidskou smrt, to jen dokazuje. Ostatně, kdo by se dokázal dívat na to, jak jsou upalováni lidi, se kterými sdílel nebezpečí života při přechodu pouště? A myslím, že Vinnetoua se to dotklo stejně jako Old Shatterhanda. K zavalení pískem ve druhém díle Supů přistupuju tak, že Old Shatterhand byl defacto Vinnetouův nejbližší člověk. Což není tak překvapivé. Kdyby mě osobně zachránila nějaká holka život, pak bychom zjistily, že si spolu skvěle rozumíme a moji rodiče i sourozenci by byli mrtví, tak by mi na ní záleželo stejně jako na mě samé. Protože by pro mě byla ten nejbližší člověk. Samozřejmě by se pak k ní přidal můj manžel, pak by mi nejvíc na světě záleželo na těchto dvou lidech. Vinnetou se ale nikdy neoženil, protože Ribanna si vybrala Old Firehanda. Když to sečtu, tak mi vyhází tohle: nejbižší člověk je pro něj Old Shatterhand, protože už nemá rodiče ani sourozence a nikdy se neoženil. Takže Old Shatterhand je pro něho jako vlastní bratr. Výrok "slunce Apačovo zhaslo v daleké cizí zemi" je tím pádem zcela pochopitelný. Old Shatterhand je po Vinnetouově smrti také jako tělo bez duše. Jen u Vinnetoua je ta bolest zdůrazněna tím, že přišel o posledního blízkého člověka, kterého měl (nebo si to tak alespoň v té chvíli myslel). Proto ta slova o "slunci". Dovolím si k této situaci ještě citaci: "V příští chvíli vyskočili z výkopu a já seskočil z balvanu. Vinnetou mne popadl zepředu, Emery zezadu, cloumali se mnou sem a tam, tlačili a dusili mne, div mi nebylo hůře než prve pod vrstvou písku. 'Šarlí, bratře!' pronesl Apač, ale přízvuk těch dvou slov byl výmluvnější než sáhodlouhý chvalozpěv. (...) Emery řekl více slov, ale o nic méně srdečných." U Emeryho i Vinnetoua jde tedy vidět tedy stejná reakce... Tím vším mířím k tomu, že (alespoň má ten pocit) někdy je problém porovnávat reakce Vinnetoua s reakcemi Old Shatterhanda (nebo s reakcemi jiných lidí). Protože se většinou vyjadřuje velmi rezervovaně. O to víc pak vynikají chvíle, kdy reaguje "normálně" a lidsky. A ono to někdy svádí tyhle reakce pak trochu "nadhodnocovat". Což ale podle mě vůbec není třeba. :-) Taky si myslím, že všechno to jejich vítání a podobně se dá brát poměrně normálně. Když nahlížím do starší literatury, tak se dá docela snadno najít spousta knih, kde jsou běžné projevy citů, které už se v dnešní době moc "nenosí". Budu se ještě opírat o to, že May později ve svých knihách zmiňuje svou manželku a že Vinnetou se už jako mladý bojovník ucházel o Ribannu a že tudíž jejich vztah k ženám byl naprosto normální. Proto si myslím, že se na to musíme dívat trošku jinou optikou a že při čtení těchto pasáží se nemusíme nad ničím pozastavovat. To, co měly všechny ty knižní scény vyjadřovat, je nám krásně "přeloženo" do soudobého chování ve filmech například specifickým podáváním ruky. A působí to na nás zcela přirozeně a přiměřeně. :-) Jinak ale musím souhlasit s tím, že zpívání pohřebních písní je velice silná a emocemi nabitá scéna, snad nejdojemnější scéna celého prvního dílu. A ta jedna slza, to je právě ta chvíle, kdy selhalo sebeovládání a proto je to taky dojemné. |
Zeta 21.01.2021 05:05 |
Ještě k "emočně vypjatému" Vinnetouovi dodám, že snad nejhorší pro mě je chvíle, kdy OS odjíždí pronásledovat Santera a slyší, jak Vinnetou začíná nad mrtvými NT a IT zpívat smuteční písně. Když později poprvé nazve OS "Šárlím" a po tváři mu steče jedna slza, už je to takový jaksi umírněný, retrospektivní žal a lítost, ale ten zpěv je nezkrocená, krystalická bolest, ve které mu nemá kdo pomoct... |
Zeta 20.01.2021 22:50 |
La Luna: To je zajímavá úvaha, to mě nikdy vlastně nenapadlo! Tak nějak podvědomě totiž asi odděluju v hlavě knížky a filmy. Ale je to pravda - v knihách je sice Vinnetou taky ztělesněný klid, vyrovnanost a rozvaha, ale přesně ty momenty, které popisuješ, jsou důkaz, že city zkrátka má. Teď mě ještě napadlo, že ve většině případů se tyhle projevy týkají OS - to jejich objímání a polibky, neskrývaná radost při setkání, nebo i strach o život. Kromě Old Surehanda, kdy Vinnetou má starost o zraněného OS třeba i v druhém dílu Supů, kde poté, co OS je zavalen pískem, lamentuje "Apačovo slunce zhaslo..." a posléze neskrývá nadšení nad tím, že OS přežil. Nebo když už neudrží nervy na uzdě a úderem pěsti omráčí jurisconsulta a Timotea, kteří OS urážejí...Tím nechci hned sklouzávat do slashe (byť mi ta idea sama o sobě nevadí), ale prostě ten silný vztah mezi nimi tam je, a asi by se dalo říct, že "Šárlí je Vinnetouova slabá stránka". Umím si představit, že by Vinnetou nehnul brvou, kdyby byl mučen u kůlu, nebo že dokáže chladnokrevně zabít (napadá mě povel k masakru v Old Deathovi - ta scéna mi přijde poměrně mrazivá), ovšem kdyby byl k tomu kůlu postaven OS a V byl přinucen se dívat, jak je mu ubližováno, jsem si poměrně jistá, že by to nedal. U OS je tenhle lidský aspekt asi ještě silnější, mnohokrát se nechá unést emocemi a dokonce neskrývá slzy, ani když jsou okolo jiní lidé - typicky třeba smrt Old Wabblea. Byli nepřátelé, ale myslím, že je mu zkrátka upřímně líto starého člověka, který zemřel tak strašnou smrtí. Nebo jak si nechává různé suvenýry jako Vinnetouova kadeř, zakrvácený šátek po smrti Ríha, náhrdelník z drápů prvního medvěda, kterého skolil...Zkrátka sice umí zabít úderem pěsti, ale uvnitř slupky ošlehaného zálesáka se skrývá citlivé jádro. Naposledy upraveno: 20.01.2021 22:56, Zeta |
| La Luna 20.01.2021 21:52 |
To je těžká otázka. :D Vzhledem k tomu, že jako první jsem viděla film, tak mám Vinnetoua zkrátka zafixovaného jako Pierra Brice. Mohl by ale být méně "vševědoucí" - ve filmu hraje Pierre indiána skvěle, ale můj dojem je, že May popsal Vinnetoua i v situacích, kdy ho něco malinko vyvede z míry. Letmý záblesk překvapení, radosti, smutku nebo vzteku - a pak zase nehnout ani brvou, to je moje představa. Ve filmu se všechny ty pocity tak nějak kumulují až do nemožnosti, kdy si člověk říká, že teď to vybuchne, ale ono se to pak zase postupně nějak uvolní. Neříkám, že to je špatně, protože ve filmech to funguje skvěle, je to podbarvené hudbou atd. Jenže když člověk čte knížku o čtyři sta stranách, tak to nefunguje tak dobře. Snad v každé knížce se nějaký ten moment, kdy Vinnetouovi to sebeovládání nevydrží, vyskytuje. Teď z hlavy mě napadá třeba Old Surehand: "Uf! Můj bratr krvácí!" Nebo Old Death: "'Šarlí - můj bratře!' ... Objali jsme se a na chvíli nebyli mocni slova." Prostě každého někdy zaskočí situace (kolikrát se Vinnetou něčemu divil nebo přemýšlel nahlas) a i vyrovnaný člověk zvyklý nedávat najevo všechno, co mu proletí hlavou, někdy zareaguje bez předchozího "promýšlení" a "schválení" reakce. Jak říkám, ve filmech to funguje bezchybně (i když třeba chvíle, kdy Ribannu a poručíka oddávají a Vinnetou uteče, je zrovna jedna z těch lidských chvil), ale v knize to prostě nepůsobí "přirozeně" a moment překvapení skvěle dokresluje situaci, kterou se nám vypravěč snaží popsat. |
Zeta 20.01.2021 19:37 |
La Luna: Přesně tak to vidím i já! Lex Barker byl jako Old Shatterhand super, a uměl i tu polohu s úsměvem a veselýma očima. Mezi ním a Emerym myslím, že byl rozdíl v tom, že pro OS bylo dobrodružství v podstatě obživa - psal přece své cestopisy, a kolikrát zmiňuje, že byl třeba v otrhaném oblečení a bez koruny (začátek V2 nebo Supů...). Emery měl dobrodružství čistě pro osobní potěšení, ve skutečném životě bohatý obchodník, který si mohl dovolit zaplatit v podstatě cokoli včetně pronájmu domu a plateb za lékaře v době Vinnetouovy nemoci. To jsem asi pozapomněla, že je v knize zmíněno, že Bloody Fox byl syn vystěhovalců (nebo mám nějaké osekané vydání). Ale pokud byl běloch, tak Jeff by taky na něj seděl. Jen nevím ty světlé vlasy, já ho mám zkrátka zafixovaného tmavovlasého :D Vlastně jsi ještě nenapsala, jak si ty osobně představuješ OS a V, tak sem s tím :) |
| La Luna 20.01.2021 09:34 |
Zeto, s Emerym ses přesně trefila, toho by si s greenhornem opravdu nikdo nespletl. Myslím, že působil trochu jako Lex Barker ve chvílích, kdy se oháněl pěstmi - silný, sebevědomý chlap, se kterým se někdo jen tak do boje nepustí. Tím ale samozřejmě neříkám, že se Lex do své role nehodil, protože on umí zahrát jak tvrďáka, tak i toho zvídavého Old Shatterhanda, kterého všichni podceňují. Jen mám pocit, že Emery byl ten tvrďák tak nějak pořád (nebo tak alespoň navenek působil). :D Bloody Fox je pro mě spíš Jeff z filmu Vinnetou a míšenka Apanači. V knížkách se, myslím, píše, že patřil ke koloně vystěhovalců, někde se dokonce snad uvádí německých. Samozřejmě by měl tu jizvu a míň by se usmíval. Rick Mora by byl podle mě spíš skvělý Apanačka. :D |
Zeta 20.01.2021 00:49 |
Kačka, La Luna: To je taky výborný nápad - Natalie Portman! I když si Martu představuju o něco vyšší. Ale jemný dívčí obličej a velké oči, spíš hubená postava, to rozhodně sedí! S Emerym se mi vlastně taky nápad na kožený kabát a košili líbí, a je super si povídat o tom, jak si ty postavy představujeme každý trochu jinak :D U Emeryho si myslím, že je v jádru hrozný dobrák, ale navenek pořád vyzařuje jakýsi respekt. Karla si běžně lidi pletou s greenhornem a chovají se k němu různým ponižujícím způsobem (juriskonsulto a Don Timoteo, rowdies v hostinci U matky Thickové, vlastně i Sans-Ear při prvním setkání...), protože - aspoň v mých představách - má zvídavé, chlapecké oči a laskavý úsměv, jak kdyby mu bylo nějakých těch 18. Emeryho si s greenhornem nikdo nesplete, má zkrátka přirozenou autoritu už na první pohled. Jinak co třeba takový Bloody Fox? Já si ho představuju poměrně indiánsky - i když si teď nevybavím, jestli je něco o jeho etnickém původu v knihách vůbec někde zmíněno. Něco jako mladý Rick Mora. Spíš hubený, šlachovitý, postava drobnější, obličej krásný (akorát samozřejmě s tou jizvou přes čelo), vlasy hladké, dlouhé a tmavé. Vyniká obratností, zručností a klidem, což k jeho věku v podstatě nepasuje. |
| La Luna 19.01.2021 11:17 |
Kačko, Natálie Portmanová sedí skvěle, a vlastně i Terrence Hill by mohl být Emery. Protože za mě by měl mít světle hnědé vlasy, tmavší než blond. Postavu takovou, jak popsala Zeta, žádný hromotluk, spíš něco mezi silákem Old Firehandem a atletickou postavou Vinnetoua - silný, ale mrštný. Modré oči. Na Západě světlá košile a kožený kabát - Emery byl podle mě hodně praktický (jak lze soudit i ze způsobu vyjadřování), hlavně, aby věci sloužily. Šedý oblek a vestu by nejspíš nechal doma. :) Krásná ilustrace Ribanny je od Buriana a vyšla, tuším, u Albatrosu v roce 1968. Ribanna se tady podobá Karin Dor, ale výraz ve tváři jakoby říkal, že ví spoustu věcí, které nemůžeme vidět očima. |
| Kačka 19.01.2021 09:13 |
Dovolím si vpadnout do rozhovoru: Šafránková jako Martha by byla nádherná, taky si dovedu představit Natalii Portmanovou. Emery, nevím proč, ale seděl by mi na něj Terence Hill :) |
Zeta 19.01.2021 08:50 |
Jinak k té Vidě Neuwirthové - jo, ta je taky přesná. U Judith prostě musí být taková nějaká chladná a zároveň horkokrevná vyzývavost, až bych řekla zhýralost. Ona dost dobře kalkuluje a těhle vlastností využívá, rozhodně to není hloupá ženská. A co další ženské postavy - asi nejznámější Ribanna? Jak si ty představuješ Emeryho? |
Zeta 19.01.2021 01:36 |
Jooo, to je přesně ono, to jsi trefila hřebík na hlavičku! Mladá Šafránková - až neskutečně krásná, ale narozdíl od Judith absolutně nevyzývavým, spíš stydlivým a dívčím způsobem. Štíhlá, okatá, nijak moc nápadná postavou, hnědé, nebarvené vlasy... Přesně takhle si Martu představuju také. Jane Seymourová by byla skvělá coby "starší" verze, už poté, co se Marta zbaví Petrolejového prince, nebo možná ještě později, když má ten "pečovatelský dům". Pořád velmi krásná, něžná, ale už trochu životem pošramocená, protože léta trápení s manželem a finanční nejistota se na ní zkrátka podepsaly. Emery - Toho vidím jako prošedivělého blonďáka, takové ty vlasy, kdy vlastně už nejsou blond, ale ještě ani ne šedé. Vlnité, ale narozdíl od Karlových drátů rozumně učesatelné. Obličej takový průměrně hezký - zelené oči, celkem výrazné čelisti a lícní kosti. Postava o něco vyšší, než OS, se širokými rameny, ale ne obr jako třeba OF. A nenosí typický zálesácký oděv, vidím ho i na Západě v nějakém šedém obleku včetně vesty, s bílou košilí. A v náprsní kapse má vždycky hodinky, připnuté na řetízku. Prostě na tu dobu gentleman, i když je v divočině :D A Vida Neuwirthová by se na Judith taky hodila - andělskou mrchu zahrála na jedničku :D Naposledy upraveno: 19.01.2021 08:34, Zeta |
| << | < | > | >> |